Of Feather and Bone patří ke skupinám, které registruji už delší dobu, ale nikdy jsem její tvorbě úplně nepropadl. Dokonce jsem měl namířeno na jejich koncert v Praze v roce 2019, kde hráli s Tomb Mold a Ritual Necromancy, což mi nakonec kvůli cestě mimo ČR nevyšlo. Od té doby jsem je ale tak nějak ignoroval, a dokonce i poslech nové desky, která spatřila světlo světa už před čtyřmi měsíci, až do nedávna odkládal.

Kapela, dá se říct, vychází z HC-punkové scény. Jejich první album byl primárně potemnělý hardcore, který frčel nejvíce kolem roku 2010, s grindovými vsuvkami. S druhou deskou Bestial Hymns of Perversion už jasně dali najevo, že chtějí hrát death metal, ale furt to nebylo úplně ono. Dodnes si vybavuji některé vyloženě stupidní, téměř goregrindové tupací pasáže, nebo prázdné riffy, které neměly kdovíjak velkou sílu a potenciál nakopnuté desky docela zpomalovaly.

S novinkou Sulfuric Disintegration, která vyšla v listopadu loňského roku u Profound Lore Records, už jdou ale jakékoliv pochybnosti stranou. Death metal je jasným jádrem nahrávky. A ne jen tak ledajaký, ale fest nekompromisní a nářezový death metal. Of Feather and Bone se dá sice zařadit mezi moderní vlnu old-school/underground DM kapel, se kterými se roztrhl poslední dobou pytel, ale věřím tomu, že OFAB ze zástupu podobných band dost vyčnívají, a to především svou dravostí. Kolikrát se nebojí zatlačit na pilu tak, že se dostanou až k warmetalovým extrémům. Nikdy ale nezní vyloženě tupě. Tempo, blasty i kvílivé kytary, všechno tu je, ale je to zakomponované do celku natolik vkusně, že to není jen extrém pro extrém. A když už nějaké „tupa tupa“ zazní, má to smysl k doplnění dobrých kytar a borci na to na stejně hned navážou jinou rubanicí.

Základ celkem jasně vychází z prvních desek Incantation a podobných kultů. Máme tu dobře valivé riffy, které sem tam proříznou až blackové včelíny, hluboký growl střídající se s agresivnějším řevem, a také celkem pestré změny temp. Of Feather and Bone se sice primárně drží sypaček, ale nemají problém ani se zpomalením v hutnějších pasážích, přičemž ani jednou neztratí koule. Grindové prvky jsou zde rovněž nepřeslechnutelné, ale na rozdíl od předchozí desky si z žánru berou jen to nejlepší, tedy hlavně agresi.

Když o tom přemýšlím, vlastně mě nenapadá něco, co bych musel kapele na Sulfuric Disintegration vytknout. Těch třicet minut uteče jak voda, a vzhledem k tomu, že žádná z šesti skladeb není vyloženě slabá, po poslechu máte potřebu desku ihned protočit znovu. Zvuk je rovněž na pohodu, žádná totální hniloba ani sterilně plastický zvuk. Sice bych si dovedl představit trochu ostřejší bicí a řezavější kytary, které by nahrávku udělaly ještě krutější, ale v rámci možností se to dá snést a vše jde dobře čitelné.

Určitě není náhodou, že se Sulfuric Disintegration objevuje v různých topech a i na Rateyourmusic je momentálně jako páté nejlepší deathmetalové album loňského roku. Zpětně i já řadím třetí desku Of Feather and Bone mezi ty nejlepší věci, co v roce 2020 vyšly, a určitě se k ní budu ještě vracet. Takhle intenzivní DM námrd nevychází každý druhý den.