Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca srpna 2015), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
(6) TEXTURES – Phenotype (02/2016)

- s novými Textures máme problém, nějak se na svých střetnutích míjíme. Deska je progovější, míň matiky, víc frčí, je dynamičtější, víc aranžování, líp se poslouchá. Rozhodně vývoj, ale už se to vlastně láme. Daniël super zpívá. (bizzaro)

- 5 let čekání na novou desku se vyplatilo. Daniël se vyzpíval (místy v jeho hlasu slyším i starého dobrého Erička), kapela přidala opět na plynu, aniž by ale rezignovala na své typické "texturovštiny". Neuvěřitelně vyrovnané skladby, ale Shaping a Single Grain of Sand ční nade vše. Těším se na příští rok na pokračování s Genotype! (LooMis)

- oproti (podceňovanému) Dualism jsou tady mnohem komplikovanější skladby s hodně dynamickým vývojem. Kapela toho do nich chce narvat někdy až zbytečně moc, ale OK, to je úděl progresivních kapel. Bude třeba se tím ještě proposlouchat. (onDRajs)

- první část opusu je tu, máme tu hudebně klasicky znějící Textury? Zdání klame, dle mého se jedná o nejpřístupnější hudbu, kterou kdy vydali, ale pořád to šlape. Největší devizu vidím ve zpěvu. Pěvec Daniel de Jongh víc zapadá do hudby, víc se drží linek a rytmiky. Na předchozí desce spíše vybočoval, tady je to ideální symbióza. Nejvíc funguje spojení skladeb Zman + Timeless. (brutusáček)

- pokračovanie predchádzajúceho Dualism. U mňa v pohode. (Cronic)

A hlas přidal i Kezir.

(4) OBSCURA – Akróasis (02/2016)
- psal jsem recenzi, asi není moc co k této desce dál psát. Obscura jinak, ale vlastně furt dobře. (bizzaro)

- pro mne doposud nejlepší Obscura. Sice na jednu stranu stále dokola brousí svůj Death-styl, tentokrát ale, kromě tradičně nadprůměrných hráčských výkonů, přidává uhlazenější produkci a variabilní vokály, včetně "cynicovského" vokodéru. Ode to the Sun nejvíc! (LooMis)

- vymazlenost, hravost, přiznaná barva a nejpřístupnější deska Němců? Asi jo, přes veškeré technické umění, jsou to pořád melodické skladby, které se zatím neohrály. (brutusáček)

- nemůžu si pomoc, ale ten Muenzner a Grossmann tam prostě chybí. Ale rozhodně se nejedná o špatnou desku! (YouTube) (Kuba) 
 
 

(2) ORANSSI PAZUZU - Värähtelijä (02/2016)

- takové temnější a blackovější Oranssi bych řekl, ale nejsem odborník. (brutusáček)

- určitě lepší a opět o něco méně přístupnější deska než předchozí Valonielu. Jde navíc i slyšet, že se Oranssi Pazuzu, díky hraní v Atomikylä, inspirovali od Dark Buddha Rising a zařadili do své hudby více sludge prvků. Minimálně díky prvnímu a především pátému, 17 a půl minut dlouhému songu, který je z Värähtelijä nejlepší, se novinku poslechnout oplatí. (BandCamp) (mIZZY)

bizzaro

BATUSHKA – Litourgyia (12/2015)
- blackoš s hodně čistým zvukem a doomovými pasážemi, které ne muzikou a tempem připomínají snad až Paradise Lost. Super jsou tu zpěvy, téměř stále je účasten chorál. Ne zásadní nahrávka, ale na několik poslechů poutavá.

ESPERANZA SPALDING - Emily's D+Evolution (03/2016)
- jazz, fusion, pop, bossa nova, funk, r&b, famózní vokály. Podivně rockový úvod desky možná odradí, klipovka One rovněž není hitovka k posrání, ale celá deska vás sežere.

LooMis

PRONG - X-No Absolutes (02/2016)
- nabroušený od první noty - zvuk kytar tradičně ostrý jak břitva, minimalistické bicí, o to hrající s větším razancí, rezonující basa = nemám výhrady!

onDRajs

POWERMAD – Infinite (10/2015)
- "Tohle sako je symbol mé individuality a víry v osobní svobodu." Tohle pronáší Nicolas Cage ve Zběsilosti v srdci. Kdo v tomhle filmu hraje? Přece Powermad! Speedmetalisté na tuhle kapelu přísahají. Utajený klenot, shodují se nad Absolute Power. Jo, kapela neprorazila a brzo to zabalila. Jenže po 26 letech vychází následovník Infinite. Nečekejte žádné retro jako třeba Speedwolf. Hudba ztěžkla (ano, přibylo strun) a zmoderněla. Šok! Comeback roku?

brutusáček

VOIVOD – Post Society (02/2016)
- Kanaďani u mě všem ostatním vypálili rybník, a to se jedná pouze o pětiskladbové EP - navíc jedna z těch skladeb je „pouze“ cover Hawkwind. EPko má „přijatelnější“ zvuk než poslední řadovka Target Earth. Některé skladby jsou říznější, některé lehce psychedelické, no dobře může za to klip. Tak, jak se tady pracuje s náladami, tak mi to evokuje vzdáleně Nothingface. Jsem víc než nadšený a od desky hodně čekám, snad se nedostaví zklamání.

YUCK - Stranger Things (02/2016)
- parádní indierocková kapela z Londýna. Absence lehkých dechů z předešlé desky zamrzí, ale nechybí.

SAVIOURS – Palace of Vision (08/2015)
- !metal!

mIZZY

HEXVESEL - When We are Death (01/2016)
- ještě více sedmdesátkového rocku než dříve, ještě méně folku, Kvohst zpívá opět perfektně, osobně mi album ještě nepřirostlo k srdci jako předchozí nahrávky, dobré však samozřejmě je.

ALUK TODOLO - Voix (02/2016)
- méně listen friendly než předchůdce. Oproti Occult Rocku trochu postrádá výraznější melodie a chytlavější rytmiku, za což se ovšem na Aluk Todolo nelze moc zlobit, jelikož své kvality si stále uchovávají. Druhá půlka třetího songu, kde do opakující se basy vyhrává kytara kvílící linku, vyloženě zabíjí. (BandCamp)

NAÐRA - Allir Vegir Til Glötunar (01/2016)
- debut další islandské kapely, v níž působí lidé z Misþyrming, Carpe Noctem atd. Upřímně říkám, že se jedná ve srovnání s jinými kapelami spíše o slabší počin, i přesto Allir Vegir Til Glötunar není deskou, za kterou by se Island musel stydět. (BandCamp)

MAGRUDERGRIND - II (02/2016)
- opět slušný PV/grind nářez. Na jejich koncert s Primitive Man se velmi těším! (BandCamp)

IRKALLIAN ORACLE - Apollyon (02/2016)
- minimalističtější, ale o to temnější než debut Grave Ekstasis. Než jako Portal začínají znít Irkallian Oracle více jako Grave Upheaval a podobné death metaly, z nichž čpí záhrobní pach.

SKÁPHE - Skáphe² (02/2016)
- z mého pohledu lepší než debut. Překvapuje mě, jak moc pohodová a chill hudba dovedou Skáphe být, přestože se místy jedná o solidní black-námrd, za což můžeme z velké části pochválit ohavný zvuk, který dobře vypomáhá v budování atmosféry. (BandCamp)

Kuba

BLIND ORACLE - Between Blade & Flesh (EP) (01/2016)
- pro mě ještě donedávna neznámá kapela z Austrálie. Tech deathcore kloubící alien výjezdy Rings Of Saturn, Born Of Osiris sekanic a clean vybrnkávaček. (YouTube)

DIVINITY - The Immortalist, Pt. 2 - Momentum (EP) (02/2016)
- po třech letech další pokračování trilogie The Immortalist a zase trochu jinak. Typické znaky kapely zůstaly zachovány, ale místy to trošku heavíkuje. Škoda, že se na hudbě Divinity již skladatelsky nepodílí Sacha Laskow - jeho kytarová práce v hudbě Kanaďanů chybí. (YouTube)

loathsomE

DISTANCES – Rip Offs (01/2016)
- jakožto odpůrce a nenáviditel všech neregulérních desek a předělávek bych se měl stydět, ale tohle je prostě veledílo. Sludgecoreové předělávky Ace Of Base, Garbage a Portishead? Zní to šíleně, ale není tomu tak! Housle, skvostný ženský zpěv, sludgeřev, sypačky, tupačky, houpačky, KoRňačky.. A je to brané hodně po svém, řekl bych, že tak dvě třetiny těch riffů a nápadů jsou jejich vlastní (úsměv). Takovou Glory Box jsem poznal až po dvou minutách (smích). Kvltíček pro všechny neortodoxáky.

THE INFERNAL SEA – The Great Mortality (02/2016)
- na black metal z UK jsem byl vždycky dost ujetej! A nejlepší je, když si asi tak prvních pár poslechů myslíte, že posloucháte Švédy (smích). Názvy skladeb tomu napovídaj i to tak trošku zní. Holt doba se mění! Každopádně co se nemění, je můj obdiv ke kapelám, který dokážou vykouzlit atmosféru bez zbytečný pompy, páč v dnešní době, když někde vidim atmospheric black metal, tak je to z devadesáti procent sračka. Nudná a blbá! Je to smutný, ale je to tak. A proto tihle borci mají v popisku jen black metal, i když je to nadupaný atmoškou až po střechu! Takovej valčík v The Beareru, kdy se cejtíte jak ztraceni v nějakym lese plnym neživě kovovecjh stromů a industriálních střepů místo mechu, je naprosto famózní! A jak ho dokážou vygradovat? Uf! To bude chtít asi samostatnou recku (úsměv).

HVOSCH – Thornsmoat (01/2016)
- jak to vypadalo, že post-bm už asi začne pomalu vysychat, tak to najednou nevypadá! Hvosch jsou toho živým důkazem! Super špinavej sound, dva songy, půlhodina! Ideální stav řeklo by se už před puštěním. Jenže takovejch bylo… NAŠTĚSTÍ tady to neplatí! Vezměte mistry Ash Borer, génie Paramnesia a zvířata z Wovoky a máme tu základ pro nášup á la ukázka, jak by měl vypadat post-black metal nynějších dnů! Hektolitry pomalejch pasáží, kilometry neúprosnejch sypaček a miliardy hypnotickejch zaklínadel! Prostě bomba, bude recka, bude interko, bude vinyl a doufejme, že bude i koncert!

Cronic

CHTHE'ILIST – Le Dernier Crépuscule (01/2016)
- a, že v Kanade nemajú močiare. Majú, a pekne bahnité a hnusné. A prekvapivo sa tam hrá death metal európskeho strihu. I keď tá kanadská technika sa tam stále nezaprie. Takže napokon celkom slušne hnusné.

Kezir

OMNIUM GATHERUM - Grey Heavens
BORKNAGAR - Winter Thrice
BRAINSTORM - Scary Creatures

Gába

ENCENATHRAKH - Encenathrakh (10/2015)
- po promu projektu Disembowel z roku 2006, jsem nabyl dojmu, že nic horšího už slyšet nemohu. Na mou obranu, mýlit se je lidské, což dokazuje další superstar projekt Encenathrakh. Tedy - Colin Marston (nemusím představovat), Mick Barr (Krallice, atd.), Weasel Walter (Behold… The Arctopus atd.) a Paulo Henri (Copremesis). Jejich hudbu bych přibližně popsal asi jako improvizující sjetý Putridity na čtvrtou, po poslechu Napalmed. Tedy naprosto šílenou změť not, neuvěřitelné lámání prstů o hmatníky, ultratechnické ničení bicí soupravy, do toho nějaký příšerný ruchy, sřípání, chrčení, zvracení, pískání, jakože pseudosóla (nebo co to vůbec je), vše v nadzvukové rychlosti a celé zabalené do odporně garážovýho zvuku. Naštěstí má údajně jít opravdu o improvizaci (jinak to snad ani nejde). Názvy skladeb mi trochu připomněly kultovní dílko Tnyribal (!!!). Taky neexistuje žádný logo, stránky, nic. Pravda, je tu bandcamp s informací "metal" a  "brutal", no a za pěkných 701,26 doláčů, nebo více, si můžete tohle dílko stáhnout. Ovšem nově se dá nahrávka sehnat i na CD a na nějakém indonéském labelu jsem dokonce našel k prodeji i kazetu. 

DESTRUCT & SMOOVTH - The Blend (10/2015)

bizzaro

SEPULTURA – Beneath the Remains (1989)
- klasika klasik. Nedávno jsem slyšel kus na baru ve Vopici a musel jsem se k ní vrátit a čumím jak péro z gauče. Takhle kdyby dneska kapely hrály! 

onDRajs

DECAPITATED - Blood Mantra (2014)
- Decapitated jsem měl tak trochu za "kapelu jedné desky" (tj. Organic Hallucinosis). Ale ouha, Blood Mantra se nebezpečně zažírá pod kůži. Úvod sypací, pak ovšem přijdou na řadu gojirovské a panterovské riffy a už se vezu. Skvělý nářez!

MOBB DEEP - Juvenile Hell (1993), Infamous (1995), Hell on Earth (1996)
- už jsem to kdesi psal, sáhnout v hip-hopu po něčem z první půlky 90. let znamená skoro nikdy neminout cíl. Mluvit o Mobb Deep je asi jako mluvit o (rané) Metallice v metalu, tohle je klasika. Juvenile Hell je ještě mladistvá gangsterská rozehřívačka, ale pak to přijde. Vrátil jsem se k Infamous a zase si trhám vlasy. Úvod je ještě v pohodě, ale zhruba od Trife Life atmosféra houstne do totální bezútěšnosti, podklady subtilní, leč hypnotické. U Cradle to the Grave se cítím, jako když mě v Bronxu pohřbívají. Zmar nepolevuje až do konce alba. Hell on Earth je pak ústup ke komerci, produkce slabší, beaty a podklady už nemají sílu, Havoc a Prodigy se tady už jenom vezou na vlně zájmu. Infamous!

METHOD MAN – Tical (1994)
- vyhulenej trip do vyšinutý mysli. Trochu paranoie, Black Sunday a trochu Trickyho.

O.C. - Word...Life (1994), Jewelz (1997)
- Word...Life - další hip-hopová megaklasika. Nutnost. Dvojka Jewelz je výkonostní sestup do druhé ligy, podobně jako druhá deska Nase.

brutusáček

IRON MAIDEN – osmdesátky
JUDAS PRIEST – osmdesátky… nejlepší desky těchto kapel vyšly v osmdesátých letech!
NEW MODEL ARMY – vše – čím dál tim víc bezchybnější kapela
MODERN LIFE IS WAR – stálice a příprava na koncert
GORILA BISCUIT – vše, příprava na koncert
CROWBAR – vše
VOIVOD - průřez

Kuba

DISENTOMB - Misery (2014)
- příprava na únorový koncert. Živě skladby fungují skvěle a Modrá Vopice málem lehla popelem. Jedno z nej BDM alb posledních let. (YouTube)

loathsomE

I, ORIGINS – OST (2014)
- geniální film, geniální soundtrack! Ta hudba mi neskutečně připomíná tvorbu Thomase Gilese, kterýho neskutečně uctívám plus tam jsou depky od The Do a Radiohead (který jsem doteď neznal) a ještě to umocňuje skutečnost, že ten film mi navodil dostkrát pocit úzkosti a husinu až na chodidlech. Můžu to v práci, můžu to doma, můžu to v autě, můžu to všude!

Cronic

A FOREST OF STARS - Beware the Sword You Cannot See (02/2015)
- v rámci dobiehania minuloročných restov náhodne nájdená doska, ktorá ma úplne dostala. Trochu black metalu, trochu avantgardy a hlavne kopec čarovnej atmosféry. Určite dať aspoň šancu! (BandCamp)

SIBERIAN MEAT GRINDER - Siberian Meat Grinder (08/2015)
- Thrash, hardcore, punk, Moskva! Hail to the Tsar!

SULPHUR AEON - Gateway to the Antisphere (04/2015)
- taký deathmetalovejší Behemoth s Cthulhu tematikou. Celkom fajn.

CANCER BATS – Hail Destroyer (04/2008), Bears, Mayors, Scraps & Bones (04/2010), Dead Set On Living (04/2012)

Kezir

HAZYDECAY - Inochi (2010)
TOUCHÉ AMORÉ - Is Survived By (2013)

Gába

INHUMATUS - Terran Genocide (EP, 2015)
- tři "trochu" delší tech/death/prog skladby. Překvapivě začleňují, dost netradičně, post-rockové pasáže (proto také ta délka). Poslední skladba je mix tech/deathu a Enslaved. Poslouchal jsem na přelomu prosince a ledna. Doporučuju.

MALIK B. & MR. GREEN - Unpredictable (2015)
- snad jen ufffff. (YouTube)

PSYCHO REALM - The Psycho Realm (1997)
- krutopřísnej oldskůlovej kotel ve stylu starejch Cypress Hill. Ostatně mezi nimi a The Psycho Realm je dost velká spojitost. Někdy v roce 1993 si totiž B-Real vyšlápne na jakousi latino party, kde to zrovna rozbalí bratři Gonzalesové s jejich HC náloží. Takže jemu vypadne čelist z pantů, přidá se k nim a po dlouhých čtyřech letech vydávají desku. Z toho vyplývá jediné, kdo žere Black Sunday, při poslechu The Psycho Realm bude mlátit hlavou o zeď (v pravidelných rytmech samozřejmě). Ovšem na rozdíl od výše zmíněné desky, tohle je dost nekompromisní válec, s atmosférou hustší než nejhustější THC mlhy kolem rybníku Brčálníku. Tady žádný úsměvně-houpací hity tipu „Hits From The Bong“ nejsou. Vliv RZA je občas taky jasnej. Možná jediná vada na kráse je hned první, na můj vkus zbytečně protahované, intro. Suma sumárum, ideální čas vytáhnout z šuplíku už řádně zaprášenej zlatej řetěz, vydrhnout rejžákem zbytky zlatejch zubů a popřemýšlet, kde by se dal sehnat kvalitní matroš na nejbližší kalbu.