V době, kdy padla železná opona a do naší, tehdy ještě společné kotliny se Slovenskem, vlítly barbarské hordy děsivých metalových uskupení, jsem se učil číst, psát a počítat. O té době často od, a teď je snad poctím, „veteránů“ slýchávám. Vyprávění v sobě nese jistou nostalgii a má jedno společné: „To tenkrát byla plná hala, rozumíš, na Napalm Death a Obituary bylo tehdy nějakejch osm tisíc lidí, jó, to byly časy…“ Uběhlo víc než dvacet let a dnes ty samé, a po právu nazývané legendy, se vrací. Společně. To byl asi nejpádnější důvod do pražské Folimanky vyrazit, protože možnost tyto skupiny, vyjma Carcass samozřejmě, u nás potkat samostatně, je častá, ale společné vystoupení? Nevšední záležitost, která se nedala minout.

Pojďme nejdřív k organizaci koncertu, která bude vždy rezonovat s místem, kde se koná. Hala Folimanka je domovské místo basketbalového týmu, takže na nával v hledišti je zvyklá. Teď bohužel musela pojmout dvakrát tolik víc lidí (+ plocha), což samozřejmě úskalí, v lepším slova smyslu, přineslo. Vstup a odbavení u šatny po 18. hodině šlapal vcelku dobře, po koncertě však katastrofa. Horší ale bylo, že se nedostalo na vrácenky a návštěvník nemohl halu opakovaně opouštět. Dle pozdějšího vyjádření z pořadatelského týmu se vyšlo vstříc vedení haly, protože to od obyvatel okolních domů neustále přijímá stížnosti, že se při jakémkoliv dění u haly srocuje lid a dělá brajgl. Jestli je to tak u sportovních fanoušků, nevím, ale ty „rockové“ akce se tam nedějí každý týden a pochopení pro jeden večer se najít snad mohlo. U jednoho vstupu byl udělán ohraničený koridor pro kuřáky a, lidmi oblíbené, toitoiky. Nemožnost odejít vyvolávalo emoce u metalheads také hlavně při pohledu na cenu občerstvení, tedy toho nejdůležitějšího atributu - piva. Oněch 40 korun za kelímek partnerského pivovaru Budvar bylo dostačující k vyvolání prohlášení, že s Obscure na akci už nikdy. Tohle téma se v diskuzi stane ještě chvíli nosným námětem, přesto osobně vidím největší průšvih v tom, že hala nebyla nikterak, nebo nedostatečně, klimatizovaná a masa lidí udělala z Folimanky neskutečnou, nedýchatelnou saunu. Fanoušek extrémního metalu tento večer ke své hudbě prošel opravdovou zkouškou oddanosti.

Ta přišla úderem půl sedmé přesně, kdy na velké festivalové pódium vlítli Herod. Dvě kytary, bicí a pěvec na ploše dvaceti minut stihli odprezentovat, jak se ve Švýcarsku hraje vcelku tendenční post-metal. Hudba nepostrádala okázalou valivost, o kterou se staraly dvě osmistruny bez basy, ale zpěv nijak z žánrových škatulek nevybočoval. Herod mi žánrově nevyčnívali, neurazili však. Svou hudbou šli mimo zbytek večera a jako zpestření, nebo třeba pro někoho i rozšíření obzorů, splnili úkol důstojně.

Celý večer se hrálo přesně na čas, takže již úderem sedmé na to za solidního aplausu vlítli věčně usměvaví Voivod. Ani tento večer tomu nebylo jinak a spustili svůj… kosmos thrash. Hned s úvodní skladbou jsme se přesunuli do osmdesátých let k desce Rrröööaaarrr a víc než punkový feeling Ripping Headaches rozpoutal pod prkny první, věkově 35+, kotel. S druhou skladbou se v tempu lehce zvolnilo, ale feeling zůstal stejný. A vůbec Voivod byli tento večer takový správně uhozený punk. S jistou nadsázkou se dá říct, že Quebečtí prostě takoví jsou, protože když se přecházelo z dvacet pět let staré Tribal Convictions do aktuální Kluskap O'Kom, člověk by ani nepoznal rozdíl. Nálada, atmosféra, hudební a skladatelské postupy nezestárly ani o den a zní furt svěže. Do setlistu se pak bralo převážně ze starších desek. Se skladbou Chaosmöngers jsme se do dimense Hatröss podívali podruhé, naopak z Nothingface nebo Outer Limits ani nota, zato zazněla The Prow z Angel Rat, která byla asi nejtanečnější skladbou celého večera. A aby toho nebylo málo, jakože bylo, za celý 40minutový set zazněla i úplně nová skladba Forever Mountain. Voivod mají z čeho vybírat, a i když má každý své preference pro jinou desku, ve výsledku výběrem osloví všechny. Ostatně nejen výběrem, za ty roky kapela pořád hýří skvělou náladou a hraní si vyloženě užívá, ta nálada se pak přesouvá na fanoušky a chemie kapela-fanoušci funguje až magicky. Výkon podpořil i ucházející zvuk, který nesl hloubku poslední desky, jen o trochu víc nahlas. Ačkoliv kapela jejich formátu si velká pódia zaslouží a na festivalech vždy odvedou parádní výkon, přesto se neubráním dojmu, že jim to stejně nejvíce sedí v klubu. Voivod tedy na výbornou, valí jim to jednoduše pořád stejně dobře.
 
Setlist: Ripping Headaches, Tribal Convictions, Kluskap O'Kom, Chaosmöngers, The Prow, Overreaction, Forever Mountain, Voivod

S dohraným setem Kanaďanů zmizela poslední místa v hledišti, dokonce jsou zabrána i ta, která jsou na úrovni pódia. Inu jsme na večeru legend, plno se dalo očekávat. A jedeme opět na čas. Osmou hodinu načíná intro Apex Predator – Easy Meat ze stejnojmenné desky, která tvoří páteř celého setu Napalm Death. Britové si od prvních not vzali halu pěkně do parády a udělali z ní solidní mlýnek na maso, do kterého přidávali jeden vál za druhým jako neúnavní řeznici na jatkách. Ve vzniklé sauně vydrželi v kotli jen ti nejodvážnější, padající, okopaní, potlučení, ale naprosto spokojení šílenci. Těsně nad nimi jako z řetězu utržený čert a poháněn celou mašinerií kapely, ve které došlo k dočasné změně na postu kytary (tedy již vloni v listopadu, kdy formaci dočasně opustil Mitch Harris – popravdě na letošním Brutal Assaultu jsem si toho z vícero důvodů nevšiml), běsnil Barney. Každopádně na Folimance místo něj zaskakoval John Cooke z Corrupt Moral Altar a dluží se dodat, že to zvládl na výbornou, a to nejen se skladbami z nové desky, ale i s legendárními ze SCUM (aby ne, když je tato deska jedna z pilířů žánru). Set měl tedy jako u Voivod povedenou retrospektivu, kdy starší skladby logicky měly o něco větší ohlas. V létě v Josefově borcům z Birminghamu nevyšel zvuk, kdy jim ho krásně „vypnul“ zvukař, teď v Nuslích byl místy až zbytečně nahlas (až za hranicí snesitelnosti), hlavně přetažený virbl demoloval uši víc než obvykle, přesto celkový dojem je pozitivní. Vždy zběsilí Napalm Death prostě nezklamou.

Setlist: Apex Predator – Easy Meat, Silence is Deafening, When All Is Said and Done, Smash a Single Digit, Metaphorically Screw You, Scum, Social Sterility, Deceiver, Strong Arm, How the Years Condemn, Suffer the Children, You Suffer, Nazi Punks Fuck Off, Adversarial/Copulating Snakes

Obituary byli se začátkem setu taktéž notně vyřváváni, takže, aby sauna dostala plnohodnotné estetičnosti, pustili do přeplněné haly umělý kouř. A působilo to s jejich hudbou dost příznačně, valivější střední tempa tak krásně kontrastovala s vizuálním projevem. Zahaleni v kouři tam prostě někde na pódiu jsou, netřeba je hledat, natož vidět, dávali o sobě vědět dobře. Každý pomalejší riff se proměnil v nůž, který řezal a řezal, aby mohl vokál Johna Tardyho klovat co nejhlouběji. Úplný kontrast s Napalm Death. Američané poslední dobou sázejí hlavně na starší tvorbu a rozhodně se jim to vyplácí, novější skladby včetně těch z loňské desky Inked In Blood postrádají onu zhoubnou hloubku v lepším slova smyslu, v tom horším zní jako vcelku průměrný deathmetalový bigbít. Povinně ale skladby z novinky musely zaznít, a jak se říká „sto lidí, sto chutí“, odezvu v hale měli nepochybně velkou. Já si mnohem víc pochutnával na starších chodech a v závěru setu v podobě 'Til Death, Don't Care a Slowly We Rot se doslova tetelil blahem. Ať už jsou nové desky jakékoli, výkon Obituary byl rozhodně přesvědčující a naživo mají stále co říct.

Setlist: Redneck Stomp, Centuries of Lies, Visions in My Head, Intoxicated, Bloodsoaked, Dying, Find the Arise, 'Til Death, Don't Care, Slowly We Rot

Folimanka, respektive návštěvníci, jsou na pokraji kolapsu, a to je přesně ten pravý moment pro Carcass. První klubové vystoupení od reunionu, jestli se tedy o narvané hale dá mluvit jako o klubu. A zaplněná je právem. Kult všech kultů? Opět právem. Pilíř, bez kterého by žánr nevypadal tak, jak vypadá, jednoduše řečeno legenda. Co od ní v roce 2015 čekat, když nejzásadnější desky vydala na začátku devadesátých let, aby se v půlce desetiletí na sedmnáct let odmlčela? Především kvalitní koncert s důrazem na dva roky starou desku, která má i nemalý zástup odpůrců. Výběr skladeb se samozřejmě dal očekávat a tipuji, že část z této masy fanoušků kvůli tomu ve čtvrtek do haly nedorazila. Je to škoda, protože Carcass jsou ve formě, jejich výkon byl přesvědčivý. Kytary čitelné, rytmika šlape, rychlost, když byla potřeba, adekvátní a hlavně… Jeff. Jemu to „zpívalo“ náramně a nezapomínal děkovat, v češtině. To vše bylo podpořeno i vizuálně, kdy se na plachtu za kapelou promítala adekvátní projekce k tématu skladeb. Ze Surgical Steel, která zní přece jen trochu víc heavy a nálada celého koncertu tomu odpovídala, se ale hrálo nejvíc. Carcass model 2015 je prostě velkopódiová metalová kapela, ale dostalo se i na mršinové výkvěty raných dob, např. Reek of Putrefaction nebo Corporal Jigsore Quandary. Ty rozhodně nemají problém zničit jakýkoliv zapadlý klub, ale i na velkém, festivalovém pódiu fungovaly. Celkově prostě velmi důstojný průřez historií zakončený jakýmsi průsečíkem staré a nové tvorby, písní Heartwork. Těžko říct, jak bude vypadat, pokud přijde další deska, skladba písní pro další koncerty, že by ale další tvorba z koncertů vytlačila klasické vály, si nemyslím, pořád to je to, co Carcass definuje a dělá to z nich, právem, legendu. Jen jedna meta jim chybí… ale je jen otázkou času, kdy se na tom správném Bojišti objeví.

Setlist: Unfit for Human Consumption, Buried Dreams, Incarnated Solvent Abuse, Cadaver Pouch Conveyor System/A Congealed Clot of Blood, The Granulating Dark Satanic Mills, Captive Bolt Pistol/Genital Grinder, Exhume to Consume/Reek of Putrefaction, Keep On Rotting in the Free World, Corporal Jigsore Quandary, Mount of Execution, Heartwork

Spojení těchto čtyř jmen rozhodně způsobilo senzaci. Osobně jsem v přeplněnou halu nevěřil, ale fanoušci jsou evidentně víc než věrni. Žádná z kapel nebyla vítězem, každá na to šla jinak a každá si svým způsobem halu podmanila. Na Folimance se jen nostalgicky nevzpomínalo, tyhle legendy mají stále co nabídnout. Podobným tours – minimálně u nás - evidentně pšenka pokvete.