Večer věnovaný melancho-metalové pošmournosti zahajovali Rakušáci Harakiri For The Sky, kteří jsou v manuálech označovaní jako post-black, naživo se mi ten večer jevili ale víc doommetalově.

Melancholicko-metalová hudba ubíhající ve středním tempu působila na poslech příjemně. Nešlo o nic tvrdého či náročného, představoval jsem si, že kdyby kytaristé vypnuli booster a zpěvák zpíval čistě, šlo by o klasickou indie kytarovku. Melodie ovšem zněly fajn, zvuk byl v pořádku, a byť šlo o jednoduchou hudbu, tak mne během přidělené půlhodiny docela pohltila.

Kapela zněla kompaktně a vystoupení ubíhalo plynule, jediné, co působilo rušivě, byly občas zařazené sypačky, které se do hudby vůbec nehodily. Naštěstí jich nebylo moc. Na úvod šlo každopádně o příjemné překvapení.

Druzí v pořadí Omnium Gatherum mi naproti tomu vůbec nesedli. Zvuk byl zkraje setu opravdu příšerný. Kytary nebyly na úkor bicích a zpěvu vůbec slyšet a hudba samotná taktéž nestála za moc. Před akcí jsem uvažoval, že by kapela mohla být ten večer úplně nej, což teda nebyla ani náhodou.

Celé snažení působilo příšerně lacině, a byť se ve skladbách střídaly často různorodé pasáže, šlo o jedno klišé za druhým. Dojmu nepřidal ani zpěvák, který neustále otravně burcoval publikum. To bylo samé: „Chci vidět vaše ruce, Praho, pojďme ‚hej, hej‘,“ až jsem si říkal, že ještě jednou začne publikum nutit k vytleskávání, hodím po něm pivo.

Zvuk se sice po čase zlepšil a kapela dávala do hraní hodně energie, mně osobně ale přišel přehrávaný melo-death dost začátečnický. Chyběly silné hudební nápady, které ostatní kapely nabízely.

U Primordial jsem byl naopak spíš skeptický, ale nakonec to byli právě oni, kdo byl nejlepší kapelou večera. Jednak měli výtečný zvuk, za druhé zněli tvrdě a za třetí byli hudebně osobití.

Na začátku setu jsem se protlačil dopředu pro intenzivnější zážitek a vyplatilo se. Příjemně nahlas vohulené kytary vytvářely masivní syrový podklad, do kterého megalomansko-kazatelský přednes zpěváka dobře sednul. Frontman byl aktivní a dával do zpěvu všechno, stejně jako celá kapela se ovšem publiku tolik nepodbízel.

Irové hráli z novodobější tvorby, lépe ale fungovaly ty tvrdší a syrovější songy z To The Nameless Dead (zazněly As Rome a Empire Falls), oproti kterým ty novější věci (Where It Ends anebo To Hell or The Hangman) zněly více okázale. Hudba díky tomu ale nebyla stejná a program vypadal pestře. Epický doom metal, který kapela provozuje, měl toho večera opravdu grády a energie, která se z podia valila, překonala i hlavní kapelu.

Headlinerem byli ten večer slavní Paradise Lost, kteří, byť nikdy nebyli extra superstar, fanoušků měli vždycky hodně. Kapela si za dlouhé roky na scéně vydobyla respekt, posbírala hodně různorodých fans a jak ukazuje úplně vyprodaná MeetFactory, ani po 30. letech její popularita neslábne.

Angláni začali svoji show ve 22h, jak bylo avizováno (kvituji, že při čtyřech kapelách nebylo žádné zpoždění) a zvuk byl hned od začátku celkem v pohodě. Nebyl sice tak mohutný jako měli předtím Irové a kytary mohly být určitě víc nahlas, ale dalo se to pobrat. Kapela nakonec není ani na deskách nějaký extra nářez, takže nastavení odpovídalo.

Po hudební stránce tlačil hudbu vpřed asi nejvíc bubeník, jehož bohatá hra dodávala skladbám drive. Zbytek ansámblu byl proti tomu celkem statický. Jediný, kdo trochu pařil byl Greg Mackintosh, ostatní stáli téměř bez hnutí. Energicky nepůsobil ani Nick Holmes, který toho mezi songy moc nenamluvil. Kvalita zpěvu, která mu bývá často vytýkána, ovšem nebyla nikterak mizerná. Když se do zpěvu opřel a zařval, bylo to v pohodě. Pravdou je, že do hudby často pouze hlubokým hlasem mluvil, když si ale poslechnete desky, zjistíte, že to tam často tak je.

Kapela přehrála průřez diskografií, kdy zaznělo víc spíš těch měkčích, rockových kusů než těch tvrdých, metalových, což se ukázalo jako správná volba, neboť publikum reagovalo nadšeně. Většina skladeb byly známé pecky, takže vystoupení bavilo a plánovaná hodina utekla dost rychle.

Když bych měl vypíchnout jednu věc, tak asi One Second, ze které se během let stala skutečná hymna. Největší ovace ale sklidila překvapivě Faith Divides Us - Death United Us. Za zmínku stojí ale i překvapivě velké množství mladších ročníků, kteří na koncert dorazily, znaly a užívaly si i ty úplně nejstarší kusy. Osobně si dovedu představit, že se daná hudba dá zahrát s větší vervou, na druhou stranu, požadovaný ponurý goticko-doomový ráz byl zachován, a tak to mělo být. Špatné to vystoupení určitě nebylo.

Setlist: Enchantment, Forsaken, Faith Divides Us - Death Unites Us, Requiem, One Second, Hallowed Land, The Enemy, As I Die, No Hope in Sight, Embers Fire, Say Just Words, Ghosts

Klání tedy vcelku vydařené, tři ze čtyř kapel zahrály skvěle. Nespokojenost ovšem zavládla v pivní stránce věci, kdy konzumovat hnusný Budvar při ceně 50,- za MALÉ pivo opravdu zabolí. Alternativní varianta, a sice malý Matuška za 70,-, taky finančně nic moc, navíc brzy došel. Vzpomněl jsem si při této příležitosti na Plzeň do skla na Brutalu za 60,- a říkal si, jaká to byla paráda. Za občerstvení v MeetFactory tedy velký palec dolů, ale to už je asi známá věc.

Pivní problém ale nic nemění na tom, že akce za návštěvu stála. Jak se ukázalo, sestava pro turné byla zvolená vhodně, příbuzné styly kapel pasovaly dobře dohromady a přilákaly ten večer překvapivě dost fanoušků. Goticko-melodický doom metal je evidentně stále v kurzu.