Je to už dekáda, co litoměřickým Keep On Rotting vyšla debutová a zároveň poslední deska Unforseen Consequences, kterou jsem tu solidně adoroval. Pokud si chcete ušetřit čas, adorovat musím i v případě nového holomka Morthymera.
Morthymer ale už nejsou Keep On Rotting, je tu několik věcí jinak. Hudební základna je sice stále litoměřická, ale cestuje se do ní z Brna a Mostu. Z kvintetu není kvartet, ale pouze trio. A z Keep On Rotting je tu duo, ze zpěváků nula v absolutní hodnotě. Ano, Morthymer je čistě instrumentální a je na každém, jak se s tím popasuje.
Na rovinu ale říkám, ze instrumentální poloha jejich muziky nechává víc na posluchači. Ten je tak nucen hudbu víc vnímat a dá se říct si z ní i víc odnést, neb je tak víceméně odkázán především na své vlastní, absencí zpěvu soustředěnější vnímání, které tak hudbu neomezuje a nestahuje ke konkrétnímu žánru. A ten je?
Než drobně rozvedu, co jste si už stejně přečetli v hlavičce recenze, musím podotknout, ze díky absenci zpěvu si po pár posleších uvědomíte, kolik toho v Morthymer z Keep on Rotting zůstalo. A to mi po prvních skladbách a poslechu celé desky hned zjevné nepřišlo; tvůrčí duo Láďa / Hanzz se prostě nezapře.
Ač mám moderní směry rád, v progresivním přístupu Morthymer k metalu naštěstí zůstalo stále dost toho extrémního vč. blastbeatů (např. Auriga), a tak Pedagog i pořádně tlačí a dává důtky. Jak už jsem uvedl, bez zpěvu to pro atmosféru Pedagoga a objem aktuálních pohledů a směrů není hned tak jednoznačné. Furt tu jsou severem líznuté melodie a tvrdý riffing (u poslechu mě napadají nedocenění a obnovení Extol a jejich pohrobek Fleshkiller), ale rozkladovými kytarami a především důrazem rytmiky do groove směrů – nejvíc náznaky djentu či prog metalcoru (např. Monuments, Veil of Maya či Periphery) – se v hudbě Morthymer asi nejvíc dá identifikovat to, co dnes moderní progresivní metal definuje a jak ho vnímáme.
Díky tomu hudebně ostřejšímu gró a zejména absenci druhé kytary, kterou tu nahrazují šikovně varanžované 8bit samply, jež náladu a zvuk nahrávky obohacují (je jich tu víc, než se zprvu zdá), tvorba po republice rozprostřeného tria zní syrově, autenticky a nevyumělkovaně. Morthymer totiž desku jinak nahráli bez příkras jen o jedné kytaře (myšleno aranžemi) tak, jak svou muziku opravdu hrají živě, čímž i pěkně vylézá basa, jejímž přínosem (zvukově i hráčsky) je tvorba Morthymer plná tak akorát. A podílí se na tom i výtečná produkce a mix Tondy Smrčky.
Instrumentální formou a vyváženě rozprostřeným žánrovým mixem, který navíc občas samply hází do ujetých krajinakostí a dávají mu vůni příšeří, je zařazení hudby Morthymer o to složitější. Zároveň to však jasně vykazuje osobitost tělesa, k němuž se těžce hledají příměry. Nelze než zatleskat, bravo pane Morthymere, výtečná a především zábavná lekce. Keep on rockin’!
Jestli bylo dříve vejce nebo slepice, těžko říct. Jisté ale je, že bez Keep On Rotting by nebyli Morthymer. Ještě než vyšel celý debut, většinu skladeb už jsem znal – nejdříve živě, následně v průběhu roku konečně ve studiové verzi a nakonec tedy i kompletně jako album. Kdo ví, jak by to bylo s recenzí, nebýt toho, že se Morthymer umístili na nejvyšší příčce oblíbenosti naší redakce za minulý rok. A nenapsat recenci by byla tak trochu ostuda. Kladným vztahem ke členům kapely se tady dlouhodobě netajíme, takže to (jinak!) zavání protekcionismem. Samozřejmě ano, ale to je asi tak všechno, co se k tomu dá říct. Sice tady hovořím za sebe, ale za Morthymer samotné hovoří hudba. Death, tech, djent, atmo, thrash, ambient? Jak je libo.
Bizzaro již uvedl, že se jedná o zcela instrumentální počin (mužský sbor nepočítám). Ale nemuselo tomu tak být – demo z roku 2021 ještě vokál obsahuje. Vnitřní hlas se přetransformoval do současné krajinakosti a MTM Scary v Tēnēbrae. To pro ty, kteří by chtěli posoudit, jak to kdysi vypadalo. Já ale budu velmi rád, když Morthymer zůstanou i nadále jen o třech nástrojích. Vlastně čtyřech, protože mají ještě samply. A troufám si tady tvrdit, že za tu dobu, co jsem měl možnost Morthymer vidět živě v průběhu několika let (a nakonec extrémně minout křest), tak nejvíce „vyrostla“ právě tato implementace osmibitových tónů. Pravda, živě ne vždy vyniknou, ale pokud se nestane nic závažného se zvukem, tak dostatečný momentální tlak dokáže paralelně vyvinout kterýkoliv z trojice hlavních nástrojů.
Petr si své dovednosti průběžně vybrušuje s bráchou v Diversity (ale občas si zaskočí i na nějakou tu hostovačku) a s hlavním duem Láďa / Hanzz si evidentně sedl. Láďa je (patrně!) nevyčerpatelná stupnice nápadů a snaží se naprosto věrně předvádět to, co nyní je patrné i na nahrávce, zatímco Hanzz… Hanzz je nespoutaným živlem. Na desce samotné, tak hlavně i živě. Je jedno, na koho konkrétního se soustředíte – živě či na desce. Já konečně(!) slyším vše, co se mi v průběhu let s různým zvukem a časovým posunem v hlavě (ne)ukládalo.
A vyloženě se těším na další desku, protože se třeba můžeme dočkat i nějakých těch techskoték kombinovaných s blackem, kdy Běh snění a Digitalis Purpurea mohou být jen začátkem.
Ano, nemusí to být deska pro každého. Za mne, co ale dělá tuhle desku výjimečnou, je celková písničkovost, kdy každá ze skladeb má jasný nosný nápad, který se rozvíjí. Neexistuje(!) zde nějaká šablona, je zde 8 rovnocenně silných skladeb (kde mám jednoznačně svoje favority) a ne jen nahodilá sbírka tónů.
Pedagog je prostě skvělá deska, která obsahuje fantastickou, nenudící hudbu a Morthymer na ní vyučují! Keep on… Morthymer!
Vložit komentář