Představovací úvod si tentokrát částečně odbudu tím, že odkážu na VitQovu a kotkovu recenzi The Ritual Fires of Abandonment, s nimiž se více méně ztotožňuji a jen bych opakoval již vyřčené (čemuž se úplně nevyhnu, ale…). I já k hudbě Minsk přilnul právě prostřednictvím Rituálních ohňů a to tak silně, že toto album řadím k tomu vůbec nejlepšímu, co v rámci sludge/doom/post-rock/metalového stylu vzniklo.

Následující a na dalších 6 let poslední řadovka With Echoes of Movement in Stone mi už přes další rozvíjení stylu a snad ještě větší experimentování až tak dokonale nesedla, i když se stále bezpochyby jedná o dosti kvalitní materiál. Vzpomenu ještě na podařené tributní split album, na němž po boku Harvestman a U. S. Christmas vzdali holt space/psych rockovým legendám Hawkwind a pak bylo (minimálně co se studiové práce týče) 5 let více méně ticho. V mezičase kapelu opustili dva dlouholetí členové - bubeník Tony Wyjoming, jehož nápaditá hra (s kořeny v Libanonu) patřila k největším esům kapely. Druhým je basák a jeden z vokalistů Sanford Parker (mj. Buried at Sea, Corrections House, ex-Nachtmystium atd.), který se ale na novince podílel, alespoň co by producent a staral se o mix.

I přes změny v sestavě zůstává (až na detaily) vše, co mám na hudbě Minsk rád, zachováno. Chicagští si vytvořili svůj jasně rozpoznatelný projev a zvuk (byť nijak nepopírám fakt, že v základu tam ti Neurosis prostě jsou), jsou přesvědčiví a autentičtí. Jejich hudba má stále onu typicky tajemnou, osudovou atmosféru, emociální rozervanost i chvíle k rozjímání, silné nosné kytarové linky, které se často jako klubko hadů proplétají a vrství, v kombinaci s tlakem hrubých, sludge/doomových hradeb, vhodně zvoleným klávesovým (nejen) podkresem a noise/ambient/elektronickými vstupy. Zmiňovanou vrstevnatost najdeme i u vokálů. Ty jsou tu opět dosti pestré, možná i více než kdy dříve, zpívají 4/5 kapely. Uslyšíme poměrně širokou škálu čistých zpěvů, vypjatého křiku až řevu a různých mezistupňů mezi těmito polohami, časté jsou dvou a vícehlasy. Tady si neodpustím malou výtku. Jak mi na Ritual Fires… čisté zpěvy seděly 100%, tady se sem tam dostanou až do příliš líbivé/„pop“ polohy, s kterou mám trošku problém, nicméně to se bavím jen o pár spíše zanedbatelných místech.

V novém bubeníkovi Kevinu Rendlemanovi se kapele dostalo celkem solidní náhrady. Obstojně se mu podařilo navázat na šamanský, tribální styl svého předchůdce, byť hraje o něco málo úsporněji (další drobná výtka směřuje ke skoro-sypačce v první skladbě působící ne úplně zvládnutým dojmem) a i jeho bicí jsou nazvučeny více „standardně“. Znovu se, i když v o něco menší míře než u obou předchozích alb, objevuje zřetelná inspirace v předovýchodní/orientální hudbě, a to nejen co se týče zmiňované rytmiky. Tento vliv se projevuje i v melodice kytarové hry, nejcitelněji asi v To the Garish Remembrance of Failure, která v kombinaci s dramaticky tribálním úvodem To You There is No End patří k vrcholům alba. Povedené jsou i psychedelicky/post-rockové brnkačky, které však u Minsk nepůsobí nudně a unyle, jak k tomu často u podobných kapel dochází, naopak v kombinaci s rovněž psychedelicky zabarvenými vokály a klávesami poskytují zážitek často až magický (především The Blue Hour, Return, The Heir). Na druhou stranu je jasně zřetelné, že členům kapely v žilách stále koluje hardcore, byť třeba s předponou post-. Dokonce by se dalo, co se některých částí týče, mluvit o jistém přitvrzení, což lze na vrub přičíst i drtivějšímu zvuku (mj. chválím vytaženou basu).

Deska i přes svou délku (hodina a 15 minut) neztrácí na zajímavosti a síle (a jestli přece ano, tak se jedná vyloženě o pár chvilek), naopak bych řekl, že nejsilnější momenty se objevují až zhruba v druhé polovině, resp. poslední třetině alba.

Návratová deska Minsk se povedla. Přes zmíněné (převážně) klady sice nemůžu říct, že by se The Crash and the Draw (nejspíš) nepřekonatelným Ritual Fires… vyrovnala, či že by Minsk do své hudby přinesli něco nového a někam jí posunuli, což mi ovšem nijak nebrání v tom, že si jejich novou desku velice užívám a jsem s ní spokojen.

Očekávání z jejich pražského koncertu, který se odehraje na strahovském kopci už zítra v úterý 14. 4. jsou vysoká.