Bizzaro: Oproti předchozím dvěma dílům (čtvrtek a pátek) tu trošku opožděně před sebou máte ukončení našeho povídání z letošního Obscene Extreme. A aby to bylo lehce přehlednější, report tentokrát nění rozdělen do částí, ale chronologicky pospojován. Nebudu to prodlužovat, šup na to.

Rozhovor s Čurbym v pondělí!

----- ---- --- ---- -----
den o03 > sobota 17. července 2010
----- ---- --- ---- -----

Sobota 17. Července 2010

10.00 - 10.25 WHORESNATION
10.35 - 11.00 HOVADAH
11.10 - 11.35 VILEFUCK
11.45 - 12.10 TRIGGER
12.20 - 12.45 MINKIONS
12.55 - 13.20 THE SICKENING
13.30 - 13.55 ATTACK OF MAD AXEMAN
14.05 - 14.30 THORNAFIRE
14.40 - 15.05 KRUSH
15.15 - 15.40 VIRAL LOAD
15.50 - 16.15 MINDFLAIR
16.25 - 16.50 WASTEFORM
17.00 - 17.25 NASHGUL
17.35 - 18.00 INSTINCT OF SURVIVAL
18.10 - 18.35 JAPANISCHE KAMPHORSPIELE
18.45 - 19.10 LOOKING FOR AND ANSWER
19.20 - 19.50 BLOODY PHOENIX
20.00 - 20.30 AVULSED
20.40 - 21.10 VICTIMS
21.20 - 22.15 MISERY INDEX
22.25 - 23.35 D.R.I.
23.45 - 00.30 INCANTATION
00.40 - 01.10 CATHETER
01.20 - 01.50 AMPUTATED
02.00 - 02.25 XAROS
02.35 - 03.00 LYCANTHROPHY

----- ---- -- - -- --- ---- - ----- ----- ---- -- - -- --- ---- ---- ---- -----

OBSCENE fucking EXTREME FESTIVAL (grind finale)

K8: Sobota pro mě začla obdobně jako pátek, vnímám až třetí v pořadí švédské VileFuck a ti mě ihned posadili na zadek. Atraktivní mix thrash metalu s grindem a deathem se líbila nejen mně a tak se pařilo o 107.
Dalšími, kteří mi utkvěli v paměti, byla něměcká zvířátka Attack Of Mad AxeMan. Očekával jsem, že image zvítězí nad hudbou, ale hudba se vychytaným kostýmům (hlemýžď - bicí, želva - vokill, veverka & sova - kytary a čmelák - basa) přinejmenším vyrovnala. Intenzivní grind sypec, co stojí za poslech nejen naživo!
Brutusáček: V sobotu jsme byli mimo hru až do nástupu ATTACK OF MAD AXEMAN, karneval jak se sluší a patří, na prknech vidím želvičku, šneka, včelku a další podobné tvory z lesa. I když vás ten grind nemusí chytnout, ta legrace, show a nadšení muzikantů je bezprostřední. Znáte ty vtipy o zvířátkách v lese? Takhle by to dopadlo, kdyby začala dělat muziku.

THORNAFIRE slibovali death á la Morbid Angel, leč se obávám, že nadšení se nedostavilo a na vině bude zvuk, působilo to celé slitě, nicméně snaha byla, zloba a hněv z Jižní Ameriky se přece jen dostavila.
K8: Na Chilské ThornaFire si většina obecenstva vybrala pauzu. Pekelný death metal snažící se přiblížit třeba Krisiun měl světlejší i temnější chvilky. I tak mi vystoupení přišlo sympatické a trio muzikantů odcházelo potěšeno.
Kotel pod pódium navrátili holandští crust grindeři Krush se dvěma vokály a pohlednou dredatou kytaristkou. Velmi vydařené vystoupení!
Brutusáček: Crust/grinderoví KRUSH, řeknu narovinu, se mi tuze líbili a nebylo to jenom tím, že basu kormidlovala sličná paní. Jízda, která neopovrhne vlivy jako Disfear a ENT či Napalm Death, s přehledem válcovala bez zbytečných keců a tak to má být.
OEF letos, zdá se, byl hezky dramaturgicky zvládnutý, po KRUSH přichází VIRAL LOAD opět od chlapíčka Shawna Whitakera, který včera ničil sólově s Insidious Decrepancy. Tentokráte kompletní kapela, kompletní bruska brutal deathu, opět žádné slitování, kytara a naše sluchovody dostávají zabrat, samozřejmě jen v tom dobrém. Bestiální vokál a hlavně Shawnovo grimasy byly ultimátní. Po čtyřbloku vyprahlo, jde se na…
Sud: U Viral Load jsem čekal víc txdm, ale stejně jako včera je to od Shawna hodně seno-sláma, i když opět taková kytarovější, jen tentokrát s kapelou místo samplu. Brutalizovaný byl i závěrečný cover Godly Beings od Obituary, ale to mu přidalo na zajímavosti, za mě spokojenost.
Mindflair si na OEF zahráli po šesti letech a vokalista Moshfred by už pomalu začínal působit dojmem seriózního pána. Tedy samozřejmě nebejt těch tetování a vřískání na kolenou a vleže, zatímco za ním spoluhráči brousí old school grindcore sypec. Hodně energie, hodně živelnosti, jen v závěru se už dostavuje pocit monotónosti.
Ani Wasteform s hrochem Gregem Kennedym (vždycky jsem chtěl vidět, jak dělá stage diving) u nás nejsou prvně, v ČR hrajou často a rádi a právě proto si vybrali OEF pro vydaní speciálního stokusovýho EP s názvem Designed by Disgust. Koncik v poho, i když oproti BA 2006 slabší, stejně tak nový věci nenadchnou ani neurazí, nejvíc baví asi první dva songy z Ignorance Through Sovereignty, a to Prelude to Apocalypse a eponymní dvojka. Pravděpodobně mám stejnej problém jako u Cerebral Bore, tyhle slamy napůl cesty mě nestrhnou, chce to buď chytrý postupy a techniku jako třeba na debutu Suffo, nebo ultimátní džn džn blbosti a groteskní bubly bubly kanál brutalismo á la Abominable Putridity a Cephalotripsy; co je mezi bude vždycky už jen poloviční.
Nasrat na tuhle zasranou společnost i s jejíma zasranejma sračkama! Jo jo, při poslechu Nashgul je z každýho na chvíli pankáč, protože tahle španělská směska grindu a crustu (na poslední placce i s mírnou příchutí old school death metalu) vás prostě kopne do prdele!
Jako stejnej kopanec do prdele ovšem začal působit i právě začínající déšť, a tak se ke konci divokýho setu klidíme pro pláštěnky a rumy a zakotvujeme v Hell kill out zóně, což je vlastně obdoba brutalovskýho horror cinema stanu, akorát v režii helláků a doplněna o obligátní hellácký ebm apod.
K8: Během dne se mi produkce dost slévala a z mlhy vystupili až Japanische Kampfhörspiele, kteří překvapili velmi svěžím mixem brutal deathu, techničtějšího grindu a metalcore. Vystoupení těchto Němců mě potěšilo na celém letošním OEF asi nejvíce.
Sud: Vracíme se až na Amíky Bloody Phoenix, který se konečně podařilo Čurbymu přivézt, což oslavil vydáním jejich CD Death to Everyone. Bloody Phoenix mám rád, je to kurevsky rychlý a kurevsky energický, přesně ty důvody, proč chodíš na grindcore, ale navíc to má čitelnou strukturu a v tomhle případě relativně originální motivy. Jen bych si ještě dovolil požadovat, aby mě vokalista strhl s sebou a ještě předved nějakej bordel a ne aby nekomunikoval a jen si to odeřval, což byl tentokrát Aaronův případ, takže za tenhle set "jen" 9/10.
Avulsed prozměnu rád nemám a když Dave zahlásil svůj vtipný postřeh, že jsou asi nejmelodičtější kapela na tomhle festivalu, zapomněl zároveň dodat, že jsou hlavně nejvíc gay kapela na tomhle festivalu. A ten zvuk taky ffuuu, ale aspoň už přestávalo chcát. Ale abych jen neposrával, musím uznat, že Breaking Hymens mě docela bavila, i když to bylo asi tak všechno.
K8: Poté se začlo kazit počasí a tak po průtrži mračen ještě suchý vidím vystoupení Avulsed, kteří, byť zkušení a vyhraní, mě svým melodičtějším BDM moc neberou. Poslední tři skladby shledávám nejpovedenějšími. Místy mi připomněli velebené i haněné našince Fleshless. Daveu Rottenovi nejde upřít silný a výrazný vokál, ale 100%ní rozhodně nebyl.
HC/crustová bruska Victims ze Švédska nakopala zadky celému OEF a pro mě 2. vrchol festivalu, při předposlední skladbě se znovu spouští déšť a já utíkám do stanu se vybavit na to, co opravdu následovalo, totiž nonstop déšť až do neděle.
Sud: Když jsme u nej, tak švédští Victims byli letos (podle desek) určitě nejpřístupnější kapelou, tedy ve smyslu nejpřístupnější běžnýmu člověku. Co za to může? Může za to určitě místy až nádech punk-rocku, který provází jinak svižnou švédskou crustovou hardcořinu. Těch vlivů je tam teda víc, v jednom songu se to dokonce blížilo až ke grindu, ale základ bude HC/crust/punk-rock. Tahle kombinace škatulek mi osobně není vůbec sympatická, ale Victims byli naprosto perfektní a fakt jsem čuměl, když tvrdili, že hrajou před největší návštěvou v kariéře. Přestává chcát a já si cestou do kotle kacířsky sundávám pláštěnku, což je po asi deseti minutách potrestáno několikahodinovou průtrží mračen.
Brutusáček: Na set švédských maniaků VICTIMS bylo nutné se vrátit. Tihle cápci jsou vše, co jen extrém může nabídnou. Mix hc/punku/crustu/thrashe, rychle, ničivě zběsile, vokál správně špinavej a nasranej tak, jak se to ve Švédsku sluší a nosí, poznávám Killing, u dalšího si nejsem tolik jistý při té rychlosti, jistější jsem si u zvuku, asi mi to hezky sedlo, ale zvuk u VICTIMS se mi zdál za ty tři dny nejlepší, což výsledek párty na prknech ještě víc umocnilo. Oproti 3 roky starému gigu na Fluffu tentokrát mnohem lepší a v topu tihle chalani nebudou chybět.
Po Victims přichází hlavní trojblok soboty a s nimi samozřejmě ta nejlepší show. Bouřka konečně dorazila, už jsem si říkal, jaký by to byl OEF kdyby nezapršelo. Na MISERY INDEX byl natolik silný slejvák, že vydržím jen cca 6 skladeb, během kterých mě ale MI dokáží přesvědčit o své ničivé síle. MISERY INDEX se nemusí líbit z desky, ale naživo je to vždy vražda. Mnohokrát jsme řešili se Šéfem, cože to vlastně hrají a dospěli jsme k termínu „extrém“, mixují vše potřebné, aby dosáhli svého a přitom si zachovávají punc své originality, poznáte je. Naneštěstí jsem nevydržel celé, nicméně MI jako vždy přesvědčili, i na OEF - a ve třech.
K8: Ano, Misery Index vystoupili jen jako trio bez kytaristy Sparkyho. Kytara chyběla, ale stejně hnětali náramně, takže palec vzhůru.
Následovali legendární crossoverthrashoví D.R.I. (Dirty Rotten Imbeciles). Předem bylo avizováno, že vystupení neodehraje původní kytarista Spike Cassidy. Nahradil ho místní trutnovský kořen, se kterým kapela pilně cvičila ve městě ve zkušebně. Stejně tak baskytarista nebyl původní, kytarista si to však dával lépe. Vzhledem k okolnostem mě překvapilo naprosto parádní vystoupení. Člověka neznalý D.R.I., tedy i já, by byl jistě překvapen tím, že hraje improvizovaná sestava. Performace byla naprosto přesvědčivá!
Sud: Co se D.R.I. týče, tak vše podstatné už asi víte. Kajtrista Spike Cassidy nenastoupil ze zdravotních důvodů do letadla, proč nenastoupil basák je důvodem Čurbyho spekulací. Snad na každým jiným fesťáku by se vystoupení tak velký kapely muselo zrušit, ale na OEF se podařilo sehnat náhradu v podobě místního kořena Tomáše Skořepy z kapely Exorcizphobia, který se stihl naučit asi osm songů D.R.I. (což upřímně nejsou žádný pidlipidli onanie) a odehrál s nima koncert tak, že byste nepoznali, že to není původní člen kapely. Pokud vás zajímají detaily týhle hurá akce, čekejte na rozhovor s Čurbym, kterej přijde v pondělí! Na muziku D.R.I. jsem asi moc mladej, ale určitě mě to zase neuráželo. Bylo velice příjemný překvápko pozorovat, kolik lidí v tom neustávájícím šíleným slejváku zůstalo v kotli, i když oproti Misery Index (plnej stav, žádný sraní) to byl početní propad.
Brutusáček: Útočiště v bouřce přináší Hell chill out stan, zrovna nějaký soft na plátně podporovaný diskotékou vrchního pekelníka. Příjemný odpočinek pro odlupování bahna z bot (Crocsky do bouřky ideální!). D.R.I. byli bohužel bez kytaristy, a tak zastoupil český legionář z Trutnova - Skoří z Exorcizphobia, ale nedávám je, v bouři jsou více odvážní kolegové.

Nu co naplat, do bouřky se stejně musí, přicházejí INCANTATION. Jestli mě vloni zničili Hail Of Bullets, letos to byli jasně Íčka. Těžkotonážní střednětempá brutalita vyrvala srdce všem, kterým po pohledu na blonďatou sestřičku zbylo. Temnota, peklo, hnus, kila, která se valila z pódia podporované brutálním chraplákem, neznala mezí. Víc červených světel, víc pekla, víc blesků z bouřky, lepší atmosféru si tihle pekelníci nemohli přát a INCANTATION splnili nejen má očekávání.
Sud: O půlnoci to už sice bylo slabejch možná 500 hlav, ale to teprv přišel hlavní bod sobotního programu, zlatej hřeb OEF a živoucí kvlt - newyorskej peklo-bahno death INCANTATION. Severn vládne na kopáky, McEntee se rouhá na kajtru, atmosféra jak cyp, s Inca cestuje vlastní polskej fanclub (minimálně půlka lidí pod podiem), ráchám se držkou v bahně, paroháče dělám i chodidlama, na stage lezou lidi jen aby se poklonili kapele u nohou a hned zase lezou dolů (to jsem na OEF nikdy neviděl, vlastně ani jinde), nějakej vozíčkář dokonce líbá McEnteemu boty..prostě Hail to Goat 666 pičo, koncert ročníku!!!
K8: Pak už jen silou vůle vydržím přeřvané vystoupení Incantation, kteří mě maličko zklamali. Z místa na začátku laviček nečitelné kytary a vůbec velmi podivný zvuk bicích, kterým vévodil základ a pak dlouho nic a utopený nekonkrétní zpěv. Několik pasáží se mi moc líbilo, ale byly to spíš výjimky. Po tomto vystoupení se jejich fanouškem asi nestanu, ale nerad bych jim křivdil.
Brutusáček: Po Incantation jsem chtěl jít na kutě, leč rozbombardované pole a tma a jedno menší uklouznutí mě donutilo jít zpět pro pivko a pokusit se najít zbytek týmu, procházel jsem se areálem i kolem pódia, takže z povzdálí zaslechnu CATHETER, příjemný grindec klasického střihu, který měl dost síly nacpat vše do přeživších, taktéž AMPUTATED (sympatický název) se zápachem Carcass, Cannibalů a všemožných smeček pálí jednu ostrou za druhou do již prořídlých řad pod sebou.
Na Xaros konečně najdu aspoň Lesíka a po menším odpočinku jdeme na finále OEF, o které se postarali čeští LYCANTHROPHY. Ach, miluju ženy v kapelách, miluju ženy za mikrofonem, miluju zpěvačku Lycanthrophy, jen bych se jí to styděl asi říct, miluju jejich uřvanej fastcore, tu energii, nespoutanost a sílu, kterou předváděj, miluju tu jízdu a rychlý sety těchto kapel. Těch pár, co nás tam zůstalo, si chrochtalo blahem i z přídavku od PHOBIE, krásné zakončení festivalu jen co je pravda.

Brutusáček: A je tu konec vážení, letošní OEF utekl jako voda, pardón jako rum. Pokud mohu nějak sesumírovat, tak kapelově určitě PSYCHOFAGIST, BEYOND TERROR BEYOND, DOOM, INCANTATION, CATTLE DECAPITATION, VICTIMS… Zklamání byl místy opět zvuk. Velké plus a respekt má samozřejmě VITEQ a zjištění, že náš Šéf je vlastně punkáč. Takže za rok opět. Čurby DÍKY, ČAU.
Sud: Nebudem dělat dlouhý závěry, OEF je nutnost, ať bude kdekoliv a kdyby náhodou jeden rok nechcalo, Čurby nechá určitě nějaký bahýnko přivést. Do příštího roku budu skromnej a budu si přát jen slovenskej power-crust ČAD. IN GRIND WE TRUST!
K8: Každý den není svátek a i přestože jsem si nenadělal do trenek z žádné kapely, tak byl i 12. ročník Obscene Extreme velmi povedený a rozhodně mě budou lákat i následující ročníky, obzvláště ve skvostném areálu na Bojišti, vydrží-li.

Bonus camp stage