Datum vydání: 14. červen 2024
Vydali: Skin Graft Records / Sweatband Records
Žánr: experimental grindcore, mathcore

Squid Pisser na scénu vlítli teprve loni, debut My Tadpole Legion byla slušná rána mezi voči na kultovním labelu Three One G. Šťavnatá dvacetiminutovka grindu, punku a mathcoru zvedla nejedno obočí a přímo si říkala o přídavek.

Borci nelenili, a tak už rok poté přichází poeticky pojmenovaná dvojka Dreams of Puke. Tentokrát na neméně kultovním labelu Skin Graft, a s pěkně lepkavým obalem z dílny Gregory Jacobsena (stájovýho kolegy zodpovědnýho za dekadenci Lovely Little Girls).

Dreams of Puke plynule navazuje na debut, ale sešlapává plyn až k podlaze. Kde jsem minule žehral nad nedostatkem sypaček, teď jen spokojeně pokyvuju hlavou. Rychlost je základ, punkový vložky osvěžení. Hrotí se takřka po celou hrací dobu, Squid Pisser jsou daleko sevřenější a napálenější než dřív. Není čas na legrácky, hostovačky různejch zpěváků nebo žánrový odbočky, prsty musej lítat po hmatníku, zápěstí kmitat ve vysokejch frekvencích a vokály kulometně štěkat. Uctívá se extrém, a tak máš před sebou jednu z nejextrémnějších nahrávek roku. Až se nechce věřit, že podobnej výron dokáže dát dohromady kytarista z GWAR a bubeník z glamrockový kapely.

Nicméně glamrockový základy se nezapřou, Squid Pisser jsou o poznání divnější než jiný kapely čerpající z kalkulovaný agrese žánrovejch veličin jako The Dillinger Escape Plan. Není to jen o kontrolovaným odpálení vzteku, při poslechu Dreams of Puke se do podvědomí vkrádaj surreálný obrázky – slizce zhýralý, groteskně znetvořený. Kytarový skřípaní se překlápí do neotřelejch melodií, nabuzený riffy se vyzněním dostávaj blízko k agresivní elektronice a je tu i dost samplovanejch podkresů na dotváření atmosféry.

Konečný vyznění se tak blíží spíš k The Locust, občas mě napadli třeba i Fantomas. Ale konec přirovnáním, Squid Pisser si totiž už vypilovali vlastní, snadno rozpoznatelnej rukopis.