Jestli mám slabé povědomí o české klubové scéně, tak o té bratrské (čti slovenské) už nemám tuplem žádné. Pár pamětníků, co ukápnou slzu při vzpomínkách na plzeňský Defest 2005, se najde, čili i na bratislavské Rumburax; to je v ranku crossoveru tak jediná slovenská kapela, co jsem znal/znám. Teď k ní přibyla další. Fish Art Collection jsou z Trnavy a jejich skromný, ale praktický papírový digipack nese název, jak jinak než, In Oil.

V žánru a zejména u spousty českých, klubových souputníků hraje podstatnou roli spíš rockový základ. To FISHARTCOLLECTION staví na tvrdších pilířích. Vyhýbají se oněm pseudo-emo dojemným skladbám plných těch zaručeně opravdových citů a míří do tvrdších vod. Agresivnější kytarový styl samozřejmě koresponduje se zpěvem a dává tak vyniknout ŽABOvým growlům, které mu dle mého sedí mnohem lépe než melodičtější pasáže. Inu praxe z domovské deathmetalové formace se neupře. Kytary jsou jednoznačně největší devizou desky a od nich vše vychází. Chytlavé melodie, vyvážená sóla a nějaké ty nástřely Dillinger krkolomností se také najdou, je tedy vidět, kam trnavští míří. Pozvednout musím i hru bicích, za nimiž sedí Jozef Slovak, který jinak bubnuje v rock’n’rollové kapele Hash a poměrně solidně dokazuje, že mu střídání stylu nevadí.

Je znát, že formaci rozhodně baví přesahovat hranice. Osobně bych nečekal např. foukací harmoniku, ale vešla se, stejně tak jako pár dalších vsuvek - hlasy z nahrávacího procesu, potlesk na konci skladby Follow snad odkazující na Run Run Run od tamní kolegyně Celeste Buckingham (recenzentova guilty pleasure), nebo motiv Profesionálů ke konci písně Swan Song atd. Je to pár střípků, které nemá smysl všechny odhalovat, ale obohacují desku a korespondují s hlavní myšlenkou tvorby, tedy brát to tak trochu s nadhledem.

Ke slabším místům dle mého mínění dochází až v druhé půlce nahrávky, jako by se nápady vystřílely na úvodní pětici skladeb. Pokud první polovina dá připomenout blbnutí ve stylu plzeňských DIVE nebo (lehce do) starších Unnecessarity, druhá polovina sjíždí do monotónního metalcoru, což nahrávce celkově ubližuje. Nutno ale dodat, že deska tím dostává svižnější spád a po bloku „vyhrávek“ solidně odsýpá. Celou plejádu ukončuje, přesně v duchu kapely, předělávka skladby Poison od popové divy Nicole Scherzinger.

Otázkou je tedy, jak a komu je nahrávka určena. Zatím působí dojmem „ať každý si vybere“, byť kapela rozhodně má potenciál na to, aby se pustila i do krkolomnějších věcí. S ohledem na domovské kapely chápu Fishartcollection (zatím) jako výplň, kterou se hráči hlavně baví, a je to na hudbě znát. Možná i díky tomu se loni vydané desce dostane křtu až teď v sobotu 3.5. v Trnavě. Takže, zahraj Profikov!