Nebude pro nikoho asi žádným překvapením, že šesté řadové album Return from the Other Side se nese v podstatě v totožném duchu jako předchozí KRF a vlastně i převážně celý zbytek diskografie Cales. Už sama o sobě tahle skutečnost je myslím pro většinu fanoušků dobrou zprávou a zárukou kvality.

Zvuková a produkční stránka alba, opět plně v Blackieho režii, možná oproti KRF vykazuje známky o trochu větší hutnosti, připadá mi, jakoby tam o něco víc vyčnívala baskytara a mlaskavější kopák, ale jinak nemá cenu se o nějakých zvukových či hudebních změnách zmiňovat. Po prvním poslechu jsem sice nabyl dojmu, že skladby docela splývají jedna v druhou a výsledkem byl vkrádající se pocit monotónnosti, což mi ale následné soustředěnější poslechy naštěstí vyvrátily a nové album je možná i o něco rozmanitější než to předchozí. Pojďme si ho tedy představit detailněji.

Úvodní titulní song je velkolepý střednětempý otvírák zhruba ve stylu Transfer, i když pravda, tak výborný riff jako ve zmíněné skladbě ten aktuální není. Over the Abyss of Life and Death zas nabídne chytlavé rytmické prvky a početné vokály v pozadí, s kterými kdysi dávno přišel nebožtík Quorthon. Závěr třetí skladby Highlander je další vzpomínkou na Bathory, kde odkaz A Fine Day to Die je téměř nepřeslechnutelný. Vůbec ducha Bathory, který se proplétá celou tvorbou Cales, beru jako jedno velké plus, navíc málokde ho lze vnímat v tak kvalitní podobě, jako se tomu děje právě u Cales. Verdict je hodně uhrančivý song, postavený na hutném houpavém riffu, který by se neztratil ani u Black Label Society, minimálně v dobách, kdy za něco stáli. Heathen Beast je zas oproti tomu divoký rychlík, který kolem proběhne jak stádo splašených koní. Šestá Down There je další masivní kousek, založený na jednoduchém zasekávaném riffu a pomalejším tempu. A pokud vám v tomto přehledu něco chybí, vězte, že to najdete v závěrečné Redemptions by Blood, nejmajestátnější a nejepičtější skladbě aktuální kolekce, náladou a vyzněním vracející se až někam k debutu či druhé desce The Pass in Time a která svou hudební náplní asi nejvíc charakterizuje osobité hudební charisma Cales.

Tento svébytný projekt totiž i nadále zůstává originálním tělesem na české hudební scéně, a ačkoliv musím přiznat, že výsledný dojem mi docela kazí Blackieho vokální projev, který podle mě kvalitou a provedením za instrumentální složkou dost pokulhává, přesto se asi nejedná o tak velký nedostatek, aby komukoliv bránil užít si tento ideální soundtrack do výletů podzimní přírodou.