LooMis: Druhý hrací den se potýkal s poměrně nevyváženým zvukem u jednotlivých kapel a celodenní chladnější počasí obecně přispělo k tomu, že z hlediska návštěvnosti se jednalo asi o nejslabší den festivalu. Občas se k tomu přidal déšť, který večer zesílil a celou řadu fanoušků určitě odradil od návštěvy areálu, případně byl důvodem si vyjít mimo něj do města a dorazit až na svého hudebního favorita. Formát festivalu s jedním pódiem totiž poskytoval poměrně velkou časovou rezervu mezi jednotlivými kapelami.
vihkav: Trahir den vykopli hezky, klasický old school doom s válečným frontmanem v jakémsi mně neznámém, ale specifickém oblečku. Některým jeho šílení a vizáž asi moc nesedly, i tak jsem pro takový podivný origoš. Ani jsem nevěděl, že tam hraje Dan z Mean Messiah. Hypnotický doom připomínal Caronte. Zpěv chvályhodný, zbytek taky super.
LooMis: Dan Friml vyměnil kytaru Mean Messiah za basu u Trahir a jakožto producent si dokáže se zvukařem velmi dobře promluvit ohledně nastavení, čímž Trahir dosáhli velice autentického, zatěžkaně doomového soundu. Jak už Vojta naznačil, největší pozornost na sebe strhával frontman Adam Balcar se svou šamanskou holí a plameňákovým outfitem. Jediná věc, která se mu nepovedla, bylo polejvání se vodou, kdy růžové elasťáčky změnily odstín v místech, kde to nebylo zrovna estetické. Ale zpěv byl parádní a když do toho přidáte charismatického bubeníka Martina Horčice s činely proklatě vysoko a sabbatovskou riffáž Honzy Maška... Není to nic originálního, ale je vidět, že udělat fakt dobrý český epic doom jde velice dobře a nepochybuji, že v klubu to bude podstatně intenzivnější. Doporučuji!
vihkav: Godless Truth si dali po Brutalu zvukovou nápravu, a dokonce nám představili nový nevydaný song. Sypal slušně stejně jako zbytek setlistu a dokazoval, že ve skládání techu o dlouhých členitých skladbách vůbec neztratili formu. Btw, asi první kapela, kterou vidím naživo, co má úplně všechny kytary i basu bezhlavé. Parádní sound od začátku do konce, klobouček.
LooMis: Tak po asi 3 neúspěšných pokusech se mi konečně znovu daří vidět Moraváky. V neděli jsem zaslechl ohlasy, že to bylo nejlepší sobotní vystoupení. Jako jo, byl to nášup jak cyp a určitě na tom měl zásluhu zvuk, který se stále držel v top kvalitě. „Čau, my jsme Godless Truth,“ zahlásil suše frontman Adam na úvod a pak už se GT mašina rozjela silou buldozeru. Počasí se poprvé ten den umoudřilo a během setu nespadla ani kapka. A i ta trocha tepla stačila, aby si bubeník Petr Mikeš nakonec sundal i bundu, ve které zpočátku hrál. Sice si pořád myslím, že ty Psycroptic tam Švany tlačí až moc, ale jinak fakt (zase) pecka.
Zaznělo: Breathe Fire, novinka, The Eyechain, Wake up to Obey, The Decision
vihkav: Netrvá to dlouho a technařina pokračuje, tentokrát s thrashovým duchem v podobě Vektor. Jako jedni z mála předvedli, že i thrashový song může mít 10 minut a nenudit. Ocenil bych hlasitější zvuk, bylo to takové utopené a říkali to všichni. I tak věděli moc dobře, na co jdou a ocenili to příznačně. Cítil jsem se zase jak na pořádném techu, trochu jak na posledním koncertě Inferi a Allegaeon. Trošku z toho dýchali i Spiral Architect. Takoví Voivod (se který jsem si je dlouho kvůli logu pletl) na větší dávce LSD. Ukončili to songem Recharging the Void a dojmy jsou veskrz až na hlasitost velice pozitivní.
LooMis: Já teda nevím, všichni docela brblali na hlasitost. Asi to bude rozdíl generace, ale já jsem zase byl spokojenej a vrněl blahem. Vektor ten den všechny sfoukli jak svíčku. Přehršel not zahraných v kadenci šicího stroje, aniž by to byla nějaká zbytečná onanie nebo hraní proto, abych ukázal, kolik toho dovedu. Vektor nemají problém vysypat z rukávu krátkou skladbu, ale daleko častěji jsou to kompozice, které oscilují od rychlostí jindřichohradecké úzkokolejky po TGV. A nad vším tím bubláním, duněním, bzučením a trylkováním se nese afektovaný arayovský vokál. Škoda krátkého hracího času a drobného výpadku v poslední skladbě Recharging the Void (ale tady bylo super, jak vokalista/kytarista David DiSanto jen tak pokrčil rameny, když se přestal slyšet a řek si asi 'seru na to, nějak to dohraju', což udělal dobře, protože vokál se po chvíli opět vynořil ven. Pravda, trochu jsem se těšil na LCD, která nezazněla. Ale jinak? Totální vražda, smrt, zabití!
Zaznělo (a skoro myslím, že setlist): Cosmic Cortex, Black Future, Tetrastructural Minds, Pillars of Sand, Recharging the Void
Mám takový pocit, že Dark Gamballe jsem naposledy viděl na „starém BA“ ve Hvozdu. Rozhodně tam tehdy zazněla Zubatá a celkově se jednalo o velmi povedenou show. A i zde jsem musel ocenil vizuál všech členů. Každý zcela jiný úbor, od civilního, přes nalíčení, aniž by to vypadalo nějak nesourodě. Blonďatý bubenický nováček Sanny v pozadí zářil jako sluníčko, zatímco vpředu se o choreografii staral skvěle hlasově disponovaný DeSed (i když pravda, ve Výprasku to tak nahoru už zdaleka nešlo). Nebudu předstírat, že nejsem fanda staré tvorby. Jejich aktuální hudební mix pro mne občas sklouzne do odlehčenějších pop/rockových vod, ale díky textům z toho DG vždy vychází se ctí. Velmi dobře jsem se bavil zejména u starých věcí, ale daleko podstatnější je, že DG opět měli pod pódiem plno.
Zaznělo: Netopýr, Kult Samorostu, Baletky v hlavě, Obyčejný příběh, Výprask, Špatný věci, Romance panenky a kladiva, Běh na dlouhou trať
vihkav: Dance With The Dead jsem vůbec neznal a vyklubala se z toho naprosto v pořádku party hudba, trochu metalovější Carpenter Brut. Připomnělo mi to něco, co by mohlo hrát v giallo hororech a v tom stylu je to taky určitě postavené. Klávesák s pěkně finančně náročnou výbavičkou se staral o basové plochy pomocí Sequential Prophet 6 a dalšího UDOčka. Kvalitka se pozná.
LooMis: Carpenter Brut jo, ale Dance With The Dead jsou nuda, občas proložená dobrý sólem. Dávám jim šanci deset minut 'na rozehrání', ale kde nic není, ani smrt nebere. A protože i další v pořadí Heidevolk mám v plánu vynechat, opouštím areál, jak nejrychleji můžu.
vihkav: Evil Invaders jsem v upoutávce asi přecenil. Old school thrash/heavy styl je nejvíc gay věc ever a ty balady, které jsem chtěl, ani moc nebyly. Je to poctivě odehrané, ale očividně pro fanouškovskou základnu, které nejsem součástí. A přeci jen zazněla zpěvnější In Deepest Black, věc trochu ve stylu starých Marillion, a podobnou hudbu už dokážu ocenit. Obecně všechno zas potichu, naopak když válel třeba sám zpěv, tak byl nahlas dost - zas nějaký limiter. Vzadu ten zpěv byl trochu víc nahlas, ale kytara furt utopená. Vlastní zvukař to úplně nezvládl. Ukončím to hláškou od Majlena: “tahle hudba je víc osmdesátky než samotný osmdesátky.” Jestli je to dobře nebo špatně, musí asi posoudit někdo jiný než já.
LooMis: Do areálu se vracím na belgické Evil Invaders. Už zdálky slyším výrazný ječák a následně spatřuji pódium, které je protentokrát bezezbytku zaplněno bednami, držáky na vytahovací boční plachty, stojany na mikrofony mají vepředu otáčející se ozubená kola s noži. A k tomu navíc pyroshow, jednoduchá, ale účelná. Nicméně když Johannes těmi prskavkami proskakoval, nebyl jsem si úplně jist, jestli odešel se zdravou kůží. Z každého ze členů kapely tryskala energie a bylo vidět, že do show dávají naprosto všechno. Blbý je, když pak do toho kamarád zvukař hodí vidle. Nechci být tak zdrcující jako někteří, ale fakt to mohlo být víc nahlas. Ve Vopici každopádně prý lepší. I tak ale za mne tenhle vysokooktanový speed/thrash sklízí pochvalu.
Zaznělo: Feed Me Violence, Deepest Black, Sledgehammer, Die for Me, Raising Hell
Na manekýnky na pódiu jsem se prostě musel jít podívat z čiré zvědavosti. Ta mě ale opustila poměrně záhy. Potvrdil jsem si, že pokud budu i nadále tvorbu Butcher Babies míjet, chybu neudělám. Nějak prostě nevidím smysl hrnout ven generické riffy, aby to znělo tvrdě – Slipknot, Soulfly, Fear Factory – protřepat, poslepovat a zbytek udělají dudy. Holky to všechno dělají tak nějak podobně – vykopávají nohy, předklání se, chodí se osvěžit vodou. Nebylo samozřejmě úplně všechno blbý, sem tam se vynořila aspoň nějaká průměrně zajímavější pasáž (poznámku mám u Bottom of a Bottle), ale jinak nuda, nuda, šeď, šeď a nuda. Z organizačního hlediska festivalu to vidím na jasný koncept "chléb a hry".
Legendy göteborgské scény Dark Tranquillity jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít. Obzvlášť poté, co se Mikael Stanne s The Halo Effect vloni výtečně vrátil ke svým kořenům s/v In Flames. Bohužel minulý rok kapelu postihla i tragická událost, když na rakovinu zemřel bývalý kytarista Fredrik Johansson. Jaká je aktuálně situace s Christopherem Amottem netuším, ale Johan Reinholdz ho strčí hravě do kapsy a Dark Tranquillity s ním vyhráli loterii. Kdo neví, tak jen jedno slovo – Andromeda. Set namixovaný z dravějších deathovějších věcí a jemnějších, melodicky hladících, utekl neskutečně rychle a vepředu se i přes hustý déšť drželo velmi početné osazenstvo fanoušků. A výslednému efektu přidalo i parádní nasvícení pódia. Výtečné!
Zaznělo: Sunshine, Identical to None, Atoma, Lost to Apathy, Nothing to No One, Atoma, Misery's Crown
vihkav: Kvůli Faun taky pár lidí přišlo. Klasický středověký folk s nápadem. Na skladbě materiálu si jistě dávají záležet. Z méně tradičních nástrojů jsem zahlédl niněru a jakousi loutnu. Německé popěvky se k tomu hodily. Koncert hezký, přestože doma bych si to asi neposlechl. Navíc tomu dal neúprosný déšť speciální atmosféru, akorát už byla fakt zima.
LooMis: I pro mne bylo nepřítelem hlavně husté mžení, už nelilo jako během DT, ale i tak postupem času dokázalo proniknout až na kůži. Myslím si, že bych jinak asi vydržel až do konce. Byl jsem totiž mile překvapen, jak chytlavě rytmicky skladby zněly. Kdyby k tomu bylo počasí, myslím si, že by rozhodně mohlo v mnohých přítomných vyvolat potřebu páření, jak k tomu vyzýval vrchní Faun Oliver s. Tyr před Walpurgisnacht. Co musím opravdu vypíchnout, byly naprosto nádherné vokály obou dam. Porovnávat jejich duety a to, co předvedly BB je asi jako porovnávat skákání panáka se skokem padákem. Kdybych si naopak (s)měl trochu rýpnout, tak je to směrem k nástrojům. Je krásné, když se snažíte dělat autentickou hudbu, ale co tam pak dělají ty synťáky? Na druhou stranu ale ohromuje množství všemožných netradičních nástrojů, které byly využity. A tady je zase třeba zvukaře pochválit, protože každý byl slyšet. Jelikož ale Diese kalte Nacht byla opravdu chladná, po německo/vikingské ódě Odin odcházím do stanu, kde doposlouchávám zbytek setu. A i takto to mělo své kouzlo. Určitě to není hudba pro každého, ale hudebně otevřená mysl by tohle měla ocenit.
Zaznělo: Baldur, Diese kalte Nacht, Walpurgisnacht, Odin
vihkav: The Raven Age byli zrušeni, zpěvák Matt James údajně skončil v nemocnici. Ale upřímně nevím, kdo by na ně v tomhle počasí a pozdním čase zůstal. Já bych asi ale na chvíli nakoukl.
LooMis: Stejně jako ve čtvrtek, posledním účinkujícím se stal Tomáš Fiala, který vystoupil s výše uvedeným prohlášením po setu Faun. Škoda, protože The Raven Age se mohli stát první oficiálně přiznanou kapelou napsanou poslechově ze stanu. Zoufat nicméně netřeba, kapela George Harrise (syna slavnějšího otce z Iron Maiden) přijde v říjnu do pražského Futura.
Noc, za jemného klepání deště do stanové plachty, byla krásně uklidňující. Podle předpovědi měla být následující sobota ideálním festivalovým dnem.
Vložit komentář