středa

Ve čtvrtek to s turistikou nepřeháníme. Místo toho jsme se rozhodli navštívit pivovar Cantillon, kde vaří geueze, lambiky a další spontánně kvašená piva už od roku 1900. Vzhledem k tomu, že v rámci exkurze je zahrnuta i ochutnávka místních piv, nebylo co řešit. Po asi hodinovém šmejdění a vyzkoušení základního portfolia si dáváme dobroty jako tři roky starý lambik Grand Cru Bruocsella, Brussels Lambic IPA, kupujeme si marmeládu z malinového lambiku a po pár hodinách odcházíme více než spokojení. Pokud někdy budete v Bruselu, Cantillon by rozhodně měl být na seznamu míst, která musíte navštívit. Poté jsme po cestě do klubu nahlédli ještě na Evropskou komisi s Evropským parlamentem, což jsou dost bizarní budovy, nicméně do monumentálnosti Evropského parlamentu ve Štrasburku mají stále daleko.

Čtvrteční program zahájilo pensylvánské uskupení T.O.M.B. Ti ve třech, s dvěma kytarami a zpěvákem, který zároveň bušil do drum padu, rozjeli hned v prvních vteřinách naprosto zabijácký mix power electronics a black noisu. S krutě masivním zvukem odehráli hrozně zlý koncert. Špinavé blackové riffy a skřípání doprovázely úderné beaty, které se několikrát zlomily v blastbeatovou smršť, a zpěvák svým naechovaným řevem dílo zkázy dokonával. Po celou dobu jejich setu byla huba dokořán a na to, že byli prvními vystupujícími, se pro mě rovnou stali kapelou dne.

Když nastoupili Vortex of End, tak jejich image krví politých kulturistů působila trochu úsměvně, jenže s přibývajícími minutami měl jejich set čím dál větší sílu. Jednak jejich progresivně laděný black/death slušně odsýpal, je plný zajímavých kytarových nápadů, a živě vše odehráli a s třemi vokály i odzpívali parádně. Hlavně šlo také vidět, že borci svou hudbu prožívají a opravdu jí věří. Kromě pití krve v průběhu setu se jeden z kytaristů nebál ani odložit svůj nástroj a jít se na pár minut rubat s fanoušky v kotli. Původně jsem sice nechápal, proč Vortex of End dostali hodinový hrací čas, ale nakonec jsem se nenudil ani chvíli a Francouzi mě opravdu bavili. Z poslední desky Fvlgvr Lvx Terror, kterou rozhodně doporučuji, hráli například Atomeaters a skvělou Black Blood Kapala. Na úplný závěr setu se ke kapele přidala neznámá hostující zpěvačka a doplnila už tak vokálně rozmanitý kvartet.

Kapelou, na kterou jsme všichni čekali, byli Adaestuo. Projekt, kde spojili síly kytaristé z Nightbringer a Cornigr se zpěvačkou Hekte Zaren, a utvořili úchvatnou kombinaci ambientu s black metalem. Naživo k sobě přivzali ještě bubeníka a klávesáka, který přispěl také vokálně. Zajímalo mě, zda se kapela zaměří na svou metalovou tvář, nebo dá přednost spíše ambientu. Ve výsledku se prezentovali velmi podobně jako na nahrávkách. Krew za Krew přehráli z velké části, a to včetně sypaček i atmosférických momentů. A právě ambientní prvky byly mnohdy silnější než metal, a to i díky tomu, že nešly ze samplů, ale kapela je opravdu hrála. V průběhu setu hrál riffy především Vainaja a VJS jej doplňoval spíše kytarovými plochami, ale oba svůj nástroj několikrát vystřídali například za housle a další. S tak komplexní instrumentální výbavou šly očekávat zvukové problémy, které žel také nastaly. Naštěstí ne moc velké, Hekte Zaren zpívala do dvou mikrofonů a během prvních dvou skladeb byl jeden z nich příliš potichu. V průběhu prvního sypacího songu si ale vše sedlo a třeba takový Shadow Pilgrimage už byl mega mocný. Dále zazněl z prvního EPčkaOtchłań a také dva nové songy z chystané desky. I přes to, že ne vše klaplo zvukově stoprocentně, což lze od festivalu čekat, byl první koncert Adaestuo silným zážitkem. Kapela vše odehrála bez znatelných chyb a zpěv Hekte Zaren byl mocný jako z alba. Doufám, že v koncertování budou pokračovat a budu mít tu čest je opět někdy vidět.

Pak přišli na řadu Darvaza. Ti mě už dvakrát naživo přesvědčili o tom, že i když jejich nahrávky zrovna nežeru, naživo to umí pořádně nakopnout. Hlavně jejich vůbec první koncert v Praze jim spolu s kulervoucím zvukem skvěle sedl. I v Bruselu měli snad nejhutnější zvuk ze všech kapel festivalu, Wraath byl snad ještě posedlejší než na všech koncertech One Tail, One Head, co jsem viděl (lozil mezi lidi, válel se po zemi atd.), a dokonce se na ně konečně rozjel i regulérní mosh. Výběr songů měli prakticky stejný jako v minulosti, hráli ze všech tří EPček, a došlo také na Towards the Darkest Mystery. Když se blížila pasáž „I am what I am, and I am fire“, tak jsem se neudržel a naběhl do kotle taky. Darvaza sice hraje dost primitivní black metal, ale ta surovost, posedlost a agrese naživo veškeré nedostatky předčily. Navíc mi přišlo, že se Omega naučil trochu lépe zpívat, a proto taková Derelict of Passion nevyzněla tolik úsměvně. Závěr patřil opět spíše klidnější The Silver Chalice, která mi v minulosti už sedla o něco více, ale až na poslední song to byl fakt krutý nářez, který strčil do kapsy většinu black/death sypanic.

Následující Wolvennest mě dostali loni v Německu, a tak jsem očekával, že podobný výkon předvedou i tentokrát. No, budu upřímný, ze strany kapely bylo sice vše v pořádku a místy mnou jejich psychedelický doom opět slušně cloumal, jenže zvuk… Wolvennest byli kapelou, co si v Atelieru 210 vyžrala asi nejhorší zvuk ze všech. Jasně, nazvučit kapelu se třemi kytarami, basou a thereminem není sranda, ale minimálně první půlka byla tak šíleně nahlas, že se v prvních řadách nedalo vůbec vydržet, a ani od zvukaře to nebyl zrovna zázrak. Škoda, že to odnesla zrovna trojice nejlepších skladeb Ritual Lovers, Unreal a Void, které hráli hned ze začátku. Ke konci setu, kdy už se Wolvennest konečně dali poslouchat, ale kapele tak trochu docházela šťáva. Škoda, že setlist neměli poskládaný přesně naopak. Dočkali jsme se ale malého překvapení, kdy na pódium přišel Alexander z The Ruins of Beverast, a spolu s Belgičany odzpíval song L 'Heure Noire, který byl nakonec super. I tak se ale nadšení z Chaos Descends neopakovalo.

A když už na pódium Alexander přišel, tak tam rovnou zůstal, jelikož další kapelou byli jeho The Ruins of Beverast. Ti mě poprvé v Rakousku bavili dost, ale jisté výhrady bych k jejich vystoupení měl. Naopak předloni v Modré Vopici odehráli jeden z koncertů roku. Vzhledem k tomu, že se jim na velkém pódiu logicky nepodařilo udělat tak mocný zvuk a atmosféru jako v malém pražském klubu, až tak uhrančivé to nebylo. Musím ale říct, že jejich koncert v Bruselu byl opět hodně silný. Sice bych preferoval, kdyby měli trochu tišší klávesy, ale jinak bylo vše v pořádku hned od úvodní šamanské skladby Exuvia. Poté došlo na jeden starší song, ale hráli také Between Bronze Walls a Daemona, což jsou skladby, které mě od Ruin naživo bavily vždycky nejvíce. Závěr poté patřil Mære z novinky, kterou svůj set dobře ukončili. Baskytarista mimochodem došel na pódium o berlích a odehrál celý koncert v sedě. Ani to mu ale nebránilo, aby celou dobu slušně pařil. OK, už jsem viděl Ruiny v lepší konstelaci, ale i tak to bylo dost dobré.

Po tomhle nám přišlo hloupé kazit si chuť a zůstávat na Saturnalia Temple. Jednak jsem je už viděl na Funkenflugu, kde na mě působili jako nejnudnější stoner, co hraje dva tóny deset minut, a navíc pojedou letos turné se Svartidauði, které mám v plánu navštívit. Raději jsme se tedy sebrali a chytli opět poslední metro.

Čtvrteční kapely pozvedly dosavadní spokojenost s festivalem o znatelný krok a nebýt přeřvaného zvuku Wolvennest, nebylo si prakticky na co stěžovat. První koncert Adaestuo dopadl skvěle, Darvaza i The Ruins of Beverast odehráli tradičně skvělé koncerty překonávající většinu podobných kapel, a dokonce i Vortex of End to do nás slušně nasypali. Úplně nejsilnější dojem ale stejně zanechali úvodní black/noisaři T.O.M.B.