Hudba americké písničkářky Chelsea Wolfe vždy trochu připomínala bezesnou noc, při které ožívaly ty nejhorší noční můry. Nebezpečné ticho, pod jehož povrchem rezonoval hlučný neklid. Nové album temné princezny z Kalifornie, Birth of Violence, je ale o něco méně zneklidňující. Chelsea Wolfe totiž konečně také jednou vychází na denní světlo. Ale nebojte, v jejím případě se veselých písniček nedočkáte.

Chelsea Wolfe po nahrání rozporuplně přijaté desky Hiss Spun, která byla syrová, chladná a experimentální, a následném turné, ztratila sama sebe. Studnice energie byla vyčerpána a ona se stáhla do svého nového domova kdesi v přírodě, kde začala pátrat po svých ztracených částech, učila se o sebe opět pečovat a zároveň pro ni bylo terapií tvořit. Tolik ke vzniku Birth of Violence, se kterým se zpěvačka a kytaristka v jedné osobě poohlíží po své minulosti, díky čemuž do rukou opět uchopila akustickou kytaru.

Birth of Violence odráží obrovské zkušenosti, které Chelsea Wolfe za tu dobu získala, tudíž je album kompozičně, produkčně i aranžersky úplně někde jinde než začátky její kariéry. Kdo by si myslel, že Birth of Violence jsou jen obyčejné, nudné akustické písničky, to by v tom případě neznal Chelsea Wolfe, která si za dobu své umělecké existence získala mnoho stálých příznivců jak v metalovém světě, tak v tom civilnějším.

Birth of Violence je kolekcí vyklidněných a zpěvných folkových písní, přesto se pod akustickými tóny šklebí zlé a temné elektronické pokrývky a smyčce, které čas od času připomenou, že Chelsea Wolfe je stále královna temnoty a že se jí tak přezdívá právem.

Samozřejmě je Birth of Violence postaveno na andělském zpěvu autorky. Co čekat jiného, než tragicky smutný, něčím nespecifickým neuvěřitelně vábný zpěv? Tentokrát má ale ještě větší kouzlo než například na jinak skvělé desce předchozí. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že je Birth of Violence osobnější. Hledání sebe sama při komponování a nahrávání vedlo k uvědomění si své vlastní ženskosti, jíž Chelsea Wolfe do svých slov, které se vší osobnostní originalitou a obrovským osobním kouzlem vyzpívává, vložila.

A tak v jednoduchých hudebních praporcích zpívá o své ženskosti, touhách a přáních, lásce k přírodě, ale například dokonce o střelbě na amerických školách. Birth of Violence je intimní, osobní zpověď jedné ženy, která se kromě toho vyjadřuje i ke zlu ve světě. Osobní kouzlo Birth of Violence najdete tehdy, pokud dáte albu dostatek času a ještě vám pomůže pochopit samotnou zpěvačku. Dost možná je ale Birth of Violence určeno především dlouhodobým fanouškům Chelsea Wolfe, kteří ji znají a zamilují si materiál rychleji. I mě chvíli trvalo, než jsem album začal brát jako něco více než jen jako hudbu, která je vhodná do pozadí k práci. Ale je to Chelsea Wolfe, a ta nenahrává průměrné desky. Pod kouzlem minimalismu se skrývá něco mnohem více – silná a charismatická osobnost, která je nenapodobitelná.

Chelsea Wolfe kráčí po blatech a zpívá své písně z Birth of Violence na Měsíc jako zakletá princezna noci, nakonec ale dokáže vyjít i na denní světlo. A tak je poslech Birth of Violence pohodový a příjemný. Budete mít chuť si společně s Chelsea Wolfe zpívat. Její černá duše ale zůstala světlem nedotčena. Úplně si představuji poslech Birth of Violence někde u plápolajícího krbu se sklenkou vína v ruce, nádhera.