Kladenské duo skrývající se pod názvem GORGONEA PRIMA mě už svým vlastně-vydaným EP Behind the Border of Abnormality přesvědčilo, že tady se rodí něco velkého. Debutová deska na sebe nenechala dlouho čekat a pod křídly vydavatele Naga nám Hogath s Tyraelem slibují, že budeme deprimováni vlivem černého uhlí.

Aktuální deska prakticky navazuje tam, kde předchozí nahrávka skončila. Dalo by se říct, že pánové našli onen potřebný recept nutný ke skládání podobné muziky. Vývoj je poznat hlavně v pasážích, kde se oba muzikanti snaží stírat ony pomyslné, limitující bariéry mezi žánry. Výsledkem je pak vynikající mix chladného black metalu s elektronikou a ambientním nádechem. Celková nálada desky je pak ale velmi neuchopitelná a spletitá. Black Coal Depression nabízí nepřeberné množství zvukových fúzí a linek, až je prakticky nemožné všechny na první či druhý poslech odhalit. Samplované smyčce jsou totiž doprovázeny ještě klávesovými podklady, které udržují náboj společně s mutantně se měnícím vokálem. Všechny tyto vrstvy vyplouvají na povrch každým okamžikem - tanečně laděné rytmy i bezcitně chladné pasáže provází sound industriálních pohybů těžké mechanizace.

Zde opravdu není místo pro hezké pocity. Zde se těží uhlí, obrábí kovy, kalí ocel a lidé umírají v bahnitém kalu plném rezavějícího kovu. V jednu chvíli to drží nad vodou ženský vokál, aby se pak následně ztratil pod nemilosrdnou sypanicí bicí automatizace. Ta je vlastně kapitolou sama pro sebe. Aby si totiž posluchač Black Coal Depression plně vychutnal, musí přistoupit na pravidla zvukového spektra, kde nevládnou kytary, nýbrž tvoří pouze jakousi stěnu, na kterou vás tlačí všeobjímající elektronika a rytmika programování. Ta se místy zdá sice lehce podivná, ale ruku na srdce, bez ní by to nebylo ono a sám bubeník by navíc měl místy problém. Neměl by moc co hrát. Výsledek je tedy takový, že jen přidává kapele na síle a mechanické údernosti, jež v pravidelném intervalu buší do lebky jako pneumatický buchar.

Jestliže jsem v případě prvního kontaktu hledal cestičky, abych nemusel tolik čeřit vodu, teď s plným svědomím musím naopak říct, že GORGONEA PRIMA svůj vývoj žene, jak jsem v nitru tajně doufal, k otevřenějším experimentům. Výsledkem je krásně neuchopitelná smršť s jedinečnou náladou, tváří a stylem, která sice ještě nedosahuje takového stupně šílenství jako IPERYT nebo CUNTWORM, nicméně jistotu, že slabší povahy přijdou o rozum, zatímco ti industriálně úchylní budou stříkat blahem, nyní - po vydání debutu - potvrdit mohu. Titul objev roku 2010 právem zasloužený.