O spojení těchdle dvou turné se tu už nakecalo docela dost, takže úvod vynechám a jdeme rovnou na plac. Podruhý v krátký době mě velice příjemně překvapil klub a to jak zvukově tak prostorem samotným a podruhý mě překvapila návštěva, v tomto případě ovšem bohužel velmi negativně. Návštěva asi 37 platících není pro region moc dobrá vizitka, i když chápu, že akcí je hodně a peněz málo.
 
Večer opět odpalovali Heaving Earth, tentokrát je stíhám komplet od úvodního pekelnýho riffu a přechodový baráže strategic warheads z Beyond the Void, která naživo naprosto vraždí i přes mírně slívající se kytary! Během následující Hideous Idiolatry Violation se zvuk urovnává, a i když není tak dobrej jako před Krisiun v Hradišti, nemám výraznějších výtek. Vyhlazovací Humanity Exiled dokazuje, jak moc Heaving prospěl příchod Žlababy na post vokalisty, Sepp sice uměl s hlasem mnohem víc pracovat, čili monotónnost mínus pro Žlábu, ale mocný hromový growl z hlubin organických pozůstatků jurský éry u mě vládne na plný čáře! Pro Heaving ale neplatí, že bez tohohle vokálu by byli poloviční, jak by to platilo pro Broken Hope bez Joea Ptacka. Tomáš Halama, potažmo celej HE, je u mě nejlepším deathmetalovým skladatelem u nás, tak komplexní songwriting je jasně světová úroveň, veškerý riffy na sebe perfektně navazujou, nevýraznejch pasáží je minimum a převládaj silný nápady jak ze šuplíků Morbid Angel / Hate Eternal / Immolation. Stejně tak Jarda Šantrůček na druhý kytaře ukazuje svoje ohromný zkušenosti, před současnou formou Heaving Earth nelze než smeknout! Nová věc a pak na závěr další hitovka Serpents Domination u mě ještě víc probouzí těšbu na novej materiál a koncerty s basou. Jen velká škoda, že pro velkou část fans u nás je hudba HE moc složitá, i když většinou chápou, že je to asi fakt dobrý .) a že směrem ven desku label tak trestuhodným způsobem zajebal. Nejlepší by asi bylo, kdyby „všechny dobrý death metaly“ u nás vzal pod svoje darkened wings Lavadome Productions.
 
Ten debilní deathcore, jehož jméno jsem nezjišťoval, z tour naštěstí vypadl skrz zrušenou dodávku, takže nastupujou Leng Tch’e. Ani si nepamatuju, jestli tahle kapela byla někdy dobrá, ale pamětníci tvrdí že jo. V současný sestavě, ve který už není nikdo ze zákládajících členů, jednoznačně píčovina. Pomalej a hodně bezduchej grindcore, slabej na všech instrumentech včetně vokálu (spletl jsem si týpka se zpěvákem jiný špatný kapely Oceano) a aby to nebylo málo, jako ozvláštnění kromě pár rock’n‘rollovejch riffů...tadá, breakdowny! Dobrá porce demence, zdrhám.
 
Svart Crown jsem zkoušel loni v létě několikrát z desky a nedostal jsem se do toho, stejně tak na Brutal Assaultu mě moc nepřesvědčili, takže klubovej koncert byla poslední šance, aby to do sebe zapadlo. A světe div se, tentokrát to docela fungovalo. Svart Crown se dařilo tvořit docela dobrou atmošku a asi jsem víc pochopil jejich snahu o mix atmo black ploch s death metalem, takže mi to neznělo tak amorfně a bezpohlavně jako dřív. Co mi ale vadilo, byl a je nadále nedostatek silnejch momentů (riffů) ve skladbách a jejich rozplizlost. Místy mi přijde, že se z jednoho dobrýho riffu snaží vymačkat víc šťávy, než v něm je, popř. ho totálně zazdí zbytečnou atmoplochou nebo nudnou melodickou mezihrou, ne všechny tyto totiž mají v jejich skladbách správný místo a všechny jsou si hrozně podobný, v tomhle se měli na tour od Ulcerate hodně co učit. Gradace ale jinak celkem fungovaly a během setu jsem se nenudil a celkem bych řekl, že tahle kapela ještě poroste.
 
Krátká výměna na pódiu (všichni kromě Origin hráli na bicí Psycroptic, takže changeovery probíhaly jak na drátkách) a pak konečně nastalo to, na co se tu čekalo pět let. Ulcerate poprvý hrábnou do strun a moje nervová soustava se okamžitě přepíná do zvláštního režimu, připravujíc se na nevyhnutelný přetížení sítě. Téměř od prvních tónů úvodní Burning Skies mi hudba vystřeluje mysl z těla, rétorikou Aeon „I escape this flesh I escape this world“, klub pomalu mizí, vibrace z aparátu se začínají zhmotňovat, kapela hraje na magmatickejch vyvřelinách na mrtvý planetě s hořícím horizontem a vařící masou šedejch oceánů. Kopáky byly podle některejch zbytečně potichu, možná byly, možná ne, ale já jsem si v ten moment nedokázal představit lepší zvuk, což byla další z věcí, kterou mi Ulcerate vyrazili dech. Nejenže dokázali hrát naprosto dokonale věci tak, jak jsou na deskách (neviděl jsem sehranější kapelu!), ale ještě je dokázali prezentovat ve stejným pohlcujícím zvuku. Jinak s těma kopákama to tak mělo bejt na víc koncertech, tak bych i skoro řekl, že to tak dělají schválně a ví proč. Určitě lepší, než kdyby zněli jako pozdějc Psycroptic s chemickým kobercem až absurdně dominujícím celýmu zvuku. A že je Jamie pekelně rychlej, stejně všichni ví, tak proč se nesoustředit na to, co ho dělá opravdu výjimečným bubeníkem, a to, neskutečnej cit pro feeling a geniální doplňování hudby silně neotřelejma paternama. Desky možná táhnou kopáky, ale naživo jsou pro mě u Ulcerate určitě důležitější ruce. Akorát jsem si všiml, že mu tam chvíli padal jeden (tuším) crash a chvíli stávkovala china, ale drummer ze Svart Crown přiskočil a bleskově to srovnal za pochodu, aniž by to Jamieho jakkoliv rozhodilo. Neskutečnej tlučmajstr, pro mě jednoznačně nejlepší bubeník večera a že konkurence byla! Ostatně to stejný platí pro celej Ulcekoncert samotnej, absolutní vypiplanost a komplexnost zkroucenejch disharmonickejch stěn, tyčících se do vejšky a následně padajících jako zkroucený nosníky apokalypsou kosenejch mrakodrapů, už ani necuchala nervy, ale rovnou vytrhávala celý nervový soustavy, který by si pak Ulcerate mohli věšet ve zkušebně jako trofeje tak jak v muzeu forenzní patologie v Bangkoku. Některý atmosférický plochy, a toho jsem si na deskách nevšiml, mi náladou připomínaly Blut Aus Nord někde v období The Work Which Transforms God, ale tady se porovnání naživo bohužel nikdy nedočkám. Způsob nasvícení a civilní projev kapely, který death metal jasně koluje v žilách (viz. i organickej proces skládání), kontrastuje se zvířeckou intenzitou jednotlivejch songů, potažmo skvěle doplňuje naléhavou mrazivou atmosférou celýho monolitickýho setu. A jestli pro masakrující sypačky typu Origin nebo Revenge platí rovnice Vražda.Smrt.Zabití, tak pro zvráceně disharmonickej očišťující oheň a nasypanej post-metal/neurodeath těchdle Novozélanďanů platí něco jako Katarze.Smrt.Vzkříšení. Pokud jste tohle nezažili ve finiši setu v neskutečně tíživý závěrečný gradaci Everything is Fire, pak snad ani nejste lidi.

Hrálo se v tomto pořadí: Burning Skies, Soullessness Embraced, Cold Becoming, Dead Oceans, Everything Is Fire, původní cca hodinovej set byl zkrácenej o Caecus a Omens.

Před i po koncertě jsme s Ulcerate prohodili pár slov a musím říct, že jsem dlouho nepotkal sympatičtější muzikanty, omlouvali se, že se do ČR nedostali, když byli v Evropě minule, jak kdyby za to mohli. Co jsme se tak bavili, s podporou Relapse a novou deskou v zádech by se snad příští rok mohla povést lepší tour, rozhodně jsou připravený tomu leccos obětovat, na podmínky moc nehleděj a chtěj hlavně hrát koncerty a novinka je už z velký části nachystaná. Jinak to, že mezi členy Ulcerate silně frčí kapely jako Isis, Jakob nebo Neurosis, tu asi ví všichni, na velkou popularitu posledních dvou desek Deathspell Omega nebo obecně Blut Aus Nord by se taky dalo usuzovat bez potíží, oblíbenost Godspeed You! Black Emperor by asi taky někteří trefili, ale že se s jednou ze dvou vedoucích postav v kapele Michaelem Hoggardem jako mmj. na dalších nejlepších kapelách ze Zélandu shodneme na Diocletian a Witchrist, to jsem asi úplně nečekal, ale o to víc mě to potěšilo.

 
Dát si Psycroptic dvacet minut po tom, co vám Ulcerate vymačkají duši, to je asi jako cpát se žlutou paprikou ze supermarketu po smrtící dávce habaneros. Výborní instrumentalisti, vysoce profesionální vystoupení? Rozhodně, ale pro mě zcela o hovně. Dave Haley sice sype jako stroj, ale s neskutečně debilním zvukem triggerů, kterej navíc všechno přehlušuje až komickým způsobem a do toho heavy vidlárny a místama až metalcory (?) v kytarový sekci, který mě místama fakt zarážely. Minule mě to bavilo, ale tentorkát jsem to prokouk od prvního songu, nasypanej obyčejnej melo(death) metal, se zvláštní technikou hry na kytaru - kdo to říkal o tom hovně zabaleným do zlata? Nová deska je prej zase měkčí, což se ostatně dalo čekat, ale že by až takhle? Těch 40 minut (Ulcie i Origin měli stejně) bylo neúnosně dlouhejch. A do toho mě dost zklamal hodně core Šimour, pan vedoucí říkal, že to od něj byl dobrej standard, ale já jsem teda čekal o dost víc. Možná mu nesedí Jasonovo nový linky, možná byl nachlazenej nebo jsem měl možná přehnaný očekávání, ale tahle poloha mu podle mě měla sedět jako prdel na hrnec, a já jsem si z toho na prdel rozhodně nesedal. O angličtině v poměru 5:1 ku češtině se ani nezmiňuju, tak aspoň že nezklamal tím, že byl jedinej z travel party, kdo netahal po koncertě žádný krámy, holt houser je svinstvo :)))
 
Longstretha jsem pozoroval se připravovat už dobrou hodinu před tím, než šli Origin na věc, při setu Psycroptic seděl za svou soupravou vedle podia a jel si svý nasucho, ručník položenej přes virbl. John Longstreth je absolutní profík, John Longstreth už poslal Imperial Foeticide nahraný party na desku, John Longstreth je totální vrah a u těch šíleností, co hraje, ještě stíhá dělat opičky fotografkám. A takhle bych mohl pokračovat do aleluja.. Paul Ryan a Mike Flores to samý v bleděmodrým (u druhýho jmenovanýho v bleděhnědým, hehe), společně s Malignancy mi Origin zněj z DM kapel, složenejch jen z lidskejch hráčů, rozhodně nejodlištěněji, pokud teda nepočítám vyložený bezduchý leštičky hmatníků typu Brain Drill nebo Viraemia. Vyhlazovací riffy sekaný v neuvěřitelným tempu provázený stovkama arpegií bez náznaku teplosti a do toho neskutečně prasená basa. Jak říkal Brut, Origin ani nemůžou zahrát špatně, naopak, set hudebně totálně vraždil, ale po holokaustu harmonií v podobě Ulcerate se nedokážu dostat do správný nálady, aby mi celek sral do krku jako death metal. Svůj díl na tom určitě má taky velkej showman Jason Keyser, postavička dobře to známá mmj. z rozených vtipálků Skinless, kdo zažil třeba vystoupení na BA 2006, ví o čem je řeč. Nic proti jeho stylu alkoholickýho licitování a kabaretního bavení publika mezi songama v zásadě nemám, chápu, že pro někoho to je dokonce plus, já bych dal ale přednost tomu, kdyby na mě bez vtípků, který se k Origin prostě nehoděj, z pódia bez milosti řvalo stodvacetikilový hovado James Lee, místo uvolněný párty nálady by se z pódia drala smrt a zkáza, shut up and suffer! Takhle jsem radši z boku čumel Longstrethovi a Ryanovi přímo do kuchyně a užíval si spíš instrumentální masakr, než deathmetalovej koncert. A pod pódiem nakonec byl slušnej bordel, ale bohužel větší část z něj produkovali lidi z ostatních kapel, kterejch bylo tentokrát skoro stejně jako platících diváků, což je opravdu smutný.
 
1/ Ostravo, vyser se už na debilní metalcore a goregrind, to si říkáš ocelový srdce republiky? :)

2/ Rozhovory s Ulcerate pro transcend666 povinnost, doporučuju vytisknout si pdfka.
 
Všechny Pajulčiny fotky zde.