1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků. (Vzhledem k tomu, že ne všechny desky mají kladné hodnocení, rozhodl jsem se, pro větší spravedlnost, v těchto případech odečíst z hodnocení půl bodu).

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(4) ANNIHILATOR - Ballistic, Sadistic (01/2020)

- Jeffolator má asi pořád potenciál složit ještě někdy desku, která snese aspoň srovnání s jeho vrcholnými díly. Bylo by ale potřeba zahnat vnitřní puzení / tlak trhu k vydávání nového materiálu co dva tři roky, zalézt aspoň na pět let a pak pořádně selektovat. Předchozí dvě desky ještě bavily, tohle už je slabota slušně zavánějící sebevykrádáním (jen zkuste v Psycho Ward neslyšet Stonewall nebo v Dressed up for Evil neslyšet World Salad). (piTRs)

- další parádní speed/thrash jízda z pera Jeffa Waterse. Je to rychlejší než předchůdce, skoro bych řekl, že jde o návrat k počátkům. (onDRajs)

- nahrávka ve vícero momentech zcela okatě odkazuje na první dvě desky, ale „who cares?“ Hlavně asi nelze Jeffa podezřívat, že by si tenhle fakt neuvědomoval, čímž z toho vypadává varianta druhá, a to že to udělal zcela záměrně. Trochu bych byl opatrný s tvrzením některých recenzí, že se jedná o nejlepší studiovku Annihilator, ale rozhodně je to v jejich diskografii jedna z těch nejpodařenějších. (LooMis)

- Jeff a jeho parta s novou deskou, netrhá to tolik struny ale docela to baví, zejména v druhý půlce desky. (brutusáček)
 
(3) NERO DI MARTE - Immoto (01/2020)

- jsem rád, že už je novinka konečně na světě. Poslechů mám před sebou ještě spousty, přeci jen jde o náročnou nahrávku. Ale již nyní můžu napsat, že se v topu pro letošek určitě ukáže. (Kuba)

- šest let trvalo Italům, než se po dvou krátce po sobě vydaných deskách vykopali s novou nahrávkou. A ta je… No, dobrá, ááále. Je asi dobře, že Nero di Marte hledají vlastní unikátnější tvář a méně vykrádají Ulcerate. Některé táhlé a líbezné prog-momenty mě ale na novince poměrně štvou. Když se ale sype, je to v pořádku. Immoto by ale mohlo být v klidu o třetinu kratší a nic by se nestalo. (Bandcamp) (mIZZY)

- tohle budu nějakou dobu chroupat. Prog death, neuróza a post-metal v ultimátním balení. Kopa náročný muziky na vstřebání. (bizzaro)
 
 

(2.5) AGHORA - Entheogenic Frequencies (12/2019)
 
- nemám slov, pro mě lepší než legendární debut, protože bez zpěvu. (vaněna)

- další návrat, tentokrát po 13 letech. Samozřejmě nadšení, které je nicméně lehce přibržděno několika zarážejícími fakty. To, že deska vyjde na konci roku, navíc bez větší propagace, jelikož je to opět DiY album, bych pochopil. Ale že se nepodařilo sehnat zpěvačku už mi trochu nejde na rozum - žádná ze dvou oslovených to prý nedala. To byly tak velké nároky? Když se (kruciprdel) čekalo 13 let, určitě by se ještě dalo nějaký ten měsíc počkat, ne? Na druhou stranu chápu Santiagovu frustraci, že to asi nakonec vzdal, ale určitě si pak šlo více pohrát se zvukem kytar. Na druhou stranu – v progresivním metalu už jsem slyšel daleko horší nahrávky (namátkou třeba Linear Sphere nebo Canvas Solaris), které po hudební stránce rovněž dodnes zabíjí. I přes tyto výtky je ale deska rozhodně doporučeníhodná – naprosto fantastickou práci za bicími předvádí Matt Thompson (King Diamond). Sice tlačím slzičku zejména za Danishtu, ale třeba se dočkáme nějaké reedice (opět nemusím chodit daleko – např. k recyklátorům Tesseract), že? (LooMis)

- ne že by snad Aghora byla nějaký zklamání, ale očekávaná pecka se nekoná a dávám to sem spíš ze slušnosti, byť nápady tu jsou. Ale co ta „demo“ produkce? (bizzaro)
 

(2.5) TOD HUETET UEBEL - Nomen Nescio (01/2020)

- DsO worship. Škoda, že už se rozpadli, protože až tahle deska je zajímavá a mohla být i průlomová. Mimořádnej je zvuk bicích (nebo je to úplně jinej nástroj?), který chvílema zní jako rozbitá klimatizace. (vaněna)

- kapela pojmenovaná stejně jako song Anaal Nathrakh, náhoda? Nemyslím si. Minimálně vokálně se zpěvák snaží přiblížit Raineru Landfermannovi, kterého můžeme znát z Dictius Te Necare od Bethlehem a právě z hostovačky na zmíněném songu AN. Škoda, že Marcos jeho hlas spíše jen paroduje, než aby dosáhl podobných kvalit, což je asi nemožné. Hudebně se jinak jedná o těžkou vykrádačku Deathspell Omega. Poměrně slušně zahranou, ale kromě (pro někoho) zajímavého vokálu nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Navíc jsou zde naprosto otřesně nazvučené kopáky, přes které se nemohu přenést. Proto moc nevidím důvod THU poslouchat místo jakékoliv desky DSO. (Bandcamp) (mIZZY)

- Deathspell Omega dissonant BM, v pořádku.(brutusáček)
 
(2) KIRK WINDSTEIN - Dream In Motion (01/2020)

- tak jako si Anselmo odskočil do akustického projektu En Minor, i Windstein zkouší po letech něco nového. Veškeré agresivní polohy spojené s Crowbar jsou fuč, zůstal jen čistý vokál, melancholie a hard rock staré školy. Cover Jethro Tull nepřekvapil... Tip pro Lemmyho. (onDRajs)

- po prvním singlu jsem si říkal proč to vydává pod sólovkou. Skladba zněla jako jemnější cajdák z tvorby Crowbar. Po poslechu celé desky je to naprosto jasné. Je to album plné Kirkových žalmů, které by se pod domácí stáj rozhodně nehodí. Baví mě jak pracuje s vokálem a fakt, že krom bicích si to zahrál sám. Zdařilý je i cover Aqualung. (brutusáček)
 
 
 

(2) RAGE - Wings of Rage (01/2020)

- po 36 letech existence a s průměrnými 1,5 ročními rozestupy mezi studiovými kotouči nemůže vyrovnaná forma vydržet, lauf z první poloviny devadesátek i druhý dech přelomu milénia prostě odnesla voda. Křídla jsou tak v diskografii Wagnerovců další deskou do počtu, i když nějaké lepší momenty a asi i ta pořád nepředstíraná radost ze hraní se najdou. (piTRs)

- tady je těch studiovek ještě požehnaněji než u Annihilator - 25 za 35 let (vs 17 za 31 let), ale bohužel se tady daleko více naplňuje rčení, že kvantita neznamená kvalitu. Omílání starých nápadů je u Rage tradicí (Higher than the Sky 2.0), stejně jako vytěžování symfonického potenciálu (A Nameless Grave). Za necelou hodinu to do uší párkrát ťukne, bohužel celkový dojem ale sráží refrény, které jsou si podobné jak vejce vejci. Peavyho novým kouskům nenaučíš, poslední, kdo se o to pokusil byl Victor Smolski. Celkově lehký nadprůměr. (LooMis)
 
(2) VAEOK - Vaeok (EP, 01/2020)

- kvalitní black metal si v mým srdci vždycky najde místečko. Už jenom výčet dalších kapel VJS (Adaestuo, Demoncy, Nightbringer, Sargeist) ukazuje, že tady je svět v pořádku. Velká deska bude snad v březnu, takže těšba. (vaněna)

- nová kapela lidí z Tenebrous. Tedy MS a VJS, kteří jsou či byli zapletení také v Adaestuo, Demonomancy, Kult of Azazel, Nightbringer, Incursus atd. Šlo tedy očekávat, že se bude jednat opět o parádní black metal s výrazně melodickými riffy á la Emperor, nasypanými bicími a jedovatým vokálem. A podařilo se. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 

(2) ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení 2 (12/2019)

- po dlouhé době něco obstojnějšího z domova. Změny na postech zpěvu i basy bez jakékoliv diskuse, průrazný a v rámci možností organický zvuk (nad nímž se ale nemálo mudrců pohoršuje) a silné skladby, z nichž bez jedné či dvou bych se asi obešel, ale dají se přežít bez psychického traumatu. Suma sumárum, ukázková poklona, která zároveň stojí pevně na vlastních nohách. (piTRs)

- druhé pokračování pocty legendě českého hard rocku po 26 letech. Na nahrávce jsou 2 noví hráči a oba zcela naplňují očekávání: hlas Mladena Djelma je podobně zastřený jako u Jirky Schelingera, i když ne tak chraplavý, a basa Miloše Doležala juniora je přesně tím, čím má být - když je potřeba, tvrdí rytmus, ale zároveň se nerozpakuje prodrat do popředí a připravit půdu ostatním nástrojům. Stačí si poslechnout první hitovku Severák. Deska funguje, baví, očekávání zcela naplněno. (LooMis)
 

vaněna

THANATONAUT - Interstellar (12/2019)
- jednočlený projekt z Varšavy, atmo black ve stylu Mesarthim reflektující marnost mezihvězdných výprav a bezbřehost vesmírné prázdnoty. Zajímavá věc, masivní klávesy a riffy možná z trochu nudnějšího ranku. Výborné texty (Spores!) a konceptuální intro-speech.

LUNAR MANTRA - Psychosomatika (01/2020)
- rituální black metal s jedním dlouhým ambientním trekem na B side. Spíš návnada na velkou desku, přestože tohle je hodně dobré, je to taky hodně krátké.

piTRs

MYSTIC PROPHECY - Metal Division (01/2020)
- odpověď na všechno je už v názvu (kapely i desky). Power metal vcelku nakládající, ale jedním dovnitř a druhým ven. Taková bageta z benzinky.

RAY ALDER - What the Water Wants (10/2019)
- loňský rest. Má to být sólovka, takže postrádám víc Aldera na úkor pocitu, že poslouchám Fates Warning v nějakém splínu po nevydařené kalbě, doplněné o to, co z minula zbylo v šupleti. Vyloženě špatné to ale asi nebude, možná se mi Alder jenom netrefil do nálady.

SEKHMET - Reminiscence (05/2019)
- dávno tomu, co nám přívlastek "progresivní" poněkud zdevalvoval a došlo k postupnému odhalení, že na jemnější rozlišení kapel, které zkrátka hrajou víc a občas i líp než klasické metly, spíš jen nedostačuje slovní zásoba. Takže když napíšu, že se tady střídá hodný (často ve vícehlasech) a zlý model zpěvu, kytarově se jde od hevíku přes thrashing až někam k deathcore formulím, nezapomíná se na momenty, kdy vezmete svou dívku či chlapce (případně jiné pohlaví) kolem pasu a rožnete zapalovač, tak pořád může jít jen o mnohokrát slyšenou zaměnitelnou záležitost nebo obyčejný bordel. Ne tak u Francouzů, kteří jsou pro mne tím nejlepším, co jsem z tohohle ranku za poslední roky slyšel (pravda, nebylo toho asi moc). S jediným mínusem: deska netrvá 40 minut.

onDRajs

HOUR OF PENANCE - Misotheism (10/2019)
- další deathová rychlopalba s blackovou příměsí z Itálie. Pro mě silnější počin než předchozí Cast the First Stone, ale zvukově je to opět tragédie. Zaráží mě, že i na osmé řadovce se kapela spokojí s takovou sterilitou.

mIZZY

DRAGGED INTO SUNLIGHT – Terminal Aggressor II (01/2020)
- navázání na jedenáct let staré noisové demo Terminal Aggressor. Opět se jedná jeden dlouhý, převážně noise/ambientní song, který sem tam prořízne klasický zlometal Dragged Into Sunligh. label Prosthetic Records, s kterým se DIS nedávno kvůli nedostatečné finanční rozkmotřili, zveřejnil nahrávku bez souhlasu kapely. Takže si Terminal Aggressor II nejlépe někde stáhněte, případně poslouchejte přes Youtube kapely, a na Spotify, Bandcamp a další služby, které mají pod sebou Prosthetic Records, se raději vyserte. (YouTube)

THY CATAFALQUE – Naiv (01/2020)
- Maďar se strašně vyšvihl albem Rengeteg v roce 2011. Od té doby vydával fajn nahrávky, které měly dost dobré některé songy, ovšem jako celek byly poněkud slabší. Předloňská deska Geometria mě teda bavila poněkud více, ale furt jí něco chybělo. Na Naiv se ale Kátai vrací opět v plné síle a vydal parádní a pestrou desku, co mě baví od začátku do konce. Hodně písní má vyloženě hitový potenciál, míchá zde moderně znějící avantgardní metal s folkovými prvky i trochou blackařiny. K Naiv se budu rozhodně v průběhu roku ještě vracet. (Bandcamp)

T.O.M.B. – Thin The Veil (01/2020)
- T.O.M.B. mi totálně ustřelili hlavu naživo v Bruselu, kde to odpálili na úvod dne zabijáckým mixem power electronics a black noisu. Z alba jejich hudba žel až tak dobře nefunguje. Úvodní vypalovačka je sice slušná, některé další námrdy taky, ale zbytku celkem chybí koule, krutý zvuk a nějaké větší odvázání se. Působení Hellhammera zde vnímám pouze jako snahu nalákat. (Bandcamp)

JORDABLOD – The Cabinet of Numinous Song (01/2020)
- první deska Jordablod byla hodně fajn zpomalený black s riffy připomínající Negative Plane a částečně psychedelickými prvky. Naživo na Never Surrender se mi taky dost líbili, takže na novinku jsem byl zvědavý. Těžko říct, jestli je lepší než debut, ale rozhodně je opět zajímavá. Mnohem více rocková, méně smrdící po Negativním Letadlu a plná surfrockových riffů převedených do blackového hávu. (Bandcamp)

BOHREN & DER CLUB OF GORE – Patchouli Blue (01/2020)
- album, které zní přesně tak, jak všichni čekali. Opět velice pohodový dark jazz, byť kvalitu Black Earth a Sunset Mission se Patchouli Blue překonat nepodařilo, ale některé dost dobré skladby tu opět jsou.

THE ALVARET ENSEMBLE – Ea (01/2020)
- po šesti letech ticha nová nahrávka. Hodně klidná, minimalistická a ambientní. Vlastně bych ji už moc nenazýval dark jazzem, spíše se jedná o drone s prvky klasické hudby a výraznou recitací. Příjemné. (Bandcamp)

brutusáček

MULLA – (مَوْلَى(01/2020 
- black metal z Iráku, dle metal-archives.com Lyrical Themes: Islam.

BÜTCHER - 666 Goats Carry My Chariot (01/2020)
- hevač musí prostě valit a to tihle Belgáni na Obscenu 2019 předvedli že umí. Nová deska to jen potvrzuje. Retro, co baví.

bizzaro

OFFICIUM TRISTE – The Death of Gaia (12/2019)
- jedna z tradičních holandských doomovek přelomu 90., co se zas vrátila k tomu, co jejím členům chybělo. A výsledek zní, jako by to bylo fakt od srdce.

VICTIMS – Lorn Echoes (01/2020)
- česká moderna zas jednou vystrčila růžky. Deathcore, co vás fakt překvapí.

NEDXXX – NEDXXX (12/2019)
- tip z minulýho měsíce se dostal i ke mně. Avant blackoš pro fans Abigor a Snorreho.

UNPROCESSED - Artificial Void (08/2019)
- furt se toho nemůžu nabažit. Svěží progový klenot.

NORTHLANE – Alien (08/2019)
- furt se toho nemůžu nabažit. Djentoví Prodigy produkovaný Mansonem.

Kuba

INANIMATE EXISTENCE - Clockwork (05/2019)
- album jsem dal do seznamu nejposlouchanějších desek minulého roku a jeho vstřebávání pokračuje i v roce novém. Pořád je co objevovat.

FORGOTTEN SILENCE - Kro Ni Ka (2006)
- i když jde vlastně o hodně propracovanou muziku, nejvíce mi Kro Ni Ka funguje jako kulisa pro práci.

OPETH - Deliverance (2002)
- na Opeth musím mít většinou náladu, ale když přijde, úplně jim propadnu. Myslím tedy starší desky.

ARCHSPIRE – vše
- tři roky od poslední desky jsou tu, takže při dodržení této frekvence se můžeme letos těšit na novou porci STAY TECH nálože. A podle střípků od kapely tomu skutečně tak je.

onDRajs

EVOKEN - všechno
- je na čase zpomalit. Nejraději mám Quietus, A Caress fo the Void a Atra Mors. Naopak do poslední fošny Hypnagogia se ne a ne dostat, mám dokonce kacířský pocit, že jde o nejslabší album Evoken...

ULVER - Perdition City (2000)
- klasika, která se mi dosud neomrzela. Jedna z nej desek Ulver.

mIZZY

PHARMAKEIA – Pharmakeia (07/2019)
- album, které jsem hodně dlouho odkládal, abych se k němu vrátil na konci roku a zjistil, že to je vlastně jedna z nejlepších loňských blackových nahrávek a zároveň dost možná nejlepší věc, co doposud vzešla z ПРАВА Коллектив. (Bandcamp)

LooMis

RUSH - Power Windows (1985)
- RIP Neal Peart (12/09/1952 – 07/01/2020)

DEATH - Human (1991)
- RIP Sean Reinert (27/05/1971 – 24/01/2020)

CORROSION OF CONFORMITY - Deliverance (1994)
- RIP Reed Mullin (12/02/1966 – 27/01/2020)

DIVINE HERESY - Bringer of Plagues (2009)
- RIP Joseph Payne (1984 – 24/01/2020)

bizzaro

3TEETH - Metawar (07/2019)
- před Ministry zaváleli a nechali hlavní hvězdy za sebou. A Metawar je důkazem proč. Je tu spoustu fantastických fláků - nabušených, noisových, experimentálních i revoltujících.

SHREZZERS - Relationships (01/2019)
- djentoví Siamese/Emarosa. Neuvěřitelně zábavný album.

CYNIC – Focus (1993)
PORTAL – Portal (1995)
CYNIC – Traced in Air (2008)
DEATH – Human (1991)