CONCRETE WINDS – Concrete Winds

recenze death/black
Dantez
Hodnocení:
8.5

Cover s těžko čitelným prskancem se barvou vrací k debutu, zkreslesností k The Nerve Butcherer. Třetí deska bere z předchůdců silné stránky. A taví je do funkčního kompromisu.

Datum vydání: 30. srpen 2024
Vydali: Sepulchral Voice Records
Žánr: death metal, black metal, war metal

Finská rezurekce Vorum usilující o zhudebnění všeho špičatého se pokouší již potřetí co nejnásilněji vedrat pod kůži všem milcům metalových běsů. Překotně rostoucí nestoři držící prst na tepu vymezení, které v marastím žargonu vzešlo ve známost pod pojmy jako „mrdanec“ či „prasopal“ několikrát potvrdili, že jsou na vytyčené cestě správně. Nahrávkami i živými vystoupeními.

Keců o přehrocenosti, bezhlavém chaosu a brutalitě už padlo na adresu betonové plynatosti dost. Pravdou je, že z repertoáru finského dua leze už po několika jednotkách poslechů kalkulovanost, vyzrálost, snad i zvrácená podoba citu. To, co se na první dobrou může jevit jako bordel, se po obšírnější analýze začíná vybarvovat jako vypointovaná, byť šílená skládačka, za kterou nestojí jen zápal, ale i talent.

Concrete Winds se v tomto ohledu podobají třeba Portal, finální myšlenka se ale u obou těles liší – zatímco se Portal přednostně soustředí na evokaci lovecratovské atmosféry, Concrete Winds míří na agresivitu a překonávání hranic v dosavadním metalovém extrému; jak tvrdí sami v doprovodnému textu k desce. Jdou na to však chytře, na novince zatím nejchytřeji.

A přestože podle samotné kapely navazuje třetí deska na předchůdce, perspektiva třetí strany ponouká k odlišnému názoru. Eponymní album působí jako prostředník, méně spoutaná povědovými strukturami jako Primitive Force a o trochu více bržděna než Nerve Butcherer. Mírný ústup nevadí, právě díky němu vyvstává autorství, ke kterému se v moderní scéně hledá jasný příměr jen těžko. I navzdory čitelné, ale akurátně vzdálené inspiraci.

Desce stejně tak prospívá dosud nejprofesionálnější zvuk, ve kterém se lépe trasují hráčské nuance, nově i co se týče bicích. Volený zvuk tak funguje jako důkaz o hráčských ostruhách dua, zatímco neubírá z agresivity celku. Potěší i elektronicko-industriálně působící prvky – nepatrný element strojovosti tvoří funkční doplněk, který snad v určitém ohledu potvrzuje celkový přístup Concrete Winds. Není třeba skákat do hlubin noisů, disonancí a špatných zvukových kvalit pro tvoření funkční extrémní muziky. Zde je důkaz. Nikoli první ani poslední, ale hodně silný. Pounding devotion!


Vložit komentář

mIZZY - 09.12.24 13:45:28
Je to opět super, jak zmíněno, takový průsečík mezi prvním a druhým albem. Nicméně za mě právě extrémnost NB vyhrává.
bizzaro - 09.12.24 12:14:18
nervni, pichlavy mrdanec, obcas mi z toho, kdyz se zvukove zlobi a podpori sprvne vokal, lezou i Gigan. nemyslel jsem si, ze to v pripade tyhle kapely tak bude, ale cistsi produkce dokonce pomohla.
AddSatan - 09.12.24 11:37:14
jo, dobrej námrd(anec), už to sice tolik nepřekvapilo jako NB, ale je to jak psáno vyzrálejší, ještě míň war přiblbosti a bez sranda Sadus tupaček jako Dissolvent, cením i pomalejší, morbid(n)í Subterranean i ten industrial (příště klidně i víc power electronics/death industrial metal :) - i ty distorzní vokály už tak vlastně trochu zní), asi ještě kakofoničtější sóla atd. ... NB mě někdy přestalo po půlce bavit, tady se mi to stalo jen málokdy...

jinak to slyším spíš jako death/thrash/grind, byť black(ened) trochu taky, kromě pře/vyhrocenejch Slayer i třeba Voivod dischordy/chromatika a Repulsion (byť pořád hlavně Morbid Angel/corpse, Necrovore, Incubus, Sadistik Exekution atd.)

Zkus tohle