O Thy Catafalque se na Marastu už párkrát psalo, a celkem věřím, že tento projekt (úmyslně píšu projekt a ne kapelu) zná minimálně velká část fanoušků avantgardního metalu. Tamás Kátai pod tímto jménem zvládl vydat už deset řadových alb a minimálně poslední dobou jejich obliba hodně roste. Své nahrávky ale z velké část komponuje a nahrává sám, plus se na nich vždycky objeví hromada různých hostů. To byl koneckonců hlavní důvod, proč až do letošního roku nebylo možné Thy Catafalque vidět naživo.

V roce 2021 ale nastal zlom, kdy na maďarském festivalu Fekete Zaj vystoupila skupina šestadvaceti hudebníků pod jménem Mezolit a odehrála set složený ze čtrnácti skladeb Thy Catafalque. Sám Tamás se této události rovněž zúčastnil a skvělé ohlasy, které po tomto živáku následovaly, jej evidentně motivovaly k tomu, aby po čtyřiadvaceti letech dal dohromady plnohodnotnou koncertní kapelu.

Na konci dubna letošního roku totiž v budapešťském Akvárium klubu proběhl první oficiální koncert Thy Catafalque v ucelené sestavě. Pár měsíců poté se dokonce Thy Catafalque ukázali i na Brutal Assault festivalu, kde odehráli svůj druhý koncert, a ten třetí se konal v půlce září v Londýně. Aby toho ale nebylo málo, do konce měsíce se zvládli ještě vrátit do Budapešti, kde ve stejném klubu jako v dubnu proběhl jejich druhý letošní vyprodaný koncert v domácím prostředí.

Jsem moc rád, že jsem se ho mohl zúčastnit, protože koncert na Brutale byl sice moc fajn, ale doma, kde měli hromadu času na přípravy, plus zde nemuseli odehrát pouze padesátiminutový set, ale nachystali si téměř dvouhodinový koncert s plnohodnotnou projekcí, byl mnohem větším lákadlem. A nebyl lákavým jen pro mě. Kromě toho, že jsem vytáhl přítelkyni i s mojí mámou (!!!), potkal jsem se v Akváriu s dalšími sedmi známými tvářemi, co dojely z ČR a ze Slovenska. Pravda, byl to takový napůl organizovaný hromadný výlet, kam se sice každý dostal po vlastní ose, ale na to se už nikdo neptá.

Ještě před koncertem jsme jinak, kromě nějaké té turistiky atd., zvládli posedět v nedalekém craft beer baru Hopaholic. Zde měli totiž od pěti do šesti happy hour, a všechna piva prodávali s dvacetiprocentní slevou. No neber to! V bleskovém tempu tam tedy padlo, no aspoň pět kousků. Když už se ale blížila hodina H, zvedáme se, ať stihneme i nějakou tu živou hudbu.

Jako předskokanka zde tentokrát zahrála britská cellistka Jo Quail. Ta v už dost naplněném Akváriu, které mi asi nejvíce připomíná takovou větší verzi Rock Café, rozjela smyčkování zvuků, které vydávala ze svého violoncella. Sem tam sice i normálně hrála smyčcem přes struny, ale dost velkou část jejího setu tvořilo loopování úderů do nástroje, různé klepání a brnkání strun. Se svým nástrojem tedy pracovala dost nestandardně, ale ta zvuková magie, kterou tvořila, nebyla samotným experimentem pro experiment, ale dokonce se i dobře poslouchala. Chápu tedy její pozvání na tuto akci, ale třeba i její účast na turné s Amenra. Navíc vůbec nevadilo, že na pódiu stála sama, protože její hudba měla hezkou atmosféru a vrstva zvuků, co se linula z beden, se vyrovnala i vícečlenné kapele. Rozhodně mnohem lepší, než kdyby zde měl hrát nějaký podprůměrný maďarský metal.

A byť nechci nějak hanit maďarskou metalovou scénu, pár docela fajn kapel se tam najde, sobotní večer patřil zkrátka Thy Catafalque. Vteřinu poté, co se začalo hrát, byl celý klub okamžitě plný. Naštěstí ale pořadatelé zachovali rozum a pustili do prodeje méně lístků, než je oficiální kapacita Akvária, aby se zde stále dalo žít. A byť dostat se do první řady bylo prakticky nemožné, zhruba do prostředku šesté či sedmé jsme prolezli i bez větší drzosti. Byli zde ale i tací, co poslouchali koncert ze schodů nebo stáli i úplně bokem od pódia.

Maďaři začali svůj koncert stejně jako na Brutale, a to skočnou hitovkou Kel keleti szél z výborné desky Rengeteg. A jelikož je pro mě Rengeteg takový vrchol Tamásovy diskografie, potěšilo mě, že se z něj spolu s alba Geometria hrálo nejvíce písní. Vlastně bylo až překvapivé, jak moc se vzpomínalo na starší věci místo toho, aby byl setlist poskládán z těch nejzpěvnějších písní. Jasně, na Brutal Assaultu bylo poměrně očekávatelné, že se pro metalový festival připraví metalovější koncert a folkovější věci půjdou trochu do ústraní. A byť rozhodně nemůžu říct, že by novější alba a ty nejznámější klipovky nedostaly svůj prostor, ve výsledku mi koncert v Budapešti přišel ještě tvrdší a mnohem větší metal než v Josefově. Z části za to mohl výběr songů, ale hodně celkový dojem ovlivnil i zvuk.

Na zvukovku bylo před otevřením klubu evidentně dost času, takže si vůbec nemůžu stěžovat na to, že bych něco neslyšel. Všechny nástroje včetně samplů i všech pěti zpěvů byly dobře rozlišitelné, jenže s pořádnou hlasitostí zároveň získaly na intenzitě, a právě ten metal, který na nahrávkách občas jen tvoří základ doplněný dalšími nástroji a zpěvy, najednou hrál prim. Živá podoba Thy Catafalque navíc žádné hostující muzikanty s houslemi, saxofonem atd. ani neobsahuje, a jelikož Tamás asi ani nechce, aby byla půlka koncertu samplovaná, soustředí se na ty věci, kde lze ideálně vše poctivě zahrát. A vzhledem k tomu, že s ním hrají dost dobří muzikanti, třeba bubeník sypal dost poctivě, na výkon instrumentální sekce, kterou Tamás doplňuje svou baskytarou, si nelze vůbec stěžovat.

Lehce s otázkou jsou některé zpěvy. Jak jsem už zmínil, živá podoba Thy Catafalque má momentálně pět různých vokálů. No vlastně dokonce šest, když počítám i Tamáse, který ale spíš jen recituje. Dále tu jsou dva ženské zpěvy: Martina Veronika Horváth, kterou známe i z posledních nahrávek, a Ivett Dudás. A další mužské hlasy tu jsou dokonce tři: Bálint Bokodi, víceméně frontman po většinu koncertu, co hlavně řve, ale zpíval občas i čistě. Další Gábor Dudás naopak většinu času jen zpíval čistě. No a pak se zde objevil ještě třetí chlap, který odeřval jen song Móló, a jednalo se o Gábora Verese. Ve výsledku tedy dost početná sestava, kterou se nemůže pyšnit kdejaká kapela. Částečným problémem je ale fakt, že tito zpěváci ve mnoha případech originální písně nenazpívali, a tak se alespoň místy nešlo ubránit částečnému karaoke dojmu.

Musím ale pochválit dobrou projekci. Obrazovka, která promítala veškeré vizuály, sice nebyla moc velká a z části ji zakrývaly bicí, ale prakticky po celou dobu zde byly vhodné obrazy. Statičtější i pohyblivější, z drtivé většiny artworky z obalů, tudíž moc pěkné kresby, nerušivé a pasující k samotné hudbě. A co se samotného výběru skladeb týče, asi sem nemá smysl přepisovat setlist (ten najdete dole) a ke každému songu napsat pár slov. Jestli ale musím něco vypíchnout, je to určitě Minden test fű z Rengeteg, jakožto nejvíce blackmetalovou skladbu večera, která ale ani trochu nevyzněla mezi zpívánkami trapně nebo jako pěst na oko. Dále se hrálo až s výjimkou prvních dvou řadovek úplně ze všech alb, ale jestli mi něco obzvláště udělalo radost a přišlo naživo výjimečně výborné, byla to klipovka Köd utánam z Róka hasa rádió, kterou Gábor odzpíval fakt parádně. Největší odezvu davu sklidila jednoznačně Trilobita, nejpřísnější metal byla zase Jura, která dokonce zazněla (pravděpodobně omylem) dvakrát, načež koncert uzavřela úplně nejstarší věc Csillagkohó z Tűnő idő tárlat a outro Fehérvasárnap s Tamásovou recitací.

Dvouhodinový koncert Thy Catafalque byl za námi, kapela sklidila obrovský potlesk a my byli hodně spokojení. Nenudili jsme se ani vteřinu a až na nějaké maličkosti, jako třeba opakovaně pouštěné intro Kő koppan, čemuž se i samotný Tamás smál, moc nelze co vytknout. Jasně, někdo by mohl podotknout, že by to přeci jen chtělo i naživo aspoň pár folkových nástrojů, které alba fakt obohacují, ale mně se i tato primárně metalová koncertní podoba (dnes už) kapely dost líbila. S přibývajícím časem fakt víc a víc. Navíc zajít na tohle v domácím prostředí, kde kolem vás hromada lidí zpívá ty nesmyslné maďarské texty, kterým nerozumíte ani slovo, je prostě zábava. A to, i když se doslova metr před vámi poblije už od pohledu totálně vygumovaná pleška.

A aby mě Marastí kolegové náhodou nezdrbali za to, že jsem je ochudil o nějaké ty chlastací zážitky, podotknu rovněž, že koncert i díky brzkému startu skončil už před jedenáctou a jelikož jsme se sešli dost slušná partie, jako hodný synek doprovodím mamku na ubytko, ale urychleně se otáčím a zdrhám zpátky před klub. Tam totiž pokračuje totální jízda asi do dvou ráno, kdy už vyloženě musí doprovázet na ubytko zase přítelkyně mě. Kombinace happy hour v Hopaholic a následné IPY s pálenkama v Akváriu fakt udělaly svoje. Ještě před kómatem ale zvládáme pokecat s Thy Catafalque, a to včetně Tamáse, který je naživo hrozně milý a příjemný týpek.

Následující den je potom hodně o neschopnosti, ale kolem poledne padám ještě tak s dvojkou v žíle do vody v termálech Rudas, kde jsme naštěstí až do večera. Dále moc o výletování po Budapešti, kde jsme byli až do středy, nemá smysl psát. Že tam je nějaká Rybářská bašta, Parlament a další termály, víte asi všichni. Co si ale neodpustím je doporučení podniku Trófea Grill, což je restaurace, kde funguje nejen all you can eat, ale aji all you can drink! Takže za 7000 forintů (což je momentálně 440 korun) se tam přežerete do mrtva, a dát k tomu dvě pivka a další litr červeného jen tak k obědu není vůbec žádný problém. Pokud to bude fungovat ještě při mé další návštěvě tohoto města, jdu tam určitě znovu. Budapešť je prostě fajn.

Setlist:

1.         Kel keleti szél

2.         Szélvész

3.         Móló

4.         Ének a búzamezőkről

5.         Fekete mezők

6.         Minden test fű

7.         Hajnali csillag

8.         Vonatút az éjszakában (Ady Endre Intercity)

9.         Mezolit

10.       Szamojéd Freskó

11.       Töltés

12.       Napút

13.       Trilobita

14.       Köd utánam

15.       Embersólyom

16.       Jura

17.       Szarvas

18.       Jura

19.       Csillagkohó

20.       Fehérvasárnap