Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od listopadu 2015), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(3) DÄLEK - Asphalt for Eden (04/2016)

- méně industriálu, ale furt dobrý. (bizzaro)

- po dlouhém čekání a přípravách konečně MC Dälek vypustil svůj sound, který je pro mě lepší než poslední počin, jen mi tam chybí vál Police State is Nervous. (brutusáček)

- tak neasi. Dälek tentokrát odlehčenější, ubralo se na zlobě, nasranosti a tlaku - alespoň hudebně. Poslední kus It Just Is vysloveně zaskočil, hroznej doják. A jestli jsem někde našel chybu? Je to krátký! (onDRajs)

(3) DEFTONES - Gore (04/2016)

- po první singlu Prayers/Triangles jsem se nemohl nové desky dočkat, kormidlo oproti dvěma předchozím deskám se znatelně otočilo směrem k bájné desce White Pony. Natěšení lehce pokazil další singl Doomed User s lehce punkovýma riffama, ale výsledek naprostá pecka. Pře mezi Chinem a Stephenem opět pokračuje a tentokrát je vítězný Chino. Méně metalu, více nálad a emocí, ale celkově desce dominuje Chino. Jsem víc než spokojen. (brutusáček)

- tak tuhle desku zarytí fanoušci Deftones asi nezkousnou. Kde jsou hlomozící kytary a romantizovaná beznaděj? Elektronické Morenovy popěvky celé album neutáhnou. Carpenter měl dostat více prostoru. (onDRajs)

A hlas přidal i Martin Schuster.

(3) FALLUJAH - Dreamless (04/2016)

- zatím vstřebávám dojmy, ale ten, že je Dreamless o něco metalovější než The Flesh Prevails a lehce zas sahá do deathcoru, přetrvává. (bizzaro)

- počkám si na analýzu od Šéfa, který to slyšel určitě tak 23142x, za mě bych podotkl, že je to víc komplexnější než předchozí deska. (brutusáček)

- ještě je moc brzy na nějaké finální závěry. Bude to chtít hodně poslechů. Ale prozatím se do desky dostávám nejpomaleji ze všech. (YouTube) (Kuba)

(3) PLEBEIAN GRANDSTAND - False Highs, True Lows (04/2016)

- chtěl jsem už minulý měsíc, ale protože mám dřív promo, deska by zbytečně zapadla. Čili teď… tuhle kapelu musíte milovat, neb ona… ona vás nenávidí. (bizzaro)

- peklo a síra, Frantíci vyhodili sludge a minimalizovali math a hrajou black metal jak kráva, velké dubnové překvapení. (brutusáček)

- ještě více Deathspell Omega revival než na Lowgazers. Tentokrát méně minimalistické a nasrané, byť hardcorová dravost stále zůstává. Vyhrocené momenty jako například závěr desky jdou PG velmi dobře. (mIZZY) (BandCamp)
 

 
 
 
 
(2) COBALT – Slow Forever (03/2016)

- dobrý a zároveň i dost zajímavý americký (ne ortodoxní) black. Oproti předchozímu albu Gin (až na výměnu zpěváka) sice nedošlo ke kdovíjak velkému posunu, ale stejně se jedná o jednu z nejlepších desek, co jsem letos slyšel. Black metal se southern rock či blues prvky (v mnohem lepším provedení než od Glorior Belli). Elephant Graveyard je naprosto bezkonkurenční tancovačka. (BandCamp) (mIZZY)

- mohlo to být i odvážnější (třeba zmutovaná americana/grunge v intrech, kteroužto polohu jinak pánové rozvíjeli v Man's Gin, by si zasloužila více prostoru), ovšem tenhle nathrashlý black z Profound Lore má sílu i deset let po prvních velkých ohlasech. (gorth)
 
 
 

(2) IHSAHN - Arktis (04/2016)

- do Ihsahnových děl se vždy prokousávám dlouhou dobu. Je to jako se probíjet do samotného ledovce na Arktidě. Nová deska je však přístupnější, chytlavější, přes to disponuje propracovaností a všudypřítomným nadzemským muzikantstvím. Progrese je zde prokládána jednoduchostí a oba prvky se využívají navzájem. (Mystic)

A hlas přidal i Herelson.

(2) TEXTURES – Phenotype (02/2016)

- tak jo, konečně se Phenotype poddal a mám tak před sebou ne-li nejlepší desku Textures, tak minimálně tu z nejlepších. (bizzaro)

A hlas přidal i Spacosh.
 
 
 
 
 
 
 

(2) THE POISONED GLASS - 10 Swords (04/2016)

- kontrolovaný zv(hl)uk, až se vám chloupky i na prdeli postaví. 

A hlas přidal i gorth.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

bizzaro

BOSS KELOID - Herb Your Enthusiasm (04/2016)
- stoner sludge? Southern groove? Progressive doom? Hutní Confessor? Obdivníci Keelhaul? Jo, tohle všechno!

THE HYPOTHESIS - Origin (05/2016)
- melodic death metal par excellence.

THE ZENITH PASSAGE - Solipsist (04/2016)
- střet Soreption a The Faceless. A abych nezapomněl, jedná se o kapelu druhého kytaristy The Faceless, kterou produkoval? Mike Keene. Takže The Faceless až na půdu.

LooMis

AFTER THE BURIAL - Dig Deep (02/2016)
- vuvuzelově znějící pidlikačky prokládaný mňoukačkama, ale kupodivu i šmrncnuté hevačem. Nová deska nejede jenom v čistě nepozemském metalcore hávu, což ji činí pestřejší, a to je jen dobře.

ALGORITHM - Brute Force (04/2016)
- ryth rythm wtf rythm boot reboot rhyme rythme rhytme NO analog rhyme --- kde nepomůže síla, tam nastoupí hrubá síla, a tohle album prostě jenom chtělo poslouchat a poslouchat, až se dostalo pod kůži.

METAL CHURCH - XI (03/2016)
- Metal Church jsem měl vždycky rád a návrat ječidla Mika Howa (z kultovních Blessing in Disguise a Human Factor) je tedy další z řady reinkarnací, kterou si tahle kapela už prošla. Kurdt i tentokrát složil dobrou dávku poctivých heavymetalových skladeb, ve kterých najdete to nejlepší, co kdy identifikovalo Metal Church. A Mikův hlas všemu dodává příjemnou retro atmošku jako bonus.

brutusáček

BILL LAURANCE - Aftersun (05/2016)
- další jazzová partie kolem Billa Laurance, tentokrát hodně taneční.

ABORTED - Retrogore (04/2016)
- Aborted opět drtí a bubeník je magor.

IMPERIAL TRIUMPHANT — Inceste (EP 04/2016)
 - na tyhle blackaře mě přivedla přerovská legenda rumu, každopádně u Imperial by měli zbystřit fanoušci Gigan, jednak je to propletený členy a druhak je to prostě zgiganizovaný black.

ZEALOTRY — The Last Witness (04/2016)
- Lavadome si umí sakra vybrat, koho chce mít ve stáji, výborný technický death metal, který zdaleka plive na modernu.

onDRajs

ENTHEOS - The Infinite Nothing (01/2016)
- tajně jsem doufal v druhé Animal. Ale to už nebude, brek. Tohle je ovšem taky dobrý, barevná technická moderní muzika, kterou shazuje jednotvárný chlapácký řev od slečny :-) Taky mi přijde škoda, že všechny skladby mají stejné metrum.

mIZZY

PLAGUE PORTER – Don't Let Them Breathe (04/2016)
- má nejoblíbenější česká kapela má po čtyřech letech venku nové album. Sláva! Po avantgardně blackovém debutu došlo k výraznému přitvrzení, tudíž se bavíme spíše o deathmetalové nahrávce, byť inspirace Mayhem nebo kapelami jako DsO zůstává nepřeslechnutelná. Na desce je tentokrát i živý bubeník, má lepší zvuk a je kratší (necelých třicet minut), což určitě prospělo, jelikož více funguje jako celek. Oproti debutu zde žel chybí noisové podklady, plus se nemohu zbavit dojmu, že na Taste the Fetus and Make a Wish se objevilo více výjimečných momentů než na novince. I tak si myslím, že jedna z nejlepších desek letošního roku již vyšla v České republice. (BandCamp)

ZHRINE – Unortheta (04/2016)
- kapela, kde hraje Nökkvi ze Svartidauði. Sice to zní skoro stejně jako další islandské kapely, byť to je trochu víc hipsterské a atmosferické, ale jinak opět parádní DSO-vykrádající black/death. (BandCamp)

CULT OF LUNA & JULIE CHRISTMAS – Mariner (04/2016)
- kolaborace Cult of Luna se skvělou Julčou, jejíž zpěv, jekot a řev dobře doplňuje hudbu Švédů a ve výsledku to je dobrá pecka. Ani nevadí, že po instrumentální stránce album patří k nejslabším (nejminimalističtějším) nahrávkám COL.

SVARTIDAUÐI – Hideous Silhouettes of Lynched Gods (EP) (04/2016)
- „nové“ EPčko, na kterém jsou dva starší songy nahrané někdy v roce 2010. Deathtrip vyšel třeba i na splitu s Perdition. Je to ale jedna z nej věcí kapely a závěrečné minuty Hellish Visions jsou také vynikající, takže se oplatí poslechnout. (Soundcloud)

Mystic

THE FORESHADOWING - Seven Heads Ten Horns (04/2016)
- nového alba italských doom/gotiků The Foreshadowing jsem se vskutku bál, neboť jejich předešlý materiál Second World bylo slabším albem, než jeho dva předchůdci. Nakonec jsem ovšem velmi mile překvapen. Vrátila se pestrost projevu, silné momenty a atmosféra.

EREB ALTOR — Nattramn (04/2016)
- švédské vikingmetalové, hymnické popěvky a všudypřítomný odkaz na legendárního Quorthona. Deska působí jako samotné živly přírody. Chvíli vás ukolébá něžný větřík na severských polích, aby vás po chvíli zahnala silná bouře do temných lesů a všude kolem vás hlasitě praskaly větve.

SCHAMMASCH — Triangle (04/2016)
- okultní avantgarda ze Švýcarska. Na tohle trojalbum jsem byl strašně zvědavý a byl plnou měrou uspokojen. Okultní až rituální atmosféra, avantgardní vyznění a především silné skladby. „Trojúhelník“ pokořil starší tvorbu Schammasch.

DARKEND — The Canticle Of Shadows (04/2016)
- italský, symfonický, rituální black metal. Roky a roky čekání na nové album, jehož vydání bylo dokonce odkládáno se vyplatilo. Nová deska zní dospěleji, orchestracemi neplýtvá, a tak dává zvuk vyniknout především blackmetalové dravosti. Dílo pozdvihli významní hosté z Rotting Christ, Abysmal Grief a Shining.

SKYFOREST — Unity (04/2016)
- ruský atmosferický black metal s bohatými, klávesovými pasážemi, flétnami a pestrými zpěvy, místy připomínající takové Summoning, či Caladan Brood. Povedenější jak debut!

DESTRÖYER 666 — Wildfire (02/2016)
- tahle old school blackovka mě prostě nechce pustit. Od doby, co materiál vyšel, jej sjíždím velmi často a nedokážu se vrátit k jejich kultovním albům. Líbí se mi věrnost vůči old school špíně. Muzika Australanů je prostě jedna velká rebelie. Nespoutaný black metal, co zneužívá thrashové výjezdy jako satan těla jeptišek, to vše okořeněné o heavymetalové kořeny poutající všechny styly do jednoho celku.

MORA PROKAZA — Dark Universe (04/2016)
- běloruský klasický black metal. Tímto můžu skončit. Nic výjimečného, spíše příjemného na občasný poslech.

Herelson

PILLARS IN THE SKY - What Became Of the Kingdom (12/2015)
- prog/groove metal.

Pablo Esko

GERYON - The Wound and The Bow (04/2016)
- k týhle desce mě nenapadá napsat nic jinýho než AOTY 2016. Minimalistický použití bublající basy, bicích a vokálu způsobuje hrubou dizonanci, zasazenou do antiky. Kompozice jsou spíš instrumentálního charakteru, o to víc se tady ale potvrzuje talent Nicholase McMastera a Leva Weinsteina, členů kapely Krallice. Neni třeba hledat přirovnání. Geryon jsou avantgardní těleso, který udrží pozornost do úplnýho konce.

USTALOST - The Spoor of Vipers (04/2016)
- vedlejší projekt Willa Skarstada z Yellow Eyes přináší dávku středně rychlýho black metalu s použitím celestiálního synthesizeru. Nahrávka vyžaduje víc poslechů k porozumění nepředvídatelných melodií. Synťák navíc příjemně hypnotizuje. Jedna z nejzajímavějších věcí za tenhle měsíc. Willovu hlavní kapelu připomíná tenhle projekt opravdu minimálně, a to beru za největší plus.

YVYY - sonnelism, landscape (04/2016)
- jestli si při vyslovení žánru „post-black metal“ rvou pravý blackmetalisti vlasy vztekem, termín „vaporwave black metal“ by jim pak měl dát okamžitej infarkt. Bylo jenom otázkou času, kdy vznikne taková zprzněnost. Estetika bundy Adidas a japonský znaky na album coveru daj za pravdu. Autorovi patrně lezlo vedro na mozek (pochází z Brazílie). A paradoxně to je celkem poslouchatelný.

Leif

SINISTRO - Semente (04/2016)
- mix temného monolitického doom metalu a zádumčivé hudby na pomezí post-rocku a trip-hopu. Velkou předností je parádní ženský vokál zpívající v portugalštině, která zní tak měkce, exoticky a mysticky. Žádná operně gotická póza, ovšem, projev zpěvačky je civilní, možná lehce evokující folkovou nebo jazzovou hudbu. Právě vokál má na starosti zapamatovatelné klenuté melodie. Metalové části překvapují neprostupnou brutalitou, v nemetalových pasážích člověk pomalu zapomene, že poslouchá metalovou kapelu. Přitom to není nějaký účelový neopodstatněný trik pro manipulaci kontrastem, všechny podoby hudby Sinistro spolu ladí a rozvíjejí svým způsobem jednotnou atmosféru. Kvůli ženskému vokálu, zemi původu a bezútěšnému doomovému stylu se mi v souvislosti s touto kapelou vybavuje Ava Inferi, kteří ale na můj vkus svůj potenciál promrhali a jejich hudba jen zřídka přinesla něco víc než ubíjející fádní monotónnost. Sinistro jsou stylově podobní, jejich provedení je mnohem povedenější. Prozatím asi nejpříjemnější překvapení za tento rok. (Bandcamp)

SKÁPHE - Skáphe² (01/2016)
- hodně mě zaujali chorobnými nepozemskými disonancemi à la DsO, které ale jsou zvláštním způsobem melodické, a neprostupným hlukem značně syrově nahraných kytar, přičemž zajímavé atmosférické podtóny hraje basa. Vyšinutý nelidský vokál někde v pozadí zvukového mixu tomu taky dodává grády. Nevšední hudba se svou originální vizí. (Bandcamp)

Spacosh

THREE TRAPPED TIGERS - Silent Earthling (04/2016)
CAUSA SUI - Return to Sky (03/2016)

Irdzi

SIKTH - Opacities (11/2015)
- ano, kosmetický změny (melodičtější a chytlavější vokály) jsou přítomny, o tom nemůže být sporu, ale zdá se, že Sikth je našli už na Death Of A Dead Day a další vývoj bude vycházet právě z týto desky. A když už o tom mluvím, popravdě DoaDD v mých očích rozhodně nepřevyšuje v ničem geniální debut... chybí mi tam větší pestrost z Trees Are Dead..., díky který byl každej track jedinečnej a i při délce desky to do konce nenudilo a překvapovalo. Ale zpět k Opacities - mě to možná právě kvůli délce baví o trošku víc než Death, ale obecný nadšení z toho moc nechápu. Rozpacities... třeba už nejsem cílovka.

gorth

FEDERICO DURAND - A Través del Espejo (1/2016)
- nádherné ambientní meditace, které se nejvíc blíží jedinečnému Orenu Ambarchimu. Základem jsou geometrické linky osekané kytary, které tu však doplňují velice decentní a smysluplné konkrétní zvuky. Nesmírně jemná a čistá, zároveň však poměrně melodická záležitost.
 
 

LooMis

WATCHTOWER - Mathematics (10/2015)
- nemůžu si pomoct, ale tahle deska mi vždycky zvedne náladu (i když u toho brečím). Všechno je jednou poprvé, takže opakuji tip z minulého měsíce. Hudební masakr!!!

brutusáček

DINOSAUR JR. - vše - přírava na červnový koncert, doporučuji.
SUN KIL MOON - Benji, April - průřez na červnový koncert, doporučuji.
NEW MODEL ARMY - vše - na konci léta nová deska Winter a v říjnu koncert - stálice playlistu.
PROTEST THE HERO - vše - jsou to blázni.

onDRajs

JAGA JAZZIST - všechno
CARNIVAL IN COAL - všechno

Mystic

ŽREC - Paměti (2012) + Žertva (2008)
- Žrec jsou mojí nejoblíbenější folk/paganmetalovou sebrankou z českých luhů a hájů. Dubnový měsíc se nesl v oprášení této hordy. Pozitivní, slovanská atmosféra, okořeněná o občasnou melancholii, či vážnost s pohansky laděnými, skvělými texty.

DECAPITATED — Blood Mantra (2014)
- polští techničtí deathmetalisté se mě pořád drží. Od prvního koncertního zážitku smečku sjíždím ještě častěji, až mám pocit, že z toho definitivně zblbnu.

POSTCARDS FROM ARKHAM — AON5 (09/2016)
- český post/progressive rock inspirovaný mistrem Lovecraftem. Myslím že každý, kdo se zajímá o českou scénu, o tomto projektu musel slyšet. Deskou jsem pořád očarován.

Kuba

THE BOY WILL DROWN - Fetish (2009)
- po několika letech jsem oprášil tuhle desku a je to pořád mazec! Poměrně nedoceněná kapela. Tekk death/grind violence. (YouTube)

NEGLECTED FIELDS - Synthinity (1998)
- pravděpodobně jejich nejlepší deska. Snad ještě něco ukuchtí. (YouTube)

NERO DI MARTE - vše - pokoncertní opojení.

Leif

JOCELYN MONTGOMERY WITH DAVID LYNCH - Lux Vivens (1998)
- hudbu středověké skladatelky, abatyše a křesťanské mystičky Hildegard von Bingen preferuju v čistém à capella podání akademických souborů (například Sequentia), ovšem tato darkambientní interpretace se sólovým vokálem někdejší účastnice gothicrockových Miranda Sex Garden je taky dost zajímavá.
 
EMBODIED TORMENT - Liturgy of Ritual Execution (2015)
- slamující BDM čtyř amerických Hispánců (přičemž bicí obstarává dáma), který mě zaujal rozvážně se tyčící majestátností a impozantním ultrahlubokým vokálním chrlením. Po několika posleších z poměrně nepřehledné na první pohled masy vystupují další zajímavé detaily - chytlavé riffy, cinkání basy, nekompromisní metalicky znějící rytmičák, především ale jako celek si mě tahle deska doslova podmanila svou náladou. (Bandcamp)

Pablo Esko

HOUSES - A Quiet Darkness (2013)
- depresivní indie elektronika evokující „summertime sadness“ v tom pravym slova smyslu.

VATTNET VISKAR - Settler (2015)
- dojemná pouť raketoplánu Challenger ke zkáze. Příměs sludge a progresu dělá tuhle desku jednu z lepších post-black metalů. Cenim i ne-metalovej obal desky, kterej se stal předmětem mnoha vášnivých diskuzí a nečistou produkci, jakoby vokalista řval skrz mikrofon v samotnym raketoplánu.

VOLAHN - Aq' Ab' Al' (2015)
- letní black metal? Jestli vás napadl Sunbather, tak ste tady špatně! Aq' Ab' Al' nabízí nevšední, barvitý melodie, přesně jak vidíte na album coveru. Bez zbytečnýho post-rocku dosahuje každá píseñ nezapomenutelných gradací, který si budete pobrukovat i bez sluchátek. Jako zpestření atmosféry Eduardo Ramirez používá akustický folk outra, oslavující májskou kulturu. Nechybí ani nahrávky noční přírody. Produkce může bejt pro někoho tvrdou skořápkou, když ale dáte lo-fi zvuku šanci, deska se vám bohatě odmění. Unikátnosti se drží Volahn i na poslednim splitu Desert Dances and Serpent Seremons, kam přinesl výbornou ódu na divokej západ á la Vinnetou a Old Shatterhand pod názvem Chamalcan. Album dokonce ocenili Darkthrone na svym facebooku.

Gába

DEROGATION - Revival Of A Nest Ignorant (EP, 2013)

Martin Schuster

MARILLION - Clutching At Straws (1987)
MARILLION - Afraid Of Sunlight (1995)
MARILLION - Anaraknophobia (2001) 
MARILLION - A Sunday Night Above the Rain (2014)
WEATHER REPORT - Heavy Weather (1977)

Irdzi

PLASTER - Mainframe (10/2015)
- tak a toto je naprostá paráda. Nemám moc na co si stěžovat, nemůžu říct, že by mě směřování týhle dvojice přišlo nějak nesmyslný, blbý, nebo že by to stálo ve stínu předchozí tvorby...

PINK FLOYD - Dark Side Of The Moon (1973) + Wish You Were Here (1975)
- aneb objevuji Ameriku a jednoznačně desky minimálně měsíce :) Když už člověka nechytá nic současnýho, stačí se hrabat v deskách, který byly současný před mnoha lety a připomenout si, že u hudby jednoznačně neplatí pravidlo čím novější tím lepší.

THE DILLINGER ESCAPE PLAN - One Of Us is Killer (2013)
- od Brutal Assaultu mě zase začali bavit a v mých uších jednoznačně povedenější záležitost než Option Paralysis.

gorth

TEENAGE JESUS AND THE JERKS - s/t (1979)
- legendární kapela, která za svou existenci vydala asi půl hodiny materiálu. Brutální no wave s vřískající Lydií Lunch, extrémně údernou rytmikou a syrovými, až industriálními kytarami, který se nicméně vtipně blíží i new wave houpavé pohodě. Občas je v tom slyšet, kde se mohla inspirovat agresivní rozsypanost Sightings.