vihkav: Tento den bylo znatelně nejméně lidí, přesto jsem se těšil na dost kapel, obzvlášť ty progresivní a samozřejmě Pain. Kozel minulý večer došel, takže už jsem musel lemtat Gambáč, protože Plzeň mi poslední dobou přijde fakt nestravitelná a speciálům z Proudu nezbylo než se vyhýbat, abych se měl příští týden v Německu taky za co najebat. Být pořádně narváno, musel bych na tom jet už asi od druhého dne. A co, furt lepší než Staráč.
LooMis: Finální den festivalu, navíc neděle, což mi pro žádný festival nepřijde jako dobré spojení. Většina lidí jde v pondělí do práce, takže stejně jako my opouští areál dříve, než odehraje poslední kapela. Obzvlášť pokud už na soupisce není nějaký extra tahák.
První Severals si nechceme nechat ujít ze dvou důvodů – slunce od rána ukazuje svoji sílu, takže kamarádem je tento den opět stín a samozřejmě je čas odjezdu, takže po sbalení stanu není důvod více na louce otálet. Pod pódiem to vypadá trochu smutně, pouze několik desítek lidí, nicméně nakonec se kotel podařilo roztočit a jako největší hecíř z kapely se projevoval basák. Plzeňáci se pohybují na pomezí metalcoru, prokládaného djentovými pasážemi. V zásadě nic nového, nicméně z průměru šedi je pozvedává zajímavě hlasově disponovaný zpěvák. V klubu se světly to může kopat.
Baara: Vedro jak cyp už od brzkého rána. Severals se zvysoka vykašlali na to, že je teprve jedenáct a že nás pod pódiem moc nestojí, a předvedli poctivou, energickou show. Právě živé podání jejich djentem líznutému metalcoru hodně přidalo na síle a zajímavosti. Basák si zabubnoval s výborným bubeníkem a zpěvák se nebál vyběhnout do výhně a předvést hned několik různých, přitom výborně zvládnutých hlasových poloh. Jako domácí kapela si řekli o circle pit a dostali ho. Zaslouženě.
vihkav: Unity TX byli dramaturgicky trochu jinde. Rap metal ano, ale vyloženě skoro gangsta rap s metalem, přišlo mi to jako super zpestření. Jde o rap metal, který už není nu-metal ani náznakem, ale spíš HC s pár vyloženě rapovými tracky, které byly na tom asi nejlepší. Frontman byl přirozený a dokázal publikum aspoň trochu rozhecovat, přestože bylo docela chcíplé. Dobrej koncert.
LooMis: Další legendy německého thrash/speedu SDI byly poněkud nevyspalé a trochu chyběla energie. Během setu se za to Reinhard Kruse omlouval. Důvody byly dva – v pátek oslavil 60. narozeniny a den předtím hráli pozdě v noci koncert v Německu a špatně si poznačili hrací čas na BFF. Takže jeli nonstop už 36 hodin. Hudba je prostě někdy řehole. Kapela u nás hraje poměrně často, jenom minulý rok to bylo myslím něco okolo pěti zastávek, protože fanouškovská základna je tu evidentně silná. A početný tábor dorazil i sem a snažil se udělat dvěma pánům a jednomu mladíčkovi u kytary dobrou atmosféru. Jako vzhledem k věku – respekt.
Zaznělo: I Don't Care, Panic in Wehrmacht, Alcohol, Freeride, Comin' Again, Sign of the Wicked, I Wanna Fuck You, Megamosh, Quasimodo
vihkav: Vomitory byli loni na CDF tak přepálení, že nevynikal vůbec žádný groove. Tady to už bylo lepší, skákalo to líp, ale taky bych si představoval konkrétnější kytary. I tak sranda. Stejně to byl při těch drtičkách mírný noisewall. Až je uvidím potřetí a bude to stejné, asi už to budu muset přijmout. Na téhle kapele je vtipný, že jsou to všichni čtyři hnusný starý máničky s bradkou. Poctivá nechutná hudba. Další kult a pořádnej námrd, kde se drtěj riffy přes hřívy, zatímco oči na hmatník ani nemusej čumět.
LooMis: Švédští vousáči Vomitory předvedli masivní útok na sluchovody, ve kterém na kobercovém po(d)kladu Tobiasa Gustafssona dominoval mohutný vokál Erika Rundqvista a ve štědrých momentech do toho vystřelovaly pravačkové drbanice Petera Östlunda. Pro kvalitní zvuk si nicméně musel člověk dojít víc dopředu. Setlist (jako u jedné z mála kapel) byl postaven hodně na aktuálním materiálu. Minulý rok vydaná studiovka All Heads Are Gonna Roll vyplnila skoro polovinu hracího času (kromě titulní věci ještě Piece by Stinking Piece, Ode to the Meat Saw a Raped, Strangled, Sodomized, Dead. Když jsem si zvuk nakonec našel, tlačilo to nádherně.
Zaznělo: Piece by Stinking Piece, Ode to the Meat Saw, Raped, Strangled, Sodomized, Dead, Revelation Nauseam, Chaos Fury
vihkav: Pro-Pain se zase vrátili v plném nasazení a přišlo na ně fakt dost lidí. Moje dvě setkání na Death Coffee byly famózní a tady tomu nebylo jinak. Jen se od mého vkusu HC pořád více distancuje, ovšem řekl bych, že ten newyorský má mnohem lepší riffy. Taky bych si to užil víc, kdybych si ještě víc nezamrdal palec na noze debilním zakopnutím, takže jsem hned po konci šel využít Evženovy lékarničky. Název kapely tedy získal nový význam.
LooMis: Hardcore musí bejt hardcore a tlačit. Plešatý Garry Meskil je protřelý mazák a tak ví, že tam musí sázet jednu skladbu za druhou, byť jsou to v zásadě stále rytmicky podobné věci. Proto potřebujete mít za sebou spolehlivý motor. Co nicméně Pro-Pain dělá jinými, jsou kytarová sóla, která jsou spíš to thrashe než HC. Na Brutalu si většinou kapely z NYHC scény nechávám utéct, ale tady, poslední den festivalu, jsem si zase s chutí poslechl skladby, které formovaly scénu.
Zaznělo: Stand Tall, No Way Out, Voice of Rebellion, Deathwish, Shine, Make War Not Love
vihkav: Konečně jsem mohl vidět Haken a byli naprosto famózní. Ale kde jsou ty lidi? Kapele to ovšem bylo šumák a dala tomu naprosté maximum, přestože zvuk mohl být víc nahlas, hlavně atmo kytary. A ty bubenické proklady jsou taky naprostý originál. Tahle kapela je klenot, tak snad to bude mít větší sílu další měsíc v Rumunsku. Tímto zdravím páreček, který si vpravo před pódiem prozpěvoval do vzduchu všechny texty. Je vidět, že spousta lidí přijela fakt jen na svoje oblíbence a proto nevím, jestli mi dramaturgie s příliš odlišnými a k sobě se nehodícími žánry dává smysl. Což o to, já jsem za to rád, jak jsem hudebně pansexuální, ale spousta lidí si vzala radši dovču jinde a to je škoda.
LooMis: Letos podruhé a kapela, na kterou jsem se fakt těšil a byla v podstatě prvním důvodem, proč si na BFF zajet. Za mne prvně samozřejmě klobouk dolů, že se vůbec (!) podařilo sem Haken dostat (myslím tím teď celkovou skladbu festivalu). Často jsem během festivalu používal spojení „pro chudý“ – měli jsme tu AC/DC, Rammstein, Alice Coopera, mohl být King Diamond. A teď Dream Theater. Jenže v tomto případě hudební kvalitou rozhodně pro chudý ne! Ještě než kapela vůbec nastoupila, měl chlapík vedle mne jasno, že to podle plachty „bude gay“. Za světla to bylo jiné než v Akropoli, ale opět fantazie. Nebudu popisovat, jak jsem si to užil, dost věcí bylo stejných, včetně faunovských košilek a kraťasů Charlieho. Zvuk super, všechno parádně slyšet, i když třeba sóla od Richarda Henshalla byla tišší, než když se do toho opřel Charlie Griffiths. Ross tradičně vyklízel pódium během instrumentálních orgií, ale kdo se na pódiu nejvíc „vyřádil“, byl právě Charlie – klidně popošel i celé dva kroky. Za celý festival se mi nestalo, že by mi při něčem naskočila husí kůže, ale když Haken rozjeli Medůzu, udělalo to „ping“. (Mám takový pocit, že tahle skladba na mne má zajímavé účinky – když jsme se po koncertě s Barčou bavili, stalo se to zas a teď při psaní znovu. Náhoda? Nemyslím si!). Zastavím se ještě u meet&greet. Zašel jsem tam pouze na dvě kapely – Clawfinger a Haken. Obě kapely ohromný sympaťáci, ale zatímco u Clawfinger byla opravdu megafronta, tak o Brity byl zájem tak desetinový. A to se týká i situace pod pódiem a akcentuji tedy Vojtovu otázku – co víc, kurva, lidi chcete? (A klidně si odpovím: evidentně radši Hämatom a Butcher Babies).
Baara: Nebudu lhát, kvůli Haken jsem přijela. Stejně jako mnozí z nemnohých pod pódiem (neděle odpoledne, no). Hned po Pro-Pain pěkně do stínu do první řady zhlédnout tichou zvukovku (zábavná věc). V porovnání s Akropolí to valilo míň, pravda. Ale i moje amatérské ucho slyšelo všechno, co se na pódiu dělo. Nestalo se naštěstí to, že by do nás pod časovým tlakem Haken tlačili jednu kratší skladbu za druhou, na popovky na metalovém festivalu nedošlo a končilo se patnáctiminutovou The Architect. Sempiternal Beings jsou live žahavá lahůdka a poprvé za 17 let jsem zažila u svého muže husí kůži. A to už je do háje něco! Ani světla ani velká show nejsou třeba, tahle hudba obstojí sama o sobě. A ta fyzická blízkost a velká stage dělají svoje. Bezchybný Ross Jennings si k nám párkrát popoběhnul, bylo parádně vidět na božího Raye Hearnea i na to, jak si v klidnějších pasážích s úsměvem na rtech vystoupení užívá. Stejně jako zbytek kapely. Jen to holt bylo smutně krátké. Koupit tričko, potřást si rukou s Charliem, udělat jeden přihlouplý vtip na adresu jeho kraťasů, vyfotit se s bubeníkem a snad zase brzy. Tohle už je láska.
Setlist: Taurus, Invasion, Sempiternal Beings, Prosthetic, Pareidolia, The Architect
vihkav: Některé kapely naprosto záměrně vynechávám, ale tady si rád zapičuju. Vended, kde zpívá syn Coreyho Taylora, předvedli show s maximálním nasazením, akorát že naprosto sračkovou hudbou. Jako by to nebylo jasné, když víme, čí to je banda. Tady jde o úplně dementní a možná ještě horší (jestli to vůbec jde) vykrádačku Slipknot, než jsou Slipknot samotní. Debilní riffy, celek ještě míň originální a více nepříjemný a já se ptám, pro koho je tahle hudba dělaná? Odpovědí mi je, že asi pro dost, protože byl nějak moc velký zájem. To asi nebude brutalovské publikum. Nechápu a odcházím bez naděje na lepší zítřky.
Spravili mi ale náladu Riverside. Takový jemnější prog rock, který naživo vyzněl trochu tvrději a dostalo to větší sílu. Pár lidí, co znám, do koncertu šli s nějakou znalostí kapelní historie. Já maximálně slyšel, že nedávno zemřel stěžejní člen a od té doby to není ono? I tak zazněly starší věci a bavilo to hodně. Je tam jasná inspirace Porcupine Tree, ale zjemněná a slyším z toho tím pádem trochu i Tesseract, i když méně moderní. Show byla prolnutá vtipnými hláškami od sympatického zpěváka, dokonce předem upozornil, že nejsou metal a že nebudou používat slovo fuck. Jednou tomu unikl těsně a pak už to porušil, tak asi takoví slušňáci nebudou. Otázku “Where the fuck are we?”, myšleno tak napůl vážně - s touhle hudbou a tady... Hele, já nevím, ale mně se ten mix docela líbí. Šlo jen o to, že když se ptal ostatních, kdo už je viděl, přihlásili se tři. Kdybych je znal dřív, asi bych mezi nimi byl taky. Hezký vystoupení, všechno cajk.
LooMis: Já si myslel, že Haken budou pro mne vrcholem dne. Ale Poláci mne nakonec zabili. Úplně jsem se přenesl o 10 let zpět, když Riverside hráli sami 2h. Mariusz Duda má charisma srovnatelné s Mikaelem Åkerfeldtem a průpovídky, které trochu hraničí se suchým britským humorem: „Mám pro vás tři špatné zprávy: nejsme metalová kapela, budu používat svůj normální hlas a nebudu říkat fuck.“ Lhal! Jednou fuck zaznělo, za což se okamžitě omluvil, a jednou shit, když mluvil k lidem posedávajícím okolo plotu, aby přišli blíž. Nepřišel nikdo. Ale hudba Riverside není o mluvení, ale o hraní. Art/prog rock jak ze 70. let. Nová deska ID.Entity je sice stylově rozkročenější, ale Landmine Blast i Post-Truth do setlistu zapadly. A co chcete víc, když pak zazní 10minutové kompozice. Vojta tady zmiňoval výbavu různých klávesáků, ale ani jeden z nich nepředvedl to, co Michał Łapaj. Nádherný zvuk celý set bonusem (možná trochu kytara mohla být důraznější). Příští rok budou na Brutalu a... teď to přijde - dneska lepší než Haken!
Baara: Loomis se mě snažil do Riverside natlačit už dřív, ale poslechla jsem si poslední desku a nějak...jako...no, asi spíš ne. Ale živě?! Protože jsem nečekala nic, dostala jsem pořádnou facku. “Sorry, nehrajeme metal,” byla naprosto mimózní (nebo velice dobře promyšlená) hláška, protože tvrdší pasáže skladeb tlačily dost! Ukázková komunikace s publikem (včetně klávesáka), naprosto suverénní, sebevědomé vystoupení. Běžně jsem lehce rozmrzelá z toho, když po mně kapela chce nějaké aktivní zapojení, tady jsem zpívala jak ptáček. Riverside si mě s neskutečnou lehkostí omotali kolem prstu. Nelze si přát lepší zakončení víkendové návštěvy festivalu.
Setlist: 02 Panic Room, Landmine Blast, Post-Truth, Egoist Hedonist, Left Out
vihkav: Wow! Wow! Kdy že tu naposled byli Pain? 2012 na Mastrech? Přestože je to novější projekt než Tägtgrenovy Hypocrisy, zdají se být mnohem složitější někam dotáhnout. A proto jsem velice rád, že jsem mohl být svědkem. A přestože byli super, musím vyčíst pár zklamání. Zaprvé je naprosto hovnózní, že neměli živé klávesy. Já jsem tohle řešil už u Finntroll a Shadow of Intent - když je vaše hudba na tomhle postavená, asi by tam prostě naživo být měly, přestože ne každý je dokáže nazvučit s pořádnýma koulema. Zadruhé zpěv opravdu moc potichu, ačkoliv záleželo tedy na pasáži. Zatřetí nebyla ještě ani tma, což by se obzvlášť k alien/elektro promítačce hodilo. A když už jsme u projekce, začtvrté, když hráli song Call Me, na projekci se objevil Brodén. Jo, featuje tam, což je samotné dost přešlap, ale nemuseli mi to připomínat. Proč mají zahraniční kapely potřebu uctívat české agro shity? Možná nechápou, že slušné lidi (jako mě) tohle naprosto odpuzuje. Ale ok, přeci jen jsem na takové kříženici MORu a Brutalu (což s letošní sestavou pomalu takhle být přestává a to je dobře!). Tak doufám, že většina publika Pain nepovažuje za stejnou scénu či level jako Sabaton... ale obávám se, že tady ano. No nechme toho pičungu, koncík to byl opravdu dobrej. Je škoda, že měli jen hodinu, na druhou stranu ji využili naplno a prostě jeli, dokud mohli, což místo nějakých mezikeců cením. A uteklo to opět hrozně nahned. Hlavně poslední tři hitovky Same Old Song, Bye/Die a Shut Your Mouth měli spád jak něco. Chlapi mi vzhledem trochu připomněli vousaté bardy z Vomitory, ale bubeník tuto skupinku přerušoval. Ne, sranda, viděl jsem Pain a to se určitě ještě dlouho nestane, takže díky moc za to!
Přes všechny problémy bych řekl, že se festival povedl a rozhodně další účast nevylučuju. Záleží vždycky na soupisce a špatný kapely můžu přece vždycky prochlastat. Líbí se mi hodně záležitostí, které byly na letošek vybrány a pokud to nebude tolik agro a mastersovské, nýbrž spíš takovéhle, má to šanci alespoň u mě. I pár minulých ročníků mi přišlo kapelami naprosto o ničem, ale když sem tam sype nějaký blackmetálek, občas nějaký prog, občas death nebo naopak kvalitní elektro, tak to považuji za příjemně strávený čas. Pro mě to hlavně vyhrává fakt, že jsou to zajímavé kapely, které jsem většinou ještě neviděl, což například letošní Brutal nesplňuje skoro vůbec - tam jsou buď nezajímavé, nebo jsem je už viděl třikrát, často právě tam. V tomto směru tedy naprosto chápu snahu rozjet něco nového a oceňuji, že se tu ty kapely tak netočí. Jsem zvědav, na co se můžeme těšit napříště.
LooMis: Příští rok bude BFF pouze třídenní (správně!), uvidíme, co za kapely se podaří ulovit. Některá uskupení totiž (i letos stále) roztahala koutky úst a obočí se pozdvihávalo (diplomaticky řečeno). Doufám, že to nebude trvat dalších 9 let, než se zase na BFF vypravím.
Vložit komentář