Čím začít? Popisem festivalu, kterého jsem se téměř nezúčastnil? No, proč ne. Beyond the Gates je primárně blackmetalový fest v centru Bergenu, který už podeváté do tohoto norského města dotáhl hodně slušný line-up. Jak je již zvykem, kromě několika více či méně známých jmen jako Gorgoroth, Marduk, Taake, Negative Plane, Deicide nebo Midnight domluvili pořadatelé i několik exkluzivních shows. A to například Dimmu Borgir, kteří zde oslavili speciálním koncertem své třicáté výročí, Enslaved, kteří odehráli komplet Eld, Primordial s To the Nameless Dead setem atd. 

Velkým lákadlem festivalu je rovněž fakt, že se část hlavního programu odehrává v legendární síni Grieghallen, kterou můžete znát hlavně jako místo, kde vznikla díla jako Vikingligr Veldi, In the Nightside Eclipse a De Mysteriis Dom Sathanas, která zde v minulosti během Beyond the Gates rovněž zazněla. Jelikož jsem měl ale původně na léto v Norsku trochu jiné plány a taky se mi nechtělo vypláznout za celý festival plnou cenu (tři tisíce norských), z celého čtyřdenního programu jsem si koupil lístky jen na jedinou kapelu.

Na samotný závěr festivalu se konala půlnoční mše, kde vystoupili trondheimští Mare, na které se šlo dostat v přepočtu zhruba za pětikilo. A není náhodou, že se jejich první koncert po pětileté koncertní neaktivitě odehrál právě zde, protože na stejném festivalu rovněž hráli v roce 2018 naposledy. A jelikož od roku 2014, kdy jsem viděl Mare v Krakově, odehráli snad jen tři koncerty, z nichž jeden byl v Bruselu a další dva v Norsku, dost jsem se na ně těšil. Popravdě, těšil jsem se na ně tak, že kromě koncertu v Bergenu jsem si koupil lístky i na všech dalších pět koncertů v pěti různých zemích, které mají Mare do ledna příštího roku v plánu. 

Očekávání byla rovněž velká. Devět let starý krakovský gig považuji za úplně nejlepší BM koncert, který jsem kdy viděl, a kterému se až na pár výjimečných kapel jako Sortilegia nic ani nepřiblížilo. Tehdy fakt zafungovala blackmetalová esence na sto procent, nový (tehdy ještě nevydaný) materiál svou kvalitou naživo šokoval a celkově to bylo naprosto nezemské. Od té doby vydali Mare svůj debut Ebony Tower a dost se věnovali hraní v dalších kapelách jako Djevel, Ritual Death nebo Whoredom Rife. A když už se po těch letech opět dokopali k tomu vylézt na koncertní pódia, nebylo ani tak otázkou, zda budou naživo opět výborní, ale spíše s jakými songy vystoupí.

Kulturhuset, což je klub v centru Bergenu pro pár set lidí jen o něco větší než Underdogs, se začal plnit lidmi už více než půlhodinu před začátkem. I přes svou omezenou kapacitu a dost rozumnou cenu vstupenek šlo celkem překvapivě koupit lístky ještě pár dní před koncertem. Vlastně ani nevím, zda bylo úplně vyprodáno. Ale poté, co jsme zabrali místo zhruba v páté řadě, se prostor za námi rychle naplnil a všichni netrpělivě vyčkávali, až se kapela ukíáže na pódiu. Trvalo jí to teda docela dlouho, asi čtvrt hodiny po půlnoci stále hrálo ve smyčce nějaké rituální intro, ale pak to konečně přišlo.

Jako první se zjevil Azazil, který do ambientního podkladu začal zpívat. “Veni, magister mundi…” A ještě před tím, než kdokoliv hrábl do strun, mi naprosto padla brada z toho, co se svým hlasem dovede. V dalších kapelách, se kterými jsem ho viděl, má mnohem standardnější vokální projev, na nahrávkách má své limity, ale po tom, co předvedl tady, může klidně začít zpívat v opeře. A nejde jen o intro, ale i o jeho zpěv, řev a jekot v samotných skladbách, kde měl naprosto jistý a hodně barvitý přednes, který by zvládl překonat snad jen Attila. 

Po asi dalších pěti minutách přichází také Esten se zbytkem kapely a set otevírají s Blood Across the Firmament. Zvuk všech instrumentů naprosto v pořádku. Vše dostatečně dobře čitelné, ale zároveň i špinavé, aby byla zachována ta správná atmosféra. Wraathova basa krásně duněla, kytary sice sem tam zavazbily, ale jinak byly dost srozumitelné, bicí tak akorát a všemu nádherně dominoval mocný Eskilův hlas. Osobně bych si to celé dovedl představit ještě o pár procent hlasitější, ale otázka, zda by to už nebylo na škodu. Hned od prvního songu každopádně velká paráda. Jakým překvapením ovšem bylo, že po úvodní skladbě se už z Ebony Tower moc nehrálo.

Mare totiž tentokrát poskládali hodně old-school setlist. Hned jako druhá přišla na řadu pecka Black Magic Funeral, se kterou se koncert dostává do ještě mocnějších sfér. Popravdě jsem ani moc nečekal, že budou ještě z Throne of the Thirteenth Witch hrát, spíše jsem vsázel na řadovku a třeba úplně nové skladby, jak tomu bylo právě v Krakově. A samozřejmě těžko dnes říct, co budou Mare hrát na dalších koncertech v následujících měsících, možná se výběr skladeb ještě promění, ale tentokrát to na mě působilo dojmem, že chce kapela svým způsobem oslavit svůj koncertní návrat a podívala se tedy pořádně do minulosti.

Z Trůnu a Spheres Like Death totiž zazněly úplně všechny metalové skladby. Nidrosian Moon Sabbat zahráli hned jako třetí, ale úplně nejvíce mě odpálili Třináctou čarodějnicí, která mi naživo udělala fakt obrovskou radost. Jednak to je asi můj nejposlouchanější song od Mare, ale hlavně s dnešním Eskilovým pěveckým uměním vyzněla ještě o několik tříd lépe. A o tom, že Sort Messe, kterou tentokrát zařadili do půlky setu, opět pohlcovala světy, se netřeba bavit. Její závěr Azazil odječel ještě procítěněji a více démonicky než na legendárních záznamech z Prahy, Bruselu a Chicaga. 

Překvapivě mě ale mega dostali aji s Nachtmahrwalzer - Invocation of the Succubus, kterou si doma už nepouštím až tak často, ale naživo se do toho hypnotického riffu prostě nešlo naprosto nezamotat. A jako poslední song hráli These Fountains of Darkness, jehož závěr rovněž solidně gradoval. Nebudu lhát, trošičku mě zamrzelo, že nezahráli ještě Flaming Black Zenith, který jsem sice v minulosti už slyšel, ale nějaký další song bych stejně jako další lidi klidně ještě snesl. Ale co si budeme nalhávat, kapela jako Mare by místo hodiny klidně mohla hrát dvě, a nikomu by to nevadilo.

I tak každopádně velká spokojenost a vůbec nelituji toho, že už mám lístky a letenky na dalších pět koncertů. K závěru tedy pár zásadních věcí. Vystřelili mě v Bergenu Mare do vesmíru tak jako v Krakově? No, možná drobek méně, tehdy jsem takový majestát opravdu nečekal, teď jsem mnohem lépe věděl, co od nich čekat, i tak ale platí, že v živém provedení to bylo MNOHEM silnější než z alba a v několika ohledech dokonce ještě lepší než minule. Ještě jednou musím zmínit Eskilův zpěv, který byl fakt neskutečný. Ohromnou radost mi udělal taky setlist, který byl nejlepší možnou exkurzí do minulosti kapely. A největším nadšením je každopádně fakt, že jsem Mare konečně po dlouhých devíti letech znovu viděl, a nejlepším na tom je, že to nebylo naposledy. Letět kvůli nim do Bergenu rozhodně mělo smysl a už teď se těším, až je znovu uvidím na Cosmic Void festivalu v Londýně, ve Zwickau, na Celebrare Noctem v Rakousku, na Prague Death Mass a na Caerimonia Nidrosiæ v Trondheimu, a i vy byste měli udělat maximum pro to, abyste je na co nejvíce místech viděli taky.

 
Koncert Mare ovšem nebyl jediným důvodem, proč se podívat do Norska. Původně byl sice plán o dost jiný, měli jsme zde strávit dva týdny a projet hromadu míst od různých kopců, fjordů až po Trondheim, ale ze zdravotních důvodů to padlo. Nakonec jsme zde strávili jen týden a podívali se akorát na Bergen a Oslo, ale pokud někoho zajímá pár tipů, kam se podívat, kde se najíst a samozřejmě nějaká blackmetalová turistika, třeba si následující kecy taky rád přečte.

Do Bergenu jsme po přestupu v Oslu přiletěli ve čtvrtek ve dvě odpoledne a překvapivě nás přivítalo krásně slunečné počasí. Ano, občas se objevily i mraky, ale na to, že je v Bergenu prý 240 deštivých dnů v roce, tak nám za 4 dny ani nekáplo, což jsme ocenili hlavně na kopcích. Po příletu hážeme věci na hotel (kde kromě nás bydleli také například Pentagram a Ole z Terratur Possession, se kterými jsme se potkávali na snídani) a vyrážíme do města.

Centrum Bergenu není až tak velké, ale dá se zde zabít docela dost času. Kromě v UNESCO zapsané čtvrtě Bryggen se rozhodně vyplatí projít i protější břeh, kde je hromada starých a různě barevných dřevěných domků, mezi kterými lze najít i ulici, kde vznikla legendární Kvitrafnova fotka od Petera Besteho. Rovněž je zde i dost výhledů na fjord a okolní kopce, ale taky komplex klubů v bývalé sardinkárně USF Verftet a Hallen, kde proběhly první dva dny festivalu. A když už jsem zmínil Besteho, ten měl v Gaahlově galerii Fjalar, která je uprostřed Bryggenu se vstupem zdarma, výstavu svých fotografií, tudíž jsme ji rovněž navštívili a měli možnost si zde pokecat s Gaahlem.

Ještě ve čtvrtek ale sedáme v centru na lanovku, která nás vyveze na kopec Fløyen, odkud je z výšky super výhled na centrum s fjordem, ale i na druhou stranu města a okolí. Dle časových možností můžete podniknout různě dlouhé túry po místních lesích, jezerech a kopcích, případně jako my sejít pěšky zpátky dolů do města. Největší zábavou na Fløyenu ovšem poskytly místní kozy, z nichž jsou některé hodně přátelské, nebojí se vám klidně vyskočit na stůl a nechají se pomazlit. I díky nim, dobré dostupnosti a férové ceně jsme na Fløyen jeli v sobotu ještě jednou, abychom zde zabili před koncertem trochu času a hlavně si užili krásného počasí.

V pátek ráno jako správní blackmetalisté podnikáme výlet na Fantoft stavkirke, ke kterému jde dojet tramvají a který vypálil, vy víte kdo. A byť zde vzhledem k probíhajícímu festivalu očekáváme zástup metalistů, nakonec nás překvapilo, že zde bylo mnohem více normálních lidí. Satanisti asi ještě dospávali, protože kromě nás tu byli asi jen další dva.

Poté ale jdeme na další lanovku, která nás vyveze na Ulriken, což je druhý z nejsnadněji dostupných vrcholů z okolí. Lanovka je podstatně dražší než ta na Fløyen, ale také se jedná o podstatně vyšší bod, takže místní výhledy jsou ještě o něco lepší. Opět vidíte na centrum města a fjordy, ale na straně, kde z Fløyenu vidíte na další kopce, dohlédnete z Ulrikenu ještě podstatně dál až na vzdálenější jezera a ostrovy. Plus se dá opět vydat na různé túry super krajinou s několika pěknými baráčky a jezery v okolích, jen zde místo lesů procházíte kamenitým povrchem. My zde strávili zhruba tři hodiny a mít více času a sil, klidně tam zůstaneme celý den.

Abyste ale neřekli, že zapomenu na tak důležitou věc jako je pivo, rovněž přikládám několik tipů. Asi nejvíce spokojený jsem byl v Apollon Platebaru, což je hospoda a obchod s vinyly v jednom, ale výběr různých piv zde byl fakt super. Dokonce zde měli naraženého i jednoho Zichovce a velkou výhodou je, že na rozdíl od ostatních hospod, kde většinou dostanete 0.4 l, v Apollonu máte za stejnou cenu půllitr. Jo a taky zde s námi chlastal Grutle z Enslaved. Navštívili jsme taky Hellion, což je metalová hospoda asi jako Hells Bells, ale ty dvě piva, co jsme si tu dali, byly rovněž fajn. Doporučit ale můžeme třeba {lucky} bar, kde mají hromadu piv a navíc spolupracují s přilehlým Royal burgerem, takže si k pití můžete jako já dát třeba jehněčí burger. Cena piva v hospodách je samozřejmě docela vysoká, většinou jsme za jedno dávali kolem 120 NOK, což je asi 250 Kč, ale nutno říct, že jejich kvalita je mnohem lepší, než když dojedete někam do Rakouska nebo Německa.

V sobotu se před koncertem docela flákáme, ale navštívili jsme třeba místní muzeum lepry, které je rozhodně zajímavé, ale pokud vás nebaví číst si o lepře, až tak moc zajímavých věcí zde neuvidíte. Pro mě bylo mnohem zajímavější, že jsem měl možnost se dostat dovnitř do Grieghallen, byť jsem neměl festivalový lístek. Odpoledne před začátkem programu byla hala otevřena veřejnosti, takže byla možnost se zde projít a kouknout na přilehlou výstavu mapující 30 let Dimmu Borgir. Navíc jsme se zde potkali a pokecali s Edem z Negative Plane, který si pochvaloval nedávný Chaos Descends a říkal, že ten set, kde přehráli celé nové album, byl opravdu speciální. Ještě předchozí den jsme se před halou potkali s Runem ze Slagmaur a ochutnali jeho Moonshine, která měla solidní grády, a taky na chvíli dorazil i Esten z Mare. Jinak se musím pochlubit, že i bez vstupenky se nám do Grieghallen podařilo na další půlhodinu protáhnout i večer, zrovna když hráli Dimmu. Ti byli sice fakt otřesní, vůbec nechápu, že je baví hrát takovou nudu, ale zvuk a celý prostor, kde je i hromada míst k sezení, byl naprosto parádní. Hrát zde trochu zajímavější jména, klidně si dovedu představit, že za festival vysolím plnou cenu, protože místní podmínky jsou prostě výborné.

A poslední věc z Bergenu, co musím zmínit, je restaurace Bryggeloftet & Stuene. Jedná se sice o docela drahý podnik v úplném centru, ale když jsme se ptali na různá doporučení, nejčastěji byl zmíněn právě tento. A nutno říct, že jak rybí polévka, tak velrybí i sobí steaky tu byly super. Velryba mi sice více chutnala na Islandu, ale ten sob byl fakt parádní žrádlo, takže díky Corne za tipy! Na místní rybí trh se sice taky oplatí zajít, ale kromě pár drobností a velrybího salámu jsme tu nic nekupovali.

V neděli po vydatné snídani jdeme na Bergensbanen, což je vlak, který jede z Bergenu do Osla. Jedná se o nejvýše položenou hlavní železniční trať v Evropě, která cestou projíždí kopci se super scenériemi. Místa jako Myrdal nebo Finse, odkud jde vidět na blízký ledovec, byla fakt super. Jen teda lístek na tuto sedm hodin dlouhou panoramatickou cestu stojí skoro to samé co letenka. I tak dobrý zážitek, který si můžete zpříjemnit i speciálním pivem Dresin pale ale, které speciálně pro norské železnice vaří HaandBryggeriet, což je spolu s Nøgne Ø a Kinn mezi norskými pivy sázka na jistotu.

V Oslu jsme pak strávili další tři dny, a byť v okolí rozhodně není taková porno příroda jako v Bergenu, i tak jsme se nenudili. Podle předpovědi mělo sice chcát jak prase, což v okolí rozhodně chcalo, viz protrhlá hráz přehrady nedaleko hlavního města a další fuckupy, ale nakonec jsme zmokli jen jednou a jinak chodili bez deštníku se suchou nohou. Nedělní procházka centrem úplně cajk, ale jelikož místa jako místní operu asi znáte, nebudu se o tom moc rozepisovat.

Zajímavějším by mohl být výlet na Holmenkollen, kam v klidu dojedete metrem. A sice tam je pro sportující paka nějaký skokanský můstek, ale taky nedaleká kaple, kterou stejně jako Fantoft vypálil, no vy moc dobře víte kdo. A na rozdíl od Fantoftu je evidentně podstatně méně známá, jelikož jsme tam byli úplně sami. Takže blackmetalisti, pište si do seznamu míst, které v budoucnu navštívit. Zajímavostí budiž rovněž, že na rozdíl od Fantoftu, který byl obnoven dle původního návrhu, holmenkollenskou kapli postavili v novém stylu.

Pak jsou v Oslu taky místa jako Vigeland park, který taky asi každý zná, v Ekebergparken jsou rovněž fajn sochy a dobré výhledy na město. Munchovo muzeum je dost super a kromě tří verzí známého Výkřiku a Slunce tu najdete třeba taky originál obrazu, který Ved Buens Ende použili na Those Who Caress the Pale. Opakovaná návštěva Helvete / Neseblod Records je rovněž povinností, ale dost překvapivá byla i výstava Bad Vibes, která v národní knihovně mapuje začátky norského black metalu. Je dostupná zdarma do půlky září a kromě očekávaných věcí jako první pressy kultovních nahrávek, kompletní sbírky Slayer zinů a srandičky jako jsou původních dveře od Helvete, obsahuje taky originální pásky Frost a De Mysteriis… z Grieghallen. Taky zde je poměrně velký mix, v kterém je nahraných několik skladeb, a vy si sami můžete mixovat vlastní verze Life Eternal, Funeral Fog nebo Gylfaginning, u čehož jsem se na dobrou čtvrthodinu skvěle zabavil.

Dobře najíst a napít se zde dá v Oslu na hromadě míst. Za sebe zmíním aspoň jedno, a to bar RØØR. Pivnice úplně v centru s obrovským výběrem čepovaných piv za na norské poměry furt rozumné ceny. Třeba Gruit od Ølsmia byl mega dobrý, a taky se jednalo už o třetí podnik, kde jsme narazili na černý norský ležák pojmenovaný Šumava :)

A to je asi tak vše. Ve středu odpoledne sedáme do letadla a vracíme se zpátky. A i přes částečné zklamání z toho, že jsme nemohli absolvovat ještě obsáhlejší dovolenou, jak bylo původně v plánu, jsme ve výsledku s naším návratem do Norska nadmíru spokojení. Bergen byl top, Mare taky a aji v Oslu, byť to, jak pravil Rune ze Slagmaur, není pravé Norsko, bylo fajn. A jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Kvůli silným dešťům, které sužovaly Kristiansand a okolí, nám přišla informace o zrušeném trajektu, který jsme měli zaplacený pro původně plánovanou trasu a rovnou počítali s tím, že prostě propadne. Nakonec nám za něj ale ještě vrátili peníze, takže celá ta naše sranda byla aspoň o pár tisíc levnější.