Ritual Necromancy a Fossilization patří momentálně rozhodně mezi ty zajímavějším jména prohnilé death-doom scény. Jasně, ani jedna z kapel ještě nemá status nějakého (ne)smrtelného kultu, na který budou vzpomínat i další generace metalových fanoušků, ale ti největší fanatici jistojistě už o obou bandách slyšeli a jistě mi dají za pravdu, že svou hudbou už stihly ukázat své kvality. A přitom se bavíme v případě druze jmenovaných teprve o druhé docela krátké nahrávce, ale pojďme pěkně popořadě.

Tento split otevírá patnáctiminutový kus od služebně starších Ritual Necromancy. Hrají zde magoři aktivní rovněž ve svinstvech jako Rites of Thy Degringolade, Ascended Dead, Weregoat, bubeník dokonce naživo vypomáhal legendám jako Blasphemy, Vassafor nebo Incantation, u kterých se zastavíme. Jestli k někomu mají Ritual Necromancy nejblíže, je to rozhodně banda vedená Johnem McEnteem. Inspiraci Incantation se RN nebojí přiznat, ale zrovna v jejich případě to vůbec nevadí, jelikož si z ní berou to nejlepší. A to platí jak pro počáteční valivé riffy, doomové tempo a hluboký growl, tak i pro intenzivnější a podstatně deathmetalovější druhou půlku songu. Jelikož se tentokrát bavíme o relativně krátké stopáži (s ohledem na délku nahrávky, ne samotného songu – ten je zatím ze všech od RN nejdelší), nebudu se pouštět do soudů srovnávající Enter the Depths s předchozím materiálem na řadovkách Disinterred Horrora Oath of the Abyss. S klidným svědomím ale napíšu, že Ritual Necromancy své kvality určitě potvrdili, a díky novince jsem hned začal vzpomínat na jejich koncert před Mitochondrion a taky na to, jak mě sere, že jsem je nemohl vidět, když hráli naposledy v Praze s Of Feather and Bone. (80%)

Druhá polovina splitu patří Brazilcům Fossilization. Ti se představili loni svým debutovým EP He Whose Name Was Long Forgotten, na kterém předvedli, jak se kurva death-doom hraje. Nejedná se ale o žádné nováčky, hlavní dvojice hraje rovněž v sludgedoomových Jupiterian, kteří mě naživo už třikrát totálně rozdrtili. Něco mi ale říká, že až budu mít tu čest vidět Fossilization, zážitek to bude ještě mocnější. Loni vydaných pět skladeb totiž svým hutným zvukem a nasraným vokálem válcuje dost krutě. Na letošní split přispěli Brazilci dvěma šestiminutovými skladbami a hned od prvních vteřin Exalted in the Altar of Insignificance jde poznat, že ve svém diktátu plánují pokračovat. Když se ale v půlce skladba přehoupne do doomovější pasáže, se zklidněním částečně ztrácí koule. Na rozdíl od Ritual Necromancy, kteří zvolili opačný postup – nejdříve doom a až pak smrt, zpomalení death metalu není až tak efektní. Druhý song Fossilization je ale poněkud rozvážnější a vlastně i vydařenější. With Blood and Feathers to neodpálí až tak násilně, poměrně dobrý riff drží ve středním tempu, postupně jej zklidní, a následný rozjeb s pár závěrečnými záseky funguje rozhodně lépe. (70%)

A i když si myslím, že Fossilization tentokrát nenahráli tak silný materiál jako na loňském EP, pořád se určitě jedná o žánrový nadstandard a ostudu si neudělali. Jejich spolupráce s Ritual Necromancy, kteří u mě letos zabodovali více, rozhodně dává smysl. Obě kapely však ukázaly, že death-doom fakt umí a minimálně pro jejich fanoušky a deathmetalové fanatiky je tato nahrávka povinnost. Není to sice žádný extrém jako třeba od Grave Upheaval nebo dalších nekromancerů, ale poctivě odvedené řemeslo určitě. A věřím tomu, že díky společnému splitu získají obě bandy minimálně pár dalších příznivců. Mě osobně totiž baví více než velká část loni glorifikovaných desek .