Naše dobrodružná výprava po pražské náloži Darkend a Voltumna pokračovala druhý den na Slovensko. 27.2. se totiž v Bánské Bystrici konala pohanská sláva Noc Besov, tedy její už deváté pokračování, což jsem ani popravdě před potvrzenou účastí nezaznamenal a byl pak překvapen, kolik ročníků se již konalo. Minulý rok se Noc Besov pořádala i v Brně, chápu ovšem, že se pořadatel na mé rodné město letos vykašlal. Návštěvnost na koncertech zde a na Slovensku je totiž velmi rozdílná stejně jako atmosféra a zápal fanoušků, ale k tomu se dostanu až v následujících odstavcích.

Cesta trvající čtyři hodiny byla útrpná, jedinou záchranou bylo o pauze zkonzumované kafe, ale i to po nějaké hodině a půl vyprchalo z krevního oběhu a chuť spát se vrátila. Na místo určení do Rock Clubu Tartaros jsme dorazili akorát na úvodní kapelu, při jejím začátku se roznesly letáky na podporované akce, omrknul hezký klub a otestovala příjemná obsluha u baru a šlo se „tančit“ k pódiu.

Krahulec, to je mladá, nadějná parta hrající slavic neofolk. Při vstupu do sálu, v němž se nacházelo pódium a po bocích místa k sezení umístěná tak, že nezabírala téměř žádný prostor, moje smysly spolu s perfektní muzikou zároveň zasáhla vlna pozitivní atmosféry. První postřeh při rozkoukání byl, že účast na akci byla ohromující a celý klub byl narvaný nadšenými fanoušky k prasknutí. Krahulec v přítomných vyvolávali radost i vášeň, tancovalo se, skákalo, headbangovalo. Málokdy se třeba vidí na folku kotel, ale tady byl! Mrzí mě, že u nás v Česku se podobně zapálené, nadšené publikum na podzemní kapely vidí sporadicky. Krahulec hráli zvesela, divoce a jejich produkce byla skočná. Na pódiu se vyskytovalo hojné množství nástrojů jako akustická kytara, baskytara, ale hlavně flétny, dudy a akordeon. Líbil se mi sound, jakým se Slováci prezentovali. Akustický folk, ovšem přitvrzený baskytarou a s občasným blackově laděným skřekem strunného hráče Štefana Ráce. Jako celek to vlastně znělo i originálně. A i když se celá kapela snažila, o největší show se staral frontman Matej Beňo, jehož výkon byl uvolněný a efektivně s lidmi v klubu pracoval. Mnou prostupovalo hřejivé nadšení skrz na skrz, bylo jasné, že tohle bude výjimečný večer.

Po souboji s eury, na které jsem si musel chvíli zvykat, se na pódiu představila druhá slovenská skvadra a oproti Krahulec zvuk rázně přitvrdil. Velesrune byli hození více do black metalu a v životě jsem o nich neslyšel. Nemám tedy naposloucháno, ale set se jim vcelku vydařil, i když jsem měl v hlavě spíše předešlé folkaře. Šlo zpozorovat, že je to uskupení mladé, stojící teprve na začátku své černě-kovové poutě, sehraní však byli a mladické fandovství se projevovalo rovněž. Sice pro mě bylo těžké se tak rychle na tvrdší vlnu naladit, ve výsledku jsem si však jejich koncert užil, stejně jako pozorování padajících fanoušků na zem. Dredatý zpěvák Bare také zaslouží status - velký showman, byl divoký a nespoutaný jako hladový vlk ve slovenských hvozdech. Táhl celý koncert ze všech nejvíce, tak jak to správný zpěvák v čele dělat má.

Dark Seal, mojí maličkostí spatřeni den před v Praze, se v Bystrici ukázali s plnou parádou a při setu se pod pódiem strhla snad zatím největší řež. Dark Seal překonali svůj výkon z předchozího dne a za podpory divokých pohanských bojovníků na place rozjeli svůj keltsky laděný black metal na plné obrátky. Zvuk tentokrát vraždil, byl čistý a měl drajv. Honza konečně disponoval kvalitně nazvučenou soupravou, za kterou celý ansábl tlačil kupředu jako legii keltské formace na bitevním poli. Opět se hrály písně jako Svatá Inkvizice, Bouře nebo Cesta osudu, prostě tutovky jako v Praze a které poslední dobou hrají, takže jsem přesně věděl, co mám čekat. Kytaristé do lidí vpichovali své ostré a melodické riffy s neuvěřitelnou vervou jako šípy protínají těla válečníků. Crudelisův skřek naháněl husinec na kůži a jako vždy ukázal, jak se má do mikrofónu krákat. Kytarista a doprovodný zpěvák Von Kollage nezaostával, jeho čisté vokály a podpůrné zpěvy doplňovaly projev hlavního protagonisty perfektně a zvuk ani jednomu neubíral na srozumitelnosti. Bravo, pánové, bylo to výborné.

Kapela, která pro mě ale byla hlavním důvodem k účasti, byla slovenská kultovka Algor. Jejich poslední fošna Hierofánia podle mého patří k nejlepším deskám, jaké v ČR a Slovensku vůbec v žánru pagan a black metalu vyšly. Set započal za vedení hlavního lídra tělesa Aldarona s velkým očekáváním, které bylo naplněno. Melodický, atmosferický a emocemi přeplněný black metal s mysticko/pohanskou tématikou mě nikdy nenechá chladným – ani domácím poslechem, ani živou prezentací. A nebyl jsem sám. Tamní obyvatelstvo Algor zbožňuje a bylo to znát. Leč si už únava brala svou daň a také alkohol se v krvi začal projevovat, i tak se místní předvedli a kapelu pořádným dováděním podpořili. Lesovik, Střetnutí s posvatnom, Za onoho času, vše zásadní z poslední desky zaznělo. Padla volba i na kousek z debutu, který jsem ale slyšel jen párkrát a nemám ho moc zažitý, přeci jen je trošku jinde. Perfektní zvuk dodával skladbám na ostrosti a vynikalo především hrdlo tahouna Algor spolu s texty písní. Srozumitelnost přišla vhod, Aldaron je nejen výjimečný kytarista a zpěvák, ale rovněž textař. K vystoupení nemám výhrad, ale zahrají tito umělci vůbec někdy špatně?

Kdo touží po výjimečné, přátelské atmosféře, výtečné organizaci a celkové pohodě spolu s výborným výběrem kapel, nechť příště jede do Bánské Bystrice okusit to, co mou osobu naprosto pohltilo a učinilo šťastnou. Díky moc Noc Besov za fantastický večer, příště určitě nevynechám.

Fotky © Zoufalý fotograf