Až do loňského roku to trvalo dlouhých devět let, než se k nám vrátila francouzská blackmetalová smečka Hell Militia. Mezi koncertem ve Vopici v roce 2014 a posledním Prague Death Mass festivalem se toho na první pohled v kapele, při srovnání s jinými jmény, až tak moc nestalo. Vyšlo jen jedno nové album, a jak asi i víte, došlo rovněž na další výměnu zpěváka. Kapelní jméno ovšem za tu dobu, i přes zdánlivou neaktivitu, poměrně vyrostlo, ale co je pro nás asi nejdůležitější a o čem jsme se loni v MeetFactory mohli přesvědčit, naživo Pekelná Milice vraždí přinejmenším stejně dobře, jako za “starých dobrých let”.

Bez potřeby dlouhého okecávání jsme se s vícero lidmi shodli na tom, že Hell Militia byla nejlepší kapelou prvního večera na loňském PDM, takže když přišlo info, že se po necelém půlroce opět vrátí do Prahy, nebylo co řešit. A byť musím uznat, že podmínky, které se Francouzům podařilo ve velkém klubu vykouzlit, byly fakt parádní, osobně zastávám názor, že podobná kapela patří spíše do menších undergroundových prostorů. A jelikož v Praze pro black metal vhodnějšího klubu než Underdogs’ není, byl jsem rád, že se sobotní koncert odehrál zrovna tam. Bylo se tedy na co těšit, a to nejen z důvodu hlavní kapely a místa konání, ale i díky super supportu.

Předem bylo jasné, že hned první Mallephyr, jakožto asi nejlepší současná mladá bm kapela v ČR, naloží poctivě. Na Marastu se oblibou této pražsko-plzeňské bandy netajíme a prakticky v každém reportu z jejich koncertů se dočtete o nadšení. Nejinak tomu bude i tentokrát. Mallephyr si sice v sobotu vyžrali Černého Petra, a v půlce jejich setu nastaly menší technické potíže, kdy přestal hrát basový aparát, který museli přepojit. Ale kromě toho, že to na chvíli narušilo ucelenost jejich koncertu, nešlo naštěstí o velký problém. Tyhle věci se satanužel stávají, ale když pak pokračujete v sypání black/death pecek, jak to umí oni, rychle na jakékoliv fuckupy zapomenete.

Dle očekávání Mallephyr hrají naživo čím dál více skladeb z jejich nové desky Ruins of Inner Composure, která v dohledné době vyjde u francouzského labelu Epictural Production. Pokud se nepletu, z novinky zazněly hned první tři songy včetně Hail Death, kterou jsem měl možnost slyšet naživo už několikrát, ale také titulní skladba. Ta obsahovala pro kapelu nezvykle klidnou pasáž, kde pouze Adam hrál disonantní kytarový rozklad a Opat se věnoval správně přidušenému vokálnímu sténání, které dobře připravilo atmosféru před dalšími blast-beaty.

Zbytek setu už pokračoval sázkami na jistotu. Došlo na Anti-Human z debutu a pak The Temple of Nothingness, Worship Your Inner Demons a Womb of Worms z druhé desky. Tom sypal jak šicí stroj, kytarová sekce včetně basy rovněž naprosto v pořádku a na zvuku taky netřeba nic kritizovat. Vše bylo dostatečně nahlas, takže to nakládalo live ještě více než z alba, a takové maličkosti jako příliš šustivý hi-hat jakože nezmiňuji. Přišlo mi jinak, že Mallephyr aktivně pozorovalo úplně nejvíce návštěvníků sobotního koncertu, takže to vypadá, že se na jejich desku včetně mě určitě těší dost lidí.

Stíny Plamenů sledoval obdobně početný dav, což je tedy u podstatně starší kapely pochopitelné, ale i já se na ně po čase dost těšil. Minimálně svým koncertem na Josefstadtu mě mile překvapili tím, jak napálený set do lidí nasypali. Dávno jsou pryč doby, kdy se na Stíny chodilo s hihi-haha náladou, abyste si poslechli kapelu, co hraje v holínkách a zpívá o odpadních vodách. Jasný, jistý plus (případně mínus, dle toho jak to vnímáte) česky mluvící návštěvníci oproti cizincům mají, ale když mi i jeden rakouský kamarád zvládl krásně vysvětlit, že tohle není sataňizmus, ale kanálizmus, kapela evidentně plně boduje i za hranicemi.

Žerty stranou, ty songy, které dnes Stíny hrají, jsou opravdu poctivý Marduk worship, během kterých prostě paroháče chtě nechtě letí nahoru. Hned úvodní song Klenot bodá do nebes z posledního alba Jediný poskvrněný přítok je tomu dobrým příkladem. Vokálně se zde Morbivod vystřídá s Opatem, jehož poněkud agresivnější řev dá skladbě v daný moment poněkud odlišný feeling. Místo Toma z první kapely teď seděl za bicími Karel, jehož hra je sice trochu o něčem jiném, ale neznamená to, že by se v přísném sypání přestalo. Plusové body dávám rovněž za to, že došlo asi na všechny nejhitovější kusy z poslední doby, takže nechyběl například Žár stoky v plamenech ani Flexibilní stoka. Z nejnovější desky zahráli také Šachtové pole. Přišlo mi sice, že Stíny si svůj set odmlátili fakt poměrně rychle a lidi by snesli klidně více, ale zase chápu, že jako jedna z předkapel nemohou hrát hodinu.

Celkem překvapivě ale pozoruji, že ve chvíli, kdy se chystali první zahraniční hosté, část lidí mizí do zapomnění. Že by někteří došli jen kvůli českým kapelám a zbytek měli totálně na háku? Jako může být, jen mě to celkem překvapuje, protože většinou to bývá naopak. Ale jestli je někdo ochotný dát 600 za dvě české kapely a pak jde do prdele, jeho problém, žejo. Já osobně se na Chaos Invocation docela dost těšil, protože jsem je ještě neviděl a pokud se nepletu, bylo to úplně poprvé, co hráli v Praze. Což po dvacetileté existenci už bylo na čase, kór když to z Německa nemají až tak daleko.

Pravda, až donedávna jsem je ani já nepovažoval za kdovíjak úžasnou kapelu, ale musím říct, že po vydání poslední desky Devil, Stone & Man v mých očích Chaos Invocation celkem vyrostli. Kapele možná pomohlo zapojení členů Darvazy (když tam začal hrát na bicí Omega, asi to nebude úplná sračka, žejo), ale hlavně jde slyšet, že borci zapracovali na songwritingu a třeba s melodiemi pracují mnohem lépe než v minulosti, kdy to byl trochu nemastný/neslaný bm sypec. A byť bych je stále v rámci světových kapel neoznačil za něco výjimečného, jde poznat, že k blackmetalovému řemeslu přistupují poctivě a minimálně na německé scéně se jedná o nadprůměr.

Painty, krev i pořádné hadry jsou dnes už standard, poctivý hráčský výkon taky. Z jednotlivých členů nejvíce vyčníval už zmíněný bubeník Omega, který to tam sázel fakt poctivě, byť místy měl celkem pohodičku, která ale odpovídala zbytku hudby. Musím tedy říct, že prvních pár songů Chaos Invocation mě live kdovíjak nevzalo a pořádně mě začali bavit až v druhé půlce setu. To začali být více melodičtí, hráli více zapamatovatelných motivů a celkově kvalita jejich setu rostla. Vrcholem budiž A Stranger's Pale Hand, kterou svůj set i ukončili a kde fakt dobře mísí styl, kterým asi nejvíce prorazili Watain, s celkem tradičně německým přístupem á la Ascension atd. A byť o Chaos Invocation úplně nemůžu říct, že by byli výborní od začátku do konce, jsem dost rád, že jsem je konečně viděl a v budoucnu si je klidně s chutí zopakuji.

Hlavní sobotní kapelou byla každopádně Hell Militia. I u nich jsem si, stejně jako během setu předchozích Chaos Invocation, všiml částečného úbytku fans. Minimálně v předních řadách mi přišlo, že bylo nejprázdněji z celého večera. To každopádně nebránilo kapele všem přítomným poctivě nasekat na prdel. Jak již bylo zmíněno, během loňského ročníku Prague Death Mass se Francouzi postarali o nejlepší gig celého pátečního večera, takže očekávání opět velmi kvalitního námrdu bylo vysoké. A i když je jasné, že v Underdogs měla kapela trochu jiné podmínky než v MeetFactory, kde měli fakt skvostný zvuk, obrovskou projekci a vše klaplo prakticky na výbornou, ani tentokrát si nelze na co stěžovat, byť každý koncert měl svá pro a proti.

Jasně, projekce tentokrát musela být logicky menší, ale stále je super, že se na ni kapela v komornějších prostorech nevykašlala. Zvuk byl možná méně honosný, ale stále si myslím, že Hell Militia zněla ze všech sobotních kapel nejlépe. Dokonce by šlo říct, že to v Underdogs vyznělo ještě o něco agresivněji než na festivalu, jak to na koncertech v menších klubech koneckonců bývá. A přímý kontakt s kapelou, na kterou si můžete téměř sáhnout, je rovněž k nezaplacení. Tady fakt není co kritizovat a hned jsem se vrátil 10 let zpátky, kdy jsem Francouze viděl v Modré Vopici, kde všechny přítomné naprosto rozsekali.

Co se prezentovaného materiálu týče, i ten byl hodně podobný setlistu z Prague Death Mass. První polovina byla stejná jako v říjnu. Začínalo se tedy starými kulty jako Burning Human Pigs nebo Fili Diaboli, kterými Pekelná Milice okamžitě ukázala, kdo tady kurva vládne. On tedy celý koncert střídala jedna pecka za druhou, které kolikrát jednoduchými, ale o to účinnějšími kompozicemi fakt vraždily. Hnus a násilí především, o to tu dohajzlu jde! A sestava, v které dnes hrají lidé, co prošli kapelami jako Antaeus nebo Temple of Baal, moc dobře ví, jak se to má prodat. A to včetně nového zpěváka, který to rovněž zvládá na výbornou a přidává kapele solidní energii, byť jeho vzhled je oproti předchozím frontmanům fakt málo odporný.

Hnidopišsky si ale musím lehce postěžovat, že oproti PDM nezazněla skladba The Pig That Became a God, která to za mě posledně vyhrála. Místo ní ale Francouzi zahráli Genesis Undone, což je jedna z největších pecek z posledního alba Hollow Void, a taky došlo na Jericho z předchozí desky Jacob's Ladder. Zbytek setlistu byl už stejný, a to včetně finálního tracku Corruption Rejoice. Pak se kapela sebrala, odešla do backstage a nastal moment, kdy jsem se za pražské fans musel docela stydět. Za to, jakým stylem Hell Militia naložila, by si kapela zasloužila nekonečný řev a aplaus, jenže ve výsledku jen pár lidí zatleskalo a konec. Nelze se tedy divit tomu, že k žádnému přídavku nedošlo, byť věřím tomu, že kdyby lidi nebyli totálně chcíplé lemry a kromě dvou jedinců v prvních řadách (Míša samozřejmě included) se i zbytek trochu snažil, tak minimálně ten cover Shoot Knife Strangle Beat & Crucify nebo nějaký jiný song by kapela klidně ráda dala. Tady teda dávám velkou bídu všem, kteří přijdou na blackmetalový koncert, od kapely očekávají maximum, ale sami se na jakékoliv výměně energie mezi pódiem a davem nezvládnou podílet ani pouhou aktivací svých hlasivek. Ale co, i když v dnešní době chodí na koncerty především chcíplí dementi, naštěstí tu stále máme kapely jako Hell Militia, u kterých se lze spolehnout na to, že vás vždy naprosto zničí, a proto na ně i v budoucnu půjdu vždycky rád.