1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(2) ALICE IN CHAINS - Rainier Fog (08/2018)

- potají složená náhravka pokračuje tam, kde kapela skončila před pěti roky. Silné riffy, suverénní vokální projev, dobrý zvuk. Alice In Chains nikdy nevydali vysloveně slabou desku, tentokrát mám však pocit, že se vytratila pro ně typická atmosféra beznaděje. Ba co víc, na poměry kapely je Rainier Fog až pozitivní album. Je to špatně? A teď babo, raď! (onDRajs)

- švih, jed a rozervanost Dirt už jsou dávno pryč. AIC už svinstvo kolem sebe nepopisují jako jeho přímí účastníci, ale spíš jako jeho stárnoucí pozorovatelé. Aktuální vyklidněná grungeová kytarovka ale zdaleka neznamená nějaké nouzové nebo polovičaté řešení. Po místy rozpačitých Dinosaurech se Alice In Chains vracejí plně zpět do svého teritoria, kde je vše na svém místě, a dopřejí-li múzy dostatek silných melodií (jak se také stalo), experimentů prostě netřeba. (piTRs)
 
 
(2) DARVAZA – Darkness In Turmoil (08/2018)

- nic nového, ale šlape to. (BandCamp) (mIZZY)

- a hlas přidal i vaněna.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) MANES – Slow Motion Death Sequence (08/2018)

- ještě klidnější album než Be All End All, ale na první poslechy velmi příjemné. (BandCamp) (mIZZY)

- Manes přinášejí další porci melancholického rocku s decetní špetkou elektroniky. Je to zas o kus přímočařejší počin a zřejmě i o něco lidem přístupnější. Tor-Helge Skei se možná inspiroval svým projektem Lethe. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
 
(2) MARE – Ebony Tower (08/2018)

- po několika letech čekání jsme se konečně dočkali! Ano, zvuk není nejlepší (větší špína sedí Mare víc), bicí jsou trochu křivé a album obsahuje pouze pět skladeb, z nichž část poctiví fanoušci sledující záznamy z živáků už dobře znají. To jsou však jen maličkosti. Konečně! (BandCamp) (mIZZY)

- a hlas přidal i vaněna.
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) SOREPTION - Monument Of The End (08/2018)

- trojka Soreptin je zase nakládačka jako kráva. Kapela přitom nepřichází s ničím novým, co bychom od ní už dříve neslyšeli. Jen brousí svůj přístup k technickému death metalu do hran diamantu. Zvuk opět vynikající, hra všech zúčastněných je ultimátní. V rovnějších pasážích mi to (u Soreption asi vůbec poprvé) připomene Cannibal Corpse, ovšem v x-krát namakanější verzi. Jinak poměr techniky a odlištěné brutality zůstal zachován 50/50. Teď už čekám jen na Deeds Of Flesh. (onDRajs)

- tentokrát asi nejméně na první dojem/poslech, ale strojovna jede furt na full throttle. Na podzim je tu máme, bude se dál naposlouchávat. (bizzaro)
 
 
 
 

mIZZY

DEVOURING STAR & CAECUS – Apostasis (08/2018)
- Devouring Star na této kolaboraci pokračují, kde skončili na EP Antihedron, jen trochu přitvrdili. Těším se na novou řadovku. (BandCamp)

KNOKKELKLANG – Jeg Begraver (05/2018)
- black s trochou noisu. (BandCamp)

vaněna

RITUAL DEATH - EP (08/2018)

INNUMERABLE FORMS - Punishment In Flesh (08/2018)
- na dně nejhlubší bažiny na světě bydlí Innumerable Forms. Na první dlouhé desce vyčvachtli tak monstrózní, podladěnej a pomalej death metal, že Incantation nebo Autopsy jsou proti tomu pogo. Nečekej žádný pidlikání, tohle je všeničící lavina bahna. Vynikající deska.

TOMB MOLD - Manor of Infinite Forms (06/2018)
- a ještě jeden death metal. Techničtější a pro mě překvapivě velice zábavná deska z Kanady. Asi to není na 40 poslechů, ale na několik opravdu zábavných určitě vydrží. Primární není technika, ale střídání nálad a nápadů. Dokonce to i drží pohromadě a neváhal bych mluvit o gradaci, možná proto, že nejlepší jsou poslední skladby. Málokdy jsem album vypínal před koncem! Ocenění zaslouží i artwork mísící Den trifidů s Mlhou. 

BORGNE - ∞ (03/2018)
- industriálem malounko vonící black, od šepotů po tlačící hluk a zpátky. Tentokrát mnohem učesanějí než dřív, víc se hraje, a to mi sedí. Dobrá deska s mnoha zajímavými momenty.

VELDES - Storm Borrower (05/2018)
- náladovej slovinskej atmoblack, kterej se v lepší chvílích blíží třeba postmetalistům Hemelbestormer. V těch horších sice zvuk rozhodí a všechno rozhasí ječák, přesto pro tohle ep mám slabost.

bizzaro

HADAL MAW - Charlatan (EP) (08/2018)
- australští HM se už před čtyřmi lety na debutu Olm představili jako nevšední prog death. A zjevně nešlo pouze o představení, ale celistvou vizi, ve které pokračují. Ne přímo navazují, tentokrát jsou možná krapet disharmoničtí, rozehranější do všech stran, ale že nejsou na první poslech, to přetrvalo. Australané umí!

DEATHHAMMER - Chained to Hell (10/2018)
- norský old school thrash/black duo po 13 letech vydává další desku. Prostě punk jak noha, ale maká, kurevsky maká! Pro fanoušky Tormentor nutnost!

SLAVEHOUSE - Taste in Pain (08/2018)
- raw black, blackend punk? Cože? Další tip od bizze mimo prog/tech? Nj, stane se :) Slavehouse nejsou žádnej sever, duo pěkně z Ohia, ale hlavně ne lo-fi chujovina, zvuk tak akorát!

CARNATION - Chapel of Abhorrence (08/2018)
- opět něco, co moc neposlouchám. Nariffovanější švédskej death z… Belgie. Tak proto asi.

ENNUI – End of the Circle (09/2018)
- 3 songy, 75 minut, co je to? Pomalí už vědí! Místy funeral, místy death, ale hlavně doom metal. Tradiční, emotivní, nezkyslý a místy prosluněný gruzijským sluncem.

piTRs

ATROCITY - Okkult II (07/2018) 
- co jsem tady v únoru psal o EP Masters of Darkness (které mimochodem Atrocity degradovali tím, že jej úplně celé narvali i na aktuální desku), platí bezezbytku i v tomto případě. Navíc oproti EP ještě víc s delší stopáží vyplouvá na povrch únava a nízká konkurenceschopnost materiálu.

PRIMAL FEAR - Apocalypse (08/2018)
- deska s ještě o chlup neotřelejším názvem, než je název samotné kapely. Nefalšovaný, výbušný a poměrně dobře poskládaný německý heavy/speed patos se vším dobrým i méně dobrým, co k němu patří.

LooMis

REDEMPTION - Long Night's Journey Into Day (07/2018)
- angažování Toma Englunda považuji za velký přehmat. Přestože hudebně se nejedná o úplně špatný materiál, Tom svou jednovýrazovou vokální prezentací až moc vše posílá do vod domovských Evergrey. Zklamání.

MICHAEL ROMEO - War Of The Worlds, Pt. 1 (07/2018)
- principál Symphony X podruhé sólově. Zatímco se 14 let starou The Dark Chapter vymetal zejména speedmetalové šuplíčky a spoléhal se prakticky pouze na svůj um (a vlastně pokračoval v tom, co praktikovali Symphony X na prvních deskách), tentokrát vzal desku poctivě, jako by se jednalo o regulérní kapelu (skvělý John Macaluso na bicí, zpěv obstaral Rick Castellano – nevím, kde ho Michael vyhrabal, ale zpívá úžasně). Troufnu si tvrdit, že tahle sólovka dává na prdel i některým nahrávkám domovské kapely.

Gába

BYONOISEGENERATOR - 9​.​8 m​/​sec2 EndorphineNoseDive (singl) (08/2018)
- ruskej schizofrenní BDM jazz. Naprosto skvělý, doporučuju.

BYONOISEGENERATOR - 4°FlutterFlux (singl) (08/2018)
CYPRESS HILL - Band od Gypsies (singl) (08/2018)
DJ MUGGS - Soul Assassins: Dia del Asesinato (08/2018)

 
 

 
 

onDRajs

WALTARI - všechno
- projet diskografii bláznivých Finů jsem chtěl už sakra dlouho. Až teď! Na pár měsíců jsem se na nich zasekl. Big Bang a Space Avenue pořád boží jako kdysi. Yeah! Yeah! Die! Die! mě sesmaslo snad úplně stejně, jako když jsem tuhle šílenou desku slyšel poprvé. Album Covers All se vyplatí poslechnout hlavně kvůli coveru Caught In A Mosh od Anthrax. Waltari udělali maximálně podvratný krok a skladbu nahráli ve ska provedení. Masakr! (YouTube) 

AddSatan

FRET – Over Depth (2017)
- viz JSt už loni. Mick Harris, techno, industrial, d’n’b, breakcore, dark ambient. Aneb poměrně sofistikovaný námrd. Příprava na letošní Avant Art. (Bandcamp)

EMPTYSET – Skin EP(2017)
- cca experimentální drone(/techno?) hypnóza, založená především na práci s nějakým „custom“ strunným nástrojem (s poměrně fascinujícím zvukem), akustikou, mikrotonalitou a střídmými beaty. V druhé půlce jsou i táhlé vokály a celkově je to vlastně dost rituální a psychedelické. Příprava na Avant Art č. 2. (Bandcamp)

SABBATH ASSEMBLY– Rites of Passage (2017)
- já tu desku loni nejdřív po 2-3 pokusech odložil, s tím, že už to není ono, ten pokus o kombinaci dřevních heavy/thrash/doom a progresivních rock/metal prvků mi přišel násilně roubovaný a rušivý. Teď jsem se k tomu vrátil a… sedlo mi to mnohem víc. Ta symbióza není dokonalá, ale „nějak“ funguje. „Pišta“ Hufnágl si „půjčuje“ od kde koho, místy slyším i disharmonie Voivod, a… nevím, jestli/jak moc se na skládání podílel i Ron Varod, ale jsou tam někdy slyšet i Kayo Dot (třeba I Must Be Gonea Twilight of God), mj. i zvuk basy a její promakané linky dávají občas vzpomenout mj. na Rakve. SA jsou ovšem pořád nejsilnější v pomalejších doom/atmosférických rock(/folk?) chvílích. No a zpěv Jamie Myers je stále skvělý, opět zajímavě (dis/)harmonicky propleté dvojhlasy atd. (byť nic tak zimomriavkového jako I, Satan tu není). Takže nakonec pořád platí, že SA jsou (spolu se staršími Hexvessel) stále to nejlepší a nejprogresivnější, co z té „occult rockové“ retro vlny cca na přelomu dekády vzešlo. (Bandcamp)

UNIVERS ZERO – Clivages (2010)
- dlouho jsem byl „zaseklý“ jen na pecce Warrior, protože i když pořád avant-rock/rio, tak je to zároveň takový (doom) „METAL“, že by v tom z fleku mohl hostovat i Thomas Fischer. Ale ono je to fakt hodně dobré (skoro) celé, baví mě i ty „veselejší“, „klasické“ kusy (téměř?) bez rock prvků (když je nálada), industrial/dark ambientní Earth Screama taková Straight Edgeje vlastně taky dost pecka. Kvltovní desky z přelomu 70/80. let pořád vládnou, ale i tohle je hodně dobré. A ten hoboj! (YouTube)

MUSLIMGAUZE - Zul'm (1992)
- tu více, tu méně z(re)mixované předovýchodní (s výlety do Indie) bubínky, perkuse, cinkání, strunné, dechové nástroje a zpěvy/hlasy. Někdy bez, někdy vkusně naroubované na minimal techno/tribal(/industrial/dub?). Trochu ambientní a lehce psychedelické. Bryn Jones toho složil za svůj život tolik, že snad není v silách normálního člověka si poslechnout byť jen půlku, já vlastně zatím slyšel asi jen 5 desek, ale tahle mě z nich baví možná nejvíc. Není to žádná vyloženě „pecka“ (Do Shaska!, kteří recept M. na starších deskách vykrádali, ale také vylepšovali, mám pořád radši), ale minimálně jako chill-out, či případně i stimul při pochůzkách po Starém Městě pražském se to osvědčilo výtečně. (YouTube)

Kuba

THE HAARP MACHINE - Disclosure (2012)
- vlastně ani nevím, jak na tom kapela v současnosti je, ale Disclosure pořád šlape. 

BORN OF OSIRIS - The Discovery (2011)
- poslední deska, která mě baví od začátku do konce. Pak už to není ono.

AMOGH SYMPHONY - The Quantum Hack Code (2010)
- ačkoli jsem do dnešních dnů nepochopil, co chtěl autor poslední nahrávkou říci, tahle fošna spadá do kategorie "neohratelné".

IWRESTLEDABEARONCE - EP (2007)
- ještě dnes si pamatuji šok, když jsem nahrávku slyšel poprvé. Ale umí.....

IMMOLATION - Unholy Cult (2002)
- když jsem vytáhl zaprášené cd ze stojanu, dospěl jsem ke dvou věcem - musím si více utírat prach a Vignovy riffy jsou synonymem zla!

Gába

MEYHEM LAUREN - vše