Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
(2) ION DISSONANCE - Cast the First Stone (11/2016)
- konečně metal, který se mi zasekl v přehravači na dobu delší dobu než jenom na pár týdnů. Na Solace to nemá, ani mít nemůže, ale Kanaďané do alba naházeli x lopat schizo-atmosféry, takže namísto technických maxim sklízí úspěch jinde. Ale popravdě, nebál bych se víc přitlačit na pilu, skladby zhustit ještě několika superkomplikovanými riffy a bylo by posekáno. Takhle jenom "hodně dobrý..(onDRajs)
- zatiaľ mi to príde slabšie ako predchádzajúce 3 počiny. Chýba mi tam viac tlaku, viac death metalu, šialenosti, alebo tomu treba dať ešte viac času… neviem počúvať budem ďalej :) (Cronic)
(2) TEITANBLOOD - Accursed Skin (12/2016)
- dvouskladbová nahrávka s jednou novou věcí a Sanctified Dysecdysis z Woven Black Arteries. Nový song Accursed Skin se oproti staršímu minimálně v první polovině táhne spíše v pomalejším tempu, hnilobnou atmosférou však nezaostává. Už jen kvůli anihilaci Sanctified Dysecdysis, jež na vinylu ještě nevyšla, se Accursed Skin vyplatí pořídit. (BandCamp) (mIZZY)
- španielska deathmetalová šialenosť uzatvára už takto veľmi silný koniec roka. I keď zasa len v podobe 2 songov. Pritom ten druhý už vyšiel dávnejšie aj na Woven Black Arteries EP. (Cronic)
bizzaro
ISSUES - Headspace (05/2016)
- úlet. Justin Timberlake zpívá v djentový kapele.
ANIMALS AS LEADERS - The Madness of Many (11/2016)
- Animals počtvrtý a tentokrát pro mě dost nepřístupně. Ale nakonec se mi deska líbí.
TWINESUNS - The Empire Never Ended (01/2017)
- drone, ambient, doom metal, temnota.
HAIL SPIRIT NOIR - Mayhem in Blue (10/2016)
- víc psychedelický rock, nebo podivný black?
LooMis
GONE IS GONE – Echolocation (01/2017)
- nejen Brett Hinds, ale i Troy Sanders srší vedle Mastodon nápady na počkání, pročež vznikl projekt Gone Is Gone. Vyklidněná, přímočará porce rocku může chvílemi připomínat depresivnější stránku Alice In Chains, naopak odvázanější věci směřují spíše do stoner rocku (kde se nezapře kytarista QOTSA Troy van Leeuwen.
MALLEPHYR - Assailing the Holy (10/2016)
- tihle rokycanští pánové tady v desce měsíce nejsou žádnými nováčky. Konečně jsem se k jejich debutu (po několika skvělých živých vystoupeních) taky propracoval a nezbývá než vřele tenhle kvartet doporučit. Určitě jeden z aspirantů na domácí desku roku. Vynikající odpověď na Ulcerate, Mglu a jim podobné kapely.
CODE - Lost Signal (01/2017)
- další zajímavá deska těchto Anglánů, kteří se tentokrát opravdu nebáli ve velkém využít falzetové vokály. V kontrastu s psychedelickými kytarami a celkově pochmurnou atmosférou, poměrně dost evokující Arcturus, to nicméně funguje parádně.
ATTILA – Chaos (11/2016)
- ne až tak svěží a pestré jako About That Life, nicméně stále správně drsně-rappersky přisprostlé a Chris Fronzak má pořád stejně prořízlou hubu.
onDRajs
MARTYRDÖD - List (11/2016)
- naposledy jsem slyšel Sekt, takže novinka byla rána pěstí mezi oči. Rokec, navíc strašně melodický, až někam do Motörhead, nebo Van Hallen. Jinak ovšem d-beat až za hrob!
ULCERATE - Shrine of Paralysis (10/2016)
- kolem Ulcerate se vytvořila aura nedotknutelnosti. "Slyšels nový Ulcerate? Geniální zlo, ne?" Už to slyším a čtu všude kolem sebe. Nemůžu si pomoct, ale Shrine of Paralysis mně přijde jako bezduchá sračka. Nekonečný čekání na nějaký pořádný nosný riff, kterého bych se mohl chytnout - prostě nápad, kterých byly na prvních dvou fošnách tuny. Kde jsou teď? Novinka je 57 minut trvající rozplizlé nic. Prokousat se tím je za trest.
brutusáček
NINE INCH NAILS - Not The Actual Events (EP) (12/2016)
mIZZY
THE RUINS OF BEVERAST – Takitum Tootem (12/2016)
- EP s dvěma skladbami, jedna z nich je cover od Pink Floyd. První věc poměrně zdařilá rituální tribal záležitost. V coveru je dostatek vlastní invence, aby nevyzněl jako prachsprostá vykrádačka. Dobré lákadlo na chystanou desku.
RECITATIONS – The First Of Listeners (Demo) (03/2016)
- jedna z mála trondheimských blackmetalových kapel, které v současnosti nevydává Terratur Possessions, ale Avantgarde Music (totálně divné a podezřelé). Na první čtyřskladbové demo poměrně vydařený počin s potenciálem do budoucna. Začátek v lecčem připomíná Dark Sonority, později se v hudbě objevují i avantgardnější prvky. (BandCamp)
SCHAMMASCH - Triangle (04/2016)
- zbytečně dlouhá nahrávka, třetí ambientní album je zde vyloženě navíc. Na prvních dvou lze ovšem několik dobrých moderně blackmetalových songů najít. (BandCamp)
DIAPSIQUIR – 180° (11/2016)
- na novém albu metal už téměř nenajdete, ale na druhou stranu je zde úplně vše, co si dovedete představit až po francouzský hip hop. Rozmanitá a zábavná nahrávka, místy docela úchylná, ovšem super. Obal naprosto vystihuje i hudbu. (BandCamp)
AOSOTH – IV / Appendixes (06/2016)
- kompilace tří apendixů, které vyšly po vydání IV: An Arrow in Heart a Unbroken Dialogue. Navazuje se na poslední desku a všechny songy jsou poměrně vydařené.
ZEAL AND ARDOR – Devil Is Fine (08/2016)
- mix gospelu s black metalem, hip hopem atd. Více hipsterských věcí asi neexistuje, ale zábavné to je dost.
MAYHEM – De Mysteriis Dom Sathanas Alive (12/2016)
- DMDS živě, co chtít více? Fajn příprava na Brutal. (BandCamp)
BETHLEHEM – Bethlehem (12/2016)
- album naláká skvělým úvodním trackem, ale v následujících minutách se přehoupne do poměrně teplé nudy. (BandCamp)
ULVER – Riverhead (12/2016)
- další sountrackový zářez Ulver. Tentokrát primárně ambientní a temný. Ovšem opět skvělý. (BandCamp)
BESTIAL RAIDS – Master Satan's Witchery (11/2016)
- na to, jak tato kapela vždy působila stupidně, novinka je poměrně slušný death/black rozjeb. (BandCamp)
CAVEMAN CULT – Savage War Is Destiny (05/2016)
- nemáte co na práci? Nechte se umlátit kamenem. (BandCamp)
SEDNA – Eterno (10/2016)
- druhé album kamarádů z Itálie. Jedna ze zajímavějších nahrávek na poli post-black metalu. (BandCamp)
GNAW THEIR TONGUES – Hymns For The Broken, Swollen And Silent (12/2016)
- Mories po tisíckráte vytáhl svůj temný mix industriálu, noisu a zla. (BandCamp)
DEATH WORSHIP – Extermination Mass (12/2016)
- Blasphemy/Revenge/Conqueror sešlost. Zní přesně tak, jak by každý čekal a jak by měla. (BandCamp)
Kuba
KARMACIPHER - Necroracle (11/2016)
- ulcerózní death metal z Hong Kongu a jejich debut. Vliv Ulcerate je patrný asi nejvíce - od obalu až po hru bubeníka, který vypadá tak na patnáct. Ale hraje jim to slušně. Za prosinec určitě nejhranější novinka.
TERAMOBIL - Magnitude of Thoughts (12/2016)
- tahle kapela je prostě neřízená střela. Pro mě lepší než letošní Behold... The Arctopus.
HANNES GROSSMANN - The Crypts of Sleep (09/2016)
- Hannes prostě umí a touto deskou to jen dokazuje. Jak by asi zněla Obscura, kdyby neodešel?
INVOKING THE ABSTRACT - Aural Kaliedoscopes (09/2016)
- instrumentální death, který místy odbočí až k metalcoru (?), aby se zakrátko vrátil do cynikovských vybrnkávaček místy evokujících The Contortionist. Občas je možná až moc velká snaha do stopáže desky narvat co nejvíce nápadů. Ale za poslech rozhodně stojí.
Cronic
DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones (11/2016)
- šialenosť, masaker, peklo a black roku.
DOWNFALL OF GAIA - Atrophy (11/2016)
- nemecká odpoveď na WITTR. Viac špiny, surovosti, melódie majú silu, všetko je v poriadku.
ANTAEUS - Condemnation (11/2016)
- parádne surový black, ktorý nenechá vydýchnuť.
BÖLZER - Hero (11/2016)
- veľa sklamaných reakcií, ale mňa si táto nahrávka nejakým čarovným spôsobom získala. Prijemne sa to počúva a občasné melódie len podtrhujú zvláštnu prírodnú auru celého albumu.
DEAD CONGREGATION - Sombre Doom (10/2016)
- dvojskladbové EP, ktoré však neprináša nič čo by sme už od DC nepočuli. Je to dobré, ale očakávania sú väčšie.
ARKONA - Lunaris (11/2016)
- klasický black z Polska.
JSt
BILLY GOMBERG – Slight at That Contact (10/2016)
- letošní deska Orena Ambarchiho se vyskytuje ve všech žebříčcích, mně nicméně přišla slabá, nesoustředěná a lehce přeplácaná. Ambarchiovskou čistotu naštěstí drží třeba osobitý Federico Durand a epigon Gomberg. Nikterak originální, ovšem velice pěkné album kytarového ambientu.
Gába
DEVANGELIC - Abominated Impurity of the Oppressed (promo, 10/2016)
- jednoskladbový útok na desku roku! Itálie.
ABNORMAL INHUMANE - Consuming the Infinity (11/2016)
- jedna z nejnasypanějších TBDM desek vůbec. Řecko.
piTRs
VADER - The Empire (11/2016)
- Vader lze spustit z očí na libovolný počet desek, aniž by člověk nabyl dojmu, že mu něco uniklo.
onDRajs
ZAKIR HUSSAIN - Making Music (1987)
- deset let po Shakti si McLaughlin znovu zahrál na sólovce Hussaina, na ságo se k nim přidal Jan Garbarek a výsledek? Už léta mě tohle album vždy ein zwei dokáže přesunout o tisíce kilometrů na východ, kde čas nic neznamená. Nádhera, nádhera, nádhera!
STEVE ROACH - Dreamtime Return (1988)
- prožívám to stejné jako u Hussaina. Nadčasová klasika!
Kuba
FLUX CONDUCT - Qatsi (2015)
- sólová nahrávka kytaristy z Monuments. Ačkoli by si album zasloužilo trochu lepší zvuk, tak riffing je místy neskutečný.
Cronic
DARK FUNERAL - Where Shadows Forever Reign (04/2016)
WARBRINGER - IV Empires Colapse (2013)
DARK FUNERAL - Where Shadows Forever Reign (06/2016)
CULT OF LUNA – Vertical (2013)
BATTLE OF MICE - A Day of Nights (2006)
JSt
BOL, WESTERHUS, SNAH – Numb, Number (2012)
- bulvární zpravodajství z norské hudební scény: Helge Sten má za ženu poměrně známou zpěvačku Susannu Wallumrod, jeho spoluhráč ze Supersilent Stale Storlokken jakousi Tone Aase, rovněž hudebnici. Na to jsem přišel dost náhodou, nicméně mě to zaujalo, jal jsem se tedy pátrat. A tak jsem zjistil, že Aase a Storlokken spolu hrají v kapele BOL. Na tomto albu jim navíc hostuje další fenomén Stian Westerhus. Výsledek odpovídá jménům – velice pěkný a osobitý jazzrock hozený lehce do psychedelie. Zpěv Aase připomene Sidsel Endresen, struktury další Storlokkenovu kapelu Elephant9, volnost v jejich rámci Supersilent, zkrátka klasické a skvělé Norsko.
AMAKA HAHINA – Aheah Saergathan! (2002)
- Les Legions Noires nijak neuctívám, takže velkou část projektů neznám a na tenhle jsem narazil náhodou. Temné, depresivní meditace pro el. varhany a darkambientní ruchy ve velice přesvědčivém provedení.
Gába
THE DRIP - A Presentation of Gruesome Poetics (2014)
- grindcore/deathgrind/powerviolence. Tohle mi nějak uniklo. Vydáno na Relapse. Co nevidět bude nová deska. US.
piTRs
METAL CHURCH - XI (3/2016)
- po 23 letech se k mikrofonu vrátil Mike Howe, kapela má viditelně chuť hrát a celkem to i šlape. Subjektivně tak chybí jediné: skutečně silný materiál, srovnatelný s tím, co MC hráli v první polovině devadesátek.
Vložit komentář