Rozhovor proběhl 19. 6. 2015 v Rakousku na festivalu Funkenflug v backstage (dřevěné chatce) vedle opilého, spícího, pro mě neznámého člověka. Rozhovoru se od začátku zúčastnili Vesa Ajomo (Dark Buddha Rising, Mr. Peter Hayden, Atomikylä, ex-Hexvessel), Jukka Rämänen (DBR, Hexvessel, Atomikylä) a jeho bratr, který spíše přihlížel a místy doplnil pár slov. V průběhu se přidal také nový kytarista Vesa Vatanen (Mr. Peter Hayden, DBR, Atomikylä), který se s dalšími členy kapely pohyboval kolem. Bylo mi také řečeno, že se jedná o první rozhovor, který Dark Buddha Rising dělali.
 
Kdy a jak Dark Buddha Rising vznikli?
Jukka: S bratrem jsme měli kapelu už v devadesátých letech. No a časem mi hraní s ním začalo chybět. Taky jsme měli problémy s kapelou, kterou jsme tehdy měli. Proto jsme s Vesou založili tuhle kapelu, jelikož když hraješ se svým sourozencem, je to úplně o něčem jiném. Taky jsme chtěli hrát něco více „heavy“.
Vesa: Nejdříve jsme hráli v kapele Galacticka a pak jste se přestěhovali do Tampere, takže vznikli DBR. Potřebovali jsme něco víc „heavy“.
Jukka: Původně jsme začali jako trio. První dvě desky jsme nahráli jen my tři (já, bratr a Vesa). Když jsme začali, jenom jsme chtěli hrát spolu, nechtěli jsme hrát naživo nebo dokonce nahrávat, jen jsme jamovali, zjistili, že to zní dobře a z toho to postupně rostlo. Ale plán v tom nebyl. Je to zábava, hrát, zakládat kapelu a tak.
Vesa: Všichni jsme kamarádi, nikdo není „zvenku“.

K čemu má jméno Dark Buddha Rising odkazovat?
Vesa: To je snad jasné ne? Prostě temný Buddha, který povstává (Smích.).

Takže to jméno je všeříkající?
Jukka: Jo, je celkem divné, že se lidi pořád ptají, co to znamená – temný Buddha postává!
Vesa: Celkem se mi to líbí. Je to proces! Ne povstal, ale povstává. Stále povstává! Myšlenka o temném Buddhovi jako bytosti nás napadla, když jsme měli dlouhou debatu o budhismu a o přechodu z temnoty do osvícení a jejich kontrastu. Nejdříve jste přišli se jménem Rising Buddha, ale já řekl: „Ne! Dark Buddha Rising!“

Ok, a co další jména? Atomikylä znamená atomová vesnice, žejo? Je to také pouze jméno, nebo?
Jukka: Ne! Bylo to v Tampere poblíž místa, kde jsme zkoušeli. Bylo to… jak to vlastně bylo? V době, když stavěli jadernou elektrárnu, tam byly budovy, ve kterých bydleli dělníci. Jenže poté, co se odstěhovali, tam nalezli alkoholici a feťáci. Atomová vesnice se tomu říká kvůli dělníkům, kteří tehdy jadernou elektrárnu postavili.
Vesa: Jo, to je pravda. A pak to všechno shořelo.
Jukka: Už tam nic není, jen spoušť. Ale pořádná, a taky skládka. To místo nemá právě světlou historii. „Pánové, tam bychom mohli nahnat všechny ochlasty a nechat je shnít.“ Přesně takové místo to je. Je to vlastně dost cool historie. A bylo to jediný název, který nás napadl.
Vesa: Pazuzu Rising byl taky fajn nápad! (smích)

A můžete nám říct, kdo je to Mr. Peter Hayden?
Jukka: Ne. Nikdo to neví. Je to nějaká osoba, ale neví se, kdo přesně.
Vesa: No, nejsem zrovna ten pravý člověk, který by se měl mluvit o Peteru Haydenovi, protože v té kapele hraju pouze dva roky. Ale co vím, je to poněkud zapeklité. Peter Hayden není osoba, je to něco, co jednoho dne bude.
Jukka: Něco podobného jako Dark Buddha Rising.

Co vlastně znamená název posledního alba (Dakhmandal)?
Vesa: Je to kombinace Dakhmy, což je věž ticha ve východních zemích jako Indie a tak. Do těchto věží se pohřbívala mrtvá těla. Třeba v Tibetu není pořádná půda, jenom samé kameny, takže nemůžou kopat hroby, proto pohřbívají lidi takhle. To je Dakhma – věž ticha. No a mandala je mandala. Takže dohromady tvoří kombinaci – Dakhmandala.

Před dvěma lety jste jeli část tour s Neurosis, vaše nová deska vyjde u Neurot Recordings. Jak k tomuhle spojení došlo? Oslovili vás přímo členové Neurosis (četl jsem někde, že Scott Kelly je váš fanoušek)? Jak na to tour a i na to loňské s MPH vzpomínáte?
Vesa: Všechno tohle začal Scott Kelly, kdysi nás slyšel u svého kamaráda a řekl mi, že v jednom kuse točí naši desku – Ritual IX. No a pak přijel do Finska… a pak zase odjel. (smích)
Jukka: V té době se o nás nedalo nic najít ani na internetu, takže nás nikdo neměl jak kontaktovat. Ale on (Scott) to zkusil a opravdu se snažil.
Vesa: Walter z Roadburnu mu na nás dal kontakt a pak se nás zeptal, jestli s nimi chceme hrát na turné.
Jukka: Je to sakra divný! Walter z Roadburnu musel dát typovi z Ameriky kontakt na nás, abychom s nimi mohli spolupracovat. Je to prostě ujetý!

Takže to byla čistě Scottova práce a kontaktoval on vás?
Jukka: Jo! A vtipný je, že Vesa je ten největší fanda Neurosis na světě. Nikdy nás ani nenapadlo, že bychom hráli na turné s Neurosis nebo že by vydávali naše alba.

Takže něco jako splněný sen?
Jukka: Jo, přesně tak! A jsou to fakt fajn lidi. To turné bylo super, i když jsme spolu hráli snad jen čtyři koncerty.

Jak pokračují práce na nové desce? Resp. kdy by zhruba mohla vyjít, co od ní můžeme čekat, kam se na ní chcete posunout? Bude mít podobně zajímavé/luxusní grafické zpracování jako Dakhmandal? Kdo se vám o něj stará/postará?
Vesa: Je to moje práce. A nové album vyjde na konci září.
Jukka: Letos?
Vesa: Jo.
Jukka: Super! (smích)
Vesa: Tématem je Inversum a bude to více vesmírné. O dvou různých vesmírech. Dvě různé perspektivy, které směřují k takovému velkému výbuchu. Dneska celé album zahrajeme.
Jukka: Momentálně prostě hrajeme nové album. A není to žádné troj LP, je konečně jen jedno. Kratší, ale dobré, jde přímo k věci. Teda nejde k věci, nejde nikam. (smích) Prostě jen jde.

 
Jsou ještě někde k dostání vaše starší nahrávky? Plánujete nějaké re-releases?
Vesa: Přemýšleli jsme o tom, ale potřebujeme to víc promyslet. Možná to znovu vyjde na vinylu a CD, možná na kazetě.
Jukka: Reedice starších věcí by měla vyjít u Neurot.
Vesa: Bavili jsme se o tom, ale nejdříve chceme vydat Inversum a až pak ty starší.
Jukka: Jinak, jak jsem říkal, když jsme začali, řekli jsme si: „Nahrajeme desku - sami si nahrajeme pět CD!“
Vesa. Ne, bylo jich devět.
Jukka: Takže pro kapelu a čtyři kamarády. (Smích)
Vesa: To byla první deska – I, nebo jak se jmenuje.
Jukka: Sami vlastně nevíme, jak se k nim dostat. My je nemáme.
Vesa: Ani nevím, jestli ještě existují nějaké kopie I a Ritual IX. Jukka Hapinen a Lauri měli každý jednu, možná Jaska.
Jukka: Tak to vidíš, žádný záměr v tom nebyl a není a nebude. Ne všechny kapely chtějí úspěch. My prostě chceme hrát. A když se pak dostaneš na tak parádní místo, jako je tohle, řekneš si jen: „Kurva jo!“ Je to něco navíc.

Budete hrát asi především nový materiál, ale dojde i na starší věci? Bylo by super slyšet jednou naživo třeba Dapuris z vašeho debutu.
Jukka: No kurva, zahrajem to! Akorát to neumíme. (Smích) Nemůžeme to zahrát, protože si to nepamatujeme.
Vesa: Problém je, že ve starších skladbách jsme používali jiné ladění – drop D a drop C. Od Abyssolute Transfinite máme standardní ladění od C a na Inversum jsme použili „univerzální“ ladění, kdy je nota A naladěna na 432 Hz. Aspoň na mé kytaře, takže je hrozně těžké ty staré riffy zahrát. Některé se prostě nedají hrát v standardním ladění. Rádi ale bereme riffy z různých songů a dáváme to všechno dohromady. Takový guláš. Děláme to poměrně často. Když hrajeme hodinu třeba dva kusy, vezmeme části riffů z různých skladeb a vytvoříme z nich set. Můžeme někdy zahrát třeba i část Dapuris, ale nic víc. Nehrajeme celé skladby, jen jejich části někam nacpeme.
Jukka: Naše skladby vlastně nejsou skladby, takže to můžeme takhle udělat. Jde hlavně o pocity a nálady, ne o skladby. Když máme z něčeho takový a takový pocit a nechceme to hrát, tak to prostě nehrajeme a uděláme to jinak. Je to celkem snadné, protože naše hudba je hlavně instrumentální, takže nehrozí něco ve stylu, že zpíváš o lásce a najednou to přeskočí na smrt a znásilnění.

Plánujete v dohledné době nějaké koncerty nebo tour po Evropě?
Vesa: Máme v plánu udělat menší, možná týden nebo dva týdny dlouhé turné po Německu a zemích kolem něj.

Když jsi zmínil země kolem Německa, co takhle Česká republika a Praha? Rádi bychom vám pomohli s koncertem v Praze!
Jukka: Jo, skvělé! Ano prosím! Na to se chci napít! Na zdraví!

Na svých koncertech používáte jako dekoraci jakýsi „totem“, je tu něco, co má představovat, jaký má pro vás význam, a kdo je jeho tvůrcem?
Vesa: Je to od mé kamarádky, která se jmenuje Minna. Pod jménem Last HavocCharms dělá různé šperky, prsteny a tak. Používá lidské kosti.

Takže dělala i vaše náhrdelníky?
Vesa: Jo! Úplně všechny. Je na to fakt dobrá.
Jukka: A totem… je tam opravdu hluboký význam.
Vesa: Máme ho od té doby, co odešel Jaska – bývalý zpěvák, který používal na koncertech hodně krve. Nemá ho nahradit, ale potřebujeme tu mít něco mrtvého. Něco, na co se soustředíme a co oslavujeme.
Jukka: Je to také na počest Jaskovi za to, že byl součástí kapely, ale už tu není. Ta krev a tak dala kapele něco navíc. Všem to připadalo strašně cool. Takže tohle po něm zbylo – totem na pódiu je on.
Vesa: Na ten totem svým způsobem směřuje naše hudba. Taková nekro věc. Mám dobrý pocit, když je na pódiu něco mrtvého.

Co se s ním stalo? Četl jsem někde, že zmizel kamsi do pralesa, jestli je to pravda, co tam dělá?
Vesa: Je někde na jihu.
Jukka: Momentálně nevíme, kde je.

Takže nemáte vůbec tušení, co zrovna dělá?
Jukka: Ne, ani když byl v kapele, nikdy jsme si nebyli jistí, jestli se ukáže na zkoušce nebo ne.
Vesa: Nakonec stejně nikdy nepřišel, jen na koncerty.
Jukka: A nikdy jsme si nebyli jistí, jestli se vůbec ukáže. Většinou přišel, ale je to opravdu zvláštní člověk. Takže o něm moc nevíme a ani ho v podstatě neznáme. Tajemná osobnost.
Vesa: Je to starý známý, znám ho ještě z devadesátých let z Raumy, kde jsem žil a on se pohyboval na blackmetalové scéně, kterou jsme tam tehdy měli. Vždycky to byl šílenec a zůstalo mu to. Chtěl se každopádně vydat na jih a já jsem fakt rád, že tam šel. Chtěl tam najít něco, co mu chybělo. Opravdu to vypadalo, že mu něco schází. To ho drželo v kapele. Takže aby pohnul se svým životem, musel se někam vydat a teď je v prachu. Ale slyšel jsem něco ve smyslu, že žije a že byl na jihu Španělska. Což je fajn. Prostě se vypařil.
Jukka: Někde bude, asi naživu. Vždycky to byla tajemná osoba. Ani jsme se s ním nebavili o kapele a takových těch oficiálních věcech.
Vesa: Jen se objevil, udělal to svoje a zas zmizel. Bylo opravdu fajn mít ho v kapele, ale všechna ta krev byla trochu náročná na logistiku.

Byla to pravá krev?
Jukka: Jasně, pokaždé, nikdy umělá. Máme fajn historku, když jsme byli s Neurosis na turné. Měli jsme a pořád máme řidiče, zvukaře, manažera, prostě super chlapa Nicolse. Je to profík. A teď jsem zapomněl, o čem jsem chtěl mluvit! (Smích)
Vesa: Krev…
Jukka: První koncert jsme měli v Berlíně a Jaska zavolal Nicolsovi – manažerovi, jestli může někde sehnat krev. Takže se ji pokusil někde koupit. Přišel do obchodu, zeptal se, jestli nemají prasečí nebo kravskou krev a oni na něj zavolali policii, protože tam takové věci nejsou normální. Poslal nám zprávu, ve které stálo, že ho málem zatkli a „Sežeňte si tu krev sami, vy blbci!“
Vesa: Ve Finsku prodávají mraženou krev v každém supermarketu, je to tradice.
Jukka: Dělá se tu z krve jídlo, salát, krvavá klobása a palačinky, nebo co to sakra je. Ve Finsku se prostě dá koupit krev snadno, ale v Německu očividně ne. Ale víš co, když děláš tuhle věc s krví na pódiu, neměla by to být falešná krev. To je jako souložit bez ptáka nebo tak něco. S dildem. (smích) Každopádně, my nechtěli „dělat show“, jenom jsme měli kurva divnýho zpěváka.
Vesa: A stejné to je i s kostmi. Prostě chtěl pít krev a mít na sobě pověšené kosti.
Jukka: Takže to fakt nebylo kvůli show, ale kvůli němu a hudbě.
Vesa: Myslím si, že teď pije krev někde ve Španělsku. Aaaaarrrrrggghh! (Smích)

Vaše hudební tvorba působí rituálním, transcendentálním dojmem, jaký význam pro vás má rituál, transcendentno, náboženství, víra – resp. jak (moc) vážně tyhle věci berete?
Jukka: Myslím si, že to jde spíš proti náboženství.
Vesa: Není v tom náboženství, ani nějaký -ismus - jako budhismus, satanismus nebo okultismus. Je to taková směs všeho možného, všech esoterických směrů nebo univerzálního myšlení o ničem. (Smích) Když hrajeme, je to jako kdyby nás něco ovládalo. Jakoby nás tlačila nějaká síla a ukazovala nám směr, kterým se máme vydat.
Jukka: Jak jsem říkal, nic nehrajeme.
Vesa: Prostě se to děje. A to je věc, kterou tak nějak uctíváme – tohle dění. Je poměrně těžké se o tom bavit, jelikož sám nevím, co to vlastně je. Je to něco neznámého. Necháváme si hodně volného prostoru pro improvizaci a necháváme věcem volný průběh. A to samé platí pro obaly a obrazy. Všechno je to stejné, prostě se to nějak stane.
Jukka: Neplánuje to. V jednu chvíli se může tvářit, že není schopný nic udělat, ale po měsíci přijde a má hotovo. Potřebuje se dostat do takového rozpoložení…
Vesa: Je to věčný proces, než všechny střípky zapadnou do sebe, a pak se to stane. Všechny obrazy, texty, hudba, se vším je to stejné.
Jukka: A to je ta věc, kterou oslavujeme svou hudbou. Příště, až budeme znovu hrát, může to klidně znamenat konec kapely, kdo ví. Nikdy nevíš, co se stane, když tu je tahle podivnost. Třeba s tím sekneme. Ale zatím se to svým způsobem jen zlepšovalo.
Vesa: Proces a progrese.
Jukka: Cítím to líp, než když jsme začínali. Jasně, první demo nejlepší, pořád to platí. Další hned za ním.
Vesa: Pokračuje to. Nemyslím si, že bych byl nějak spirituálně založený člověk. Nejsem věřící. Jen vím, že něco tu je. Neřekl bych, že musíš být duchovně zaměřený člověk, abys věřil v nějakou podobu Boha. Ta představa naprosté prázdnoty, jako je vesmír, ve kterém je slunce, kolem něj obíhají nějaké kameny, to je dost v prdeli. (Smích) Je to neskutečné, ale jasně, je to tak. To jsme my, hvězdný prach a tak dále. Pro mě osobně právě jsou život, realita a tyhle věci opravdu podivné. Nejsou to jistoty. Život promítnutý v hudbě. Oslava všeho a ničeho.

Druhá část rozhovoru...
 
Ptal se: mIZZY
Otázky: AddSatan, mIZZY
Přepis: mIZZY
Překlad: mIZZY, gorth, AddSatan
Edit: gorth, AddSatan, mIZZY