MY DISCO - Alter Schwede

recenze
kotek
Hodnocení:
8

Na poměry minimal industrialu překvapivě rozmanitá deska, kde jsou rytmické hluky, temné podkresy, hlomoz řetězu i snivější plochy.

My DiscoPo nedávno recenzovanejch Plebeian Grandstand přichází v rychlým sledu novinka od dalších hudebních putovníků, My Disco z Austrálie. Jejich pouť je ještě o něco výživnější, vlastně co deska, to žánrovej posun. Debut My Cancer z roku 2006 je postavenej na minimalistickým opakování ostrejch noiserockovejch riffů, který se ale během několika let rozmělnilo do zastřený kytarový náladovky na Little Joy – vynikající desky, u který stačí počkat na pošmourný podzimní odpoledne, nastavit přehrávání na repeat a začít se flákat.

Od tý doby se začala produkce My Disco zatemňovat a osekávat. Už na Severe je paleta barev omezená víceméně na různý odstíny šedý, a i když je tu ještě dost precizní kytarový práce, příklon k industriálu a temnejm ambientním plochám je jasnej. Skok přichází s následující Environment, která prostor zatemňuje docela, a soustředí se výhradně na zhudebnění nočních výprav do opuštěnejch fabrik plnejch divnejch stínů. Citelná je jak inspirace Einsturzende Neubauten tak industriální elektronikou – koneckonců album remixů zahrnuje takový jména jako Kerridge, Giant Swan nebo Rainforest Spiritual Enslavement.

No a na Alter Schwede My Disco tuhle neveselou cestu s chutí prošlapávaj dál. Tentokrát se nedějou žádný hudební převraty, ale spíš pilování výraziva z předchozí Environment. Paleta zůstává výhradně v odstínech šedý, pořád se míchá industriál, temný ambientní plochy a zneklidňující pazvuky a přístup je pořád až militantně strohej. Nicméně kvalitativně je nová deska krokem dopředu, a to jednak díky rafinovanější kompozici, jednak i díky působivější atmosféře.

Alter Schwede je totiž na poměry industriálního minimálku až překvapivě rozmanitá, aniž by to zbytečně rozmělňovalo atmosféru. Někdy tě My Disco zatlačí rytmickým hlukem do kouta opuštěný produkční haly, kde ti společnost dělá jen strohý hlášení v němčině, jindy se ti strachem stáhne prdel, když temný podkresy najednou doplní hlomození řetězu po podlaze jak v nějakým béčkovým hororu. A pak jsou tu i snivější plochy, ze kterejch lezou až překvapivě silný, tajuplný melodie. To celý na ploše půlhodinky, která tyhle střípky působivě skládá do jedný skladby o několika dějstvích – a je to do značný míry právě tenhle vypravěčskej talent, co Alter Schwede povznáší vysoko nad žánrovej průměr.

Vložit komentář

bizzaro - 16.01.22 19:35:23
dobrej lomozíček bez slabýho ci světlýho místa. a na zanr je to vlastně prekvapive muzikální, žádnej monotonni hluk

Zkus tohle