Dnes jednadvacetiletá Anja Plaschg, tedy Soap & Skin, se sice hudbou zabývala už od dětství, své první demo ale vydala až v roce 2008. Rok na to jí vyšel singl Spiracle, a ten byl hned vzápětí (a k radosti všech) následován jejím debutovým albem Lovetune for Vakuum – uchvacující, nádhernou, ojedinělou a naštěstí také poměrně doceněnou deskou. Krátce po jejím vydání ale Anju těžce zasáhlo nenadálé úmrtí v rodině a projekt Soap & Skin se skoro na tři roky odmlčel. Svým způsobem by se dalo říct, že toto dramatické životní období, na začátku kterého prý Anja nebyla schopná tvořit vůbec, vyústilo právě v album Narrow. To vyšlo letos v únoru, přičemž stopy těžkých chvil a ventilace traumatizujících událostí jsou na něm zřetelné dost. Narrow bolí. Je temné a depresivní, zároveň nevídaně rezolutní a silné. Narrow je balíčkem strachu, hněvu i melancholie, tedy mixem, který byl sice vždycky pro Soap & Skin víceméně charakteristický, ale nikdy nepůsobil tak srdnatě, jako tomu je právě na nejnovější desce.

Projekt Soap & Skin obdivuhodně dozrál. Skoro dokonalé album Lovetune for Vakuum bylo překonáno albem ještě dokonalejším. Osobitá energie, která ze Soap & Skin sršela na předchozích albech, se stala vybroušenější a stabilnější, a originalita, která se sice s novým albem nezvětšila ani nezmenšila, ale která se rovnoměrně rozlezla do každého koutu, každé noty, jsou tím hlavním, co dělá Narrow perfektním. Anja zvýšila hlas (to má být dvojsmysl), její projev získal sebevědomí. Jestli někoho při poslechu Lovetune for Vakuum napadlo, že její pěvecké schopnosti nejsou nic extra, album Narrow je důkazem o přesném opaku, vyvrácením veškerých pochybností o jejich kvalitách (už kvůli skladbě Boat Turns Toward the Port). Přímý, konkrétní a děsivě intenzivní vokál, důrazný a neústupný, zastrašující a přísný (Big Hand Nalls Down), a vokál něžný, medový, uklidňující (Wonder). Dvě roviny. A jejich neuvěřitelně přirozené prolínání se (Vater, Voyage Voyage). Texty zbarvené tmavou barvou hlasu, která jako by Anje vycházela odněkud z horního patra, z dutin porostlých mechem nebo pokrytých sametem, anebo se drala ven rovnou z tkáně. Neodolatelná výslovnost, měkká a přitažlivá, co obaluje každé slovo. Zkrátka, temné vokální melodično desky Narrow má spoustu ne úplně určitých zdrojů.

Klavírní linky tradičně určují sentimentální a emocionální složku, elektronika na oplátku dodává potřebnou hladinku dramatičnosti a napětí. Jemné a citlivé skladby za doprovodu piana jsou opět v mírné převaze, na druhou stranu mám ale pocit, že je Narrow v elektronice, když tedy přijde na nějakou energičtější skladbu (Deathmental), odvázanější a experimentálnější než debut. Narrow vůbec nabízí oproti desce Lovetune for Vakuum víc překvapení. V prvních minutách své stopáže šokuje němčinou (Vater), pak pokračuje přes boží cover skladby Voyage Voyage od Desireless (husí kůže) jak jinak, než ve francouzštině. Po návratu k angličtině udiví, jak bylo psáno výše, prudkou elektronikou… Vytahuje z rukávu další a další esa – vždycky ale s lehkostí a přirozeností. A přitom mnohem sebejistěji, než před třemi lety.

Co skladba, to klenot. Soap & Skin nemá smysl k nikomu přirovnávat. Je to organismus, který si žije svým životem a který se jinými životy ovlivňovat nenechává. Narrow je depresivní sebereflexí, děsivou myšlenkou a odhodlaným vyřčením. Tématika smrti a beznaděje, která se na albech Soap & Skin objevovala vždycky, nyní dostala opravdovost a pravdivost. Stala se reálnou a upřímnou. Anja Plaschg své hudbě dokázala dát mnohem větší vážnost. Prosadila se a získala respekt.