MXL:
Čtvrtstoletí s Brutal Assaultem přijelo po morovém půstu oslavit na 17 tisíc existencí rozmanitých tvarů, barev, věku i zaměření ze všech koutů Evropy a světa. Citelně ubylo ukrajinských a ruských fans, a to nebyly jediné výraznější změny, kterých jsme si od posledního plnohodnotného ročníku 2019 všimli. Co se tedy na první dobrou změnilo k lepšímu nebo naopak? Na to nám přinesla odpověď minianketa mezi cca dvaceti respondenty a marastími redakčními členy, jejichž dojmy shrnují následující řádky.
A protože se zdá, že kritika o chlup převyšuje pozitivní reakce, začněme nejprve těmi kladnými ohlasy. Pořadatelům se bezesporu podařilo dát dohromady festival, který, co do pestrosti obsahu a úrovně dramaturgie, nemá jinde obdoby. V tomto ohledu 25. ročník překonal i dřívější dosažené mety a návštěvníkům se dostalo luxusní směsi toho nejlepšího, co bylo k mání. To je koneckonců hlavní důvod, proč na Brutal všichni jezdí každoročně jako na dovolenou, já osobně jsem letos slavil festivalové sedmnáctiny. Sestava impozantní, tleskám.
Zřejmě nejviditelnějším a v tomto případě i nejhlasitějším posunem bylo ponechání zadní velké Obscure stage, podobně jako v covidové edici Josefstadtu. Namísto původního, a z několika důvodů poněkud otravného prostoru stanu, se nám tedy opět dostalo plnohodnotné stage na čerstvém vzduchu jako vpředu areálu. O zvukové úrovni jednotlivých scén se ještě zmíníme, ale rovnou prozradíme, že souboj kvality ozvučení zadní pódium vyhrálo na plné čáře. Jako na jediném byla hudba dostatečně nahlas, čitelná a přehledně servírovaná snad ve všech případech.
Organizátor si zaslouží ocenění za značné rozšíření chill-out zóny na louce lemované metal marketem. Celodenní pohyb po rozlehlých prostorách josefovské pevnosti je fyzicky náročnější a množství paletových laviček, stolů a dokonce i slunečníků, bylo vítanou úlevou pro pivem a neustálým vířením stále vyčerpanější organismy. A když už jsme u piva, jeho výběr byl široký, včetně originálního Brut Ale od Proudu. Odhaduji to nejméně na deset druhů plus nealko varianty, a pokud je někdo zaměřený na nekorporátní značky, přišel si před branami areálu také na své. Když připočteme whiskey a rum bar, vinárnu, ginger beers, matcha a fresh pointy, žízeň nemohl mít nikdo. Podobně i kulinářsky je festival na špičkové úrovni výběrem nabízených jídel a i přespolní fans mi mezi řečí potvrdili, že tohle není nikde v zahraničí obvyklým standardem. Odvrácenou stranou mince mohou pro někoho být v průměru o třetinu až polovinu vyšší ceny, které se daly s těmi zahraničními leckde srovnat, ale to je na jiný příběh. Čtyři vajíčka k snídani za 280,- byl fakt extrém, ale dalo se najít i cenově dostupnější jídlo. Posun nastal i v absenci jednorázových plastových obalů a větší příklon k proekologicky vnímané stopě festu.
V neposlední řadě je na místě mezi plusy zmínit opravdu různorodou nabídku nehudebního vybití - postapo crew a jeho performance, podzemní bludiště Pit of Doom a spojené divadlo v ulicích areálu, nabušené horror kino, obsahově průměrnější, ale přesto zajímavé výstavy, jazz ve vinárně, boxovací pytle (sic!) a jiné. Nudit by se na Brutalu mohl jen opravdový ignorant.
U takové velké akce se nelze nezmínit i o fekální stránce věci. Toi-Toiek byl dostatek a jejich pravidelní uživatelé se shodli, že zaznamenali vyšší čistotu a dostupnost toaletního papíru, což se v jistých vypjatějších momentech lidského života cení dvojnásobně. Výrazně ubylo nepořádku, nově se objevily plastové kontejnery na tříděný odpad, i když je někteří vnímali jako přebytečný vizuální smog.
A ty sakramentské mínusy?
No, pár se jich našlo a lze jen konstatovat, že celkový pocit z organizační a produkční stránky nebyl tak křišťálový jako v minulých letech. Některé kroky byly poznamenány stagnací nebo návratem do nižších a na tomto festivalu už v minulosti překonaných levelů.
Začněme komentářem samotného ubytování v takzvaném VIP kempu. Stany vystavené slunečnímu žáru měly mít přidanou hodnotu v lepší dostupnosti od areálu, nepřetržité ostraze, osvětlení a především hygienickém zázemí zdarma. Dostali tedy návštěvníci, co chtěli? Ano i ne. Toiky byly totiž přístupné pro všechny kolemjdoucí, nejen majitele VIP pásky, a stejně jako na sprchy si tak museli ubytovaní vystát ranní fronty. Sprchy byly v ceně pouze jednou denně a plechová koryta k umytí taktéž mimo stanovací zóny. Zkusme se zamyslet, co se má skrývat pod označení V.I.P. a zjistíme, že to úplně neladí. Kontejnery na odpad nestačily. Za účtovanou cenu toho bylo docela málo a stanování mimo vyhrazený V.I.P. kemp bylo ve výsledku mnohem pohodlnější. Ani vyšší bezpečnost není argumentem, protože po celém Josefově byly posílené hlídky státní i městské policie a o žádných krádežích nebo podobných incidentech z minulosti jsem se nedoslechl.
Hned první den jsme narazili na mírný organizační chaos a nepřipravenost při vstupu areálu, některým nefungovaly čipy a pohled na již v průběhu programu narychlo dodělávané a ve výsledku i zbastlené V.I.P. tribuny nebudil příliš optimismu, zvlášť pro majitele vstupenek na rozšířené střeše zvukařských kontejnerů. Ti totiž první den ostrouhali.
Paleček dolů si zaslouží i samotný cashless systém, který oproti minulosti neumožnil automatické nebo online dobíjení (k tomu připočtěme absenci fulfillmentu předem poštou), na hlavu byl i návrat k ručním kontrolám in/out u vstupu namísto automatických bran, které byly stokrát pohodlnější a rychlejší. Dvouprocentní přirážka při nabíjení Top-up kartou je také nežádoucí. Copak po mě chce Vietnamec ve večerce přirážku za to, že platím kartou?
Asi největší fail nebylo ani samotné přesunutí čtvrté stage z Octagonu do kapacitně větších prostor Bastionu, ale celková vybavenost. Malinkaté pódium a naprosto nevyhovující sound systém odpovídal provinčnímu punkovému fesťáčku pro stopadesát lidí a ne na plac pro tisíc hlav. Při drtivé většině produkce od úterka do soboty nebylo vzadu slyšet skoro nic, a vepředu jen odporné šumění místo očekávaného masivního zvuku. Postupně se to malinko zvedalo, ale i tak tento neutěšený stav vystupující kapely jednoznačně poškodil. Na místě áčkových smeček jako Imperial Triumphant nebo Ahab, které prostě měly hrát na odpovídající velké scéně, bych odmítl vystoupit. Řešení by se přitom nabízelo. Místo plechového harampádí a věže pro postapo performance vedle mini pódia šlo postavit mnohem větší a vyhovujícím způsobem technicky osazené. Naopak performery přesunout do prostoru Octagonu, který byl smutně nevyužitý, a kromě pár lavic, výčepu a novinářského zázemí neposkytoval důvod k návštěvě. Určitě by stálo se zamyslet, jak tuhle problematickou disproporci do budoucna vyřešit.
Další kritika směřovala k přístupu najatých brigádníků. S tím se dá těžko něco dělat, často jsou to mladá telata, natočit pivo to neumí, na opakovanou žádost o dobití cash se ptají, jestli kartou a podobně. Jako ostraha kempu jsou také diskutabilní posilou. Zajištění takového množství personálu určitě není legrace, ale možná by nějaké přísnější síto nebo důkladnější proškolení pomohlo.
Některým respondentům nevyhovoval přesun hlavního merch stanu na zadní louku oproti tradičnímu a přístupnějšímu místu při vstupu do areálu. Prý se tam moc hromadili lidé. Mně to tak v minulosti nepřišlo, ale budiž, ani nové řešení jsem jako problém nevnímal. Naopak jako velký průšvih pořadatele bylo nezvládnuté dodání nabízeného aktuálního merche, který si lidé předem objednali a zaplatili. Ty nejlepší motivy chyběly ve vysokém množství designů, prodával se především starší merch, a to bylo málo. Výsledkem bylo rozpačité krčení rameny, výmluvy na tiskárnu, nabídka jiných motivů anebo pozdější navrácení peněz.
Velké výhrady panovaly ke zvukové a video části produkce. Jägermeister a Sea Shepherd stage trpěly velice nevyrovnanou kvalitou soundu, byla to úplná loterie a až tak rozdílnou úroveň mezi některými vystupujícími si nedokážu vysvětlit. Něco bylo podivně potichu, jindy se nám dostávalo nepřehledné skrumáže zvuků na ploše a často jsem v zoufalství musel až daleko za zvukařská stanoviště, kde býval zvuk čitelnější. Videoobrazovka zpočátku dost haprovala, dostávalo se nám opakovaně reklamní produkce organizátora z roku 2017, někdy trvalo i dvě skladby, než se na ní objevila právě hrající kapela, záběry byly nejednou rozostřené a střih úplně nepokrýval to nejzajímavější, co koncert zrovna nabízel. Na zadní, zvukově nejlepší Obscure a v Bastionu někomu projekce chyběla úplně, mně až zas tak ne.
Závěrečný výčet nedostatků se týká hygienických podmínek, které ale měly i svá pozitiva, viz výše. Návštěvníkům chybělo větší množství míst k omytí rukou či opláchnutí vodou, a nemuselo být vše nacpané jen u smradlavých hajzlíků. Nepříjemné bylo prodírání se močícím davem k Obscure, místy vylité rakety a následná chcanková břečka a decimující puch na několika místech areálu, kterým se nedalo vyhnout. Lepší uspořádání Toiek bude asi logistický oříšek, ale jako podnět k zamyšlení to je validní.
Tak toliko vox populi z marastí miniankety o prvních dojmech z letošního Josefova. Závěrem lze jen konstatovat, že tak či onak, prostory barokní pevnosti a přilehlého vojenského městečka jsou pro konání žánrového festivalu tohoto formátu naprostou raritou a pokaždé skvělým zážitkem. Kvůli celkem vysokému počtu kapel se nedalo stihnout vše, co by si člověk přál, docházelo k častému křížení vystoupení skvělých bandů a nelehkému rozhodování, co nakonec vidět. Osobně by mi o něco skromnější line-up vyhovoval více. Organizačnímu týmu patří i přes veškeré sesbírané výhrady obrovský dík za nasazení a velký kus dřiny, který je letošní jubileum muselo stát. Protože nakonec to bylo fakt super.
mIZZY:
Jelikož kolega MXL už zmínil téměř vše důležité, nemá smysl opakovat již jednou popsané plusy a mínusy, s kterými lze v drtivé většině případů souhlasit. Letošní pětidenní Brutal byl opravdu intenzivní a náročnou dovolenou, ale pořadatelé naštěstí udělali dost pro to, aby člověk v areálu přežil delší dobu a přitom moc nestrádal. Jasně, rostoucí ceny jsou jedna věc a některé pokrmy byly příliš předražené, ale i tak šlo sehnat třeba super indické jídlo kolem 150 Kč, což bylo hodně rozumné. Stejně tak bylo parádní, že žízeň šla uhasit třeba zázvorovým pivem a ne jen přechlazenými a přesycenými produkty z Plzně.
S nabídkou jídla a nápojů se ovšem pojí další plus a mínus zároveň. Je rozhodně fajn, že se drtivá většina pokrmů dává to biodegradabilních misek a do areálu bylo dovezeno několik košů na tříděný odpad. Ale těch míst, kde návštěvník mohl vyhodit misku od pokrmu, plechovku nebo plastovou flašku, bylo fakt strašně málo. Třeba u zadní Obscure stage jsem nezaregistroval ani jediný blbý pytel, a v okolí hlavních pódií jich rovněž nebyl přehršel. Nedivím se tedy tomu, že když někteří méně ohleduplní jedinci došli s jídlem k pódiu a zjistili, že nemají kam vyhodit zbytky, tak mnohdy skončily na zemi. A i když jste si třeba dali dopitou plechovku do kapsy s tím, že půjdete najít tříděný odpad, na místě jste zjistili, že zde je třeba koš na papír, bio a směs, ale na plasty nebo plech už ne. Pokud by se tahle situace stala na jednom nebo dvou místech, okay, ale když opakovaně nemůžete najít vhodný koš, ve výsledku to končí tak, že stejně vše bez ohledu na možnou recyklaci hodíte do prvního igelitového pytle, protože vás už nebaví přemýšlet nad tím, zda to vůbec jde v areálu smysluplněji vyhodit. Pro festival, který se pyšní svou ekologičností, velké mínus.
Přesun malého pódia z Octagonu na Bastion svým způsobem taky vítám. Jednalo se o větší prostor, byť s X mínusy, jako je třeba často ucpaný příchodový tunel, případně také slabší zvuk, ale co mi nejvíce vrtá v hlavě, je zakázané používání vstupu do Bastionu přímo z Josefova běžným fanouškům. Sice jsem byl tentokrát ten privilegovaný jedinec, který díky backstage pasu šel do areálu hlavním vstupem snad jen jednou a rozhodně chápu, že jsou místa, kam nemůže jít každý, jenže Bastion od zbytku Josefova dělí akorát malá dřevěná vrata, která stejně byla nonstop hlídána. Není zde žádné technické zázemí, backstage je taky až za samotným pódiem, no prostě nevidím jediný důvod, proč tudy mohou projít jen kapely, ale obyčejný návštěvník ne. Navíc když ten stejný průchod používali na Josefstadtu úplně všichni. Akorát by stačilo dát místní ochrance do rukou čtečku čipů jako na dalších vstupech, a mnoho lidí by si mohlo ušetřit několikakilometrovou cestu přes celý areál.
brutusáček:
V areálu je zpoplatněno doslova každé hovno, chápu, je to taky byznys, ale když už byznys (stupidní boxovací automaty na každém rohu), tak alespoň nějaký servis fanouškům. A kde já jsem viděl největší fail? V merchandise. Některá trika nebyla (motiv Architekt). Objednávky historických triček (motivy z minulých ročníků festivalu, které se vytvářely v květnu!!!!) nebyly dodány vůbec, a to festival před zahájením urgoval fanoušky, že pokud si objednávky nevyzvednou, bude jim účtovat poštovné. Co naplat, že u této objednávky byla stejně možnost jenom zaslání (osobně mám Zásilkovnu).
Výsledek byl takový, že jsem se tam jak idiot chodil každý den ptát a situace byla trapná pro obě strany. Festival slavil 25 let, proto se výroční kelímky objevily až třetí den a speciální “tuplák” kelímky pro jistotu až na poslední den v sobotu. Malý fanouškovský detail vidím i v té tupé pásce. Brutal Assault je má oproti super designům Obscene Extreme strašně nudné. K té oslavě 25 let si s tím přece jenom mohli nějak pohrát, aby bylo vidět, že se to čtvrtstoletí fakt slaví. Pro občasného návštěvníka a dle dojmů z internetu festival úspěch měl, pro člověka co jezdí na BA od roku 2006 nepřetržitě, to byl prostě další ročník.
Vložit komentář