SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber

recenze
mIZZY
Hodnocení:
7.7

Na úrovni nahraná a celkem zajímavě složená blackmetalová deska, která má určitě potenciál prorazit.

SomniateSomniate jsou nová plzeňsko-pražská banda stvořená lidmi působících v několika poměrně známých českých kapelách. V sestavě najdeme hned tři lidi z Brutally DeceasedTomáše bubnujícího rovněž v Mallephyr, basu drtí Adam hrající také ve Feeble Minded a o jednu z kytar a část vokálů se postaral Marek dnes známý i z Heaving Earth. Dalším z členů, který rovněž prošel již několika kapelami, je kytarista Aleš z Et Moriemur či Self-Hatred a velkou část vokálů má na svědomí Zdeněk ze Sól.

Dohromady stvořili dvaatřicet minut dlouhé koncepční album The Meyrinkian Slumber, jehož téma se točí kolem Golema od Gustava Meyrinka. Jedná se vlastně o nasypaný, technicky skvěle zvládnutý, moderně znějící black metal místy s deathovým přesahem. A byť by to posluchač logicky čekal, než jako mix domácích kapel jednotlivých členů zní Somniate jako poměrně svěží, úplně nová banda neohlížející se za svou minulostí. Spíše než cokoliv z Čech, a přiznám se, že k tomuto pocitu mě možná zmanipuloval i názor dalších lidí, připomínají Somniate částečně tvorbu BST, který se postaral o zvuk alba, jež bylo nahráno u Kapáka v Hellsoundu.

Vůbec se ale nedivím tomu, že The Meyrinkian Slumber vyšlo u Lavadome Productions (MC provedení má na starost Cloven Hoof). Mezi desky zdejších kapel dobře zapadne a určitě se mezi nimi neztratí. Jedná se totiž o jednu z nahrávek, kterým nechybí vlastní xicht a energie, byť to fakt není pekelný death ale spíše příjemný black, do kterého lze celkem snadno proniknout, ale jen tak vás neomrzí. Za nejsilnější atribut nahrávky lze určitě považovat parádní výkon hudebníků, třeba Tomáš se v některých sypačkách vyloženě překonal, a kdyby ještě přidal, možná by to už bylo na škodu. Některé nápady jsou rovněž poměrně dobré a chytlavé. Člověk se sice místy neubrání dojmu, že něco podobného už někdy slyšel, ale to je spíše použitím některých obecně zažitějších metalových principů než vykrádáním konkrétních kapel.

Somniate se debut navíc podařilo nahrát poměrně celistvě. Sice zde nejsou nějaké vyloženě hitové songy nebo opravdu silné pasáže, ze kterých bych padal do kolen, ale ať už si pustím kteroukoliv z pěti skladeb, nemám pocit, že by desku nějak srážela. Všechny obsahují dostatečný počet střídajících se motivů, aby zabavily po celou délku, což by šlo považovat za jeden z největších plusů alba. To vlastně kapela potvrzuje hned na prvním a zároveň nejdelším songu The Sleepless Stone. Střídají se zde dvě vokální polohy, melodičtější riffy, sypačky, po krátkém a výrazném sólu se zase zpomalí atd. I přes pestrost nápadů a míchání různých motivů ale vše drží dobře pohromadě.

Místy je kapela údernější, například v nejkratším, bez pár vteřin pětiminutovém tracku Rephaim. V In Bone Incorruptible sází spíše na chytlavější kytarové harmonie, naopak v úvodu A Penitentiary Triptych se nebojí rozvážnější pasáže, po které zase posluchači naseká na prdel. Konec alba Of Fragrance and Light má pak podobu postupně se rozvíjejícího, docela epického gradujícího riffu, který desku vkusně uzavře. Všechny tyto prvky však na sebe více či méně logicky navazují, při opakovaných posleších se postupně vrývají do hlavy a získávají na síle.

Za slabší element by šel považovat snad jen trochu sušší a méně výrazný blackový vokál, který než aby jisté pasáže vyloženě posílil, tak spíše splývá se zbytkem, což však může být rovněž záměr. Za ne úplně šťastný částečně považuji i zvuk. Ten je sice poměrně dobrý a k dané hudbě sedí, někdy bych ale lehce ubral bicím, hlavně virblu a kopákům, aby tolik nepraštily přes uši (vzpomínám na některé nahrávky Hellhammera, které by měly být odstrašujícím příkladem), a klidně se nebál větší špíny, aby více vylezla atmosféra.

I tak lze album považovat za hodně povedenou záležitost. Jestli vás zajímá, jak může znít česká kombinace blackmetalových výrazů, které jsou částečně blízké třeba Ascension nebo VIAosoth, ale obsahuje také nepřeslechnutelné melancholičtější motivy od doommetalisty, a to vše zabalené v moderním zvukovém hávu, Somniate budou určitě dobrá volba. The Meyrinkian Slumber je totiž na úrovni nahraná a celkem zajímavě složená deska, která má určitě potenciál prorazit. Nemá smysl asi přehánět a hovořit o nějakém zjevení na scéně, protože i některé z alb od domácích kapel jednotlivých členů mě baví o trochu více. Dle mého názoru by ji ale měli nejen čeští fanoušci věnovat podobnou pozornost, jakou mají třeba Heaving EarthMallephyr.

Somniate mimochodem budou hrát také živě a jejich první koncert proběhne na Enter the Eternal Fire Festu ve Volyni na konci července.

Vložit komentář

SS-18 - 24.09.21 00:10:04
V rámci příprav na pondělní koncert jsem se k Somniate vrátil a musím říct, že mě to furt dost baví. Některé momenty možná i více než dříve. Rozhodně bych tedy The Meyrinkian Slumber neviděl na albu, kolem kterého je humbuk, jen když vyšlo.
https://www.jirikara.cz/#samozrejme
mIZZY - 23.09.21 10:58:30
V rámci příprav na pondělní koncert jsem se k Somniate vrátil a musím říct, že mě to furt dost baví. Některé momenty možná i více než dříve. Rozhodně bych tedy The Meyrinkian Slumber neviděl na albu, kolem kterého je humbuk, jen když vyšlo.
vanena - 26.10.20 12:29:57
no jo, to máš samozřejmě pravdu (teď jsem poslouchal Wayfarer, dřív se tomu říkalo emo, dnes je to atmospheric black/folk metal)
onDRajs - 20.10.20 21:30:45
vaněna: Ale ne, spíš nepovažuju za black ty dnešní posthardcory v bububu kabátu, těch je bohužel hodně (hlavně made in USA)...
brutusáček - 20.10.20 10:23:44
Musí každý vynikající album, nebo album roku dostat 9/10 (nebo i víc) ?
musí #mňamdopiči
vanena - 15.10.20 10:23:14
ok, od tématu hodnocení jdu pali, Ovšem nemůžu nereagovat na to, že "spíš nasypaný emíčko, než zlo...což za black metal nepovažuju." - lol. To nepovažuješ za black metal asi 90% black metalu (atmo-black, epic-black, frostbitten, tech-black, většinu dsbm, nsbm...). A dělat zlo je aby to nebylo trapný asi není tak náročný, ale aby to bylo zároveň i originální... hm, hodně náročný.
Franta N. - 14.10.20 16:01:14
Ono totiž udělat dneska zlo, aby nevyznělo trapně, je dost náročný. A není každý Aosoth nebo Kriegsmaschine. To jsou kapely, co dokáží znít moderně, promyšleně, a zároveň v sobě mají ten BM "Krieg". Somniate a spousta dalších kapel znějí spíš tak melancholicky, jak píšeš, ale Satana tam moc není.
onDRajs - 14.10.20 15:25:57
Ad Somniate: Nástup The sleepless stone je post-metal jak od The Ocean, třeba atmo-nástup Rephaim s metalcore riffem (jak píše add) je fajn, ale ty Aosoth tam nikde fakt neslyším. Možná jen náznakem, ale tohle na mě působí spíš konejšivě než nějak znepokojivě, což bych od blacku čekal spíš. Nejvíc se mi líbí úplně poslední věc, ta aspoň šlape (poslední riff má super atmosféru). Jinak prostě spíš nasypaný emíčko než zlo, což mi a priori nevadí, ale za black to nepovažuju (i když ano, ten vliv tam je, to se nedá popřít). Je to dobře zprodukované, zahrané, jenže to už je dnes norma, na druhou stranu originalita nulová. Takže celkově průměr a jedno, jestli tomu dám 50 % nebo 65 %, to už je marginální. Dohadování nad hodnocením jsme tu měli před x lety, nikam to nevedlo...
Franta N. - 14.10.20 00:38:56
Jo, u některých desek člověk po letech poslouchání pořád objevuje nový věci, jak na úrovni toho, že někde zní nějaká nenápadná podkresová linka, která je přitom úplně geniální, tak na úrovni toho, jak jsou skladby vystavěný. Že nějaký motiv je vlastně variace na jiný, udělaná tak, že to člověka hned nepraští do uší, ale musí to vnímat v kontextu gradace skladby. A tak. Osobně to mám tak, že desky, na který spousta lidí remcá, že nemají anglicky řečeno ten správný songwriting (odporný termín, nesnáším), mi nakonec vydrží k poslouchání fakt dlouho, protože ten chybějící "songwriting" ve skutečnosti znamená, že je to kompozičně promyšlený do detailu, žádný sloka-refrén model s nějakým obligátním sólíčkem ve třech čtvrtinách skladby. Vlastně si mnohem víc ujíždím na tom, když je skladba fakt vystavěná jako celek, než na nějakých "hooks", co člověku znějí v uších při cestě do práce a nemůže se toho zbavit, ani kdyby chtěl. A často se mi stane, že hitovky v rámci desky se mi z desky nejrychleji oposlouchají, a skladby, co hodně lidí označuje za "vycpávky" mi naopak postupně dozrají v uších. Takhle to mám typicky s deskama/skladbama Immolation.
AddSatan - 13.10.20 21:02:23
5 samozřejmě průměr je a neznamená to špatnou desku, může být klidně precizně zahraná, ale třeba vůbec ničím zajímavá, rutinní, nudný riffy 100x slyšený, nebo i hodně nevyrovnanej materiál (půlka fajn, půlka nuda/špatný - ve výsledku průměr) apod. - ty faktory můžou být různý. Jestli to bereš max. v kontextu 2 let, tak opět - dejme tomu no... nevím teda, proč by desetibodová škála neměla stačit, ale asi už nemá cenu řešit dál... nicméně, že se každá deska jednou oposlouchá, s tím (zatím) nesouhlasím ... třeba Promethea od Emperor, nebo 666 Int. od DHG poslouchám cca 18-19 let a pořád mi ty desky přijdou geniální, originální a nadčasový, slyšel jsem je xxx-krát a stejně si tam občas dokonce všimnu něčeho "novýho", některý pasáže jsou pořád "instantní husina"...
vanena - 13.10.20 11:58:29
To je zajímavý pohled, ale pak 5 není (asi?) bodově vyjádření průměrné desky. Já to vnímám tak, že 4 je technicky v pořádku album, který mě vůbec nezajímá, 5 průměrná deska, která neurazí, ale je na 1-2 poslechy. Nad to se dostávají desky něčím zajímavé, nad 8 pak výjimečné. (A vždy se snažím zasazovat do kontextu maximálně 2 let, protože kdybych všechno srovnával s Pierrot Lunaire, La Mer, nebo deskama, který považuju za best of best všech dob, byla by pro mě desetibodová škála k ničemu. Nebo ještě jinak: piedestal nejgeniálnějších desek, které předběhly svou dobu pro mě moc neznamená, každá deska se jednou ohraje.)
mIZZY - 12.10.20 16:09:41
Jo, s tím hodnocením souhlasím, že občas se boduje až moc pozitivně (viz některé recenze Voluptas, hahaha). I já tohle trochu nadstřelil s tím, že to je česká věc. A taky se mi nad bodováním nechtělo moc přemýšlet, tak sem tam plácl nějaký hezký číslo :) Kdybych to měl brát vzhledem ke zbytku světa, bude do spíše slabších 70 %, ale whatever. Nicméně si stojí za tím, že to aspoň na naše poměry dobrá deska fakt je. Ze začátku mě taky nebavila, ale nakonec jsem se do ní dostal a těch silných momentů tam je fakt dost. Naschval si zase pustím s odstupem času, ale první pauza od obdržení proma a následný návrat k poslechům naopak prospěl. S těma topkama to vidím podobně jako AddSatan, vlastně ani všem deseti deskám z alba dekády bych nedal 100 %, jestli vůbec polovině. Prostě 100 by nemělo být jen kvalitní album, ke kterému se pravidelně vracíš, ale i něco, co ovlivnilo žánr, tvůj vkus, whatever. Přístup - pěkný album = 100 % pak totálně devalvuje ty další, opravdu kvalitní věci. Většina věcí, co někde dostává pravidelně stovky, je kolikrát slabých 80.
AddSatan - 12.10.20 13:42:39
Musí každý vynikající album, nebo album roku dostat 9/10 (nebo i víc) ? Mi to přijde jako devalvace toho číselnýho hodnocení, i když to každej vnímáme (trochu) jinak a hádat se o půl body (5%) je samozřejmě blbost. Dál už bych jen opakoval, co jsem psal u Lychgate. Ale jasně, podstatný by měl být text a právě (mj.) - že ta deska "...nemá ve svých nejlepších částech daleko k vrcholným aktům žánru jako jsou Aosoth." (VI nechávám stranou, protože mě baví o dost míň než A.) to si myslím, že právě k tomu ještě docela daleko má (bez ohledu na, že A. pro mě vrchol žánru není). A Lychgate jsem 8,5 nedal a album roku to pro mě (už) není :).
vanena - 12.10.20 08:12:04
To číslo "samo o sobě" je pro mě vlastně nicneříkající, téměř vše je 6-8, protože čistě průměrnou/slabší nahrávku nebudu poslouchat tolikrát, abych mohl napsat recenzi. Takže jo, pro mě je Somniate v nějakým časovým horizontu vynikající nahrávka a tedy musím dát vysoký číslo, jestli 8,5 nebo 9, na tom se netočím :) Ale zas chápu, že jestli nejlepšímu albu roku (Lychgate), který točíš jak zběsilej, dáš 8,5, pak samozřejmě Somniate nebudou víc, než za 6 :) Těm číslům prostě nehovím :)
AddSatan - 09.10.20 15:18:34
No, jestli to 9/10 má platit jen v rámci cz scény, tak jako ... dejme tomu, i tak bych se ale spíš přikláněl k mIZZYho hodnocení. Ale jak píšu níže, ona to zas taková výhra není a přijde mi to nespravedlivý/zkreslující. Jako určitě fajn upozornit na/pochválit lokální kapelu, co to dělá celkem "na úrovni", ale zas bych z toho nedělal kdovíco ... ovšem přičtu-li to, že je to i výsledek frustrace z toho kvanta sraček co ti denně protečou ušima, jak sám říkáš a to že jsi žánrový fanatik, tak potom teda asi ok no :).
vanena - 09.10.20 08:59:26
Jen k číselnýmu hodnocení, myslim, že to máme hodně jinak, protože máte borci rapidně odlišnej poměr kvality a kvantity toho, co posloucháte. Já poslouchám plno špatných věcí (zkouším, že), takže prostě silnej nadprůměr české scény nemůžu hodnotit pětkou, to by potom ta škála postrádala v mých očích smysl.
AddSatan - 08.10.20 16:26:40
To jsou zase (zbytečně) silný slova :) na jedný i druhý straně... se mi to před 2 dny asi na 5. pokus (?) podařilo konečně doposlouchat a taky mě to vlastně moc nebere/jen místy, ale za "hrozně slabý" bych to teda neoznačil. Celkem slušný nápady se tam střídají se slabšími. Třeba když po fajn začátku Rephaim nastoupí takovej skoro až "metalcore" riff, někdy až moc "emo feeling" jak říká DR atd. Aosoth se tam ale chvílema zaslechnout dají (namátkou 1. skladba 2:19, nebo začátek Rephaim atd.), ale jde spíš o použití stejných/podobných disonantních akordů, možná i v kytarovým zvuku to trochu je - ale má to blíž k VI než Aosoth, ty melodie jsou většinou spíš melancholický než zlý. Trochu mi tam vadí ten hysterickej emo vokál, ten hlubší ok (ale to je asi nejlepší co o něm dokážu říct), taky zmiňovaný zvuk - mám asi obecně problém s produkcí z Hellsoundu, vždycky mi to přijde nějak "ořezaný/přeprodukovaný" (i když v tomhle případě je za to odpovědný i BST) ... nevím jak to popsat, bicí z toho moc trčí, i když jejich samotný nazvučení se celkem dá, rytmičák docela diktuje (byť mám radši jinej zvuk). Zahraný je to dobře, v rámci CZ scény samozřejmě silnej nadprůměr (ale to nic moc neznamená), v rámci světa bych to vlastně taky viděl spíš na 5,5-6/10 max. ... zkusím si to ještě někdy párkrát dát, ale... Ještě ke konceptu, Golema od Meyrinka jsem četl asi před 5-6 lety a asi i jedna z nejlepších knih (v rámci nějakýho širšího výběru) co jsem kdy četl, ale tahle hudba mi tu její atmosféru vlastně vůbec neevokuje. Jsem přemýšlel, kdo by něco takovýho mohl zvládnout udělat fakt dobře a napadli mě Kayo Dot a možná, možná Lychgate :).
onDRajs - 08.10.20 13:29:52
Mně to přijde hrozně slabý. Takový pokus emařů o melodický black metal. Všechny riffy jsem už někde slyšel. Aosoth? To snad neeee :-) Kde jako? Za mě max 50 %.

Zkus tohle