O tom, že obliba retro synthwave projektů poslední roky stále roste, se nemá smysl bavit. Už v minulých letech především Perturbator a Carpenter Brut, jakožto dvě největší současná jména, potvrdili, že umí přitáhnout slušné množství fanoušků. I se samostatnými koncerty zvládli už vyprodat Lucerna Music Bar a Roxy. A co teprve, když úplně poprvé přijeli do Prahy zahrát spolu? To rovnou mělo smysl šoupnout akci do Fora Karlín.

Vyprodáno sice tentokrát nebylo, ona kapacita pro 3000 lidí je fakt dostatečná a lístek za tisícovku taky není málo, ale i tak šlo poznat, že nedělní koncert přilákal dost návštěvníků. Tak akorát, aby se dalo bez většího tlačení dostat na dobré místo, ale zase aby sál nevypadal prázdný. Dorazilo odhadem 1500 hlav a kapely se tedy dočkaly i zasloužené odezvy.

Mnoho lidí začalo slušně pařit už na první Ho99o9. Osobně jsem od této trojice před koncertem neslyšel jediný song a nechal jsem se překvapit, ale pár jedinců i na ně začalo rozjíždět moshpit, do kterého se časem přidávalo více a více lidí. A nebylo to jen dělání bordelu pro nic za nic, hororoví Američané rozhodně překvapili a na začátek večera pěkně naložili. Míchali industriální prvky, rap, ale aji hardcore-punkové bicí.

Bubeník byl vlastně členem, který toho hrál úplně nejvíc. Kolikrát jen nějaký základní rytmus, ale došlo i na d-beatové sypačky. Další dva dredatí týpci hlavně zpívali, rapovali a dělali show. TheOGM sem tam hrál něco i na synťáky, ale většina podkladu šla beztak ze samplu. A byť to místy byl i docela nelogický mišmaš, většina setu Ho99o9 makala dost dobře, měla úderný zvuk a super světla. Vrcholem budiž moment, kdy ke konci jeden z rapperů slezl z pódia a i s mikrofonem naběhl rovnou doprostřed kotle, kde pařil a řval s ostatními fanoušky. Dobré nakopnutí koncertu, a vůbec se nedivím tomu, že si kapela zahrála třeba i na Hellfestu.

Je ale jasné, že mnohem více lidí dorazilo hlavně kvůli dalším interpretům. A nechci se moc pouštět do srovnávání, zda je dnes větší jméno Carpenter Brut nebo Perturbator, ale vzhledem k velikosti dřívějších koncertů i k počtu poslechů na Spotify a dalších platformách bych řekl, že více lidí přišlo kvůli prvně jmenovaným. Osobně jsem tedy vždycky patřil více k fanouškům druhého jména a ani poté, co jsem Carpenter Brut v minulosti viděl live, se nic moc nezměnilo. Jak před pěti lety v totálně nacpané Akropoli, tak ani následující rok na Brutal Assaultu mě nějak extra neodpálili. Zábavné koncerty to sice byly, ale stále jsem zůstával teamem Perturbator, jehož koncerty mě přeci jen pokaždé bavily o poznání více.

Jaké překvapení, že v Karlíně se karta obrátila, a Carpenter Brut mě fakt dostali mnohem více než kdykoliv v minulosti. V Roxy ani na letošním BA jsem tedy nebyl, tak nemohu srovnávat se všemi koncerty v ČR, ale věřím, že ten nedělní byl dost možná úplně nejlepší. A to říkám jako člověk, kterému se nijak zvlášť nelíbí ani loni vydaná řadovka Leather Terror. V živém vyznění ale tentokrát jak nový, tak i starý materiál fungoval mnohem, ale mnohem lépe. Svou roli na tom sehrál jednak výborný zvuk, který je v Karlíně parádní prakticky pokaždé, a samozřejmě i vizuální stránka. Hudebně to je možná totální zábavovka, ale dobře udělaná a funkční.

V minulosti jsem tyto Francouze viděl vždycky s projekcí a našlapaným vizuálem. Tentokrát to bylo bez videa, ale zato s ještě promakanějšími světly. Ta světelná stěna, kterou měla trojice za sebou, určitě překonala nějaké videoklipy. Tohle bylo hodně efektní, propracované a často taky všemožnými stroboskopy brutálně problikané. Vypadalo to tedy skvěle, znělo taky výborně, takže není důvod, aby se z půlky zaplněné Forum Karlín nebavilo. Setlist Carpenter Brut byl rovněž dobře našlapaný a poskládaný z těch největších hitů. Tentokrát mě bavily i ty zpívané skladby, které z loňské desky úplně nemusím. Nejvíce to za mě ale vyhrálo kombo Beware the Beast s Kvohstovým zpěvem, dvojka Day Stalker & Night Prowler (což jsou dost možná úplně nejlepší fláky z Leather Terror) a Disco Zombi Italia.

Zrovna ty nejstarší songy z EPček dostaly v živém provedení úplně nový zvukový háv a zároveň je jasné, že Turbo Killer byl party jako prase. Maniac cover jako obligátní přídavek byl už třešničkou na dortu a opět bylo zábavné sledovat, jak všichni přítomní trsají a zpívají “she's dancing like she's never danced before.” Po tomhle bylo jasné, že to Perturbator bude mít docela těžké, jelikož i já, co v minulosti na Carpenter Brut celkem brblal, konvertoval v nadšeného fanouška.

Jak byl tedy po tomhle úspěšný Perturbator? Upřímně, za mě trochu méně, což ale neznamená, že by nás nezabavil. Jamesova produkce je oproti Carpenterovi podstatně méně hudební, ale zase o něco údernější. A víme už z minulosti, že někdy to naživo klapne výborně, někdy trochu méně. Já měl tentokrát tu čest pošesté. Po třech koncertech na Brutal Assaultu se jednalo i o mou třetí pražskou klubovku. Pokud bych měl zavzpomínat, tak na BA první dva sety, kdy hrál sám s PC a pár synťáky , byly podstatně lepší, než když jsem jej tam viděl v roce 2018 za klávesami a s bubeníkem. Naopak, v Praze mě v Rock Café až tak nebavil, ale loni v Lucerně to mělo solidní grády.

Co tedy bylo lepší nebo naopak horší tentokrát? Prvně nutno opět vyzdvihnout vizuální stránku. Po Carpenter Brut přibyla za duem ještě další blikající stěna s velkým pentagramem uprostřed, na kterou bylo opět radost koukat. Zde fakt jde poznat, že do toho pořádně zainvestovali, ať je to maximálně atraktivní pro kohokoliv, kdo třeba jejich hudbu až tolik nežere. A jo, tohle na velkém pódiu zkrátka funguje mnohem lépe než v osekané podobě v menším klubu. Na druhou stranu zase musím říct, že v Lucerně to zvukově tlačilo ještě o něco víc.

Stejně tak si nemohu pomoct, ale stojím si za tím, že vrcholem tvorby Perturbator je album Dangerous Days, které se mu už překonat nepodařilo. Naštěstí z něj, i z následujícího a furt docela dobrého The Uncanny Valley, hraje pořád ty největší hity. Jenže mi přišlo, že tentokrát ty úplně největší pecky vystřílel hned v první polovině. Když zazněly věci jako She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next, Future Club, She Moves Like a Knife a později i Humans Are Such Easy Prey, samotný závěr už působil slaběji. Místo pořádné finální gradace se spíše ubralo tempo a koncert tak nějak skončil.

Jo, předposlední, dost industriální skladba Tactical Precision Disarray byla sice cool, ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že tak grandiózní finále, jako měli Carpenter Brut, u Jamese s jeho bubeníkem chybělo. Na rozdíl od nich mi rovněž připadá, že živý zvuk některým starším skladbám spíše ubral, než přidal. A je úplně jedno, že sem tam do toho James hraje na kytaru, která je spíše na oko, než že by měla opravdu přidanou hodnotu. Zábavná tancovačka to sice stále byla i tak, ale v neděli to u mě zkrátka vyhráli Carpenter Brut.