Kdy: 6. - 10. srpen 2024
Kde: pevnost Josefov
Den: úterý / středa / čtvrtek / pátek / sobota
Fotky: galerie ZDE © Brutal Assault / David Surovec, AddSatan

vihkav: Vstávám na Cytotoxin, od kterých jsem po mnoha koncertech ani nečekal nic zvláštního (často divné nazvučení), ale v tomhle případě to byla fakt bomba. Po domácím návratu k albu Gammageddon se mi na koncert beztak dost chtělo a všichni jsme byli nadšení, jak dobře to celé vyznělo. Naživo se věnují zpravidla novějším věcem, ale krom nich zazněla Heirs of Downfall, kterou za mé přítomnosti snad nikdy nehráli. Nadchl také výborný zvuk kytar, jelikož byly Jasonovy pidlikačky konečně dobře slyšet. Jeho precizní práce má můj obdiv a nepochybuji, že to vždycky odehrál skvěle, ale když je tomu rozumět, člověk má z toho hned lepší pocit. Zazněla samozřejmě Radiatus Generis a Chernopolis, ale ani nové album není vůbec k zahození. Na show byl samozřejmě přítomen radioaktivní sud, se kterým se mírně moshovalo, ale tentokrát ne tolik, navíc ani nevyluzoval zelený dým jako tradičně. I tak lze díky super zvuku zařadit tohle jejich vystoupení mezi nejlepší, co jsem u nich viděl, ne-li úplně nejlepší.

LooMis: Když už jsem se rozhodl, že letošní BA dám aspoň na jeden den, tak trochu jsem doufal, že jej začnu právě s německými propagátory jaderné energetiky Cytotoxin. Tohle je přesně ten typ kapely, která mne nejprve upoutala živě a následně i deskami. Velká smůla, že jsem se do areálu dostal až na posledních 15 minut setu - skvělý zvuk, ze kterého neskutečně vystřelovala kytarová sóla, trochu méně vizuálních efektů, ale celkově z toho, co jsem zahlédl - preciznost, sehranost, tlak.

sicky: Cancer Bats byli jedna z mála letošních kapel, které jsou alespoň zčásti punk. Z té druhé jde o hácéčko, nejedná se ale o úplně tradiční podobu těchto stylů. V hudbě je i kus garážového rocku, rock’n’rollu anebo mathcore chaosu. Každopádně tento energický a buřičský projev jsem si navzdory nesnesitelnému vedru nechtěl nechat ujít a přímo z jaroměřského městského bazénu spěchal v největším vedru po poledni na hlavní stage. Vyplatilo se. Kapele, byť údajně akorát přiletěla z Kanady, to hrálo skvěle. Koncert byl zábavný, hudba zněla uvolněně a songy nebyly stejné. Byl to prostě jeden z těch optimistických, nakopávajících punkových setů, které vás donutí hýbat hlavou a pogovat. Povedenou show pak korunovala beastieboysovská šleha Sabotage. Více takových kapel na BA prosím.

AddSatan: Po čtyřleté pauze mě při vstupu do areálu vítá úsměvná tupačka Sadus Attack, kterou se možná inspirovali i Concrete Winds (DB), ale pak už je to přímočará oldschool, občas i promakanější thrash/death jízda. Dav na poměry hlavní stage řidší, i po začátku se šlo dostat poměrně blízko k pódiu (cca kotel). Kytary většinou čitelný, hutný i řezavý, v rychlejších občas klasicky lehce rušilo dunění dvojkopáků (čvacht přijatelný), ale ok. Kolem poloviny setu ještě lepší, už i baskytara čitelně drnčela. K ideálu kousek chyběl, ale oproti třeba Sodom 2019, Nuclear Assault, nebo i Slayer nakládali Sadus rozhodně víc (a to mám hudebně ty ostatní radši).

Vokál Darrena Travise jedovatý a nabroušený, kecy v metalové normě. Jon Allen bubnoval celkem dobře, byť v těch nej fofrech působil, že je na hraně možností. Hráli asi 3 z poslední desky, tu znám málo (umělejší), živě fajn, na mě trošku víc střednětempý, preferuju svižnější. Nejvíc bavily starší Hands of Fate, In Your Face a energie závěrečné vypalovačky Certain Death mě konečně strhla do circlepitu, který jel většinu setu. Celkově dost fajn rozjezd. Oko kryptofašisty potěšila i výrazně špičatá SS v kapelním logu :).

Baara: Po kilometrech nachozených mezi parkingem, kempem a areálem přicházíme na Pliniho. Do výhně na přímém slunci, přímo do očí. Plini stejně jako některé další prog-rockově laděné kapely mluví o tom, jak ho na metalových festivalech baví sledovat zmatené výrazy fanoušků, kteří čekali metal. Riverside vedli podobné řeči loni na Basinu a je to podle mě v dnešní době už hloupost. Pochybuju, že má někdo na festivalu podobné velikosti čas a sílu chodit na hudbu, o které nic neví. Plini dává s čisťoučkým zvukem průřezový set duši hladících melodií včetně čtyř skladeb z prozatím jediného elpíčka. Víc by mu slušela komornější Obscure stage, ale za wall of love a nejpomalejší circle pit festivalu spokojenost a spálené čelíčko.

LooMis: V podstatě souhlasím, hodně udělalo sluníčko a zcela chápu, že mnozí účastníci dali přednost příjemnému stínu, kde mohli Plini sledovat na televizi (nebo v apce). Tentokrát se energie do nějaké větší spontánnosti pod pódiem nepřenášela zrovna jednoduše a sám za sebe musím říct, že udržet pozornost po celou dobu, bylo vyčerpávající.

Vyčerpávající, ale ne nepřekonatelné, takže ihned po skončení následuje přesun na vedlejší pódium a další tutovku, tentokrát z daleko sypavějšího ranku - Gorod. Julien se tradičně nenechal zahanbit se svojí skrovnou češtinou, Mathieu už se dávno nesnaží odkládat na show své brýle, které mu takto dodávají profesorskou vizáž. A přestože nemůžu říct jediného špatného slova, moje nenasytnost prvního (a jediného) dne zde mne vyhání na zadní pódium, kde hrají Persefone.

vihkav: Koncerty Gorod jsou vždycky jistota a mnozí z nás je neviděli poprvé. Moc jsem nepochopil křížení s Persefone, kteří jsou taky technickým metalem (i když už spíš progresivním), jenže když hrajou Frantíci, jde se samozřejmě na ně. A nebude žádná nadsázka říct, že šlo opět o jeden z nejlepších výkonů celého festivalu a v určitém smyslu mě tu takhle letos nikdo nedostal. Neskutečně technické to je, ale tato kapela používá techniku především na propracované groovy skládání, které nedokáží omrzet ani náročného posluchače. Celou dobu čumím s otevřenou hubou, jak s parádním zvukem a mistrovským skladatelstvím dokázali vytlačit z pódia takovou sílu. Kluci přeci jen nevypadají na tradiční či průměrné metly, naopak spíš působí jako posh profesoři vysokých škol. Jako, ani bych se nedivil, kdyby to byla pravda. A neříkám to často, ale v tomhle případě instrumentální práce ubírala smysl jakémukoliv vokálu, přestože to díky němu bylo dejme tomu více metal a zábavné. Já chci víc!

sicky: Gorod byli neskutečný diktát! Za mě jeden z vrcholů. Každopádně takto nadrcený, technicky vymakaný tech death jsem živě dlouho neslyšel. Francouzi zahráli během necelé hodiny pár skladeb z novinky, mne ale potěšila především Birds of Sulphur z alba A Perfect Absolution. Tahle skladba je jak z desky, tak naživo naprosto vražedná. Instrumentální kvalita Francouzů je každopádně na úrovni, o které se může drtivé většině metalových kapel jen zdát. Málokterá parta toho dokáže v rychlosti a s tlakem nasázet do songu tolik, co oni. Klobouk dolů. Jediný neduh byl, že vzadu na ploše byl zvuk až moc nahlas. Vpředu pod podiem byl zvuk však perfektní. (Btw, přílišná hlasitost dále na ploše byl letos celkem nešvar u hodně kapel.)

vihkav: Pestilence docela makají, ale zvuk byl takový bahnitý, což oproti loňskému čistému na Basinu drtičce příliš nelichotí. Rozhodně to nebylo špatné, ale s tím, že po Gorod hrát úplně nechceš, to obecně neznělo moc jako death metal.

LooMis: Andořané Persefone se u nás za poslední 2-3 roky objevili už několikrát, jak v roli předkapely, tak i jako headlineři, a ani tady se toho nebáli a naprali do přihlížejících skvělý progresivně/melodický death metal, ve kterém dominovaly zejména vokály od klávesáka Miguela Espinosy. Rozhledně jsem nelitoval, že jsme z Gorod odešel, navíc zvuk na Obscure stage byl rozhodně masitější, než na hlavním pódiu.

Vedro je ubíjející, takže následuje bleskový přesun do kobky, prohodit pár moudrých slov s hochy od konkurence, nalámat u toho do sebe rychle další jedno vychlazený a zpět na Obscure stage, kde už za bicími provádí své prostocviky Aric Improta. Neskutečně charismatický chlapík, který vypadá, že se s paličkami v rukou už narodil. Night Verses shrnu jednoduše: nejlepší kapela (zdaleka!!!) a nejlepší zvuk (zdaleka!!!), co jsem v sobotu zažil. TOHLE je budoucnost prog metalu a TOHLE je důkaz, že zpěvák rozhodně není třeba, když umíte hudbu skládat.

Baara: Po přebíhačce mezi Gorod a Persefone, kdy jsem se nějak z jedné kapely na druhou nedokázala na hraně úžehu přeladit (pozn. příště si vybrat jednu kapelu a zůstat!), krátké ochlazení v kobce a šup pěkně do druhé řady na Night Verses, kvůli kterým jsem vlastně přijela. Zvuk v cajku (jen sem tam se na chviličku ztratila kytara), zahrané samozřejmě na jedničku, skladby si naživo drží svoji atmosféru i přesto, že za brzkého odpoledního světla nebyla hudba podpořena světly a kapela neměla ani plachtu. Fakt, že to šlape i takhle nahrubo, je důkazem kvality. V březnu v klubu s nějakou dobře sladěnou potěchou pro oko to bude nářez. Aric Improta je kapitola sama o sobě. Je dobrej, ví to o sobě a je si moc dobře vědom toho, že lidi to o něm vědí taky. Rozpustí vlasy, sundá tričko a občas hecuje fans ve stoje na židličce a do dalšího úderu si pěkně naskočí. Tahle kapela frontmana skutečně nepotřebuje. Myslím, že si na festivalu našli nové fanoušky a zbrusu nových triček bylo taky vidět dost. Taky jedno kupuju.

AddSatan: Od koncertu amerických uctívačů/vykradačů Demilich a dalšího, hlavně finského, ohavně temného i techničtějšího death metalu Chthe'ilist jsem čekal trochu víc. Hlavně zvukově – kytary většinou čitelný, oproti studiovkám výškovější/ořezanější, míň hutný/plný, takže i kvůli tomu míň temný. Čvachtkopáky, rytmičák v sypačkách málo. Nejlíp vyzněly nejpomalejší, skoro death/doom pasáže a ty pokroucený, divno/disharmo Demilich groovy - ty já rád. Ale třeba Replicant v dubnu ve Vopici v nich byli ještě přesvědčivější (o originálu nemluvě). Valivým a sypacím pasážím chyběl větší tlak (zkusil jsem víc míst, ale nenašel).

Rozpačitý bylo i Gutalax chrochtání vokalisty (Laurent Bellemare?), který kytarista Phillippe Tougas sice využívá i na desce, ale živě ho žel bylo víc. Growl ok, vyšší řev taky jakž takž. Pohybovku zpěvák ovšem nešidil. Hezky vynikal slapping basy Clauda Leduca. Zahraný (asi) dobře. Složený, riffy a sóla fajn, byť nic objevnýho - když to zrovna nejsou Demilich, tak jsou to Demigod nebo Adramelech, troška Timeghoul a starších Gorguts, (nejen) v místy až death/grindové Passages into Xexanotth i staří Carcass (a dema Demilich). Jako fajn, i v kotli jsem chvíli zapařil, ale z nahrávek lepší. Po půl hodině mě ani nemrzelo odejít dřív na Totenmesse.

mIZZY: V sobotu jsem měl sice celkem naivní plán dorazit do areálu dříve, třeba se podívat na Vojtův klavírní set, možná i na Kronos nebo něco dalšího, ale nestalo se. Důvod je jasný, dršťkovka, Rampušák, Cobolis, klasika. Dávám tedy až Chthe’ilist, od kterých očekávám Demilich Worship jako z alba, což aj celkem byl, ale zároveň hodně smrdící Gutalaxem a podobnými tupa blbostmi, jdu pryč.

sicky: Chthe’ilist vypadali dle manuálu zajímavě, tak jsem je šel dozadu zkusit, a ono to opravdu zajímavé bylo. Bravurně zahraný a členitě poskládaný death metal obsahoval jak tvrdé sypanice, tak techničtější pasáže a kapele to suprově makalo. Nešlo o žádné temné blackové chmury, jak pravil program, ale spíše šťavnatý, řízný a lehce technický BDM, ale každopádně byla radost to poslouchat.

vihkav: Chthe’ilist, počin, který jsem si sotva naposlouchal, a už jsem věděl, že musím být na značkách. Narozdíl od dvou prvních kolegů mám z jejich koncertu samý pozitivní dojem a zařadil bych jej do nejpříjemnějších překvapení festivalu. Jak jsem z desek nebyl moc chytrý, naživo se dalo okamžitě pochopit, jaký zvuk se snaží chlapci vytvořit. Jde o nesmírně groovy death metal s více typy vokálu. Nejvíc do očí bil takový, jenž by sice někteří zařadili do grincore chrochtů, ale osobně si jej představuji spíš jako volání Cthulhu či jiných monster z jiného světa než prasečí ryk. Myslím, že z takovým mindsetem hned na grincore zapomenete a hudba začne mít něco do sebe. Riffy jsou nesmírně chytlavé, basa krásně slapuje, druhá kytara dodává hmotu a celý koncert vlastně dává naprostý smysl, přičemž konceptu nudy vůbec nedává šanci přežít. Vyblitá party jak cyp, tohle jde do topu.

Primordial další naprostý strop, takový zvuk fakt dokážou vytvořit jenom oni. Velká stage jim narozdíl od minula, kdy byl zvuk strašný, slušela náramně. To, co se skladatelsky i vokálně linulo z beden, je jedním slovem neuvěřitelné. Středověký zvuk vytvořený moderními nástroji, až k pláči dramatický zpěv, líčené osudy historických postav, atmosfericky bravurně přenesený kopcovitý irský venkov, depresivní světová realita a mnohem více, to je koncert Primordial na velkém pódiu. Někteří si stěžovali na zvuk a já sám moc nevím proč - mírně zahuhlané kytary ano, ale že by to kazilo dojem z celého zážitku, to ani náhodou. Fakt nesmysl, jak tohle bylo dobré. Respekt.

mIZZY: Totenmesse solidně naložili, což se dalo i čekat. Škoda, že nehráli později, co jsem viděl nějaká videa z jiných živáků, umí si pěkně vyhrát se světly, ale co, Octagon jim sedl. Sypalo se dost, kytarově to bylo taky hodně zajímavé, zahrané precizně. Jo, když Poláci poslední dobou něco dělají, dělají to pořádně. Mold mohl mít vokál trochu více nahlas, ale vzhledem k tomu, kolik dělá během koncertu pičovin, asi to nelze přehánět, aby furt nepískal. Řval ale dobře. Vlastně dodnes nevím, proč nahradil Stawrogina, který je sám o sobě výborný zpěvák a teď hraje primárně na basu a občas zařve (možná je obojí pro něj moc komplikované?), ale na výsledek si stěžovat nemůžu. Minus dávám jen za kytaristu vpravo, který vypadal jako Ed Sheeran z Wishe. Koncert to byl ale namakaný a Totenmesse potvrzují sílu polské scény. Po tomhle jen doufám, že se mi v budoucnu poštěstí vidět i Gorycz a Biesy.

AddSatan: Totenmesse naopak zněli dobře od začátku (vlastní zvukař?). Po procpání se dopředu (v Octagonu nutnost) až na detaily skvěle. Čitelný, ostrý, tlak, úderný - i kopáky. Nový, letošní bubeník Klingbein (live Belphegor/ex-Vader atd.) sypal i celkově hrál výtečně (i přes zpočátku přímo do ksichtu mu pražící slunce). Kytaristi i basák též precizní, což u polského blacku nepřekvapí. Molda vyhlašuju nejvyjetějším frontmanem sobotního (pod)večera. Už ten outfit – Adidas kalhoty s nábojovým pásem, křivák, baphomet, který v závěru srdečně políbil, knír jak F. Mercury. Nejspíš řádně nafrčenej - vtipně přehnaný gesta, kulení očí, pohrdavě vyndaný pohledy – super. A hlavně správně agresivní řev až hysterický jekot, jen občasné „emo“ promluvy ve zvuku tolik nevynikly.

Hráli převážně (jen?) z loňské Fiktionlust – úvodní násyp The Great Simplifiers trochu zní, jak kdyby Feastem (!) předělali Buried… od Mayhem, ale zvukově blíž Norsku kolem 2000. Útočnost i melancholie, disonance, trocha melodií a nathrash/deathlosti. Mix Norska, Francie a Islandu, byť Totenmessse s tím výrazivem pracují trochu odlišně, podobně jako starší Odraza, Biesy, trochu i Kriegsmaschine. I pomalejších části s rozklady fajn, byť bych krátil, „pohansky“ pochodová The Emperor, kterou odeřval hlavně Stawrogin (proč ten prohoz kytary za basu?) spíš zívačka. Ale i násypy jak od starších 1349/Dark Funeral a ve Fiktionlust ukázali, že umí složit členitou, dlouhou skladbu, která nenudí. Kromě Emperor jediný set, který jsem viděl celý, přes výhrady až překvapivě dobrý, 3. nej.

Julie Christmas mi potvrdila rozporuplné dojmy z její tvorby i vokálu. V úvodní Bones in the Water od Battle of Mice ten tíživý, Neurosis sludge/post-metal docela fungoval, skladby z nové sólovky už méně. Ta drsnější Made Out of Babies/Unsane apod. noise rock/post-hc/sludge složka by byla fajn, zvuk dobrý, ale značná šablonovitost v kombinaci s přílišnou vlezlostí v refrénech mě po 3-4 skladbách vyloženě otrávila. Juliin vokál má zajímavou barvu, ale působí (až moc) jak od nějaké kreslené postavičky (její kostým a zmalovaný obličej potvrdil), afektovaně přehrává, pitvoří se a… nějak jí to emo prostě „nevěřím“. Takoví Nod Nod mi vždycky přišli mnohem přesvědčivější a „opravdovější“. 

vihkav: Když jsem přicházel na Julie Christmas, její hlas byl slyšet všude po cestě, zatímco po příchodu na místo činu jsem trochu zklamán, že je vlastně docela potichu a přebíjejí ho nástroje, což se do konce nemění. Krom toho jim to všem znělo dobře, pomalejší uječená postovka ve stylu Cult of Luna se postarala o intenzivní zážitek. Překvapilo mě mimochodem, že na konci jako outro zahrála interlude of Liturgy - Angel of Sovereignty. Hudební propojení tam sice moc nevidím, ale hodilo se to k tomu.

AddSatan: Takže jdu zkusit Švédy Gaupa do Octagonu. Pěvecký výkon Emmy Näslund mě bavil víc než Juliin. Pokud jste někdy chtěli na Brutalu slyšet zpívat Björk v rock/metal kapele, tak jste měli šanci. Když jsem zavřel oči, tak byla ta zvuková podoba často téměř (?) k nerozeznání a jistota některých těch nejexpresivnějších poloh mě příjemně překvapila (a to mi u Björk sedí jak kdy/e). Emmina trošku přepálená pohybovka byla až legrační, ale neva. Předem jsem si vytipoval úvodní, pinkfloyďácky psychedelickou Mammon – i živě dost fajn. Zvuk se zdál nejdřív ok, čitelný, ale když to mělo pořádně stoner/doomově přitlačit, tak chyběla větší hutnost, basy, asi i středy. A i co do nápaditosti je to spíš tzv. „neurazí nenadchne“, takže dávám jen necelé 4 skladby. Ta třetí, klipovka RA, byla fajn, ale pak jdu radši vyprázdnit a doplnit tekutiny a vítat příjezd Císařpána.

Baara: Loomis si ze mě v kobce střílí, že se mi plní na Textures prostor pod pódiem a že bych si měla pospíšit, jestli tu podprsenku chci dohodit. Pche, od výměny zpěváka nic nikam neházím! Ale dopředu samozřejmě jdu, protože na tohle se těším měsíce! Jsou kapely, který člověk rád poslouchá, a pak jsou kapely, ke kterým má vztah jako Brutusáček k Meshuggah (modří vědí). Holanďani ale hned nástupem ukazují, že nejsou žádní bohové. Jsou nohama na zemi a hraní si užívají se stejnou nakažlivou, pozitivní energií jako před osmnácti lety ve Svojšicích. Zvuk první dvě skladby hapruje a celý set je dost potichu. Zato publikum je i v nevelkém počtu hlasité dostatečně. S Danielem (v top formě!) jsme si především u Awake a skladeb z Phenotype samozřejmě pěkně zazpívali. U Timeless zvlhly oči. Návratový set byl logicky takové „bestofko“ bez Polars, ale za mě podivně poskládaný… Laments of an Icarus je zvláštní otvírák a Regenesis na konci taky úplně nefungovala. Ale možná být šest hodin vlastně jen na pivu, kafi a kofole nebyl nejlepší nápad a jednoduše mi došly síly. Nicméně nádherný zážitek, který se mnou zůstane hodně dlouho.

mIZZY: Vzhledem k tomu, jak Gertie Adelaido naložila na Hradbách Samoty, jdu se aspoň na část jejího setu na KALu podívat. Nezůstávám dlouho, max 20 minut, pak se muselo na Emperor, ale ta první polovina jejího koncertu mě opět bavila dost. Jednak měla dost super zvuk, Přemek s Magdou prostě umí a tenhle styl mají v malíčku, ale zároveň zahrála set, který byl sice opět dost proměnlivý, ale zároveň konstantně dobrý a také ucelený. Byl zde agresivní noise, byť harshem bych to nenazýval, nějaké rozbité elektro beaty, řev, zkrátka vše, co mám rád. Škoda, že jsem nemohl zůstat dýl, je mi jasné, že ke konci to ještě více gradovalo a tlačilo, ale tady je celkem jistota, že se zanedlouho opět uvidíme.

vihkav: Od The Undertaker’s Tapes jsem si sliboval víc, spíš pomalejší EBM s distortion vokálem, zato se solidním noisováním. Docela často nudné/nezáživné a dojem kazily i přeřvané tuc tuc bubny. Na KALu už je letošní problém “moc bicích” fakt ironický.

AddSatan: Z Emperor jsem v roce 2019 odešel dřív, hlavně abych stihnul Final, ale i kvůli horšímu zvuku atd. Ani letos jsem nečekal, že by mě mohli „sundat“ jako v roce 2017, ale páteční poslech Live Inferno nastartoval „worship mód“ a rozhodnutí, že si to letos vychutnám jako hc fanoušek blíž k pódiu. Takže už 25 minut předem stepuju cca v kotli, Textures - trpím (sorry jako). Poprvý mě zamrazilo už v Nightside intru a pak ještě mnohokrát (stěžejní parametr!). Zvuk ok už od začátku, první 3-4 skladby rovnání, zpočátku byla asi Samothova kytara málo, což vyniklo u Ihsahnových sól. Od 4. The Loss skvělý, v posledních 4 skladbách (skoro?) perfektní. Cením spíše decentní, zapuštěné klávesy (z většiny živáků na yt otravně trčí) - vynikly jen tam, kde mají. Kopáky úderný (čvacht mírný), virbl diktoval a i Secthdamonova basa většinou slyšitelná.

Celkově byl Anthems set 2017 silnější (i protože Anthems > Nightside), ale cca druhá polovina letošního se mu vyrovnala a v pár ohledech byla ještě lepší. Čisté (dvoj)zpěvy mi teď sedly v kombinaci Ihsahn/Munkeby víc (Solberg patos přepaloval) – zdálo se mi, že Ihsahn zpíval jistěji než dřív? A závěrečné kombo In the Wordless Chamber a Ye Entrancemperium úplně nejvíc! Na Prometheovi mám jiné favority, ale ItWCh má ke starší tvorbě nejblíž, takže volbu chápu a až mě překvapilo, jak geniálně to vyznělo (i fanfáry neasi :)) – triumfální námrd. Mé přání z 2017 Císař vyslyšel – Ye E – ultimátní závěr i s moshem :).  Nově dlouhovlasý Trym to opět odsypal profesorsky, úplnej cyborg, co se ani nezapotí. Samoth stále víc poustevník-asketa. Ihsahn sympaťák, hecovačka přiměřená (řvát několikrát s davem „Satana!“ je vlastně fajn pocit), lidi ale skandovali i spontánně. Fanatismus okolí mě strhnul, zpívali jsme „chorále“ atd. Nafrčenej (?) Munkeby to s pařbou/hrozbou přeháněl, ale byl vzadu, tak se dal ignorovat. Super světla, mlha, prostě pecka, jasný 1. místo soboty a jeden z nej koncertů za poslední rok. (Setlist)

mIZZY: Já chytl na Emperor flek kousek před zvukařem a jsem vlastně od začátku fascinovaný tím, jak skvěle zní. Spolu se Satyricon rozhodně nejlepší zvuk na velké stage. Zajímavé, že to tentokrát fakt klaplo zrovna blackům. Jinak souhlasím s tím, že první Emperor na Brutalu, když hráli komplet Anthems, byl nejlepší. To ale bylo tak geniální, že reálně nevěřím, že tohle nějaký velký blackmetalový koncert ještě někdy překoná (byť letošní čtyřicáté výročí Mayhem v Norsku bylo taky strašně epic). Tehdy Císaři klaplo úplně vše od perfektního zvuku, výborného setu a vlastně i momentu překvapení, že to může být až tak výborné, prostě vše. Podruhé dobrý, ale vlastně ze všech mých Emperor nejslabší. Teď to bylo ale taky hrozně super. Vlastně mi dost sedl i ten výběrový set. Taky bych si samozřejmě dal rád ještě více věcí z Promethera a IX Equilibrium, ale toho už se asi nikdy nedočkáme. Hlavní, že aspoň Curse You All Men! a In the Wordless Chamber hrají. Ve druhé jmenované ty klávesy s “Tu TŮ” zněly fakt epicky. Mega jsem si užil ale aji Thus Spake the Nightspirit, I Am the Black Wizards, Inno a Satana a vlastně celý set, kde snad nebylo vyloženě špatné místo. Souhlasím taky s tím, že Ye Entrancemperium, byť na albu funguje jako otvírák skvěle, na závěr koncertu je ještě silnější. Císař tedy opět nejlepší a já jsem strašně rád, že jsem naživo konečně slyšel aspoň jeden song z Promethea a že na Brutal už jenom díky Emperor mělo smysl přijet.

LooMis: Vycizelovaná show, a když už Emperor dají In the Wordless Chamber z Promethea… chci konečně od Pestilence cokoliv ze Spheres!

sicky: Emperor byla profesura. Po všech stránkách dokonalost. Nejlepší zvuk letoška a nejkompaktnější vystoupení. Desky mě tolik nebaví, ale naživo to je prostě top kapela.

Baara: Polovinu setu Emperor do sebe láduju sushi a pak se skočím podívat na Ihsahna. Jo, pořád sexy as fuck. Tady moje odbornost končí.

A když jsme u těch věcí k nakousnutí… langoš byl v plánu, ale můj žaludek od rána úplně nesouhlasil. Stánků bylo několik v areálu i mimo něj. Ceny od stovky do sto padesáti (?) korun, láká se na silný, domácí česnek. Spoluobědvající hodnotí jeden jako dobrý, hutný a hlavně prý křupe.

Výroční výpočty nekonečna v podání The Dillinger Escape Plan mě nakonec nestrhly. Zahrané i po letech se slušnou epileptickou energií, ale na mě je asi Calculating Infinity moc i jako materiál a vokál/přednes mi vyloženě vadí (plivání ohně bylo lepší). Pro skalní fans určitě zážitek, mně by nostalgie holt naskočila až při skladbách z Miss Machine.

AddSatan: Výdech? Není čas, během pár vteřin jsem před SS stageí. Problém s přepnutím mozku ze světa Emperor do světa The Dillinger Escape Plan brzy vyřešil totál mayhem mosh, kterej se kolem mě rozjel asi tak 1,678 vteřiny po prvním skřípanci/úderu v 1. Destro's Secret – takový bóro jsem dlouho nezažil (od Pig Destroyer 2012?). A sice preferuju chaos mosh, ale při tom množství lidí jsem byl po chvíli i rád, když se z toho stal circle. A i tak to bylo v tom blikajícím přítmí vo hubu. Jeden crowdsurfer za druhým, záškuby chaosu, výměna energie všude.

Jó, takhle mám Dilliny rád – neurotická zběsilost s místy až mysteriózně-filmovou atmosférou, žádný pop-rock zpívánky (FNM srdíčko, ale u tDEP to na mě nefunguje), chytlavosti tak akorát. Ještě víc jsem ocenil i odlehčenější atmo části (dílčí podobnost s DsO není jen v math/jazzcore prvcích a disonancích, ale i v melancho-vybrnkávání – viz titulní CI). Paměť možná klame, ale přišlo mi, že na pódiu to byl trochu menší tělocvik než dřív, možná i kvůli náročnosti skladeb? Puciatův řev i pohybovka býval/a lepší než teď Minakakisova, ale dal to obstojně. Detaily si nevybavím, ale zvuk dobrej. Těžko něco vyzvedávat, možná Jim Fear (až oriental rytmy!), Sugar Coated Sour taky pecka. Rád bych si to užil celý, ale nutkání prověřit formu DHG bylo silnější, takže po půl hodině běsnění přebíhám na Obscure.

LooMis: Je to hrozný, jak ten čas letí -  před sedmi lety to byly hotové krokodýlí slzy, že Ben Weinman rozpouští svojí partu neurotických podivínů, ale od minulého roku už comeback znovu otevírá peněženky věrných. tDEP pro mne rozhodně nebyli důvodem, proč jsem nakonec přijel aspoň na sobotu, ale nechat si je ujít, by byla rozhodně chyba. Přestože už pánové nejsou žádní mladíci, i tak dokázali, že gymnastika s nástroji se jen tak nezapomíná a Ben je stále milovníkem exkurzí po reprobednách. Plivání ohně v 43% Burnt na závěr bylo spíše úsměvné, nicméně s těmi zasekávačkami to fungovalo náramně.

mIZZY: Kolize setů TDEP a DHG mě nejdříve hodně srala, chvíli jsem si říkal, že to udělám podobně jako AddSatan - půlku Dylin a pak na Nory. Nojo, jenže když The Dillinger Escape Plan spustili, hrozně rychle jsem zjistil, že se přes Minakakisův vokál zkrátka nepřenesu. To, že mají hrát celý debut s původním zpěvákem jsem věděl, dokonce jsem se na to i s pár YT videi připravoval, ale ne, nakonec jsem Dimitriho live formu nevydržel.

Po dvou skladbách tedy zdrhám na Dødheimsgard a přicházím akorát ve chvíli, kdy končí desetiminutový otvírák Et smelter z jejich letošního alba Black Medium Current. V tu chvíli kapela zní fakt výborně, dokonce bych řekl, že ještě lépe než před týdnem v Bergenu na Beyond the Gates. Obě kytary, basa, bicí, samply, no vše tak akorát. Následující Sonar Bliss si tedy výborně užívám. Mám sice pocit, že Vicotnik není zrovna v nejlepší hlasové formě. Že by se v pátek s Ved Buens Ende trochu vyřval a pak to přechlastal? Neměl bych mu to za zlé, taky se mi něco podobného už stalo, haha. Následující Interstellar Nexus je taky ještě dost cool. Navíc dávám velký plus za to, že místo toho, aby měli projekci za zády a na obrazovce je jako všechny ostatní kapely snímala kamera, tak na projekci rovnou použili velkou obrazovku vedle pódia. Nojo, jenže po nadšení během prvních 2-3 skladeb přišel čas na The Crystal Specter, a šlo to celkem do píče. Jako chápu udělat radost fanouškovi a pozvat si na pódium hosta, jak řekl Vicotnik “give him memory for a life”, ale fakt to musel být nějakej alko metloš, co tam dělal pig squealy a podobně? Jako pardon... Pak (asi zvukařovi?) v jednu chvíli úplně chcíply kytary, a aji poté, co je znovu nahodil, se zvuk už na původní kvalitu nedostal. Během Traces of Reality, byť je to kapelní vrchol, docela skřípu zuby a nějak to nemohu zkousnout. Navíc jsem počítal, že se Satanic Art se končí jako vždycky, tak jsem silně rozčarován pravděpodobně hodně krátkým setem a tím, že DHG nehráli ani jeden song ze Supervillaina. Nakonec překvapivě přidávají It Does Not Follow, za což jsem vlastně rád, protože tento song jsem z novinky ještě neslyšel a ten pinkfloyďáckej motiv je hodně fajn. Ve výsledku si ale nemůžu pomoct, stejně jsem z koncertu Dødheimsgard na Brutalu zklamanej. Ta kapela je sice naprosto geniální a fakt ji nekriticky zbožňuju, ale když to srovnám třeba s letošním Steelfestem nebo s Islandem před třemi lety, tak tohle byl podstatně slabší koncert a dost možná jeden z nejhorších živáků DHG od té doby, co to zpívá Vicotnik. V rámci festivalu sice třeba furt za 8/10, ale v rámci toho, co DHG umí, třeba jenom 6. Za mě tentokrát VBE > DHG.

AddSatan: Důvěra v setlisty nezklamala, na Dødheimsgard dorážím ke konci tupa black/thrashe The Crystal Specter, takže stíhám i pivo a už sviští Traces of Reality. Já je viděl naposledy s Aldrahnem 2015, takže za mě teď hodně dobrý – zvukově i zahraný, Vicotnik řve hlouběji, na nahrávce Aldrahn lepší, ale živý Vicotnik > živý Aldrahn. A to rifforáma v druhý polovině je fakt ukrutný – možná nejdelší riff/y v historii black metalu? Něco mezi riffem a sólem? Vicotnikova „šílená“ pódiovka z toho dělá trošku víc cirkus, než bych chtěl, ale ještě ok. Pak ale přichází překvápko – It Does Not Follow – jedna ze 2-3 skladeb, které mě z loňské slabší desky baví celé. Pink Floyd až Faith No More začátek s groovy basou a dál prostě dobrej, funkční psych/prog black, jo, takhle by to šlo. Tak příště už snad celý (a lepší?) set. 

vihkav: Dødheimsgard = zklamání jako prase. Nějaký ten měsíc před festivalem už jsem se dost ladil na jejich vlnu (čti poslouchal všechnu možnou tvorbu a mentálně se připravoval) a těšil na kapelu, o které mnozí kolegové díky zkušenostem v zahraničí tvrdí, že živý zážitek z ní nemá obdoby. Všechno, co jsem dostal, byl slabý a tichý zvuk, oproti zbytku i tiché klávesové samply, chybující kytaristé a docela průměrný Vicotnikův zpěv (alespoň v porovnání s letošním skvělým koncertem Dold Vorde Ens Navn, tudíž vím, že má na víc). Nechci to zase líčit tak, že to byl úplný průser, ale jelikož vím, jak umí Vicotnik skvěle zpívat či skládat hudbu, tohle se nějakému nadprůměru z desek moc neblížilo. Souhlasím i s tím, že pozvat fanouška na odeřvaní celého (ještě navíc old school) songu, je fakt tah mimo. Dále Sonar Bliss na desce funguje mnohem líp, protože to odsýpá. Finální rýpnutí - nudná nic neříkající projekce na obrazovce místo kapely samotné. Hudba je všechna i tak furt skvělá, dobře složená, dramatická, ale do publika přenesená kulhavě. Třeba někdy znovu a lépe, první živý dojem z kapely je ale trpký, takže nějaké cestování za ní už přestávám plánovat a radši si doma pustím cédo.

sicky: Na DHG jsem byl hodně zvědavý, a to až to tak, že jsem jim dal přednost před současně vystupujícími TDEP. Nelitoval jsem, protože začátek koncertu byl skvělý. Výborný zvuk a naprosto skvělá pódiová show, kterou umocňovala výborná psycho projekce. Stál jsem tam jak uhranutý a celé to divadlo mě takřka očarovalo. Vicotnik se svíjel a šílel, kytary vyšívaly, přesto jsem po nějaké třetí čtvrté skladbě cítil, že navzdory formální bezchybnosti vystoupení nějak nejede. Jak odezněl počáteční wau efekt, tak mi hudba stejně jako v případě poslední desky přišla trochu unavená. Rozhodl jsem se tedy běžet dopředu na Dilliny, které ovšem akorát končily (asi s 15 min předstihem), takže jsem ve finále prokaučoval jak DHG, tak TDEP. Přebíhání z kapely na kapelu je na prd.

AddSatan: A hurá na industriální techno v KALu. C4AT rychtoval výtečně, možná mi to přišlo tvrdší a údernější než všechny metaly ten den? Tak akorát poměr striktní tuc-tuc hypnózy a zajímavějších noise/industrial ruchů, aby to nezačala být nuda, občas zkreslený řev. Lidí zpočátku málo, pak víc, začíná party hard, náznaky moshpitu. Dávám asi 25 minut, jindy bych dal víc, ale žízeň/hlad. Do top 5 ale patří a budu se těšit někdy příště.

vihkav: C4AT byla výborná spooky a zároveň tvrdá diskotéka. Originální zvuky, pronikavá strašidelná atmoška, palec hore.

mIZZY: Na Behemoth se mi hned po DHG taky hned jít nechce. Jednak mi je jasné, že tam bude lidí jako sraček, viděl jsem je před týdnem, a zkrátka mám chuť na něco jiného. Taky tedy jdu na KAL na C4AT. Když začíná hrát, jsme tam prakticky sami, ale netrvá dlouho, než doběhne hromada metlošů a všichni paří jak zbláznění. Prvních deset minut je fakt nekompromisní tvrdý industrial techno, u kterého si říkám, že je snad ještě lepší než cokoliv, co jsem viděl na letošních Hradbách Samoty. Fakt přísný nářez. Po nějaké době ale absence vývoje skladeb nejdříve začne lehce nudit, a potom naopak set trochu dropne. Netrvá moc dlouho, než to C4AT opět nakopne a opět přitvrdí. Ve výsledku tedy hodně nadšeně rovněž trsám cca půlhodinu, ale nakonec se jdu přeci jen na ty Poláky podívat.

Behemoth mají opravdu dle očekávání před hlavní stage natřískáno úplně nejvíce za celý festival, tohle fakt překonalo aji páteční Cult of Fire. Není se čemu divit, přeci se říká, že Brutal je největší polský festival u nás, tak na koho jiného by měli všichni dorazit? Starou vykopávku Cursed Angel of Doom, která mě docela bavila na Beyond the Gates, satanužel nestíhám, ale stejně přicházím v docela dobrý čas. Christians to the Lions a Demigod jsou beztak highlighty jejich setu. No Sympathy for Fools a Chant for Eschaton mě ale taky baví. Show má družina kolem Nergala jako tradičně obrovskou, ohně hoří, konfety bouchaj, prostě taková ta jejich klasika, která téměř do písmene kopírovala jejich vystoupení, které jsem viděl před týdnem v Norsku a o kterém se snad v dohledné době taky dočtete. Musím zde ale zmínit největší fail festivalu, za který se zasloužil během Behemoth kameraman. Většinu času nebyl vůbec schopný zaostřit na pódium, v jednu chvíli (zrovna když šli hrát přídavek), tak snad kameru úplně vypnul a obrazovka byla úplně černá. Jako chápu, že tuhle práci dost možná dělají aji nějací dobrovolníci, ale tvle, za tohle bych ho rovnou vyhodil.

sicky: Behemoth jako finále BA naprosto v cajku. Show, zvuk, muzika - všechno nadstandard. I plivání ohňů bylo. Výborná show, která mne donutila zapomenout na bolesti a únavu čtvrtého dne vojny a já se kochal krásnou temnou energií, která z podia šla. Nejsou nakonec tak špatní, tihle Poláci.

AddSatan: Žeru u stanu a slyším „Behold bastard son, I am the evil one“ :) – Christians to the Lions od Behemoth. A jo, z valu/aleje to znělo dobře. Horší jsou ohraný Nergalovy bullshity o tom, jak je zrovna tenhle koncert úplně nejlepší apod. No nic, radši prubnu cca druhou polovinu setu New Model Army. O nich vám víc, nebo míň :) poví Brutusáček, ale i za mě spíš příjemný překvapení. Co jsem zkoušel z nahrávek, bavilo max napůl, živě lepší, i vokál mi sedl víc, 68letý Justin Sullivan má jistý charisma. Alternative rock/punk, u kterýho jsou pořád znát post-punk kořeny, místy až kraut-punk, nebo „tribal“ rytmy i krátká sypačka. Potěšila Hunt, kterou, jak Sullivan připomněl, zcoverovala Sepultura. Fanouškem se úplně nestanu, ale ta půlka setu byla fajn, něco i víc fajn.

vihkav: New Model Army, překvapení festivalu! Takovou mimožánrovku jsem tady přesně potřeboval. Starý rockec ovlivněný post-punkem je skvěle odehraný, energie z toho srší na sto honů a přestože nejde o kdovíjak tvrdou hudbu, poslouchá se výborně a v žádném případě nenudí. Nic takového jsem nikdy neslyšel, takže o žánrovém zařazení toho detailně moc neřeknu, ale velmi v pořádku stará hudební škola. Dávám si do kalendáře jejich letošní koncert v Praze a povinnost si je naposlouchat.

LooMis: Kdybych jel na celý letošní Brutal, jedinou kapelou, kterou bych si nechtěl nechat ujít za žádnou cenu, byli Forbidden. Ale život je i o jiných prioritách, takže jsem si v sobotu musel zajít aspoň na malou náplast v podobě jejich souputníků z Bay Area - Heathen. Po celém dni jsem nečekal, že mne ještě něco dokáže takhle nakopnout. Ale ono jo. Ono to fungovalo. Ono to makalo. Ono to drtilo! Zvuk sice byl lehce přehulenej, ale výsledný dojem to nesráželo. Mozek kapely Lee Altus sice nebyl přítomen (asi nějaká fuška s Exodus?), ale duo Kragen Lum / Kyle Edissi vládla - naprosto čistá esence thrash metalu konce 80. let umocněná setlistem převážně z prvních dvou desek Breaking the Silence a Victims of Deception. Musím citovat kamaráda: “to byla krouhačka, kytary masox... Ty dvouhlasý vyhrávky, riffáže a sóla….masakr. Tveš de tveš!”

AddSatan: Na Worm jdu posilněn absinthem z Brutal baru (chutnal). Podobné dojmy jako z nahrávek (za střízliva) - místy fajn doom/death, skoro funeral blízko dISEMBOWELMENT, raným Evoken či Unholy, nebo i raná Katatonia apod. Ale pak zas pocit, že je to takový přiblbý, hlavně když se zrychlí nebo sóluje. Vokál místy podobně – hlubší growl fajn, „štěkavější“ poloha lehce retardovaná. K tomu legrační vampýrská black/gothic image, odporně svítivě žluto-zelená kytara, prostě jedna z těch amerických +- hipster kapel, která si hraje na roky 93-94. Zvuk dobrý, mohl být víc nahlas, celkově asi spíš fajn, ale celý jsem to nedal a šel radši na techno. 

mIZZY: Jako nebudu si tady hrát na to, že by Worm hráli nějaký geniální doom, správná funeral tečka za festivalem, jak jsme zvyklí, to rozhodně nebyla, ale mně v danou chvíli vlastně padli do noty. Na Obscure stage měli dost velký zvuk, zhouba to taky byla. Jasně, některý melodie i rychlejší pasáže trochu úsměvné, ale byl jsem rád aspoň za to, co je. Doomem se má na Brutalu každopádně končit, takže na Darvazu, i kvůli tomu, že v neděli řídím, nečekám a před koncem Červíka spokojeně odcházím směr stan, ať se aspoň trochu vyspím před cestou zpátky do Prahy. A dobře jsem udělal, bo borci na parkingu/kempu nás budili už kolem půl desáté s tím, že máme ideálně v 10 vypadnout, byť všude bylo napsáno, že tam můžeme být aspoň do 11. Hajzli jedni!

vihkav: Worm docela průměr, ale jelikož to byl jediný pořádný doom v tomhle stylu, vlastně jsem spokojen, že festival zakončovali. Z desky to maká podstatně víc (a na nedělní afterparty ve Vopici taky), ale vystoupení se na samotný konec festivalu hodilo. Jde navíc o one-man projekt, kde všechno skládá zpěvák, který asi cílí na vytvoření jakéhosi kultu osobnosti (jeho fotka je i na merchi) a celé to má takový podivný devadesátkový (možná ještě dřívější) vibe, což se na hudbě, jelikož taková v té době úplně nebyla, neodráží. Nemyslím to ani špatně, spíš mi to přijde úsměvné a zajímavé zároveň. Konec dobrý, všechno dobré.

AddSatan: Darvaza mě z nahrávek nebere skoro vůbec, naživo ten jejich black'n'roll funguje trochu líp, Wraath má docela dobrej resp. zlej vokál, v pár riffech to sepnulo, zvuk ok (i kopáky). Ta jejich „glam-black“ pódiovka je napůl zábavná, napůl až přepjatě-trapná, epický nápěvy taky trochu rozpačitý. No a spousta riffů jsou takový to ani dobrý, ani špatný, nevim, dál. Možná bych si to jindy/e užil víc, ale bylo pozdě a po Emperor a Totenmesse to byl „úsměvnej punk rock“, takže zase radši techno :).

Od půlnoci jsem asi 4x zašel zatrsat do KALu na DJ duo Destruction Derby – některý úseky dost party hard, úderný, striktní, industriálnější i relativně nápaditý, trocha breakbeatů, občas to upadalo k synthwave/EBM zvukům, takže to balím, ale pak to zase vosolili tak, že jsem se ve vchodu otočil a definitivně jsem odcházel až ve 3:33. Parket plnej metaláků i jiných existencí, DJ s trikem Iron Maiden – v pořádku. Jo, tohle do top 5-6 taky patří.

vihkav top: společné 1. místo - Body of Pain, Gorod, New Model Army, Primordial, Satyricon, Ved Buens Ende; společené 2. místo - C4AT, Candlemass, Chthe'ilist, ČAD, My Diligence, Riverside, xDZVONx

AddSatan (sobotní) top 5-6: Emperor, The Dillinger Escape Plan, Totenmesse, závěr Dødheimsgard, C4AT + Destruction Derby

mIZZY top 10: Emperor, Ved Buens Ende, Triumph of Death / Hellhammer, Candlemass, Laibach, Tulus, Totenmesse, Satyricon, Mallephyr, C4AT