I z globálního hlediska může být problém najít v post-punku nové, neotřelé pohledy na žánr. Jeho fundamenty jsou totiž natolik funkční a dostačující, že se jen málokterý umělec odhodlá k větší obnově. Pravdou je, že se na silné basové lince, jednoduchém bicím rytmu a chladných kytarových vyhrávkách dá postavit hodně muziky. Důkaz v současné době lze dohledat v okolí Ruska, kde žánr zažívá renesanci s Molchat Doma v první linii.

Za výraznější post-punkovou aktualizací je třeba na Island, kde se triu kněžek Kælan Mikla daří žánr opatřovat o nezvyklý facelift už od dob debutu. K patrnější krystalizaci ale došlo až na desce Nótt Eftir Nótt z roku 2018, kde se originalita snoubila s vyšší úrovní muzikantství. Post-punkové základy jsou zde znatelné, avšak z jejich základů vyvstávají relativně neslýchané prvky – v první řadě jde o vyřvaný přednes, poté o Islandem fackovanou atmosféru, která nemá daleko od dark ambientu. Fluidum muziky společně s vizuálem kapely tak dokáže připomenout i ambientní kult Aghast.

Na Undir Köldum Norðurljósum se Kælan Mikla posouvají ve všech ohledech. Upozaďují surovost projevu, dosud charakteristický polo-řev se ozve jen v pozadí a občas zůstává bez povšimnutí. Na první místo se dostává melodičnost a sofistikovanější hra se syntezátory. Novinka tak nabývá vrstevnatosti. S větší hutností se násobí i známá atmosféra. Do post-punkové rovnice se více než kdy jindy dostává dark wave. V některých momentech tak Undir Köldum Norðurljósum dokáže nabrat i ponuré epičnosti, kterou oplývají staré desky Dead Can Dance. Méně citelný, ale ale stále přítomný je i vliv trip-hopu připomínající vrcholnou Británii 90. let.

Zážitek z Undir Köldum Norðurljósum umocňuje i bezchybná produkce, která by slušela i čistě popové desce. Kælan Mikla mají sice k popu jako takovému stále daleko, přesto lze na novince slyšet hitové tendence – skladby jako Ósýnileg nebo Stormurinn lezou do ucha bez potřeby naposlouchávání a zbytek desky v daném směru příliš nezaostává. Vyšší míra přijatelnosti materiálu přitom nezní nuceně, hudba se totiž stále drží původního charakteru projektu.

Kælan Mikla se tak dá na novince jen těžko něco vytýkat, snad jen pár rozvolněnějších záseků, které v kontrastu s dynamičtějšími momenty tolik neuhranou, například Óskasteinar ke konci zlehka přidusí momentum, stále ale nejde o průser. Z desky zkrátka srší vývoj bez obětování tváře. Příliš nezamrzí ani absence ráznosti z Nótt Eftir Nótt, protože se bezchybně transformuje do celkové atmosféry. Undir Köldum Norðurljósum dokazuje, že islandský svéráz sluší i post-punku a nabízí svěží pohled na žánr, který převážně zůstává v zajetých kolejích.