GALERIE: ZDE
Varování pro čtenáře: tento report bude jako koncert Cult of Luna, hrozně dlouhý a nezajímavý.
Necelé čtyři roky od poslední pražské zastávky se k nám opět vrátili post-metaloví velikáni Cult of Luna. Hned po oznámení koncertu nebylo co řešit, jde se na ně znovu, i když mě zrovna jejich poslední řadovka, kterou vydali loni, moc nebaví. Stejné pocity jsem měl ale i minule, a jak dobrý koncert to nakonec byl. Když se navíc ke Švédům přidali na tour rovněž Russian Circles, které jsem kupodivu dosud neviděl, bylo o důvod k návštěvě více.
Dalších lidí na koncert také dorazilo dost. Roxy bylo solidně plné, ovšem rozhodně ne tak přecpané jako minule na Katatonii se Sólstafir. Tentokrát se zde dalo celkem žít a hýbat, dokonce i k baru se dalo dostat, byť vydýcháno bylo samozřejmě dost.
Jelikož ale koncert o tří kapelách začínal na středeční poměry fakt brzo, na první Svalbard ještě úplně nacpáno nebylo. I já měl co dělat, abych po práci začátek v 18:00 stíhal, a to jsem místní. Několik fanoušků ale tato anglická kapela pojmenovaná po Špicberkách měla. Do těch hned ze začátku napálili d-beat s hodně nahulenými bicími a fest vytaženými basami. Vzhledem ke zvuku, který fakt dost duněl, byla solidně zabita přesládlá stránka kapely a teplé podmazy nebyly téměř slyšet. Naštěstí.
Byť sice Svalbard mohli celkově znít mnohem lépe, v živém provedení mě neuráželi tak moc jako z alba, které po polovině songu okamžitě vypínám. Dnešní kapely, které do hc/metalu cpou cukernatý shoegaze nemohu vystát, ale tu půlhodinu to tentokrát šlo vydržet. Zpěvačka Serena, byť měla v proslovech hrozně roztomilý hlásek, během skladeb solidně řvala. Bicí byly rovněž dost úderné. Na nějaké ty alcesťácké zpěvy sice taky došlo, ale na konec jsme naopak dostali i nějaké sypačky a tremola. Škoda jen, že se vše strašně tříštilo.
To Russian Circles měli podstatně příjemnější zvuk než první kapela. A zároveň od samého začátku až do konce měli fakt fajn světla. Svým způsobem dost minimalistická, po polovinu koncertu jen bílá, ale dobře vymyšlená i s takovými detaily jako zářící kopák v jedné ze skladeb. Vzhledem k tomu, že jejich nejnovější album Gnosis je asi nejtvrdší z jejich diskografie, začátek setu, který tvořily songy Betrayal a Conduit, byl dost metalový. S ohledem na riffy, které hráli, bych v danou chvíli kapele ani nepřidával škatulku “post”, ale označil ji vyloženě za instrumentální metal, který mě fakt bavil.
S nástupem starších skladeb sice i na atmosferičtější a něžnější pasáže došlo, ale netrvalo moc dlouho, než se opět přitvrdilo. Trochu škoda, že mezi jednotlivými songy měli docela dlouhé pauzy na ladění a přehazování kytary za basu a zpátky, což trochu rušilo celistvost setu. V pozadí ale celou dobu jel aspoň nějaký ambientní podmaz, tak úplné ticho naštěstí nikdy nenastalo. A byť vím, že to rozhodně není cílem kapely, hnidopišsky si musím i trochu rýpnout, že to celé mohlo trochu více řezat. Dovedu si představit, že s ostřejším zvukem kytar by to nakládalo ještě o poznání více. Takhle to na mě působilo lehce uměle, ale rozhodně ne špatně.
Díky místy až deathmetalovým riffům (jasně, trocha nadsázky) to fakt valilo a chtě nechtě jsem se musel kývat do rytmu. Nejvíce když došlo aji na mešugující rytmické záseky. Když po změně barvy osvětlení na modrou a s nástupem kláves kouknu na mobil, vidím, že je už 45 minut pryč a říkám si, jak to rychle uteklo. Pak následoval ještě jeden song, červené strobáče na závěr a za hodinu bylo hotovo. A rozhodně nemohu říct, že by mě Russian Circles nebavili.
Setlist Russian Circles:
V případě Cult of Luna jsem ovšem mnohem více rozpačitý. Prvně trošku zklamalo, že tentokrát hráli bez jakkoliv vyšperkované stage image. Oproti předchozímu turné, kdy i na Brutale hráli s obřími plachtami, to bylo ve středu čistě jen o světlech, která sice byla na profi úrovni, ale o poznání zajímavější efekt než během Russian Circles se nedostavil. Dalším problémem budiž zvuk. Sorry, ale minimálně první dva songy fakt vůbec nešlo slyšet, že kapela hraje na dvoje bicí a tři strunné nástroje, ze kterých ve výsledku vyznělo velké hovno, basy se strašně tříštily atd. Postupně se to sice zlepšovalo, ale bez větších výhrad se dala poslouchat až druhá polovina setu.
Nicméně i bez ohledu na zvuk, nejhorším na koncertu Cult of Luna bylo zjištění, že nový materiál je fakt strašně plytký i naživo. První song regulérně o ničem. Druhý Nightwalkers jakožto jeden z nejvydařenějších kousků z předchozí desky jakože fajn, ta pseudo DsO vyhrávka potěší, ale vyloženě mě to neodpálilo. S The Silver Arc se opakuje podobný scénář jako s první Cold Burn, kdy skladba plyne od ničeho nikam, což je u kapely, na kterou jdeš primárně kvůli atmosféře, propracované práci s gradacemi atd. fakt málo. Přežil jsem to, neunudil jsem se k smrti, ale že bych hovořil o nadšení?
Trochu zajímavějším kouskem byla I: The Weapon z Vertikalu, což sice stále není kapelní majstrštyk, navíc když to hrají s kytarovým limiterem, který dost zabil ten nejlepší riff, ale jistý posun byl konečně znatelný. Nemohl jsem si každopádně odpustit myšlenky typu, že se sice jedná o doposud největší pražský koncert Cult of Luna, ale zároveň o ten nejnudnější. Opravdová změna přišla až s Echoes ze Salvation. Konečně dostáváme pěknou atmosféru, super synťáky, gradaci - po všech stránkách to byl asi nejlepší song koncertu. A byť mi je jasné, že kapela chce a potřebuje propagovat naživo novou desku, říkám si, jestli není škoda, když s tak bohatou a dobrou diskografií podobných momentů za koncert nebylo více?
Následující The Silent Man nás částečně trochu vrací tam, kde jsme začali, byť s rozhodně výraznějšími pasážemi než u materiálu z The Long Road North. Jediná fakt pěkná skladba z novinky byla Beyond I, což byla taková snaha o navození podobné atmosféry jako při Passing Through, kterou COL hrávali na předchozích koncertech. Díky dobrému zpěvu kytaristy tahle věc vyzněla hezky, tyto napjaté momenty kapele rozhodně jdou, byť za mě je Passing Through ještě o poznání povedenější.
Když se ale plynule přešlo na opravdový The Beyond, tedy flák Genesis a začalo se konečně drtit pořádné bahno, hned to bylo o něčem jiném. Starý hustý válec z dob, kdy byli i Cult of Luna stále dost heavy a post-metal ještě trochu v plenkách. Jestli je nějaký důvod, proč jsem rád, že jsem na koncert vyrazil, je to právě tenhle song, což je rozhodně nejstarší materiál, který jsem kdy od Švédů slyšel live. Je dobře, že si na tohle album aspoň při jeho dvacátém výročí vzpomněli, protože od té doby, co Cult of Luna sleduju (cca od roku 2008), nikdy z The Beyond ani debutu nehráli nic.
Poslední věc, byť opět z novinky, byl už takový tradiční pokus o epický závěr. Fungovalo to, ale když se zde objeví táhlá pasáž, během které se Johannes primárně věnuje plácání si s fanoušky v prvních řadách a rozdávání pěstí, zase si říkáte, jestli to není tak trochu o ničem. Samozřejmě až na samotné finále, které bylo, jak je u Cult of Luna zvykem, solidní hukot. Kytaru vzal do rukou i jeden z bubeníků a ten finální bordel, v který konec setu vygradovali, zkrátka Švédové umí. Na několik dost silných momentů tedy ve výsledku došlo. Ale nemohu si pomoci, dva staré songy a nahulený závěr je u kapely, která mě v minulosti naživo prakticky pokaždé totálně odpálila, zatraceně málo.
Setlist Cult of Luna:
Vložit komentář