Letošní rok se nese (tak nějak už od uplynulých Vánoc), ve znamení odchodu celé plejády hudebních osobností. Smrt s sebou častokrát přináší další glorifikaci zemřelého, ale odkaz DAVIDa BOWIEho se stal nesmrtelným již za jeho života. Právem mu tedy patří i u nás první místo, na dalších stupních si pak hoví norští experimentátoři ULVER a thrasheři ANTHRAX.

Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od července 2015), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(5) DAVID BOWIE – Blackstar (01/2016)

- pokud to už nedělají, tohle album budou všichni teď hypeovat, ale ono je proč. DB zásadně neznám, ale stačilo vidět titulní klip a bylo jasné, že desku musím slyšet. A nejednou. Je skvělá. (bizzaro)

- uhrančivé, melancholické, psychedelické. Trochu mě mrzí, že jsem si to pustil, až po Bowieho smrti. Tohle vydrží v přehrávači dlouho. (onDRajs)

- jelikož se na Marastu nejspíše objeví v dohledné době recenze, tak jen ve zkratce. Ano, rozloučení těsně před smrtí ve velkém stylu (a i díky klipu k Lazarus). Opravdu perfektní album. Sue (Or in a Season of Crime) postavené na totálně zabijácké base je naprosto geniální. (mIZZY)

- poslední deska, dnes už bohužel také nebožtíka, je pestřejší, smutnější, rozmanitější než předchozí The Next Day z roku 2013. Víc než důstojný odchod. (brutusáček)

A hlas přidal i gorth.
 
 
 

(3) ANTHRAX - For All Kings (02/2016)

- ušima to jenom prošumělo, občas chytlo za srdíčko, celkově na desce ale není nic zásadního a jak někde řekl Scott Ian "všechny riffy už vymyslel Tony Iommi." Já navazuji, že Anthrax se skutečně dobrými a neslyšenými riffy (tady totiž stále dost často mám pocit, že se mlátí prázdná sláma) nepřišli už pomalu dvě dekády. (LooMis)

- klasičtí Anthrax se vším všudy. Belladonna se zlepšil, nejlepší z kapely je ale jako vždy Charlie za bicími. Kytary tolik neřežou a hudba je trochu předvídatelná, ale riffy v hlavně zůstávají, a to je hlavní. Momentálně lepší než Worship Music. (onDRajs)

- na Brutalu byli výborní, tohle mě až tak nebere, ale Breathing Lightning je parádní rádiovka! (brutusáček)

(3) ULVER – ATGCLVLSSCAP (01/2016)

- dlš lbm lvr pkrčj v dch nstlnm mnl dsk. Nerozumíte? Další album Ulver pokračuje v duchu nastoleném minulou deskou. A baví. Mzk k čmkl, třb rzmnžvn. Cože? Muzika k čemukoli, třeba rozmnožování. (bizzaro)

- album, které nepřináší nic moc nového. Jedná se o upravené motivy ze starších či novějších songů. Stejně jako na posledním turné Ulver, které vlastně položilo základ pro tuto desku, zde najdeme například Glamour Box (Ostinati) v podobě nazvané Glammer Hammer, Nowhere / Catastrophe jako Nowhere (Sweet Sixteen) a třeba také Moody Stix, což je vlastně překopaná verze Doom Stix z A Quick Fix of Melancholy. A právě Moody Stix nebo také Cromagnosis jsou důvodem, proč si ATGCLVLSSCAP poslechnout. Mnoho skladeb dostalo velmi zdařilou úpravou úplně novou tvář a nebudu lhát, když napíšu, že jsou i lepší než originál. Ano, najdou se zde i lehce slabší momenty, ale jinak je novinka naprosto parádní. Nevím, zda ji lze považovat nové plnohodnotné album Ulver, spíše bych ji označil za kompilaci, to však nic nemění na tom, že se jedná o jednu z nejpovedenějších nahrávek Ulver. (BandCamp) (mIZZY)

- po kolaboraci se Sluníčkama, je tohle příjemné poslouchání, věřím, že pro někoho až moc jednoduché, ale tenhle severský „chill“ rozhodně jo. (brutusáček)
 
(2) ABBATH - Abbath (01/2016)

- Fenrir Hunts a Endless jsou parádní songy. Zbytek spíše podprůměr a ve stínu Immortal. (BandCamp) (mIZZY)

A hlas přidal i Cronic.
 
 
   
 
 
 
 
 
(2) BORKNAGAR - Winter Thrice (01/2016)

- po předchozích deskách dost příjemný překvapení. (bizzaro)

A hlas přidal i Herelson.
 
 
 
   
 
 
 
 
 
(2) CHTHE'ILIST – Le Dernier Crépuscule (01/2016)

- death metal, black metal, především ale pěknej hnusák, bažina, prašivina, mrtvý myši v dece, tfujtajxl! (bizzaro)

- znáte a máte rádi Demilich? Pusťte si Chthe'ilist a nebudete zklamáni. Neznáte Demilich, ale máte rádi skvěle technicky zpracovaný death metal s pěkně hnusným vokálem? Pusťte si Chthe'ilist a nebudete zklamáni. Nemáte rádi Demilich a death metal? V tom případě se této nové kanadské kapele asi vyhněte, Le Dernier Crépuscule však za poslech stojí. (BandCamp) (mIZZY)
 
 
   
  
(2) CONAN – Revengeance (01/2016)

- podobný typ muziky mě většinou nebaví, ale tohle doom/stoner/sludge dřevorubectví (a to i zvukově) jakože teda jo, čili se dá předpokládat, že ostatní Revengeance bavit nebude! :) Na BA je určitě neminu. (bizzaro)

- další fošna těžkotonážního sludge, možná trochu „čištější“ než předchozí, ale pořád to drtí. (brutusáček)
 
 
   
 
 
 
(2) FLESHGOD APOCALYPSE – King (02/2016)

 - už z vystoupení na předposledním Brutalu bylo cítit, že se FA shlédli v operní teatrálnosti, do které tlačí svůj nasypanej operní death metal. Asi jsem jeden z mála, kterýmu to nepřijde úplně blbý, ortodoxní fanoušky tím samozřejmě ztrácí, ale určitě si najdou nové, zejména ty, kterým "běžné metalové opery" už nestačí. Bude zajímavé sledovat, kam až to hodlají dotáhnout vizuálně na koncertech a zda-li se nakonec neutopí v patosu kolovrátkovitosti jako Therion. (LooMis)

- deathmetalová opera roku 2016, tohle nikdo nepřekoná. Dámy a pánové, usaďte se na svá místa, nebo jinak, najděte si místo na Masters Of Rock, až tam Fleshgod rozjedou divadlo v hlavním vysílacím čase. King není špatná deska, je to jasná cílovka, co jde mimo deathmetalisty… (brutusáček)

bizzaro

ORANSSI PAZUZU – Värähtelijä (02/2016)
- Fini se překonali. Znalým netřeba představovat, neznalým stačí heslo: psychedelický (black) metal.

BERMUDA - Use Your Burdens (12/2015)
- deathcore, co si na nic zásadního nehraje. Těžký doby, těžký kila, těžkej zvuk. Krátký a úderný.

SPEKTR - The Art to Disappear (01/2015)
- nejdříve mě nová deska v black metalu experimentujících Francouzů nebavila, ale jsou desky ne na jeden poslech, a tohle je jedna z nich.

ABORTED – Termination Redux (EP , 01/2016)
- rychlý, precizní, moderní a vlastně i technický death. Aborted sem tam kolísnou, ale není to případ nového EP.

LOVE SEX MACHINE - Asexual Anger (03/2016)
- vyjde až v březnu, ale já poslouchal už v lednu. Sludge o základních principech a pudech, Throatruiner mají na kapely prostě čich!

KZOHH - Rye. Fleas. Chrismon. (11/2015)
- rovnou říkám, jestli sem tuhle desku pro bubeníkovu minulost (sieg heil kapely) dát, jsem řešil dlouho. Ale zbytek kapely je v pohodě a její tematická náplň rovněž. Parádní blackmetalovej soundtrack.

LooMis

BRAINSTORM - Scary Creatures (01/2016)
- podobně jako minulý leden, i letošní obsahoval poměrně dost hevačových desek. Skvělou Metus Mortis (2001) si občas pouštím i dnes, Andy B. Franck, je stále jedním z nejlepších německých vokalistů s hlasem jak zvon. Povedené.

DREAM THEATER - The Astonishing (01/2016)
 - podobné jako u Anthrax, akorát "drýmáči" se tady navíc rozhodli minimálně obsaženou kvalitu rozmělnit kvantitou. Desku (vlastně dvě) jsem zatím teda slyšel pouze 2x, ale jsem naprosto dezorientován ve snaze nalézt silný motiv, kterého bych se chytnul. Neslyším tady nic, co už by DT nenahráli. Dám tomu ještě šanci, ale zoufale se mi to nechce znova poslouchat. Pakliže mi někdo pomůže nalézt začátek nitě, ze které mám rozvíjet poslech tohoto megalomanského počinu, velmi to uvítám. (Z tohoto úhlu pohledu tudíž Anthrax natočili parádní desku.)

onDRajs

BRUTALITY - Sea of Ignorance (01/2016)
- tak jim to, hochům, nakonec s tou deskou, klaplo. Je jasné, že modernu od nich neuslyšíme, ale tak stoprocentní old school jsem nečekal. Zůstal typický Reigelův chlapácký řev a klenutá supermelodická sóla v pomalých tempech. Zbytek je jinší, ale druhé Screams of Anguish už prostě vzniknout nemůže.

gorth

VISIONIST - Safe (10/2015)
M.E.S.H. - Piteous Gate (7/2015)
PINKCOURTESYPHONE - Sentimental Something (8/2015)

brutusáček

SUN KIL MOON – Jesu/Sun Kil Moon (01/2016)
- Mark Kozelek je workoholik, mnohem větší než Brazilec z Texasu, nebo plešatý Kanaďan a setkal se s dalším workoholikem Justinem Broadrickem. Tohle je výsledek osobitého indie folku a tíhy Jesu. Spojení dohromady funguje, oboje se spolu moc nepere. Jesu je spíš volnější a zapadá do ustáleného, možná trochu strnulého, projevu Kozelka.

MEGADETH – Dystopia (01/2016)
- na thrash z téhle velké čtyřky moc nejsem, to když už, tak radši Testament nebo Overkill. Na Megadeth tu jsou jiní odborníci, ti se shodnou, že to šlape a jedná se o překvapení. Mě to baví, to je u tohohle metalu pro mě, to nejdůležitější.

HEXVESSEL - When We Are Deat (01/2016)
- zvonáče, duhová čelenka, květena ve vlasech, trochu Doors, hamondky, a že to vyšlo v roce 2016, bych nikdy neřekl. 

Cronic

VENOMOUS CONCEPT - Kick Me Silly - VCIII (01/2016)

Leif

PLAISTOW - Titan (10/2015)
- post-jazzový projekt, který se kompletně soustředí jen na hypnotizující rytmus a různé experimentování s monotonností. Místy to zní jako techno, místy klavír splývá do ambientní plochy, jindy seká nepravidelné skoro djent rytmy. Nevěděl jsem, že je možné tak pařit na hudbu klavírního tria. (Bandcamp)

Kuba

FUNGUS - Predatory Harvest (10/2015)
- album jsem tlačil již v předchozí desce měsíce a činím tak i nyní. Deska roste s každým poslechem. Jednoznačně jeden z největších deathmetalových objevů minulého roku... (YouTube)
 
 

bizzaro

CLÉMENT BELIO - Proxima (2013)
- fusion, prog, jazz, a aj djent. Jděte do toho.

BELOW THE SUN – Envoy (02/2015)
- Ondrajs psal, ale několikrát se mi deska vždy vymazala. A… výtečněj ambi-doom.

SHAHMEN - All In The Circle (05/2015)
- Gorthovy tipy se vyplatí sledovat, hip hop, co baví.

KENDRICK LAMAR – To Pimp a Butterfly (03/2015)
- kdo tuhle desku neměl v topu, jako by nebyl, a tak jsem si jí i já musel poslechnout. Hm, a dobrý, vážně. Hiphopovej soundtrack.

onDRajs

SOILWORK - The Ride Majestic (08/2015)
- hrají na posledních třech deskách prakticky to samé, ale pořád je to dobré. Nechápu, jak je to možné.

gorth

CULT OF THE 13TH HOUR - Wickedness (2008)
- track a jeho instrumentální verze, dub a deklamace, Kevin Martin + Spaceape, oba v nejlepší formě. Silná výzva.
"Bring this greedy nation to its knees.
...
This is the kind of wickedness you just can't ignore." (YouTube)

brutusáček

MOTÖRHEAD
- tak nějak všechno a hlavně taky Bad Magic.

ENVY - Atheist's Cornea (2015)
– japonská screamová melancholie.

BILL LAURANCE – Flint & Swift
– dvě parádní jazzové desky plné samplů, dechů a prostě všeho, zároveň nenáročný poslech plný melodií, zároveň parádní jazz.

CROWBAR – vše
NEUROSIS – vše
DOWN – vše 

Leif

PRURIENT - Frozen Niagara Falls (05/2015)
- pestrá, vtahující do děje deska, kde je k slyšení animalisticky vyšinuté power electronics, industrial s frenetickými perkusemi, vybrnkávání akustické kytary a atmosférické plochy s Twin Peaks melodiemi. Hudba z jiného světa, mrazivě svírající, odlidštěná izolace. Nehledě na délku a nepříjemnost nedokážu se od této desky odtrhnout a někdy mám chuť si ji hned po skončení pustit ještě jednou. (Youtube)

SHE PAST AWAY - Narin Yalnızlık (05/2015)
- hudba SPA je velmi jednoduchá, ale ten způsob, kterým do sebe vebrali nejúčinnější postupy z gotického post-punku a darkwave, zní dost působivě. Exotičnosti tomu dodávají texty v tvrdě znějící turečtině. (Bandcamp)

Kuba

PESSIMIST (1998 – 2010)
- ignorací Ke hvězdám a dlouhověkosti, přičemž den za dnem krátí se náš čas a neznáme svůj osud a cíl...

NILE - Annihilation of the Wicked (2004)
- deska, která pro mne uzavírá jednu (tu lepší) kapitolu Nile. Pak už to nějak nebylo ono. (YouTube)

AUGURY - Fragmentary Evidence (2009)
- jakožto uctívač debutu Concealed musím bez většího nátlaku uznat, že nakonec následovník zvítězil. Snad se tento rok konečně dočkáme nové desky. Progressive death metal par excellence! (YouTube)

PREGHOST - Seeker (skladba) (2013)
- skvostná skladba! (YouTube)

Gába

CANNIBAL OX - The Cold Vein (2001)
- začátkem roku jsem poslouchal spoustu muziky. Vynikající muziky. Jenže pak se člověk zastaví a uvědomí si, že tikavě přeskakuje z jedné desky na druhou. Není přece čas. Rychle poslechnout jedno a šup na další a další a další… A pak, když to člověk jak známo nejméně čeká… hlava v dlaních, husí kůže a tupý čumění do prázdna. Absolutní beatové zatemnění. Patnáct skladeb, sedmdesát pět minut, bez jediného slabšího momentu. Řadím do absolutního hip-hopového topu všech dob.
PS: Neuvěřitelný, ale podklad k poslední skladbě mi připomíná Akhnatona od Phila Glasse.