Vzhledem ke školním povinnostem mě avizovaný začátek akce stanoven na 19:00 nechává klidným a do klubu dorážím s více než dvouhodinovým zpožděním. Ze setu slovenských Mad Cult stíhám ještě asi song a půl. Ať mi ale kluci odpustí, jako člověk neobeznámený s jejich tvorbou, si z tak krátkého úseku nedovolím vynášet nějaké ukvapené soudy. No co, snad příště.

Ok, takže z první kapely jsem moc nestihl, holt nemám chodit pozdě. Alespoň že Momma Knows Best uvidím v plné parádě… jenomže něco je špatně – při pohledu k pódiu na chystající se kapelu mi začíná být jasné, že jsem přišel o víc, než jsem tušil. Trojice kytar a povědomý vokalista mi dávají za pravdu – tohle je Amia Venera Landscape. Ty vole, tak ono to asi fakt začalo přesně… hmm, ty koncerty už nejsou, co bývaly…

S prvním pořádným hrábnutím do strun si uvědomuji jednu věc – ať už jsou AVL v médiích z desky prezentováni jako progresivní metla, metalcore, post-hc, či jako cokoliv jiného, naživo mi evokují jediné – tohle je sludge jako řemen. Nemalý podíl na tom má vokál, který frontman beztak trénoval na kouscích od Cult Of Luna, ale v ničem nezaostává ani zvuk nepostrádající valivost a hloubku. Přidejte k tomu stroboskopy. Hodně stroboskopů. Ještě víc stroboskopů. Jo a „trochu“ mlhy. Dobře, stačí…. žijete? AVL si nehrají na epickou kapelu. AVL jsou epická kapela (o čemž se mimochodem stačí přesvědčit i z desky). Abych však ony superlativy něčím vyvážil, byl to právě zvuk, který zpočátku setu nebyl úplně ideální v tom smyslu, že se jednotlivé nástroje slévaly do nepříliš čitelného celku. Díky tomuto neduhu pro mě bylo mírným zklamáním vyznění matematické rubanice Empire, na níž jsem se těšil snad nejvíc. Nicméně tenhle problém jsem registroval jen ze začátku, později mi už vše přišlo ok. Co říci k setlistu? Ten je samozřejmě tvořen výběrem ze stále aktuální fošny The Long Procession, dojde ale i na jednu nebo dvě novinky. Aby to nevyznělo, že chlapci do nás celý večer tlačili jen řádně natlakované kytarové stěny, byla by škoda nezmínit post-rockové emotivní vyhrávky či typické ambientní plochy proplouvající téměř celým setem. O vrchol večera se pak z mého pohledu postarala perfektně vygradovaná skladba Marasm, kombinující všechny tři zmíněné věci a mimo jiné dokazující, že kapele rozhodně nechybí nápady a odhodlání tvořit i kompozičně náročnější celky. Ale na to už zasvěcení přišli dávno.

Celkově tedy velice příjemně strávený večer - AVL zkrátka jen potvrdili, že je třeba s nimi do budoucna počítat a jestliže nyní představují progresivnější alternativu ke kapelám jako Cult Of Luna nebo Rosetta, bude rozhodně zajímavé sledovat jejich další hudební vývoj. Závěrem si neodpustím ještě jednu malou výtku, a to směrem k návštěvnosti. Osobně jsem zvyklý na koncerty o páru lidech, většinou se ale jedná o akce s téměř nulovou propagací a relativně neznámými jmény. Koncert AVL byl avizován dost dlouho dopředu a řekl bych, že dozvědět se o něm nebyl žádný problém, nehledě na fakt, že vystupující už jakési jméno mezi domácím publikem mají. Takže sotva nějakých 30 hlav pod pódiem? Docela málo, nemyslíte?