12. října odstartovalo turné Female Fronted Frenzy, jehož první zastávka se uskutečnila v Praze v Modré Vopici. Následovat budou ještě dvě akce pod tímto názvem s týdenním rozestupem – Plzeň a Brno. Pražská akce byla speciální ne jen proto, že zahájila tuto koncertní šňůru, ale také se zde při vystoupení Nocturnal Pestilence měli představit dva hosté – jeden známý a jeden zatím neznámý.

Večer zahájila kapela Ennoia z Ostravy s novým bubeníkem. Koncertu bych vytknul snad jen právě nového bubeníka, který to v nohách nezvládal tak dobře jako v rukách a ve výsledku to byla slušná bramboračka. Kytary taky moc nebavily, ale zpěvačka naštěstí celý set řádně nakopávala. Svým hrdlem vypouštěla hluboký murmur, v němž byla naprosto pevná. Melodický death metal se zde setkával se světem moderního deathcoru, což platilo vesměs o všech kapelách.

Stay Down ze Znojma odstartovali trend stoupající kvalitativní laťky. A opět byla nejsilnější v kapele frontmanka. Její nakřáplý scream mi vyhovoval, protože byl posazen výše, což mě většinou baví více než murmur. Některé polohy byly docela nervní, a to právě díky barvě jejího hlasu, jinak set elektrizoval pozitivní energií. Ostré riffy a výrazné melodie bylo snadné si užít stejně jako přechody k modernějším stylům s údernými motivy.

Noisebleed jsem viděl kdysi v Kuřimi, kde mě kapela docela dost překvapila. I když mě kvůli zvuku tato pražská kapela studiově tolik nebaví, tak v sobotní večer potěšila v porovnání s předchozími kapelami nejvíce. Možná je to tím, že mám raději modernější výraz než obyč melo-death, ale jejich breakdowny a zpomalení v techničtější pasáže mě strašně bavilo. Eva působila s ohledem na předchozí zpěvačky nejvíce charismaticky. Jakoby jí bylo pódium domovem. To dokazovala lehkost v jejím projevu a charisma při získávání si přízně lidí, což šlo úplně samo a přirozenou formou bez přehnaného hecování. Jediné, co bych asi vytknul, byl čistý zpěv baskytaristy, který mi svým vyzněním do celku příliš nezapadal.

Večer uzavřeli pražští Nocturnal Pestilence se dvěma hosty. V prvé řadě musím zmínit nového člena kapely – Terku Voglovou, která se chopila basy. Její hra je naživo čitelnější, čistší a jemnější než hra původního baskytaristy. Především ale do kapely vnesla pozitivní náladu, což se na výsledku ohromně podepsalo.

Nocturnal Pestilence si svůj set užívali každý po svém a hlavně pro sebe, a to mělo zásadní vliv na uvolněnosti a přirozenosti v projevu. Snad až na moment, kdy byl Michal za bicími napřed díky problémům s metronomem, do sebe vše hezky zapadalo. Nejvíce mě baví, a bavilo mě to i v tento večer, jak se písně NP proměňují a jsou žánrově svobodné. Krásné čisté zpěvy Aleny byly tentokrát ještě více barvité, více si se svým hlasem totiž hrála a nechala jej plynout. Agresivní extrémní polohy tradičně rozpumpovávaly krev v žilách, jak se stalo například v písni The Blood, v níž vystoupil první host večera Kateřina Dobrovolná (Zubathaa). Až na nervozitu a nesebejistotu, která z jejího přednesu vyzařovala, byl její hluboký growl podán dobře, a to i, řekl bych, rytmicky. Nijak extra nevyčníval a ani nesplýval. Tahle mladá krev, když se vypracuje, by mohla mít naději. Jen by si mohla více užívat samotnou hudbu a trošku se uvolnit. Na to je ale nejlepší lék čas a spousta práce.

Dalším hostem byla s kapelou úzce spřízněná Dahlien, která rozjela pořádnou párty v písni Jupiter's Rage. Z Dahlien, která má za sebou například evropské turné s kapelou Abnormality (rozhovor brzy), vyzařovalo sebevědomí a nadhled. Se svým charismatem a technicky bravurním zvířecím vokálem vždy dokáže divy. Jde vidět, že je zkušená, nikdy u ní nejde o propad k nižším kvalitám, či horšímu výkonu. Je to absolutní profík.

Mimo jiné zazněly skladby jako Towards the Sun či další novinka Down a The LightHouse.