Je to už pět let, co se u nás naposled ukázali švédsko-čilští blackmetalisté Hetroertzen. Vzhledem k tomu, že od té doby vydali dvě slušná alba a na turné vyjeli se zajímavým supportem, bylo jasné, že jejich návrat do Prahy bude patřit mezi koncerty, které třeba navštívit.

Jako první začali LvxCælis z Chile. Ti sdílí s Hetroertzen část sestavy. Alespoň na posledním albu se podílel baskytarista a Walter zde nahrál bicí. Koncertu LvxCælis se však ani jeden z nich nezúčastnil, což je ovšem škoda. Minimálně The Watchers je totiž velice slušná nahrávka, které nechybí atmosféra ani energie a je dost zběsile odbubnovaná. Koncertní bubeník však zrovna neexceloval a i kvůli němu byla většina setu celkem unavená. Chilanům navíc nesedl úplně zvuk, který byl sice srozumitelný, ale příliš tichý. Také by se hodila i druhá kytara. K tomu měli celkem divně poskládaný setlist a každý song zněl úplně jinak, black metal střídal Motörhead revival atd. Vokál rovněž nebyl působivý jako z alba. V případě LvxCælis musím žel mluvit o zklamání.

Francouzští Sektarism naopak odehráli set, který zanechal silný dojem. Do koncertu jsem jejich nahrávkám nevěnoval moc pozornost, ale vzhledem k tomu, že novinka vyšla u End All Life Productions / NOEVDIA, bylo jasné, že to nebude sračka. Po čtvrteční zkušenosti nicméně musím poslech Fils de Dieu ideálně někde ve sklepě doporučit. V kápích nastoupili na stage během bubnování, cinkání do tibetské misky a zpěvů, a následně začali hrát hudbu, která by se dala nejlépe škatulkovat jako funeral doom. Oproti tomu, jak jej známe od kapel jako Skepticism, celkem atypický. Z velké části tvořený nehudebními prvky a různými naživo generovanými hluky. Když na to přišlo, dovedl být i dostatečně násilný s téměř sludgovými riffy. Co se týče sehranosti kapely, dalo by se říct, že ve zkušebně asi moc času netráví. To ovšem ani zdaleka neubralo síle a atmosféře jejich autentického přednesu. Jejich funeral není o melancholii, Sektarism hrají religiózní doom, a zrovna atmosféru podobnou té, kterou mají například rané nahrávky Reverorum ib Malacht, se jim podařilo navodit dokonale. Jasně, pomohly tomu svíčky, vonné tyčinky, kříže a další propriety, ale i samotná hudba fungovala dokonale. Jedinou vadou byl příliš dlouhý set, který ke konci začal trochu nudit, a hlavně i samotná kapela začala dělat blbosti, které působily směšně. Třeba fanouškům v první řadě mazat vosk na čelo, rozdávat vonné tyčinky, padat ze schodů na pódium a zakopávat o sedícího člena kapely. Jinak se jednalo o poměrně silný zážitek a minimálně impuls k tomu Sektarism více sledovat.

Hetroertzen před pár lety trochu překopali sestavu. V současné podobě jsem je sice už viděl na Celebrare Noctem v Rakousku, kdy to bylo vlastně nucené řešení, ale v Praze vždy zpíval Walter a o bicí se staral pátý člen. Teď sedí za bicími Walter a zpívá kytarista Johan. Vzhledem k tomu, že v tomto složení už hrají tři roky a vznikla tak i poslední deska Uprising of the Fallen, šlo očekávat, že to bude ještě lepší než posledně. A taky že ano. Hetroertzen se také vykašlali na přehnané divadlo a uctívání pentagramu se šílenými kostýmy a věnují se hlavně hudbě. Jasně, nějaký oheň na pódiu být musí, ale jinak to šlapalo dobře. Walter je sice furt lepší zpěvák než Johan, ale i změna vokální polohy mi sedí, jelikož je špinavější a hudbu dělá o něco temnější. Hrálo se samozřejmě z novinky, ale došlo i na starší alba jako Exaltation of Wisdom s již tradičním otvírákem Like the Serpent. A i přes předpoklad, že aktuální sestavě sedne více novinka, nejvíce fungovaly staré věci. Trochu škoda, že z Ain Soph Aur vybrali pouze Blood Royale, jejíž nakopnutá pasáž byla ovšem super, a na The Rose and the Cross zase nedošlo. Jinak to ale byla dobrá pařba s nejlepším zvukem večera. Překonat to, co předvedli Sektarism, se však Hetroertzen už nepodařilo.