Datum vydání:
30. srpen 2024
Vydali: Sepulchral Voice
Records
Žánr: death metal,
black metal, war metal
Finská rezurekce
Vorum usilující o zhudebnění všeho špičatého se pokouší již potřetí co
nejnásilněji vedrat pod kůži všem milcům metalových běsů. Překotně rostoucí
nestoři držící prst na tepu vymezení, které v marastím žargonu vzešlo ve
známost pod pojmy jako „mrdanec“
či „prasopal“ několikrát potvrdili, že jsou na vytyčené cestě správně.
Nahrávkami i živými
vystoupeními.
Keců o přehrocenosti, bezhlavém chaosu a brutalitě už padlo na adresu betonové plynatosti dost. Pravdou je, že z repertoáru finského dua leze už po několika jednotkách poslechů kalkulovanost, vyzrálost, snad i zvrácená podoba citu. To, co se na první dobrou může jevit jako bordel, se po obšírnější analýze začíná vybarvovat jako vypointovaná, byť šílená skládačka, za kterou nestojí jen zápal, ale i talent.
Concrete Winds se v tomto ohledu podobají třeba Portal, finální myšlenka se ale u obou těles liší – zatímco se Portal přednostně soustředí na evokaci lovecratovské atmosféry, Concrete Winds míří na agresivitu a překonávání hranic v dosavadním metalovém extrému; jak tvrdí sami v doprovodnému textu k desce. Jdou na to však chytře, na novince zatím nejchytřeji.
A přestože podle samotné kapely navazuje třetí deska na předchůdce, perspektiva třetí strany ponouká k odlišnému názoru. Eponymní album působí jako prostředník, méně spoutaná povědovými strukturami jako Primitive Force a o trochu více bržděna než Nerve Butcherer. Mírný ústup nevadí, právě díky němu vyvstává autorství, ke kterému se v moderní scéně hledá jasný příměr jen těžko. I navzdory čitelné, ale akurátně vzdálené inspiraci.
Desce stejně tak
prospívá dosud nejprofesionálnější zvuk, ve kterém se lépe trasují hráčské
nuance, nově i co se týče bicích. Volený zvuk tak funguje jako důkaz o
hráčských ostruhách dua, zatímco neubírá z agresivity celku. Potěší i
elektronicko-industriálně působící prvky – nepatrný element strojovosti tvoří
funkční doplněk, který snad v určitém ohledu potvrzuje celkový přístup Concrete
Winds. Není třeba skákat do hlubin noisů, disonancí a špatných zvukových kvalit
pro tvoření funkční extrémní muziky. Zde je důkaz. Nikoli první ani poslední,
ale hodně silný. Pounding devotion!
jinak to slyším spíš jako death/thrash/grind, byť black(ened) trochu taky, kromě pře/vyhrocenejch Slayer i třeba Voivod dischordy/chromatika a Repulsion (byť pořád hlavně Morbid Angel/corpse, Necrovore, Incubus, Sadistik Exekution atd.)