Měsíce plynou a sebe se ptám: Tak co, líbí nebo nelíbí?
Práce, svačinka, práce, oběd. Práce, tlačenka, pivo, práce, prejt.
Už mě to štve.

 
V květnu si odpovídám. Copak tedy ve mně zatím poslední prachmatické album, popř. celá teologie okolo Iva Krátkého, zanechala? Vodku, rum, salámy, obdiv k továrnám, vlakům a ZŽÍRAJÍCÍ NENÁVIST K SLUNCI! ZAŠPINIT! A nebo ne? Komíny jsou nádherná věc, hlavně když je nevídáte ve snech. Svými prsty vypouští voňavé zplodiny a ty nebe pocelují elegantní barvou oceli. Jenže já mám taky rád přírodu! Jedno ubližuje druhému a já mám přitom rád obě!

Já mám rád avantgardu, a IVO se o ní snaží zuby nehty. Mám rád v metalu různé netradiční nástroje, a taky žeru skvělý texty, kterých je v metalu žalostně málo. Jenže co když to dohromady moc nefunguje? Jak mám ocenit nápady, když mám problém si je po poslechnutí celého alba vůbec vybavit, natož vybrat ty fakt dobré? Ve smršti různých nápadů se nevyznal ani velký William Heerlein Lindley. V některých skladbách mám pocit jako kdyby skartokratisti prostě nastříhali zajímavé sekce a slepili je dohromady izolepou. Ani saxík, či punkový moment to nezachrání. To bylo to, co mi tak dlouho vrtalo hlavou. Konečné rozhodnutí však padlo, až když jsem si konečně poslech jejich album Úplná demontáž lidstva. Na něm jsem žádný problém neměl, a tedy bylo vymalováno. Demontáž je sice daleko méně avantgardní, ale funguje, a to je hlavní. Docela zábavný black kombinuje se skvělými texty…a najednou jsem spokojen.

Ano, avantgardní metal je velmi náročný žánr. Skladby balancující na hraně guláše jsou pro něj denním chlebem. Proto bývám k takovým kapelám tolerantnější a snažím se opravdu kutat, hledat poklady. Bohužel IVO zas tolik pokladů neschovává.

A teď k tomu pozitivnímu: kdo zná Umbrtku, tak ho nepřekvapí vysoká kvalita textů. Na poezii jsem nikdy moc nebyl, takže nejsem za bernou minci, ale texty jsou vážně skvělé. Za ně +1 musí být tak jako tak, i kdyby mě album bavilo sebeméně. Texty Strastinena, Wella ani Morbivoda jako vždy nepostrádají smysl pro humor, menší exkurzi po Plzni, a ani vážnější témata. To je prostě něco, co se tak často nevidí.

Po stránce produkce si nemůžu stěžovat, všechno zní tak, jak má. Bubny, klávesy, kytary ani basa se nijak neperou a zároveň jsou pěkně čistě nahrané. Čistota nahrávky sice nemusí být vždy k užitku, ale tady to je podle mě dobrá volba. Nejvíce prostoru bylo totiž přenecháno vokálům a je jim tedy rozumět opravdu dobře.

Kolem a kolem na mě album působí poněkud průměrně, a to mě u avantgardy hodně zaráží. Ta by měla být posunutá do extrému. Tedy téměř černobílé šmakuje/nešmakuje. Ne skončit někde na půli cesty mezi skartem a Doudlevci – topit se v Radbuze.