Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca května 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
(4) ION DISSONANCE - Cast the First Stone (11/2016)

- Get Out Off My Head! ID se vrací po šesti letech a jejich zápis je opět kardinální. Destrukčně kardinální. Zvukově i hudebně stále typičtí Kanaďané, ale je tu více atmosféry a kytary se tentokrát nebojí odpoutat od neuróz, ale vkreslit do nich i nějakou tu melodii. (bizzaro)

- zběsilejší než předchůdce. Zároveň přibylo atmosféry, ubylo deathcoru. Opět vynikající, jinak to ID neumí. (onDRajs)

- dlouhých šest let jsme čekali na, a to doufám asi nikoho neurazím, krále mathcoru. Je to šílený ve všech směrech, neuvěřitelný všechno, prostě granát do palice. Jen je škoda že ty tracky jsou krátký, chtělo to trošku natáhnout, takhle to má lehkou pachuť nedodělanosti. Ale i tak, i když je Solace jenom jedno, pořád je to diktát. (brutusáček)

A hlas přidal i Gába.
 
 
 
 
(3) DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones (11/2016)

- DsO nepolevili a nejdou směrem progrese, naopak předložili náser bez milosti. (bizzaro)

- regulérně nejnasypanější a nejzběsilejší album, na kterém Deathspell Omega pouze potvrzují, že jsou stále nejlepší kapelou žánru. (mIZZY)

A hlas přidal i loathsomE. (BandCamp)
 
 
 
 
 
 
 
  

(2) ANIMALS AS LEADERS - The Madness of Many (11/2016)

- zatím nejpřístupnější deska AAL a podobně jako Periphery, i Tosin Abasi má zdá se momentálně vysoce kreativní období. (LooMis)

- hodně nesourodé, hodně not, ale pod povrchem to je a je to opět jiné než předchozí. Spíš k Weightless. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 
(2) DARK TRANQUILLITY - Atoma (11/2016)

- DT jsou borci. Chlapíci dělaj muziku především za sebe a je to znát. Povedený matroš. (bizzaro)

- DT se na rozdíl od In Flames (kolegů a spoluzakladatelů melodeathové scény z Gothenburgu) drží té svojí trasy jako málokteré kapela. A jak mě předchozí Construct moc nebrala, Atoma mě sakra baví. Je to sice pořád ta samá polívčička, ale tentokráte chutná o dost líp! (Kezir)
 
 
 
 
 
(2) MADDER MORTEM - Red in Tooth and Claw (10/2016)

- sourozenecký tandem Kirkevaagů stále tvoří jedinečnou emocemi nabitou muziku. Po 7 letech od Eight Ways bych čekal větší tendenci k experimentům, ale holt i Norové stárnou a raději volí osvědčené postupy. Novinka je každopádně agresivnější než předchůdce. (onDRajs)

- Drží se svého a toho, co umí. Nevidím důvod se někam hýbat, když moc podobných kapel není. (bizzaro).
 
 
 
 
 
(2) METALLICA - Hardwired...to Self-Destruct (11/2016)

- nečekal jsem naprosto nic, o to příjemnější pak byl poslech. Lars tohle samozřejmě živě nedá, ale po opravdu dlouhé době musím říct, že mě zase Metla baví. A myslím to upřímně. (LooMis)

- nebudu lomit rukama nad Ulrichovou hrou. Ta je zaprvé dávno daná a za druhé, skutečně velké kapely (a tou Metla už asi navěky zůstane, ať se nám to líbí nebo ne) jsou formovány asi trochu jinými faktory, než bezpodmínečnou instrumentální brilantností všech členů. Co mu ale vytknu skutečně je, že Hammett od něj nedostal pořádně přes prsty (když už si Hetfield s Fidelmanem při nahrávání jeho sól odskočili pro svačinu), protože jeho škola neurvalé cirkulárky je místy k nevydržení. Vadí i stopáž nemála skladeb, natahovaná vysoce nad rámec jejich skutečného potenciálu, což už je u této instituce rovněž zavedeným zvykem. Přesto si to asi ještě párkrát pustím. (piTRs)
 
(2) VUVR - Pilgrimage (2001)

- tvl, jak já dlouho tohle neslyšel. Láska na celý život, týhle kapely je ohromná škoda! (bizzaro)

- zcela náhodou jsem vytáhl z CD boxu úplně zaprášené Pilgrimage a už se asi tři týdny v kuse točí v přehrávači. Po tolika letech a stále je to zadek nakopávající materiál!! (Kuba)
 
 
  

bizzaro

A SENSE OF GRAVITY – Atrament (11/2016)
- za mě jednoznačně objev. Spíše prog, ale ve značně moderním hávu (math, djent), žádný umňoukaný litanie.

BALANCE INTERRUPTION - Door 218 (09/2016)
- Zlo. Black. Ukrajina.

MALLEPHYR - Assailing the Holy (10/2016)
- tohle bude jedna z tuzemských top desek. Takovýhle black/death si dám líbit!

VIOLBLAST- Conflict (11/2016) 
- thrash ve stylu Slayer, ale žádná únava matriálu.

LooMis

WITCHERY - In His Infernal Majesty's Service (11/2016)
- Patrik Jensen a Sharlee D'Angelo se po šesti letech opět dali dohromady a nachystali parádní jízdu. Blackem napumpovaný thrash metal a silné melodie. Witchery nikdy nebyli v lepší formě!

VICIOUS RUMORS - Concussion Protocol (08/2016)
- nezničitelný Geoff Thorpe táhne káru VR už bezmála 40 let a zdá se, že sestava s ječidlem Nickem Hollemanem je konečně stabilní. Novinka svižně peláší kupředu a Nick Holleman šroubuje hlas do závratných výšek. Takhle mám tu kapelu rád.

PAUL WARDINGHAM - Spiritual Machines (11/2016)
- australský kytarový virtuóz potřetí, ubylo djentu, přibylo melodií a více než kdy jindy je tady slyšet MacAlpinovský feeling.

onDRajs

PRAGO UNION - Smrt žije (07/2016)
- dle názvu to vypadá na pořádnou temnotu, album je ovšem víc než nezdravě hravé.

CROWBAR - The Serpent Only Lies (10/2016)
- dost možná nejhorší deska Crowbar. Tak odfkláknutou práci bych od Windsteina nečekal. Od začátku do konce zoufalá rutina. Kde je vnitřní bolest, která z minulých alb doslova přetékala? Raději smazat a rychle zapomenout, že něco takového spatřilo světlo světa.

brutusáček

ULCERATE - Shrines of Paralysis (10/2016)
- rozplizlý, neurčitý, disponující, já jim to pořád baštím, ale pravda zvuk takový…

NORAH JONES – Day Breaks (08/2016)
- pohlazení. :-)

DEVIN TOWNSEND PROJECT – Transcendence (09/2016)
- nuda Devine, nuda.

MESHUGGAH - The Violent Sleep Of Reason (10/2016)
- tak neasi.

WEEKEND NACHOS – Apology (05/2016)
- a vzhledem k tomu, kolik not se urodilo minulý měsíc, tak pořád říjnové nadělení.

mIZZY

VOID MEDITATION CULT – Utter The Tongue Of The Dead (10/2016)
- death/black prasárna držící se převážně v pomalém tempu s úžasně hnilobnou atmosférou. Dost možná nejzlejší album letošního roku. (BandCamp)

ANTAEUS – Condemnation(11/2016)
- byť v současnosti Antaeus za Aosoth docela zaostávají, stále se jedná o solidní black nářez. (BandCamp)

HYPNOPAZŪZU – Create Christ, Sailor Boy (08/2016)
- David Tibet z Current 93 a Martin "Youth" Glover z Killing Joke. Poměrně dobré, ale poslední C93 se mi líbí o poznání více. (BandCamp)

BÖLZER – Hero (11/2016)
- Švýcaři dost vyměkli, používají hodně čistý zpěv a minimálně oproti Aura se jedná o velké zklamání. I přesto si tato poměrně výjimečná deathmetalová dvojice pozornost zaslouží. (BandCamp)

ADAESTUO – Tacent Semitae (EP) (11/2016)
- vydařený black/ambient. Klidné plochy se střídají s razantní sypanicí, kterou doplňují zajímavé vokály. Mimo jiné i vkusný ženský zpěv. Působí zde i jeden člen Nightbringer. (BandCamp)

CULTES DES GHOULES – Coven, or Evil Ways Instead of Love (10/2016)
- rozsáhlé album (hodina a půl), které je vice méně odpověď na Okultistu od Master's Hammer. Taková opereta o uctívání ďábla a čarodějnictví. Hudebně místy 50/50. Je zde několik výtečných momentů, ale občas to je až zbytečně utahané. Niet typický black metal, jede se hodně v oldschool metalu (90's) a rock‘n‘rollu. Ale především, Mark of the Devil má naprosto exkluzivní vokál! (BandCamp)

ANAL TRUMP – That Makes Me Smart! (11/2016)
- je k tomu názvu třeba vůbec něco dodávat? (BandCamp)

Kuba

COGNITIVE - Deformity (10/2016)
- pro mě zcela neznámá kapela, ale hudba sakra tlačí na pilu. Tekk band kombinující riffy jako z učebnice death metalu, které zakrátko střídá math diktatura. Ale spíše se zůstává u death kořenů.

Kezir

IN FLAMES - Battles (11/2016)
- změna stylu dokonána, melo death už to není ani omylem a vlastně těžko říci, jaký styl teď IF hrají. Jedni je za to hází do žumpy, jiní jim baští. Já jsem někde mezi, pár písní je vážně nuda, ale deska jako celek působí dosti fajn a pár protočení jsem tomu dal, a v budoucnu i dám.

loathsomE

ARKONA – Lunaris (11/2016)
- chlapce z Polska jsem nikdy nesledoval a nikdy mě ani nezajímali, ale Lunaris mě totálně rozsekal. Black metal vzatý z druhého konce, než ho berou DsO. Lunaris a Synarchy se krásně doplňují, protože Lunaris je plná jednoduchých, ale kurevsky účinných nápadů. Atmosféra, příroda, temnota, smrt! Úžasná deska.

NEBULAE COME SWEET – It Is Not The Night That Covers You (11/2016)
- pro mě ze začátku hodně neuchopitelná záležitost, půl měsíc jsem to točil v práci a nebyl si schopen zapamatovat jedinej motiv. Jen jsem věděl, že se toho zbavovat nechci. A pak jako když mě flákne palicí, bum, a všechno to šlo do mě. Post, sludge, progrese, ambient, hosti z Minsk (kapela pochází z Minsku) a z Moloken (miluju je). Všechno to dává smysl, naprostá vyklidňující bomba!

TEETHGRINDER – Nihilism (11/2016)
- masakroidní fošna, nátlak jak hovado! Super riffy, super melodie, temnota, sem tam bláto, grindcore severské školy! A závěr poslední skladby? To si v tomhle žánru dovolí málokdo :-)

gorth

CROATIAN AMOR - Love Means Taking Action (09/2016)
- (BandCamp)

AMORAL AVATAR - s/t (10/2016)
- naprosto ukrutný bubeník s ohromným citem pro zvuk, hraní s rytmem, rozšířené techniky. Vlastní styl, nulová samoúčelnost. Kytaristovo vybrnkávání někdy příjemně abstraktní, jindy nebezpečně blízko post-rocku. (YouTube)

KURO - s/t (11/2016)
- jednoduše krásná kombinace houslí a kontrabasu. Průřez principů moderní klasiky a ambientu/dronu. (BandCamp)

Gába

COGNIZANT - Cognizant (08/2016)
- technickej, disharmonickej grindcore. Sype Bryan Fajardo.

VAULTING - Vanitas (09/2016)
- další album těžce opomenuté německé kapely. Opět dost podivnej tech death/grindcore.

UNFATHOMABLE RUINATION - Finitude (08/2016)

piTRs

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion (11/2016)
- Dýně mají druhého Keepera, Queensrÿche druhý Mindcrime, Root asi obdobně ambiciózní dvojku Kärgeräs. Valtrův vnitřní svět podepřený slušným hudebním doprovodem (pár riffů je parádních), v němž je ale stále cítit absence kmenového skladatele, díky čemuž občas celek zní spíš jako další ze zaměnitelnějších Jiřího sólo projektů. Trochu nečekaně občas v uších poškrábe i anglická výslovnost, jako by to nebyla už čtrnáctá deska nazpívaná Shakespearovým jazykem. Příznivci výrazových prostředků Behemoth si chrochtnou při Moment of Fright, jiní možná zachytí podivně potlačené kytary, díky čemuž nahrávka místy nekope, jak by mohla. Celkově ale důstojná práce.

TÖRR - Black´n´Roll (11/2016)
- lehce sirnatější heavy metal bez příkras (který se po odchodu Vlasty Henycha už netváří, že by byl něčím víc) pro ty, co si ho chtějí zahulákat, aniž by o něm museli moc přemýšlet. I pro ne zrovna kmenového fanouška tak nějak sympatické stejně jako to, že ještě i v dnešní době se kvůli nim (a Root) černoprdelníkům ve Valašských Kloboukách o něco hůř spí.

Eileen

BLOODY HAMMERS – Lovely Sort Of Death (08/2016)
- tento dvojhlavý americký projekt mě pevně obmotal svými čarovnými vlákny a je nemožné se mu vymanit. Nikdy jsem nebyla přílišným fanouškem hudby, kterou hrají, ale je na nich něco výjimečného, především na nahrávce Lovely Sort Of Death. Oldschool gothic rock olizující paty doom metalu, jdoucí ruku v ruce s temnou image. Snová atmosféra vykreslující krásu smrti, rezonující tóny všeobjímající morbidity. Kdo by odolal? Kdo by se nechtěl plavit na melancholických vlnách temných okultních říší? Mimo svou poetičnost však nabízí i chytlavé melodie a zpěvný mužský vokál, kterýž by v tomto typu hudby moc lidí nečekalo. Možná proto působí tak přitažlivě, jelikož je potažená černotou, ale obsahuje i obrovskou dávku hitovosti.
 
 

 

bizzaro

VOLA – Inmazes (2015)
- Dáni groovují jak prase. Zní jako Meshuggah s feelingem Tool.

brutusáček

CANNIBAL CORPSE – Bloodthirst (1999)
- pro mě nej deska CC

WINTER – Into Darkness (1990)
- nicota

SUFFOCATION – Suffocation (2006)
- dobře se u toho řídí!

SEPULTURA – komplet diskografie s Derrickem.
REVOCATION – komplet diskografie – byl koncert.

onDRajs

INTRONAUT - všechno
RADIOHEAD - Hail to the Thief (2003)

mIZZY

NÉCROPOLE – Nécropole (Compilation) (02/2016)
- melodický, ale zároveň dostatečně raw black metal. Mohlo by se líbit fanouškům Mgły.

Kuba

PORCUPINE TREE - The Incident (2009)
- Wilson prostě a jednoduše umí - netřeba víc dodávat.

HUMAN MINCER - Devoured Flesh (2005)
- BDM pro fans Suffocation nebo Monstrosity (v období Imperial Doom).

gorth

LAURA CANNELL - Beneath Swooping Talons (2015)
- housle a dvojitá zobcová flétna, rurální atmosféra a experimentální postupy. Krásné a svěží. (BandCamp)

ARANOS - Transfixaatio (1997) 
- neslyšel jsem tu desku několik let a překvapilo mě, jak nádherná je. Je to zvláštní, ale opět housle, tentokrát na pozadí rozjímavého ambientního piána (?). Jinak jde o jeden z mála úspěšných exportů české experimentální hudby na Západ.

LE DÉPEUPLER - Disambiguation (2006)
- komponovaný noise již zemřelého Zbigniewa Karkowského a Kaspara T. Toeplitze (spolupracuje mj. s Art Zoyd). Velice solidní sofistikovaný výmaz. Projekt je mimochodem pojmenován (s největší pravděpodobností) podle textu Samuela Becketta.

piTRs

BLACKOSH - Kurvy, chlast a black metal (2015)
- super vichřice s neohranými nápady a velmi slušně zpoměrovaným zvukem, zastřešená sice stylovou, ale z hlediska psychohygieny zdravěji uchopenou tématikou. Lehká reminiscence na black-thrashování, jaké Blackosh kdysi produkoval v Crux. Domácí dění sice až na výjimky (navíc pohříchu jiné než další dva aktuální tipy) nesleduju, ale přesto mám pocit, že tímhle počinem Blackosh vytřel zrak všem místním černokněžníkům na hodně dlouho dopředu i zpět. Má totiž oproti nim dvě velké devizy: je řemeslně zručnější a nebere se smrtelně vážně.

SONATA ARCTICA - Ecliptica (1999)
- nadupaná, hitovkami napěchovaná a lehkým feelingem starých Europe prodchnutá kolekce severského klávesového speed metalu z doby, kdy ostatní stylotvůrci už povětšinou tápali. Další diskografii dodnes aktivního souboru podrobněji neznám, ale minimálně na druhé desce se kouzlu a tahu debutu nepodařilo ani přiblížit. 

Eileen

ADEPT – Sleepless (02/2016)
- švédští metalcoráci Adept sice vletěli s novým albem na scénu již na začátku tohoto roku, ale v té době mě nijak nezaujalo, jelikož jsem mu uštědřila jen jeden poslech a poté jej nechala zapadnout v hlubinách zapomnění. Ačkoliv s láskou v srdci stále vzpomínám na jejich koncert ve Futuru, od kterého nějaký ten pátek už opravdu uplynul, nějak jsem novou fošnu v době vydání nedokázala strávit. Až nyní, po několika měsících, se k nim vracím a nestačím se divit! Cítím zase tu vibrující energii, která čiší z jejich předchozích nahrávek. Jakoby z nich byly odebrány cáry tvořící jejich základ a byly zakomponovány do Sleepless, jež si následně našlo svoji vlastní cestu a nadále kapelu udrželo při životě.