Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od prosince 2015), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
GORGUTS - Pleiades´ Dust (05/2016)

- Colored Sands se mi líbí víc, zvukově, nápady, dokonce i bubny, ale furt super. (bizzaro)

- já se vlastně pořád tak nějak rozhlížím, dramaturgií mi to trošku připomíná Negativu. (brutusáček)

- zatím to vůbec nechápu, ale líbí :-) (onDRajs)

- vlastně ani nevím, co k této skladbě napsat. Jsou to přeci Gorguts, to musí stačit! Nicméně slyšet nahrávku před jejich nedávným koncertem, byl by zážitek zajisté umocněn. (Kuba) (BandCamp)
 
 
 
 
 
 
 
  
 
 

FALLUJAH – Dreamless (04/2016)

- naleštěný a vypulírovaný, k dokonalosti vyšlechtěný atmo/epic ambient tech death. Jako podařený experiment beru ženské vokály, ale třeba v titulce hostující Tymon Kruidenier tam tak dokonale sedne, že Exivious feeling kopne až následně. Celkově lehce pod The Flesh Prevails a v prvních slovech skrytý příklon k větší melodičnosti může do budoucna být největším problémem. Ale naopak co neustále překvapuje a odhehčuje, jsou ambientní vsuvky. (LooMis)

- zatím se to neohrává, což je dobře. (brutusáček)

- oproti předchozí fošně poměrně uhlazený, na mě trochu moc deathcorovýho feelingu. Dám tomu čas, zaslouží si to. (onDRajs)
 
  
 
 

KATATONIA — The Fall of Hearts (05/2016)

- jedna z mých nejposlouchanějších desek května, avšak spíše z důvodu snahy ji pochopit, než-li z nadšení, mnohokrát jsem album totiž nedokázal doposlouchat do konce. Kapela se vydala na pouť, v níž se vzdálila doom metalu o mnoho mil. Hard rock, či stoner? Nebo rádoby progresivní, nuceně natahované pasáže? Snaha snad o Opeth, či spíše Dream Theater? Zdlouhavá nuda, ke které se dále vracet nehodlám. (Mystic)

A hlasy připojili i Herelson a Martin Schuster.
 
 
  
 
 
 

VEKTOR – Terminal Redux (05/2016)

- už na Black Future Arizonští příjemně překvapili agresivním kvapíkovým thrashingem se spoustou reminiscencí na počátky stylu. A po Terminal Redux jejich budoucnost černě vůbec nevidím - skvělé, na samou snesitelnou hranici rychlosti přitlačený riffing, stále významně technicky koketující. (LooMis)

- Amíci jsou blázni, dřív to byl takovej Voivod thrash, teď víc do deathu, ale pořád je to 70minutovej totální masakr. (brutusáček)

A hlas přidal i Herelson.

FIRST FRAGMENT - Dasein (05/2016)

- čekání je u konce a trpělivost růže přináší. Zpočátku jsem se bál stylového rozvětvení, ale skladby přes tu všechnu komplikovanost dávají smysl. Není ani patrné, že část z nich vznikla v rozmezí i osmi let. Některé riffy by se měly povinně vyučovat na konzervatořích. (Kuba) (YouTube)

A hlas přidal i Herelson.

FLOTSAM AND JETSAM - Flotsam and Jetsam (05/2016)

- „Dědci“ překvapili. Power/thrash jako prase, matroš se netáhne, ignoruje retro vlnu a jede furt v tom svým, ale s neuvěřitelnou grácií a svěžestí. Fantastická deska. (bizzaro)

- Flotsam si nemusí nic dokazovat. Baví je to, co dělají. A hrají si, o čemž svědčí nejen skladba evokující jistou heavymetalovou legendu. Pokropeni Jasonem Bittnerem na nové desce předkládají výborně namíchané skladby, které si z každé kapitoly fungování skupiny berou něco. Nová éra se jmenuje Fallsam And Jetsam. (LooMis)

HATEBREED - The Concrete Confessional (05/2016)

- uskupení kolem Jamieho Jasty překvapili tentokrát s hodně nathrashlým albem. (brutusáček)

- krutý HC diktát od top kapely potvrdzujúci stále neochvejné postavenie v HC a vlastne aj metalovej scéne. (Cronic)
 
 
 
 
 
  

INVOLUNTARY CONVULSION - Tempus Edax Rerums (05/2016)

- parádní BDM-ko! Ideální na mezidobí, než Defeated Sanity vypustí vem desku. (Kuba)

- natlakovaný a precizní TBDM s kuriozními vlivy. Houby tomu rozumím, ale mám dojem, že to kluci kříží s thrash metalem. Na druhou stranu v některých exhibičních pasážích ta rytmika je zvláštně "plovoucí", že mi to trochu připomíná jazz, možná dokonce swing. (Leif) (BandCamp)
 
 

RADIOHEAD – A Moon Shaped Pool (05/2016)

- nikým nečekaní se ozvali britské legendy nezávislého rocku a za mě musím říct, že v pořádku. (brutusáček)

- do prdele! Noví Radiohead! Bez komentáře. (onDRajs)

bizzaro

ENTHEAN - Priests Of Annihilation (05/2016)
- techničtější death metal s pořádným riffingem a temnější atmosférou. Bez pidliků. Metal!

EMPEROR - Dispositions (05/2016)
- u jména jste zbystřili, co?! ;) Kdepak, tenhle dramec… nandavá. Nejen zvukově. Sice pro asi masy, ale prostě energická elektronika pro jakoukoli příležitost. V práci se u toho třepu jak do sítě připojenej.

LooMis

DESTRUCTION - Under Attack (05/2016)
- poctivé thrashmetalové řemeslo.

brutusáček

DEFTONES - Gore (04/2016)
- další květnové překvapení. Deska, kterou určitě mnoho fans Deftones nepřijme, ale rozhodně do diskografie patří a bude v ní mít své místo.

KVELERTAK - Nattesferd (05/2016)
- tihle seveřani jsou u nás oblíbení, ale já nechápu ten hype kolem nich a jak se rychle vyšvihli nahoru, novinka je takový průměr žánru, z kterého vyčnívá klipovka.

ARCHITECTS – All Our Gods Have Abandoned Us (05/2016)
- velké zklamání, moc peněz, moc mtv a skutek utekl

PUP - The Dream Is Over (05/2016)
- konečně druhá deska kanadských punk-rockerů, méně hitová, ale pořád to šlape.

BRUTUS – Wandering Blind (05/2016)
- kdo smutní, že Ozzy už nikdy nic nezazpívá, nechť si pořídí desku těchto Norů. Vokál hodně připomínající prince temnot a hudbou do staršího rocku.

TEGAN AND SARA - Love You To Death (06/2016)
- indie, ve kterém fungují sestry dvojčata, dřív teda víc indie rock, dnes už docela pop, ale líbivý až běda.

PROTEST THE HERO – Pacific Myth (03/2016)
- ta kolekce singlů je vynikající, když jsou postaveny vedle sebe, je znát, jak ke každému přistupovali jinak a přitom to dohromady funguje.

STRIKER – Stand In The Fire (02/2016)
- v heavy metalu je síla, navždy!

mIZZY

ALKERDEEL - Lede (04/2016)
- poměrně hnusný a relativně prostý black se sludge/crustovými prvky. O nejlepší album kapely se sice nejedná, ale i tak je jeho poslech dostatečně uvolňující. V AddSatanově reportu zmíněné lehce hypnotické prvky částečně připomínající Aluk Todolo jsou též fajn. (BandCamp)

THE POISONED GLASS - 10 Swords (04/2016)
- k albu jsem se dostal až po docela rozporuplném koncertu a musím dát Gorthově recenzi za pravdu. Jedná se o slušně temnou drone/doom depku. Možná je trochu škoda, že basa, vokály, ani údery do kotle nenakládají tolik jako naživo, nicméně on by se podobně hutný zvuk k desce stejně nehodil. (BandCamp)

ATOMIKYLÄ – Keräily (05/2016)
- druhé album kapely, ve které spojují své síly členové Dark Buddha Rising a Oranssi Pazuzu. Hned od prvního poslechu funguje mnohem uceleněji než debut a s každým dalším čím dál více baví. Finové si do druhé skladby pozvali i trumpetistu z Hexvessel, který svým nástrojem song skvěle obohatil. Atomikylä pomalu ale jistě začíná vystupovat ze stínu hlavních kapel svých tvůrců. Velmi slušný psychedelický stoner s dobře vygradovaným závěrem. (BandCamp)

Mystic

PANYCHIDA – Haereticalia (05/2016)
- novinkové album plzeňských pagan/blackmetalistů Panychida je pochoutka pro milovníka české scény jako jsem já. Kapelu sleduji velmi dlouho a nyní musím říci, že kapela nahrála nejdospělejší desku své kariéry. Hlavním heslem nového, čarodějnického alba, je pestrost. V black/folkmetalové mlhovině se totiž skrývají skryté síly doom metalu a i silné melodiky.

SYLVAINE — Wistful (05/2016)
- Sylvaine je úžasná norská multiinstrumentalistka, která se zakoukala do snového post-rocku, shoegaze a post-black metalu. Svým novým dílem hravě překonává svůj debutový počin a díky velké kvalitě desky jí lze označit za nástupkyni známých Alcest. Může tak jejich fanoušky, kteří je pro zvolený směr zatracují, oslovit. Chytlavé melodie, atmosferické snové putování a především větší pestrost v podobě přidání blackmetalových vlivů či kytarovějších, až do shoegaze laděných pasáží.

HARAKIRI FOR THE SKY — III: Trauma (01/2016)
- němečtí post-depressive blackmetalisté Harakiri for the Sky konečně vydali nové, na poli tohoto žánru velmi očekávané album. Musím uznat, že nebylo jako v případě minulého CD Aokigahara snadné se do skladeb dostat. Melodie nejsou na první poslech a člověk se při něm musí prokousávat zprvu nevýraznou vrstvou jinak dokonalého zvuku. Pod tou slupkou však po pár posleších jsou k nalezení silné momenty a především Jimbův vokální, naléhavý projev opět stojí za to. Předešlá deska je však doposud vrcholem jejich tvorby.

FREITOD — Der unsichtbare Begleiter (05/2016)
- tak jako v případě Harakiri for the Sky, i Freitod jsou post-depressive blackmetalisté z Německa a jejich nová deska Der unsichtbare Begleiter i přes větší prvoplánovost a chytlavost výrazu nevpustí do svých myšlenek posluchače hned. Nedisponuje tak poutavými nápady jako album minulé, avšak tohle zdání se po nějaké době změní a album se začne jevit jako dozrálé dílo, plné emocí a silných momentů.

FIRTAN — Innenwelt (05/2016)
- Němečtí Firtan byli rovněž jedněmi z vystupujících na Hellhammer Festivalu a já naprosto podlehl jejich pouze dvouskladbovému EP Innenwelt vycházejícímu tento rok. Kapela mě již dříve zaujala originálním mixováním depressive black metalu, melodického paganu a epického metalu do jednoho celku. Nové dvě písně posouvají výraz kapely do ještě rozmanitějších vod, plných nečekaných zvratů a silných melodií.

ZHRINE — Unortheta (04/2016)
- prostě Island, co víc dodávat. Promyšlené, chorobné zlo. Avšak na rozdíl od kolegů Svartidaudi či Misþyrming zde cítím větší progresivitu a snahu působit jako skupina čerpající z vícero směrů.

GERM — Escape (04/2016)
- projekt Germ multiinstrumentalisty Tima byl rovněž očekávaným počinem. Ubylo experimentů, ale je nahradily vlivy jeho dalších projektů Woods of Desolation a Gray Waters.

KRATER — Urere (02/2016)
- Německý zlo black metal s pořádně špinavým, bahnitým zvukem a fanatickým vokálem. Kapela s tímto albem pomalu kráčí mezi špičku německého undergroundu a já věřím, že to s dalším dílem dotáhnou ještě dál.

AEON WINDS/CONCUBIA NOCTE - Poslední vlci (04/2016)
- Slovenští atmospheric blackaři Aeon Winds a paganmetaloví Concubia Nocte spojili své síly a stvořili příjemnou kolekci skladeb, jež potěší příznivce domácí a slovenské podzemní scény.

Kezir

MASTER'S HAMMER - Formulae (05/2016)
- legendární MH s další deskou. Hudebně je to sice pro mé uši slabší jak dvě předešlé, jakoby nasáklé projektem Mortal Cabinet. Textově je to však MH jak ho známe.

BABYMETAL - Metal Resistance (04/2016)
- v této nahrávce najdeme snad vše, co je ve světě metalu ke slyšení. V jednu chvilku se na Vás valí power metal, za pár vteřin něco jako melodeath, core a další žádané prvky. Japonci jsou zvláští. Autoři namíchali povedený mix mainstream hudby, k tomu kvalitní hlavní zpěv od Su-Metal. Toto se buď líbí nebo ne.

PERTURBATOR - The Uncanny Valley (05/2016)
- přičuchl jsem k této „retro“ muzice, která ve mě evokuje hrací automaty, které na návsi přistavili kolotočáři, když se tu ukázali díky BA 2015. A rád se do té doby vracím. Nová placka je opět skvělou jízdenkou do dob, kdy soundtrackům v béčkovém filmu vévodil syntezátor...

IN MOURNING - Afterglow (05/2016)
- jedná z mých v posledních letech nejposlouchanějších melodeath kapel. Sice mě, jako to bylo na desce předešlé (konkrétně píseň Colossus), na první dobrou nevzala žádná píseň, ale to příjde.

DEATH ANGEL - The Evil Divide (05/2016)
LACUNA COIL - Delirium (05/2016)
DEVILDRIVER - Trust No One (05/2016)

Cronic

CULT OF LUNA / JULIE CHRISTMAS - Mariner (04/2016)
- COL dilemu kam ďalej vyriešili dilemu celkom jednoducho. Prizvali si ženský vokál v podobe Julie Christmas. A tá zapadla do nového albumu ako keby bola v COL od začiatku. Miestami prijemný a miestami uvrieskaný vokál pridal do tvorby COL úplne novy rozmer. Jediná škoda, že samotná hudba ustúpila trochu do úzadia, teda hlavne v porovnaní so staršími albumami. Inak žiadne výhrady.

GLORIOR BELLI - Sundown (The Flock That Welcomes) (05/2016)
- staršiu tvorbu síce nemám napočúvanú, takže nemôžem porovnať, ale tento album vôbec neznie zle. Melodický black s čistejším zvukom, kde ani absencia zla vôbec neprekáža. Určite jeden z lepších blackových albumov tohto roku.

ROTTEN SOUND - Abuse To Suffer (03/2016)
- od Cycles sa mi celá ich tvorba zlieva do jednej rovnakej nevýraznej masy. Či už zvukovo, nápadmi, alebo celkovým vyznením. Viac mi sedela ich staršia tvorba korunovaná neprekonateľnými Murderworks a Exit.

Leif

YOUTH CODE - Commitment to Complications (04/2016)
- sociálně-politicky angažovaný EBM s punkovou chaotickou agresivitou a apokalyptickými synťákovými plochami. (YouTube)

AESOP ROCK - The Impossible Kid (04/2016)
- nové album hvězdy undergroundového hip-hopu. Jako vždy, AR se dost věnuje nejen propracovaným textům (podle jednoho výzkumu se jedná o rappera s nejbohatší slovní zásobou), ale i velmi příjemným funkovým podkladům. (YouTube)

gorth

SKEPTA - Konnichiwa (05/2016)
- grime. Když člověk poslouchá Skeptu, slyší mezery v sofistikovanosti produkce i provedení rapu. Zároveň tam však je parádní hrubost, minimum bullshitu (tzn. pokusů o pop nebo mainstreamovější EDM; to v grimu nebývá úplně pravidlo) a nakonec i spousta hitů.

Martin Schuster

IAMTHEMORNING - Lighthouse (04/2016)

bizzaro

AWE – Providentia (2015)
- měli jsme tu recenzi, co víc? Tři takřka dvacetiminutový skladby, technika, netradičnost, atmosféra. Black metal pro přemejšlivce.

YELLOW EYES - Sick With Bloom (2015)
- hipster black v tom zásadně neslyšim. Yellow Eyes jsou oproti WITR a dalším hudebně zajímaví, riffuje se tu, mají i „zlý“ hmaty, byť s „hodným“ zvukem.

brutusáček

ATHEIST – Jupiter (2010)
- kdy kurva bude nová deska!!!!

DINOSAUR JR.
- příprava na červnový koncert.

SEPULTURA - Under A Pale Grey Sky (2002)
- jeden z nejlepších živáků všech dob!

onDRajs

GOREFEST - všechno kromě první desky
- vzpomněl jsem si na ně náhodou. Výsledkem je, že je poslouchám už měsíc. False a Erase pořád nadčasovaný, ale překvapilo mě, jak u mě šla nahoru Soul Survivor i Chapter 13. Originál!

SIKTH - všechno

Mystic

MODERN DAY BABYLON — Travelers (2013)
- po nedávném koncertním zážitku jsem začal sjíždět tuhle post/progressive rockovou a djentovou parádu. Bravurní hráčské dovednosti s pohlcující, naddimenzionální atmosférou.

FINSTERFORST — Mach Dich Frei (2015)
- Hellhammer festival je za námi a přípravy na něj jsem zvládl zodpovědně. V aktivním poslechu hlavního lákadla, na které jsem se strašlivě těšil - poslední desky Finsterforst. A pokračování bylo intenzivnější i po skončení koncertu. Hymnické zpěvy, epická atmosféra a všudypřítomný lesní black metal.

Cronic

NASUM - Inhale/Exhale (1998)
- spomienky na moje prvé grindové cd.

OUTRE - Ghost Chants (2015)
- ďalší album, ktorý som rok odkladal a pritom všade dostával super recenzie, ktoré môžem len a len potvrdiť. Parádny našlapaný black.

OBSCURE SPHINX - Void Mother (2013)
- super koncert, super album. Neviem ako to tí Poliaci robia, že tam majú toľko dobrej muziky.

Kuba

DEICIDE - The Stench of Redemption (2006)
- 666 za sóla.

WAYD - Barriers (2001)
- kde je klukům konec. Škoda jich... (YouTube)

gorth

RICHARD YOUNGS - Core to the Brave (2012)
- netradiční písničkář vyměnil kytaru za synťáky a zní opět velice charismaticky. Měkký post-punk, kvaziindustriál, andělské zpěvy.

TWO DAUGHTERS - s/t (1980)
- maximální outsiderství. Lo-fi drone/folk/experimentální projekt pohrávající si ve svých skladbách s naprostým minimem jednoduchých smyček, kytarových či jiných, ovšem s famózními motivy. Hudba zároveň špinavá a křehká. Druhé album odmítl vydat Steven Stapleton (Nurse With Wound) na United Dairies.

KAHN/COMMODO/GANTZ - Volume 1 (2015)
- zmrtvýchvstání dubstepu? Velice inteligentní ukázka žánru, který se před pár lety utopil sám v sobě. Téhle trojici se však podařilo připomenout, že dubstep býval temná, rozbitá a poměrně náročná záležitost. Žádné přehnané wobbly, naopak nepřímočaré (Commodo), pádné (Kahn) skladby s blízkovýchodní atmosférou (Gantz). Tohle by šlo.

Gába

ABHORRENCE - Evoking The Abomination (2000)
- jediná deska zapomenuté brazilské kapely (tedy neplést s jinými Abhorrence). Ukrutně přesypáno aneb srážka Krisiun a hyperblastu. Pasáže, který nejsou maximálně vyhrocený, aby člověk hledal lupou. Doporučuju.

ACID BATH - Paegan Terrorism Tactics (1996)
- netřeba představovat. Geniální deska.

CINERARY - Rituals Of Desecration (2001)
- kdo tohle neslyšel, neví, co znamená pojem brutalita.

MAHMOUD AHMED - Ere Mela Mela (1975)
- místo toho, abych se šel v klidu podívat na tuhle legendu, jedu se někam šíleně vykalit. Proč?

Martin Schuster

GOTYE - Like Drawing Blood (2006)
GOTYE - Making Mirrors (2011)
THE TEA PARTY - The Ocean At The End (2014)
PINK FLOYD - A Saucerful Of Secrets (1968)

A na pocest Frippových 70. narozenin:
KING CRIMSON - Lizard (1970)
KING CRIMSON - In The Wake Of Posseidon (1970)
KING CRIMSON - Lark's Tongue In Aspic (1973)