Máme s Kvarforthem jedno společné – moc nás baví zlobit metaláky. Jak jinak chápat vydání alba „sladkých“ coverů než jako provokaci, vztyčený prostředníček hardcore fanouškům žánru, který Shining před mnoha lety spoluzakládali? Nůžky mezi stále víceméně pravověrnou image kapely a jejím hudebním výstupem se rozevírají víc a víc, což mi připadá nanejvýš vzrušující: dočkáme se jednou sebevražedného popu? Nejspíš ne, protože Kvarforth se nechal slyšet, že „EP v žádném případě nereprezentuje nové směřování Shining a nemá za cíl předjímat vyznění nadcházející osmé desky“. Lots of Girls Gonna Get Hurt (dále jen Holčičky) je prý pouze tribut umělcům, které mají v kapele rádi. Možná. Jenže už minule, když jsme se tu sešli nad prozatím poslední řadovkou Född Forlorare, jsme se shodli, že Shining pomalu ale jistě měknou, takže nás rozhodně čekají zajímavé a jistě ne ortodoxní věci.

Pouze výběr jedné z kapel, jimž se Švédi rozhodli vyseknout poklonu, může působit jako sázka na jistotu: Katatonia má podobný okruh posluchačů a její třináct let starý kousek For My Demons platí za etalon depresivního rocku a zároveň nestárnoucí hit. Prostřední dvě převzaté skladby suplují spíše edukativní výlet do švédské alternativně rockové scény – přičemž zatímco Kent je soudě podle počtu posluchačů na Last.fm kapelou dosti známou, vliv osmdesátkových post-punkáčů Imperiet zřejmě nepřesáhl hranice rodné hroudy; kousek, který Shining interpretovali, dokonce v čase psaní recenze nebylo možné vyhledat na Youtube. Čtyřpísňové EP uzavírá skladba od Finů Poets Of The Fall, dalších rockerů, k nimž je přidružována škatulka „alternative“ spíš proto, aby si indie hošíci připadali náležitě „podzemně".

U nedlouho hrajícího alba coverů je asi nejzásadnějším kritériem hodnocení přínos neboli přidaná hodnota, kterou tribut nabízí, a to je bohužel největší slabina Holčiček. Slovo „interpretace“ o odstavec výše jsem použil spíše ze stylistických důvodů, než že by vhodně popisovalo skutečnost, neboť Shining v podstatě pouze přehrávají dříve složené, aniž by songy výrazněji pozměnili k obrazu svému. Kvarforth zpívá pouze čistě a svůj hlas připodobňuje původním zpěvákům, až se nabízí skepse, zda by byl takových výkonů schopen i naživo. Navíc je to škoda, protože Niklasova vokální extempore jsou jednou z nejpřitažlivějších deviz Shining a vůbec by neškodilo některé momenty připepřit trochou strašení. I zvuk EP je pohříchu přizpůsobený originální muzice, po (black) metalu tu nenajdete ani stopy.

Takže k čemu to? Pod krásným přebalem (za který je odpovědná teprve dvacetiletá Francouzska Pauline Greefhorst – www.pauline-greefhorst.com) se nachází čtyři jemné rockové kousky, na nichž je nejzajímavější to, že je nahrála suicidal blackmetalová kapela. Pro fanoušky Shining hozená rukavice, ostatní si asi můžou v klidu počkat na osmé album, které už je v přípravě.