Singapurské black/death/war/thrash komando Impiety se po necelých sedmi letech vrátilo do Prahy, a to dokonce do stejného klubu jako naposledy. Navíc pěkně na začátku února, kdy zatím moc akcí není, a člověk tedy není přesycen stovkou dalších metalových koncertů. Nebylo tedy co řešit, ve středu 7. února se šlo do Vopice.

Po příchodu do klubu se docela plní mé obavy z návštěvnosti, tohle fakt nebude gig, který by přilákal hromadu lidí. Jestli bylo uvnitř čtyřicet platících, možná to je moc. No co, nějaký velký pařby a moshpity tedy čekat nelze, ale aspoň si návštěvník mohl vystupující kapely v klidu poslechnout a prohlédnout. Stálo to ale za to?

No, v případě prvních vystupujících opravdu ne. Helldrifter totiž zněli asi tak špatně jako jejich název. Naprosto kýčovitý a šablonovitý metal plný melodických linek, nevkusných kytarových sól a nekonečného “hej, hej, hej” skandování už od půlky prvního songu. Keců mezi skladbami měli navíc tři prdele, ale hláškami typu “Are you ready for some melodic death metal? Fucking yeah!” si mou přízeň fakt nezískali. A když odstartovali své skladby odpočtem “einz, zwei, drei, vier”, rozhodně tomu taky nepomohli. Co ale čekat od německé kapely, která se jmenuje Helldrifter, žejo?

Jejich set byl možná dobře zahraný, ale po hudební stránce absolutně nezajímavý. Vyčnívali fakt jedině tím, jak extrémně generické to bylo. A nechci si tady hrát na nějakou módní policii, ale to, jak totálně debilní hadry na sobě měli někteří členové této kapely, mě taky dostalo. Pure metal kytaristu kompletně v černém s hromadou kovových ozdob a copánky na bradě ještě beru, ale baskytarista v steampunkových brýlích s nábojovým pásem, kovovou bafometí hlavou a plážovýma kraťasama byl ale už aji na mě moc. Hrát tohle jako zábavovka někde na vsi, tak ok, ale na tour s Impiety? No co, přetrpím ještě nějaké to tupa tupa a nekonečné sólo, které jen jede nonstop stupnice, a doufám, že další banda bude smysluplnější.

Už během zvukovky Švýcarů Nihilo naštěstí bylo patrné, že tohle bude o něčem jiném. Najednou to aspoň vypadalo, že všichni vědí, co dělají, a co chtějí hrát. Jednalo se o relativně moderní death grind sypačku, kde se sice sem tam objevily jisté nesmyslné prvky, ale naštěstí to nebylo nijak nevkusné.

Primárně valili rychlý a dost solidní klepec. Keců měli sice mezi skladbami taky tunu, ale aspoň jejich hudba nakládala. Nechyběly v ní valivé death riffy, nějaké záseky, občas tedy i zbytečné sólo, ale hlavně blast beaty, díky nimž celek fungoval v rámci předkapely furt dobře. Jo, jejich zpěvák teda dělal během koncertu hrozné šaškárny, jako by byl někde na pouti, ale aspoň zbytek kapely vypadal normálně. Dokonce i zvuk, co měli, tak nějak v rámci toho, co hráli, dával smysl. Hlavní, že to tlačilo a sypalo, což minimálně několik songů splnilo fakt stoprocentně. Kapelní logo s lebkami je sice o poznání zlejší než její hudba, ale od těhle náklepů stejně přehnaný sataňizmus ani nechceš. Naopak to bylo poměrně roztomilé. Nic, bez čeho bych nepřežil, ale rozhodně mě bavili nesrovnatelně více než první Helldrifter. Reálně se jednalo furt spíše o Obscene materiál než pořádný metal, ale s oběma přivřenýma očima to aspoň trochu před Impiety dávalo smysl.

I kdyby ale obě předkapely byly sebelepší, stejně jsem šel ve středu do Vopice jen a pouze kvůli jedinému jménu, a to Impiety. Kultu, který se věnuje zabijáckému metalu smrti už od přelomu 80. a 90. let. A nechci vypadat zaujatě, ale Singapurci se okamžitě postarali o výborný první dojem ještě před tím, než reálně začali hrát. Sypačky, tlak kytar a nenávistný řev, yes, přesně tohle máme rádi. Dokonce i potěšilo zjištění, že Impiety tentokrát dorazili jako čtveřice i s druhým kytaristou, který se ke kapele připojil teprve nedávno, a ne jako posledně, když hráli jen jako trio.

Hned během úvodního songu, který v prvních vteřinách nakládal fakt solidně, se objevily zvukové či technické problémy s kytarou, která po chvíli vypadla. Netrvalo ale dlouho a vše se srovnalo do přijatelné podoby. Nejlepší zvuk, co jsem kdy slyšel, sice Impiety neměli, ale cca uprostřed klubu mě nic nijak zvlášť neiritovalo. Co si budeme nalhávat, u téhle hudby nějaká vypiplanost nebo precizní hudební výkony nehrají až tak důležitou roli, hlavní je, aby to vraždilo! A byť i u tohoto faktoru nelze pochybovat o tom, že jsem už viděl ještě násilnější a extrémnější jména, nemohu říct, že bych byl nespokojen.

Tempo bylo nastoleno, jako by zde hráli Angelcorpse, ale dalo se vzpomenout i na palby od Hate Eternal a dalších, jen s nepřeslechnutelnými thrash prvky. A i když šlo poznat, že některé songy ničily více než jiné, což při docela pestrém výběru z dostatečně bohaté diskografie dává smysl, stejně jsem se skvěle bavil a nadšeně mlátil pěstí do vzduchu prakticky celý set.

Jasný vrchol patřil materiálu z Kaos Kommand 696, a to konkrétně songu Christfuckingchrist, což byl jednoznačně největší war z celého koncertu. Hned po něm pokračovali Impiety ze stejné desky ještě skladbou Abominate, Fornicate, Desecrate!, která teda byla taky super, byť je o něco klidnější. A i když je pochopitelné, že kapela, co funguje téměř pětatřicet let, má tvorby, které se chce naživo věnovat, fakt dost, osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby z Kaos Kommand sázeli jeden song za druhým. To by však byla sada, ze které by posluchači pravděpodobně i po půlhodinovém setu odcházeli totálně zničení. Takhle ta třičtvrtěhodinová rubanice byla vlastně i částečně nedostatečná a osobně bych klidně ještě pár skladeb navíc zvládl. Je ale celkem pochopitelné, že když hrajete pro téměř prázdný klub, jehož odezva není kdovíjak slavná, asi už na hraní přídavků ani nemáte chuť.

I tak jsem ale rád, že jsem na Impiety zašel a kromě výše zmíněných fláků musím zmínit i Ceremonial Necrochrist Redesecration, což je jeden z nejstarších songů kapely a naživo naložil dost poctivě. Naopak místo poslední thrashové hopsačky Torment in Fire bych si dovedl představit klidně něco lepšího, ale to je spíše otázkou vkusu. Hned vedle mě totiž stálo několik jedinců, které naopak tahle skladba potěšila úplně nejvíc.