1) SPOTIFY playlist: květen 2022 - 50 skladeb a přes 4,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

 
(9) BLUT AUS NORD – Disharmonium – Undreamable Abysses (05/2022)

- po harmoničtějším tu máme očekávatelně, jak praví název, album disharmoničtější. A mnohem psychedeličtější (a temnější) než Hallucinogen, resp. některé části jsou možná nejvyfetovanější matroš od dob MoRT (třeba v Into the Woods)? Vyjící, krásně rozplizlé kytary (možná i opět bezpražcová dotyková?) i synťáky, kvílivá sóla, většinou pomalejší tempo, ale sypačky jsou tu též a občas i zvláštní math/jazzy-rytmy (třeba začátek That Cannot Be Dreamed). Inspirace lovecraftovskou nepopsatelnou, kosmickou hrůzou a odpornými ohavnostmi je tu znát, byť je to hrůza tak trošku „komiksová“ (viz. obal). MoRT a TWWTG byly přece jen větší zlo a hnus. Některé pasáže bych zkrátil, kopáky by v kobercích (jinde ok) mohly míň čvachtat, ale stejně mi z toho vychází asi nejlepší deska prvních dvou 777, možná i od Odinist. Více v recenzi. (Bandcamp) (AddSatan)

- jako obvykle se avizovaná nová éra nekoná a nacházíme v podstatě pokračování 777 s mírným vlivem Hallucinogen, což rozhodně není ke škodě. Máme tu i recenzi, se kterou (ne)lze +/- (ne)souhlasit. (vaněna)

- halucinogenější než Hallucinogen, zároveň stále dost melodické a jasně rozpoznatelné BAN album. Trochu škoda, že ani deska nazvaná Disharmonium není opravdový hnus, ale v rámci diskografie spíše dílo, co se furt dost hezky poslouchá. Docela paradox, že mě zde nejvíce baví ty nejmelodičtější pasáže z Neptune's Eye a That Cannot Be Dreamed. Vindsval rozhodně nezklamal, ale na album roku bych to taky neviděl. (Bandcamp) (mIZZY)

- BAN už jsem dávno přestal zevrubně sledovat, ale Disharmonium vrací kapelu zpět do hry. Určitě opět zkusím i předchozí počiny. (onDRajs)

- tahle deska se mi na první poslech líbila, bohužel po čase nelze přehlédnout, že celých 46 minut zní vlastně stále to samé dokola. (sicky)

- opět výtečně meditační. Nejsem sice takovým znalcem téhle kapely, jako kolegové, ale opět mě to baví, má to tu správnou hypnotizující, vcucávající atmosféru. (LooMis)

- zlověstné Vindsvalovo experimentální putování kosmickým vírem beznaděje směřujícím k psychedelickému rozkladu a věčnému zatracení ve vzdálených meziplanetárních labyrintech. Dusivá pohlcující atmosféra neprostupné temnoty a další vrcholný zářez v elitní diskografii. (DarkXane)

- satanští avantgardisté pokračují v nekonečných výletech do temnot lidského podvědomí. Hallucinogen nám přinesl poněkud jinou tvář, než jsme znali, Disharmonium je zase mnohem blíže k Deus Salutis Meae. Pro mě kult a další skvělá příležitost zabřednout do vesmírů dosud neprozkoumaných. Zvláštní pozornost si vyslouží ambientní vokální struktury. Chladné a zlovolné. (MXL)

- ten indus podtón je silnější, než sem si myslel, příjemné. (bizzaro)

(6) SADIST – Firescorched (05/2022)

- ale jo, ten songwriting je dobrej, ale nemá to vůbec koule, což od takové audiofilní sestavy bych čekal lepší produkci. (brutusáček)

- typičtí (nerozuměj "opakující se") Sadist s obměněnou rytmikou, která dává na tu předchozí zapomenout, přestože Alessio Spallarossa je jenom jeden. Vedle Voivod druhé letošní "mlask". (piTRs)

- tak už singl Finger Food docela příjemně navnadil, ale tohle jsem nečekal. Opět provětraná sestava, ale Romain se toho chopil dokonale a superlativy je třeba pět i na barvitý bezpražec Jeroena. Zpěv – konečně mi Trevorův řezák sedí a není to jen o té jeho cirkulárce. Ale! Jsou tady zase opravdu skvělé Sadistické nápady! Není to Tribe, ale od eponymní desky nejlepší Sadist. Grazie pane Talamanco! Za mne deska měsíce. (LooMis)

- Janované na čele s otcem spoluzakladatelem Tommym Talamancou ani na podeváté necelou čtyřicetiminutovkou nezklamali a potvrdili tak své neotřesitelné postavení na progresivní death metalové scéně. Nakopávající energická záležitost s budovaným napětím a evoluční směsicí vlivů. A více než lákavá motivace rozhodně letos nevynechat červencový ETEF ve Volyni. (DarkXane)

- po velmi slušně řečeno rozpačitém Spellbound (fakt nechápu), mě legendární progresivci příjemně překvapili. Novinka se přibližuje mrchožroutovi z Hyenae, ale Italové přesto tentokrát aplikují odlišnou recepturu. Svůj díl na tom bude mít překvapivá změna sestavy. Spellbound byla labutí písní pro zakládajícího člena Andyho a letitého bubeníka Alessia. Na jejich místa přišli zkušení borci, kdy basu převzal Jeroen Paul Tesseling (Obscura, ex-Pestilence) na bicí drtič Romain Goulon (Arsbreed, ex-Necrophagist, ex-Benighted…). Jsem zvědav, jak bude album plné zvratů a melodií zrát. Těším se na ETEF. (MXL)

- z projektu Nufutic je nový Sadist. Žádná bomba, ale konečně zas deska hodná jejich jména. (bizzaro)

(5) DECAPITATED – Cancer Culture (05/2022)

- tak ta singlovka hodně potrápila, brr, ale naštěstí je to jenom jeden vál a zbytek valí výborně, větší tlak než Anticult. (brutusáček)

- Poláci překvapili. Citelně zrychlili, všechny zatěžkané moshovací riffy zmizely a hodně se sype. Vogg se navíc nebál zaexperimentovat a nechybí ani melodické momenty - viz hostovačka Tatiany Shmayluk z Jinjer nebo Robba Flynna, se kterým v Machine Head teď hraje. Výsledkem je svěží deska. (onDRajs)

- další povedená deska oblíbené kapely. Nějak mi ani nevadí, že Poláci už nejsou tolik death a směřují čitelnějším, více groove směrem, naopak, beru to jako správný směr. (sicky)

- death groovers se po pěti nelehkých letech vracejí s tak solidním matrošem, že to vražedné nasazení nelze než připočítat jejich lapálii s přiblblou groupie a pobytu v US kriminálu. To by nasralo i klidnější týpky. Naprosto vyzrálé a zvukově precizně připravené nahrávce klasicky nechybí pumpující náklady, industriální feeling a neuvěřitelně strhující rytmika. Nevím, co je tentokrát jinak, Rakovinná kultura není až tak stylově odlišná od pět let starého Anticult. Nicméně se podle mě jedná o nejvíc dynamickou nahrávku Poláků ever. (MXL)

- kytarovější, našlapanější, furt Decapitated, ale celkově živelnější. (bizzaro)

(4) SEPTICFLESH - Modern Primitive (05/2022)

- spíše ze zajímavosti zkouším, jak to téhle kapele hraje. A jo, ten osvědčený vzorec dnes už docela jednoduchého death metalu a výrazného orchestru tu stále je. Ale ta magie jako v časech Sumerian Daemons a Communion už tolik nefunguje. (Bandcamp) (mIZZY)

- v Řecku se letos urodilo. Po povedeném Sakisovi se vytáhli i SF, od kterých mi ne vše šmakuje stejně, ale k tomuhle bude stát za to se ještě aspoň párkrát vrátit. (piTRs)

- šablonovitý symfo/death, ve kterém občas problesknou světlejší momenty. Pro fanoušky rozhodně výtečná deska (je tam všechno, co SF dělají už dlouho), za mne další šedý průměr. (LooMis)

- Řekové už dávno dotáhli svůj styl do dokonalosti. Nikdo nezní jako oni a oprávněně kralují vodám komerčního deathu. Nelze přeslechnout spoustu vykalkulovaných klišé, kterými cílí na jednodušší pokyvující palice, až to při hudebním vzdělání interpretů působí nedůstojně. Ale takhle to už SF valí nějakou dobu. Zároveň oceňuji špičkovou produkci a práci s kompozicí, mají to promyšlené/vykalkulované bezvadně. Oproti předchozím a obdobně znějícím deskám máme tentokrát více co dělat s mnoha výrazně orientálními akcenty, což činí nahrávku zajímavější. Přístupné i malým dětem s láskou ke strašidelným pohádkám. (MXL)

(4) HEAVING EARTH – Darkness of God (05/2022)

- skvěle nahraná deska se super zvukem. Technicky i vokálně na výši, rovněž pracující s atmosférou. První song vraždí, poslední rovněž, zbytek desky mě ale úplně nesejmul. Až na krutý začátek a konec mi poslech v mnoha skladbách poněkud kazí až zbytečné pidlikání, různě opakující se výjezdy a některá zjemnění. Na CZ scéně určitě extratřída, ale… třeba tomu jen nerozumím :) (Bandcamp) (mIZZY)

- team vaněna, respektive team HE, věčná pekelná sláva této desce! (brutusáček)

- deska, která v našich poměrech bude velmi těžko hledat konkurenta. Komplikovanému Zmetkovu deathu tentokrát nevévodí jen on sám jako mastermind bestie, ale taky famózním výkonem drummer Giuilio Galati z Hideous Divinity. Srovnání s diso-spolky alá Gorguts a Ulcerate se nabízí, i když spíše v záměru, vyznění je jiné. Sóla mi na albu nikterak nevadí, třeba melodicky a originálně vystavěná Earthly Kingdom of God in Ruins je pro mě fakt zážitkem a ukázkou Tomášovy kytarové zručnosti. (MXL)

- v Čechách se ale urodila deska! Změna vokálu a najatý bicmen plus další krok dál. (bizzaro)

(4) PSYCROPTIC - Divine Council (08/2022)

- Tasmánci vystřelili pěkně ostrý projektil. Je cítit, že kapela částečně opouští deathmetalové teritorium a náramně jí to svědčí. Kulervoucí riff a vokál v úvodní skladbě, je něco co tu dlouho nebylo. Nářez jaksviň, takhle to má vypadat. (sicky)

- z hlediska data vydání průser, jelikož deska už všude lítá. Ovšem po hudební stránce naprostá spokojenost. Tasmánci zase válí! (LooMis)

- Tasmánští čerti jsou zpět a novinku jsem již žvýkal mnohokrát. Zpočátku jsem měl výhrady k málo průraznému zvuku, ale když se to dá nahlas, je to údernější. Navíc ta deska je lepší s každým dalším songem a končí v nejlepším, tak to chce trpělivost. Výkony kytaristy Joe Haleyho si zaslouží fakt respekt, dopracoval se s jednou kytarou k naprosto původnímu stylu, který Psíchroptiče s přehledem utáhne. Multiplikované vokály burácí, grůf má tah jak blázen, velmi zajímavá rytmika a rozhodně si pánové pohráli i s elektronikou, která je pojatá velmi nevyčpělým způsobem. Obal taky super. Podupávám si, houpu se a klepu palicí. (MXL)

- Psycroptic asi nebudou nadšeni, že deska utekla pár měsíců před vydáním, ale snad to jejímu úspěchu při jejích kvalitách neuškodí. (bizzaro)

(3) ARTIFICIAL BRAIN - Artificial Brain (05/2022)

- technický death, kde nejsou tolik pidliky a příkladně to valí. Promo říká, že někdo ex-Revocation a je to tam. Plusem nahrávky je dozajista krásně kanální murmur. (sicky)

- počítám, že tady bude v některých případech u kolegů vládnout nadšení, ale já zatím tápu –  přes výtečné momenty, a je jedno, jestli to sype, nebo je to až esotericky pomalé, jako celek se to docela slejvá? Nicméně nejvíc bojuju s vokálem – opět nejlepší pasáže jsou bez nich, maximálně a ideálně ale bez slov. (LooMis)

- mistři geniálních obalů a technici par excellence z Long Islandu jsou zpět! Stále se divím, že se tihle scifisti stále nedočkali širší popularity, protože mě dosud nikdy nezklamali a jejich rukopis je dostatečně výrazný. V modelu 2022 na nás útočí lehce kanálovým zvukem a snad ještě přehnanějším vokálem, než jindy. Když si to člověk nahulí do sluchátek a odevzdá se celkovému vyznění, ukazuje se, že A.I. moc dobře vědí, co dělají. (MXL)

(3) MISERY INDEX – Complete Control (05/2022)

- slovo se hlásí taky američtí grind/death matadoři MI, možná je to tím, že jsem je taky dlouho neslyšel, ale rozhodli se do toho ještě víc obout, cením upřímnou délku, půl hodina rychty je akorát. (brutusáček)

- další flákota a Misery Index tentokrát do svého nathraslého nasraného deathu implementovali i blackový odér. Palec hore, jako nakopávací deska do auta ideální. (onDRajs)

- po sérii víceméně stabilních vyrovnaných desek přichází baltimorští s novinkou, která je opět nabušená sociální kritikou a smrtící energií. Několik poslechů mi napovědělo, že se o žádný zásadní průlom nejedná. Nethertonova banda na novince však určitou změnu přináší, protože zní stále obdobněji jak její souputníci a Jasonova někdejší banda Dying Fetus. Ale právě to mě asi na tom baví. Uvidíme, co v létě v Josefově, ale nejspíš to bude mela. (MXL)

(2) AU-DESSUS - Mend (EP) (04/2022)

- Litevští “Svartidauði” mají po pěti letech venku nové pětadvacetiminutové EP. A opět je to slušný materiál. (Bandcamp) (mIZZY)

- Litevci na aktuálním EP zdařile rozvíjí originální post-black práci s atmosférami, jak jsme se dočkali na End of Chapter. Tentokrát už mají i názvy skladeb a z repráků se na nás line velmi agresivní hudba nasycená a sama o sobě sytící své okolí neutuchající vetřeleckou energií. Určitě patří do skupiny moderně pojatých blacků, mám rád jejich ambientní polohy i komplexní plný sound. Mohli by zase dorazit do Crossu. Doporučeno všemi vyslanci pekel. (MXL)
 
 
 
(2) HAUNTER - Discarnate Ails (05/2022)

- na mIZZYho opěvovaný materiál raději nechám padnout prach. Nic pro mě. Hipsteřina od hlavy po paty. (vaněna)

- po naprosto výborném koncertu tohle album drtím opakovaně. Rozhodně nejlepší nahrávka kapely a jedna z nejlepších letošní věcí vůbec. Skřípající death metal s tlakem jak hovado. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 
(2) HÄXENZIJRKELL – Urgrund (04/2022)

- hypnóza na způsob německých čarodějnic. Úplně stejné jako předchozí nahrávka, čili čarodějnický sabat ve stylu Fyrnask nebo Urfaust, naprosto monotónní, hlavně první 18 minut dlouhý trek je opravdu solidní. (vaněna)

- kupodivu album, do kterého se mi docela těžce dostává. Ryzí Urfaust esence na Die Nachtseite mě okamžitě sejmula a hned jsem věděl, že to je ono. A byť jsem Urgrund dost možná slyšel už víckrát než debut, stále si mě nezískal na sto procent. Ta úvodní osmnáctiminutová skladba je možná až zbytečně dlouhá nálož. Možná i zvuk mě zde trochu méně baví. Ale stále věřím, že novinka ještě poroste. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
(2) KENDRICK LAMAR – Mr. Morale & The Big Steppers (05/2022)

- velká rapová událost, nejen kvůli rezonantnímu jménu, ale i materiálu, který tentokrát pokrývá 2 disky. Silný koncept a hudební nápaditost sice často nestačí na kvality minulých desek, Kendrick však stále prezentuje silný počin, který nemá originalitou a sofistikovaností v rámci rapového mainstreamu konkurenci.  (Dantez)

- nová deska Lamara, zbytečně moc dlouhý (inu Spotify cílovka), když by se to prostříhalo, tak by to byla dobrá deska a pocta „černé“ hudbě. (brutusáček)
 
 
 
 
 
(2) MORTUUS – Diablery (05/2022)

- nástupce legendy De Complentanda Morte, Grape of Vinen dostává sám po 8 letech nástupce. Až moc sázka na jistotu, příliš dlouhé skladby, takže bohužel další krůček směrem dolů po kvalitativním schodišti. (vaněna)

- vše důležité bylo zmíněno v recenzi. Bezpochyby dosud nejslabší zásek švédské dvojice. S ohledem na kvality předchozího materiálu však nelze říct, že by Diablerie nabízelo čirou bídu – první dvě desky jsou jen velmi, velmi vysoko. (Dantez)
 
 
 
 
 
(2) UFOMAMMUT - Fenice (05/2022)

- první song je fakt výborný rokec. Zbytek alba spíše klidnější a slabší. I tak asi zajímavější než předchozí dvě desky. (Bandcamp) (mIZZY)

- s novým bubeníkem vydávají Italové ne úplně typickou desku. Není to úplná bomba, ale baví mě. (sicky)
 
 
 
 
 
 
 

Kotek

OTOBOKE BEAVER – Super Champon (05/2022)
- dost divoká směs z Japonska, vše přes skočnej punk, hardcorový vichřice až po popový zpívánky. Takhle bezprostřední, nakažlivý zapálení už jsem neslyšel dlouho. (YouTube)

KURWS - Powięź / Fascia (04/2022)
- hypnotická kraut-noise instrumentálka z Polska, kterej se nebojí experimentovat. Místy to namotává pěkně, jinde je to na mě možná až trochu moc akademický. 

TVIVLER – Kilogram (05/2022)
- tak kdopak si ještě pamatuje dánský Lack a jejich vystoupení na Fluffu? Pokud pamatuješ, tak Tvivler určitě potěší, někde napůl mezi Staurate Every Atom a Be There Pulse. (YouTube)

SEABROOK TRIO – In The Swarm (05/2022)
- zneklidňující rocková dekonstrukce z New Yorku, některý kytarový rozklady jsou vyjetý lahůdkově.

PETRONN SPHENE – Exit The Species (05/2022)
- půlka Guttersnipe s těžce rozbitou, neurotickou elektronikou. Breakcore, rave, industriál, nakládá to poctivě.

AddSatan

ÁKOS RÓZMANN – Mass / Mässa (05/2022)
- zjednodušeně – zní to, jak kdyby Belzebub vtrhnul na katolickou mši, nebo spíš ze srandy udělal její remix a totálně jí rozbil, (skoro) všechno je tu naruby a špatně. Varhany, hlasy, zpěvy a démonické skřeky, blití a různé divné zvuky. Blasfemicky humorné i zneklidňující, psychedelické, místy dark ambientní. 12 kompozic složených postupně od 1989 do 2004, vyšlo to až letos na O'Malleyho Ideologic Organ. Celková stopáž přes 7 hodin, zatím jsem slyšel jen 2, ale ty mě bavily fest, chvílema celkem mindfuck, budu pokračovat. Doporučuju koštnout alespoň část (třeba 2. nebo 3.). Připomíná to i Nurse With Wound (nebo novější Reverorum ib Malacht bez metalu?) apod. (Bandcamp)

WHORESNATION – Dearth (05/2022)
- nečekal bych, že mě ještě může bavit (převážně) oldschool grindcore (s trochou death metalu), ale takhle dobře to nedrtili snad ani Insect Warfare! Energie, songwriting, dynamika, skvěle zahrané, zvuk přesně jak má být. Pibe zlepšil growl, jen škoda, že ho málo prokládá ječákem. Kromě loňských Eastwood (kteří jsou malinko jinde) jsem lepší žánrovku už dlouho neslyšel. Chválím i stopáž – 21 minut je tak akorát. (Bandcamp)

NEGATIVE PLANE – The Pact (04/2022)
- blackmetalisti zmiňovali minule (a já v diskuzi taky) – ve zkratce: dobrý, baví mě to, ale Stained Glass Revelations bylo lepší – zvukem, atmosférou i kompozičně, je tu víc heavíku (což asi částečně dělá i ten zvuk?) a Master's Hammer (mj. i příběhovost á la Okvltista), ale typická svéráznost a psych/prog (?) prvky nechybí. Občas bych ubral nějaké to opakování, hlavně v poslední skladbě. (Bandcamp)

GRUNDIK KASYANSKY & ALEXEY SYSOEV – Selene Variations (02/2022)
- chladné klavírní disonance, glitche a pulsy/beaty – jedná se o remix, manipulaci s původní klavírní nahrávkou za pomocí feedback syntezátoru. Zajímavá, atmosférická, hudba (z) Měsíce. (Bandcamp)

vaněna

IFERNACH - Neo Tribal Manimal (04/2022)
- za šest let, co funguje, vydal projekt Ifernach skoro 20 nahrávek. Kvalita vs. kvantita. Poslední půlhodinka, kterou vydává jako LP není nic extra, bohužel, protože očekávání po Capitulation of all Life byla docela vysoká.

CANDELABRUM - Nocturnal Trance (04/2022)
- zdivočelý black metal. Po vynikajícím albu Portals přece jen trošku zklamání, ale i tak se vyplatí slyšet.

HELL MILITIA - Hollow Void (03/2022)
- našel jsem si konečně čas, na více poslechů Hell Milita a vůbec toho nelituji. Jejich nejlepší materiál a moderní black metal s dobrým zvukem, nábojem a jen pár hloupými místy. Rozhodně doporučuji, pokud jste po letmém poslechu (jako já) předčasně odsoudili, dát ještě šanci.

Dantez

BILLY WOODS – Aethiopes (04/2022)
- dosud nejpřijatelnější, nejsjednocenější, avšak stále náročná deska rappera, jehož flow a lyrika se záměrně vymyká mainstreamovým i mnohým undergroundovým mustrem. Producent Preservation udržuje temný tón a nezdráhá se pod Woodsův rap házet instrumentální stopy, které se vymykají posluchačskému očekávání – rapuje se přes samply foukací harmoniky nebo free jazzový klavír. Občas se po rytmických vzorcích musí chvíli pátrat, o to více ale poslech odměňuje.

DEVIL MASTER – Ecstasies of Never Ending Night (04/2022)
- vyzrálejší, rozmanitější a zábavnější následovník kvalitního debutu. Ecstasies of Never Ending Night více sahá po gotice – po boku deathrockového jádra jsou patrnější chladné post-punkové výjezdy. Vše pevně uchyceno v základech black metalu, hardcore punku a výpravě jako z Addamsovy Rodiny.

CHAOS INVOCATION – Devil, Stone & Man (03/2022)
- trochu pozdě, ale přece. Chaos Invocation jsem nikdy pořádně nepropadl, Devil, Stone & Man mě ale dosud zaujala nejvíce, snad díky nejpatrnějším vlivům z ostatních kapel Omegy, který v kapele sedí za bicíma. Snad jen některé příliš melodické vsuvky materiál trochu sráží. 

BLACK CILICE – Esoteric Atavism (07/2022)-
- pravděpodobně druhá nejpřijatelnější deska přední portugalské surovosti. Stále řádný atmosférický hukot, který ale vykazuje dosud nejvíce hráčských ostruh a songwritingové sofistikace. Z perspektivy vyzrálosti tak lze novinku stavět po boku dosud nejúspěšnější Banished from Time.

MORTUUS INFRADAEMONI – Onmortuous Sum (03/2022)
- tip bývalého kolegy Metacyclosynchrotona. Hodinové okultní povyražení, na kterém se snoubí zemitější vlivy s obskurnějšími žánrovými výpady – od Darkthrone až k S.V.E.S.T.

mIZZY

IN TWILIGHT'S EMBRACE - Lifeblood (05/2022)
- Terratur Possessions začíná spolupracovat s čím dál více Poláky hrající mnohem více líbivý než nebezpečný black metal. Většina z nich ale odvádí dost dobré řemeslo, což platí i pro In Twilight's Embrace. (Bandcamp)

brutusáček

MESHUGGAH – Immutable (04/2022) 
- tak poslechů lehce ubylo ale jinak samozřejmě pořád neasi.

onDRajs

POSTHUMAN ABOMINATION - Mankind Recall (05/2022)
- nepřátelé melodií si mnou ruce. Italská BDM scéna je asi nejsilnější v Evropě. PA na dvojce jedou zase bomby, ani sekunda oddychu, všechno na max. Pro fandy prvních Decrepit Birth nebo starších Deeds of Flesh nutnost.

sicky

DELVOID - Swarmlife (05/22)
- prog rock/metal z Norska, zpravidla tento styl moc nemusím, ale tohle album mě z nějakého důvodu chytlo. Asi proto, že tam jsou zajímavé pasáže a není to klišé.

CAVE IN - Heavy Pendulum (05/2022)
- tuhle desku jsem do sebe tlačil na sílu, protože má všeobecně kladné recenze i styl je to mě blízký, bohužel nepovedlo se. Ty energické skladby jsou ok, ale na albu je příliš mnoho utahaných pasáží, které to shazují.

INTEGRITY - Systems Overload (06/2022) 
- remix a remaster staré desky z 95 se nadmíru povedl. Zvuk je krásně macatý a hudba má koule.

piTRs

CRASHDÏET - Automaton (04/2022)
- obsahově to není špatné, i když vystavěné často z recyklovaných nápadů a postupů. Přeblýskaná produkce to ale úplně zazdila a poslala kamsi do šedé středněproudé zóny nikoho.

EVERGREY - A Heartless Portrait (The Orphean Testament) (05/2022)
- po roce a čtvrt jsou zde Englundovci s další kolekcí tklivých popěvků opatřených vydatným nánosem patosu, které by na žádné z prvních šesti desek moc nezabodovaly. Co je platný nezpochybnitelný hráčský potenciál, když skladatelsky i výrazově je to jalové, šedivě průměrné a v podstatě prosté opravdu dobrých nápadů. Kvantita bez té kvality, která u Evergrey kdysi bývala standardem.

LooMis

CROWN COMPASS - The Drought (04/2022)
- kolegové už minulý měsíc (ne)doporučili. Tady bude trochu problém v tom, že je kapela onálepkovaná ex-members (Cynic, Exivious, Textures, Pestilence). Pak se na to podíváte lépe, a ano, jednotliví členové se v těchto kapelách objevili, dá se to zredukovat pouze na Textures. K téhle kapele je tady pojítko zcela jednoznačné (vyjma Yumy van Eekelena), a to i hudebně. Vokál Daniëla de Jongha je daleko víc vlastní, než když se musel tlačil do poloh božského Erica, experimentální stránka kapely občas sice odkáže na Exivious, ale velmi zvolna. Spíše prosakují ty groovověji/thrashové pasáže. Tohle je skvělá, chytlavá a nenudící deska. Nebýt novinky Sadist, mám vítěze měsíce.

DarkXane

AL-NAMROOD – Worship the Degenerate (04/2022)
- už devátý potajmu zkomponovaný černý výstřel pouštních bezvěrců ze Saúdské Arábie s novým vokalistou v řadách. Výsledkem je dvacet pět minut ještě agresivnější odvážná prezentace vzpurného rouhání jak jinak než opět protkaného středovýchodní lidovkou.

CENTINEX – The Pestilence EP (04/2022)
- Aprílová deathmetalová nadílka v podobě pěti dělovek od staromilské devadesátkové klasiky ustavené kolem zakladatele Martina Schulmana a další jasná pozvánka na letošní volyňský ETEF. 

DEMONICAL – Mass Destroyer (05/2022)
- po dvou letech od posledního alba další šlapající porce švédského retro melo death metalu v nezměněné sestavě a naservírovaná v očekávané stylotvorbě. Třicet tři minut bez hluchého místa a taky bez připomínek! 

MEYHNACH – Miseria de Profundis (04/2022)
- legendární William Roussel aka Meyhna’ch z Hell Militia, na jejichž letošní březnové návratovce ovšem již chyběl, nechává vzpomenout na zlatou éru Mütiilation alespoň na druhé řadovce jednoho z dalších svých sólových projektů. Halucinační umrlecká mánie od mistra černého oboru s občasným „odlehčením“ v rytmu punku (čtvrtá Grim Omen na rozjezd). Celkově krásný soundtrack k pomalému skonávání. 

MXL

MOURNFUL CONGREGATION - The Exuviae of Gods-Part I (EP) (05/2022)
Ještě jeden impakt z Austrálie na mě v poslední době dopadl. Funerálisté mají za sebou už solidní počet vyskládaných rakviček a představu o tempu jejich pohřebního procesí si uděláte snadno. EP má totiž 37 minut při třech skladbách. Kdo nezná a má rád věci jako Skepticism, Evoken, Ahab a podobné, měl by být spokojen. Melodický pohřební doom vhodný ke snídani i k pozdní večeři.

PRIMITIVE MAN – Insurmountable (05/2022)
Děsivá surovost! Utahaný noiseový doom metal nejhrubšího ražení mě opakovaně rozkládá na molekuly a potom zase zpět. Intenzita, která bourá baráky a mohla by být ve výbavě armády pro nekonvenční boj. Musím opravdu přemýšlet, co se tam děje s těmi kytarami. Lítá to sem a tam, aby se to spojilo na středu se silou pneumatického kladiva. Námrd!

bizzaro

MONUMENTS - In Stasis (04/2022)
NORTHLANE - Obsidian (04/2022)
WATAIN - The Agony & Ecstasy of Watain (04/2022)
 

 

mIZZY

AZOTHYST - Blood Of Dead God (EP) (10/2021)
- vlastně už loňská věc, která až letos letos vyšla u Godz ov War. Za bicími Cameron ze Sortilegie, kytarista z Adversarial, na basu týpek z Nuclearhammer, plus nějaký vokalista. Výsledkem je dvacetiminutový totální death/black nátěr. (Bandcamp)

onDRajs

BEASTIE BOYS - všechno
- pořád dokola a do zblbnutí. Zpětně jsem docenil i labutí píseň - Hot Sauce Committee Part Two, opět skvělý zářez těchto adolescentně anarchistickcých floutků. R.I.P. MCA.

piTRs

VADER - komplet
- nejlepší Polsko, protože pořád metal. A Piotrův permanentně nastydlý vokál k sežrání.