Po nedávno recenzovanejch Plebeian Grandstand přichází v rychlým sledu novinka od dalších hudebních putovníků, My Disco z Austrálie. Jejich pouť je ještě o něco výživnější, vlastně co deska, to žánrovej posun. Debut My Cancer z roku 2006 je postavenej na minimalistickým opakování ostrejch noiserockovejch riffů, který se ale během několika let rozmělnilo do zastřený kytarový náladovky na Little Joy – vynikající desky, u který stačí počkat na pošmourný podzimní odpoledne, nastavit přehrávání na repeat a začít se flákat.

Od tý doby se začala produkce My Disco zatemňovat a osekávat. Už na Severe je paleta barev omezená víceméně na různý odstíny šedý, a i když je tu ještě dost precizní kytarový práce, příklon k industriálu a temnejm ambientním plochám je jasnej. Skok přichází s následující Environment, která prostor zatemňuje docela, a soustředí se výhradně na zhudebnění nočních výprav do opuštěnejch fabrik plnejch divnejch stínů. Citelná je jak inspirace Einsturzende Neubauten tak industriální elektronikou – koneckonců album remixů zahrnuje takový jména jako Kerridge, Giant Swan nebo Rainforest Spiritual Enslavement.

No a na Alter Schwede My Disco tuhle neveselou cestu s chutí prošlapávaj dál. Tentokrát se nedějou žádný hudební převraty, ale spíš pilování výraziva z předchozí Environment. Paleta zůstává výhradně v odstínech šedý, pořád se míchá industriál, temný ambientní plochy a zneklidňující pazvuky a přístup je pořád až militantně strohej. Nicméně kvalitativně je nová deska krokem dopředu, a to jednak díky rafinovanější kompozici, jednak i díky působivější atmosféře.

Alter Schwede je totiž na poměry industriálního minimálku až překvapivě rozmanitá, aniž by to zbytečně rozmělňovalo atmosféru. Někdy tě My Disco zatlačí rytmickým hlukem do kouta opuštěný produkční haly, kde ti společnost dělá jen strohý hlášení v němčině, jindy se ti strachem stáhne prdel, když temný podkresy najednou doplní hlomození řetězu po podlaze jak v nějakým béčkovým hororu. A pak jsou tu i snivější plochy, ze kterejch lezou až překvapivě silný, tajuplný melodie. To celý na ploše půlhodinky, která tyhle střípky působivě skládá do jedný skladby o několika dějstvích – a je to do značný míry právě tenhle vypravěčskej talent, co Alter Schwede povznáší vysoko nad žánrovej průměr.

Na systematičtější poslech ambientních desek mi poslední léta chybí čas, proto se dostanu tak ke dvěma, třem projektům, a to zvláštním doporučením. Letos mi jednoznačně nejvíc učarovala deska My Disco.

Zajímavě se v jejich tvorbě snoubí tradiční expresionistická nálada se surrealistickými podvratnými momenty. Kdekoli se objeví melancholická harmonie, je ihned nablízku podvratná distorze. Kdekoli se objeví melodický prvek, následuje kakofonie, kdekoli je rytmické ukotvení, objeví se nějaký zrádný zcizující prvek, jako jsou samply puštěné pozpátku. Nakonec i německý text odkazuje k legendám Einsturzende Neubauten (řekl bych, že jde o nějaký úryvek z manuálu pro obsluhu vozidla, ale moje němčina je značně zchátralá).

My Disco prostě hladí posluchače po kožíšku i proti zároveň, což činí poslech zajímavým. Je to jedna z mála ambientních desek, které si rád poslechnu i mimo klid domova a temnotu noci.

Přestože v paletě nálad i u My Disco dominuje především melancholie, je Alter Schwede vlastně překvapivě pestrá deska, která pozornému posluchači nabídne spoustu legrace v pozadí. Díky tomu půlhodina desky uběhne překvapivě rychle a zároveň nabídne mnoho záchytných míst, takže poslech je dobře dramaturgicky řízen. Oproti jiným ambientům, ve kterých dominuje pocit odosobnění a ztracenosti, jsou k posluchačům My Disco vlastně vstřícní a já je rád doporučím i mimo okruh zasvěcenců.