MEAN MESSIAH - demokracie v kapele je cesta do pekla

MEAN MESSIAH - demokracie v kapele je cesta do pekla

Rozhovor s Danem Frimlem.

Dan Friml loni pod emblémem své kapely Mean Messiah vydal jednu z nejlepších desek roku. Divine Technology splňuje nejpřísnější hudební i zvuková měřítka, zároveň svou propracovaností jde o desku trvalou a desku, která, ač se profiluje jako industrial metal, jde do dalších směrů, čímž rozhodně není určena jen žánrovým fanouškům.

Danem jsme probrali nejen její vznik, ale jeho dosavadní hudební kroky, přístup ke kapele jako celku, vliv práce ve studiu na vlastní tvorbu a samozřejmě se také dozvíte, zda je otrokem „božských technologií“.

Mean Messiah

Tak co Dane, jsou Mean Messiah skutečnou kapelou, nebo jen prostředkem pro zhmotnění tvých nápadů, kde ti kvůli koncertům napomáhají dva další muzikanti?

Začínáš „zvostra“! :) No, na tohle není úplně jednoduchá odpověď. Když jsem v roce 2013 dodělal Hell a rozhodl se s tím vylézt ven, plánoval jsem to jako relativně normální kapelu, která bude fungovat zhruba tak, jak kapely obyčejně fungují. Jenže zároveň to bylo v docela příkrém rozporu s mým přístupem, kdy zcela vážně tvrdím, že demokracie v kapele je cesta do pekla. Jakmile o věcech rozhoduje víc lidí, stává se z toho kolbiště uražených ješitností, protichůdných postojů a zabíjí to samotnou kreativitu uvnitř kapely. Nechal jsem tomu tenkrát volnej průběh s tím, že se to někam vyvine a pak uvidím. Chtěl jsem kapelu zapojit do kreativního procesu, který budu z pozice producenta řídit a modelovat a na konci to celý vezmu a utvořím z toho funkční věc.

S touhle ideou jsem začal pracovat na skladbě Let Us Pray. Pak ale začaly problémy s tehdejším bubeníkem a bylo po plánech. Let Us Pray EP jsem nakonec dodělal sám, s přispěním dnes už bývalé basistky Veroniky Smetanové, která nahrála basové party pro obě tehdy nové skladby. Čímž se stala zatím historicky jediným člověkem, kterého je, kromě mě, možno slyšet z nahrávky Mean Messiah. No, a když se o něco později komplet obměnila sestava, byl jsem v tvorbě aktuálního alba už tak daleko, že zasahovat do toho by nedávalo smysl. Takže Divine Technology je vlastně opět v podstatě moje sólo deska.

Současná sestava Mean Messiah funguje po lidské stránce skvěle a jsme domluveni na postupu, jaký jsem popisoval výše. Tedy já napíšu skladby, kluci přispějí svým dílem z pohledu jejich nástrojů a já to pak celý dokončím a zprodukuji. Pokud to bude konvenovat mé vizi, nechám to tak. Jak to dopadne se ale uvidí. Každopádně není záměrem měnit muzikanty jako ponožky, mám rád jistou stabilitu, je dobré vědět, co od spoluhráčů můžeš čekat a navíc, David i Jirka jsou fakt fajn týpci.

Když jsi předchozí nahrávky složil sám, vidíš u tvých nynějších spoluhráčů prostor a potenciál, kam by mohli muziku/tvář Mean Messiah posunout? Už máš i představu kam?

Mohou výsledek obohatit z pohledu hry na svůj nástroj. Tam pro ně vidím ten prostor, o kterým mluvíš. Z toho se mohou odvinout i další věci, ale co se týče skládání, tam pro někoho jiného těžko kdy bude prostor. Jak jsem říkal před chvílí, skládám s jasnou vizí a ta je nesdělitelná.

Divine Technology je kompletně tvým dílem. V minulosti jsi působil v několika kapelách. Jaká je tvorba muziky bez přítomnosti dalších aktivních mozků?

V případě Mean Messiah to prostě funguje. Mean Messiah je produkt mých vizí, které jsou velmi exaktní a mnohdy, především v té tvůrčí fázi, prakticky nepřenositelné. Album skládám jako celek, začínám první skladbou a postupuju dál až k té poslední. Vlastně ve stejném duchu, jako když skládáš nějaký větší hudební útvar; třeba jako operu, symfonickou skladbu, nebo dejme tomu muzikál. Album tak má příběh, ucelenou vizi, tempo… Tohle všechno se moc nedá dělat takovým tím kapelovým kolektivním způsobem, tak jak kapely obyčejně fungují.

Hele, ale třeba hraju se zpěvačkou Eliškou Buocikovou, kde se na tvorbě spolu podílíme rovnou měrou, o skladbách diskutujeme, občas spolu nesouhlasíme, ale funguje to skvěle. Je to úplně jiný postup a přesto s ním nemám problém. Hodně záleží na tom kontextu, a ten je v každém projektu jiný.

Mean Messiah - Dan FrimlTvou obživou je tvé studio The Barn. Jaký vliv na komponujícího muzikanta má tahle práce, kdy se ti ve studiu střídají různé osobnosti s různými názory a s různou hudbou?

Každý člověk, který mi projde studiem, šíří nějakou energii. Někdy je to energie, která tě nabíjí, jindy tě vysává a ničí, nebo jsou občas případy, kdy prostě necítíš nic. Krom prvního případu, kdy tě takové setkání obohatí a třeba tě i něco naučí, se pak musím srovnat, nahodit do normálu. Na to už mám, řečeno s určitou nadsázkou, vypracovaný očistný rituály, který mi pomůžou se zregenerovat. Tuhle práci už dělám fakt dlouho, takže už mě to úplně neblokuje, jako tomu bylo na úplným začátku. Jako producent musíš být i tak trochu psycholog a je dobrý začít u sebe. A za ty roky jsem už dospěl do stavu, kdy to funguje. Produkování není jen to, že sedíš v režii a kecáš do práce muzikantům. Je to mnohem komplexnější a náročnější a prostě musíš umět srovnat i sám sebe.

Musíš se pak očišťovat i způsobem, abys třeba nápady a myšlenky ostatních muzikantů odfiltroval a nevědomky je nezakomponovával do své tvorby? Je tenhle proces přepínání se případně složitý?

Člověče, to snad ani ne. A vlastně jsem nad tím takhle ani nikdy neuvažoval. Samozřejmě, že stejně jako já ovlivňuju muzikanty, kteří ke mně přijedou nahrávat, tak i oni ve mě nechají nějakou stopu. Stává se, že někdo přinese vynikající nápad, nebo skladbu, která mě chytne za srdce, ale to přijde a zase odejde - nevím, že bych někdy přemýšlel, jestli jsem to, co zrovna komponuju, neslyšel od někoho u mě ve studiu.

Divine Technology má nadmíru kladná přijetí. Vzhledem k tomu, žes ho i celé produkoval, jak ty sám s ním jsi spokojen?

Jsem a hodně. Přestože Divine Technology vyšlo už skoro před rokem, je to pro mě pořád nová věc, možná i proto, že koncem roku vyšlo vlastně podruhé. Neměnil bych na něm nic. Ten produkční proces byl celkem pečlivej, takže zatím to funguje pořád tak, jak to je a jak jsem to plánoval. To se za nějakou dobu jistě změní, ale nemyslím, že nějak brzy.

Měl jsi k sobě nějakou pomocnou ruku, která by ti dělala dohled, hodnotila např. zvukový výsledek nebo to, jak skladby zní? Jsi sám sobě schopný autokorektor?

Až v té úplně finální fázi jsem album poslal čtyřem svým známým producentům a zvukařům v USA a v Kanadě a u nás to dostal Michal Skořepa (Stroy), který mimochodem dělal i obal. Ze zahraničí byl feedback víceméně bez námitek, legrační je, že jedinou věc, kterou jsme vlastně řešili, byla délka pauzy mezi Divine Technology The Beast, kdy padly návrhy ji úplně zrušit a navázat okamžitě. Nakonec tam ale ta mikropauza zůstala, líbilo se mi to víc :) Michal pak měl pár připomínek k poměru vokálů k základu, z nichž některé jsem zapracoval.

Když se podíváš na svá dosavadní díla, a nemusí to nutně být jen s Mean Messiah, vidíš v nich svůj vnitřní odraz? Do jakých nálad bys svá díla zasadil, nebo jaké podle tebe odrážejí?

Když se vrátím až na začátek, k Sebastian, tam cítím silnou nostalgii. Byla to fascinující doba, především porevoluční boom, ale že bych s těmi demy nebo alby nějak vnitřně souzněl, to už ne. Je to strašně dávno a Dan Friml v roce 1992 byl úplně jinej, než Dan Friml v roce 2021. Jsem na to, co jsme se Sebastian dokázali, pyšnej, ale je to už úplně jinej čas i prostor :)

To samé asi platí o LoveHotel, nebo Apostasy. Cosmetic Punk považuju za opravdu temný období moji hudební kariéry i života jako takového a celkem nerad se k tomu vracím. Ne, že bych z toho měl nějaké trauma, ale prostě mi to za to nestojí.

No, a pak už přišla doba Mean Messiah. A to jsem samozřejmě já se vším všudy. Debut Hell vnímám jako klíčovej moment. Původně jsem se ani nechystal s tím nějak zásadně vylejzat ven, a to, že jsem to udělal, otevřelo cestu tomu, co se dělo potom. Hell byl start, Let Us Pray pak nadechnutí. Začal jsem znovuobjevovat cesty, který jsem při práci na Hell záměrně ignoroval. No a Divine Technology je rozmach, vzlet. Návrat k mýmu pravýmu hudebnímu já, který si neklade hranice a hraje si :)

Mean Messiah - diskografieKaždá nahrávka Mean Messiah má jiné logo. Odráží tvé vnitřní pochody i tato změna, nebo je to prostě neustálé hledání, či zmíněné hraní si? Vidíš u nové tvorby opět jiný tvar?

Já moc nemám rád, když věci stojí na místě. Platí to o životě, o hudbě a platí to třeba i o logu. Proto se neustále vyvíjí a mění, společně s mým pohledem na věci okolo, náladou, nebo třeba i životními situacemi, které samozřejmě také ovlivňují ten můj život umělecký. Změny loga s každým albem nebyly prvotním záměrem, ale vyšlo to tak nějak samo. Jaké logo a ostatní vizuál bude na albu dalším, to netuším, ale rád by se zase někam posunul.

Album Divine Technology vydali Slovak Metal Army, já mám verzi se štítkem Black Barn Music, což předpokládám, bude tvá značka. Kdo je tedy vlastně vydavatelem a jakou úlohu sehrály oba subjekty?

Black Barn Music je značka, kterou jsem založil společně s Jirkou Rybkou, majitelem Blackfin. Proto Black Barn. Blackfin vyrábí merch všech možných forem, od potisku triček až po parfémy a jiný zajímavý věci pro kapely. Black Barn vznikla kvůli vydání Divine Technology na vinylu, protože sám bych neměl šanci takovou věc, navíc v tom rozsahu a formě, v jaký to vyšlo, uskutečnit. Jirka projekt zajistil finančně a já se postaral o zbytek. Zároveň s vinylem jsme vyrobili i second run CD s vylepšenou grafikou. Vydavatelské činnosti se hodláme věnovat i dál, Divine Technology je začátek.

Slovak Metal Army zajistili první vydání CD a iniciační promo směrem k zahraničním médiím. To proběhlo z jara 2020, nicméně další promo i komunikaci směrem k domácím hudebním médiím, jsem zajišťoval sám. A to vzedmutí přišlo právě koncem roku, kdy vyšel vinyl a re-press cédéček. Proto si mnoho lidí myslí, že Divine Technology vyšlo až na podzim. No, když o tom tak přemýšlím, tak vlastně jo :)

Má už Black Barn Music dramaturgicky vytyčený směr, kde bude své talenty/projekty vyhledávat?

 Žánrově jsme si žádné mantinely nekladli, ale rozhodně nebudeme dělat jen metal. Primárně nám jde o podporu zajímavých projektů, v současné době se rozhlížíme kolem sebe a zvažujeme možnosti. Nikam nespěcháme.

Kdysi jsi hrál např. se Sebastian, což je úplně jiná hudba a jiná scéna. Kudy vedla cesta, že tě vyplivla až před dveřmi Mean Messiah?

Po odchodu ze Sebastian jsem nastoupil k Apostasy, se kterými jsem natočil I’ll Not Pay for My Living a zároveň rozjel svoje LoveHotel. S těmi jsme slavili dost úspěch, byli jsme třeba ve finále jak Marlboro Rock-In, tak New Rock Generation, chodili na nás lidi, bylo to všechno super, ale trochu i díky mé tehdy dost komplikované osobnosti a velkým nárokům, které jsem kladl na své spoluhráče, se to v nejlepším rozpadlo. Pak přišli Cosmetic Punk, kapela, kterou prošla řada elitních nejen českých hudebníků. Zůstalo po nás jedno album u EMI a dva singly. Na albu se objevil třeba i Will Calhoun z Living Colour. Jinak pro mě to bylo takové temné období, jak už jsem řekl, a celkově na to nevzpomínám úplně rád. V mezičase jsem se věnoval produkci, studoval jsem skladbu a strávil jsem několik let v USA, kde jsem se to učil dělat pořádně :) Objevil jsem se v bezpočtu projektů, nahrával jsem třeba kytarový tracky na album Lucky Vondráčkový, nebo Michaela Foreta ze Superstar. Bylo to, a pořád je, docela pestrý :)

Jak jsi po těchto projektech naskočil zrovna na „industrial metal“? Vždy tě lákal tento za kopírku SYL/FF dopředu označený směr, už předtím jsi viděl a cítil svou hudbu takto?

Hm, já jsem industrial, potažmo industriální metal a crossover poslouchal už někdy od poloviny osmdesátých let. Dlouho před SYL a Fear Factory. A už začátkem devadesátých let jsem s elektronikou a industrialem experimentoval v rámci vlastních projektů, je to jednoduše součást mého hudebního DNA.

Takový prazáklady toho, co dělám dnes v Mean Messiah, jsem na osmistopák natáčel už někdy v roce 1993, jen tehdy vítězily jiné moje hudební preference. Že bych potom někdy o své tvorbě přemýšlel jako o hudbě, kterou by někdo mohl označovat za kopírku, tak to vůbec. Ty inspirace rozvíjím a posouvám podle svýho a vlastně moc nechápu, že o tom někdo přemýšlí až takhle radikálně a příkře. Inspiruju se a učím od jiných, stejně jako to dělají všichni ostatní. Proč zrovna nám to je tak předhazováno, netuším. Možná je to tím velmi specifickým žánrovým zařazením, ale i tak mám pocit, že jsme jak například od těch často zmiňovaných SYL, tak i Fear Factory, dost jinde.

Mean MessiahV recenzi jsem Divine Technology zařadil jako industrial a progressive metal, což pro mě odráží nejen žánrové přesahy, ale i způsob, jak jsou skladby složeny. Oproti debutu Hell jsou pro mě Mean Messiah výrazově naprosto jiná kapela. Co se u tebe za těch asi 7 let událo, vnímáš to taky tak?

Ne zcela. Progressive i industrial je už Hell, ale říkáš to vlastně správně, výraz je jinde. Na Hell jsem programově rezignoval na využití melodických vokálů a další postupy. Nějak jsem tenkrát měl pocit, že je to klišé, a je nutný se tomu vyhnout. Díky tomu je debut možná na první poslech jednotvárnější, a i tím, že jsem kladl velký důraz na setrvalý akustický tlak, jede se tam pořád na plnej plyn. A hlavně zvukově a produkčně je Divine Technology úplně jinde. Hrál jsem si s dynamikou a náladami, no a ten zásadní moment je použití melodických, čistých zpěvů. To posouvá výraz Mean Messiah dost jinam. Pro mě je cesta od Hell k Divine Technology výsledkem naprosto logického vývoje, s mezistupněm Let Us Pray, kde jsem posluchačům zhruba naznačil, co se bude dít dál.

Hodně se mi líbí tvůj nápad spojených dvouskladeb. Jak tě to napadlo?

To samo :) Tematicky i hudebně k sobě ty věci patří. Souvisí to hodně se způsobem, jakým komponuji, mluvil jsem o tom před chvilkou. Úvodní Interment of Ashes/Hello Again! je takovej homogen sám o sobě. Tématicky je to tom, že jsme jako Mean Messiah zpět. Interment of Ashes je o pohřbívání křivd, skrze Hello Again! křičíme do světa, že jsme zpátky. Má to jako skladba i takovou nelineární stavbu a na konci se vrací úvodní euforický motiv. Tuhle skladbu jsem napsal už někdy v roce 2016, když jsme si prošli první krizí, později to poselství dalšími událostmi ještě posílilo. Blood of Sirens/The Call je vlastně skoro povídka, příběh. Kdysi jsem měl sen, hodně živej, kterej se mi vracel, že jsem na lodi, kde s posádkou bojujeme s bytostmi, které připomínaly Sirény. Byl to strašně silnej sen, kterej jsem si pamatoval jako by se to fakt stalo. V Blood of Sirens ten příběh dost názorně vyprávím. A The Call je konec toho snu. Ležím nehnutě v písku u oceánu, kolem trosky lodi a z dálky zní zpěv Sirén. Obě části mají přesně takovou atmosféru, jakou měl onen sen.

Koukám na přebal desky a musím se na závěr zeptat. Máš iPhone? Jsi jakožto člověk živící se převodem analogu na digital obětí moderních technologií?

Mám a jsem! Do jisté míry :) Nejen ve studiu, ale i mimo. Mám technologie rád! Využívám sociální média k propagaci své práce, ke komunikaci… Počítače používám ve studiu, na grafiku, koukám na nich na filmy. Přesto si nemyslím, že bych byl takový ten typ otroka technologií, o kterém se zpívá právě v titulní Divine Technology. Snažím se držet zdravý odstup, i když je to občas těžký. Důležité je udržet si zdravý rozum a nevěřit každé kravině, co vidím na Facebooku. Občas zůstává až rozum stát, co jsou lidi schopný sdílet a věřit tomu. Jak už jsem řekl v jednom rozhovoru, dokud internet nezačali využívat psychopati, bylo to skvělý místo a zdroj informací. Dneska je to hnojník, kterým se musíš k těm dobrým věcem proházet vidlema. Ale ten smrad na tobě stejně zůstane…

https://www.meanmessiah.com
https://www.facebook.com/meanmessiah

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze