Málokteré jméno posledních let zatřáslo kuloáry vleklého metalu smrti natolik jako Spectral Voice. Debut Eroded Corridors of Unbeing svou kombinací neklidné prostorovosti dISEMBOWELMENT a chorobnosti Incantation uhranul posluchačstvo extrémního podzemí natolik, že se o desce dodnes častokrát hovoří jako o novodobé klasice. S nemenším nadšením se setkávaly koncerty včetně zastávky na Sedmičce. Díky obskurně-záhrobní nátuře jsou Spectral Voice mnohými ceněni více než Blood Incantation; hlavní projekt kapelních členů.
Sparagmos přichází po 7 letech. Druhá deska je pojmenována po dionýském rituálu čtvrcení těla. Počin má působit jako meditace o smrti, agónii života a povznesení, které plyne z finálního prolnutí obou proměnných. Spectral Voice tak působí, že se pomocí desky pokoušejí skloubit deathmetalovou naturalistickou morbiditu z útlých žánrových začátků s přesahy, které odnož s přibývajícími léty obestírají stále více.
Druhá deska se drží délky debutu, na třičtvrtěhodinovou stopáž ale nyní připadá o jednu skladbu méně. Čtveřice kompozicí je proto časově i skladatelsky vyváženější. Delší časy umožňují kapele pracovat s širšími a klidnějšími plochami. Deska jako celek tak může více dýchat, ale i dusit.
Vlivy dISEMBOWELMENT a Incantation nadále přetrvávají, do rovnice se ale rovněž otiskují nové vlivy i větší porce vlastní invence. Poklidnější vybrnkávání v určitých chvílích doplňují aranže, které nápěvy a melodičtější linkami připomenou Ruins of Beverast, tišší místa s útlými perkusními údery dokonce občas navodí atmosféru poslední desky Khanate. Na rozdíl od To Be Cruel se ale Sparagmos nebojí čas od času zrychlit. Vzniká tak efektivní souhra dvou extrémů, první zmíněný je však v rámci navozování neklidu účinnější. Kromě perkusí se v některých místech objevují i zastřené „stetsonovské“ žestě a těžko identifikovatelné ambientní ševelení. Kombinace se tak podobá zvukové paletě, která ohlašovala příchod Paimona v horroru Hereditary.
A právě z kombinací novějšího-experimentálnějšího se starším-zemitějším deska těží nejvíce. Sparagmos působí jako esoterní rituál čtvrcení těla, jako rozeklaný dekadentní hybrid z přebalu desky: opatrně budovaná tenze přechází do explozí agónie – jen proto, aby se mohl celý proces zopakovat. Nové kolo ovšem vždy přináší jinou podobu předešlého a v pravý moment skončí. Proto se o druhé desce Spectral Voice dá mluvit jako o následovníkovi debutu, který se sice od předchůdce odráží, rovněž jej ale překonává.
Vložit komentář