O víkendu jsem navštívil dva koncerty, o kterých se mi vzhledem k méně zajímavým předkapelám nechtělo kdovíjak detailně psát. Pečlivě rozebírat všechny interprety, kteří zde zahráli, tedy nebudu. Ale především díky zábavnosti a mé oblibě headlinerů si sepsání tohoto reportu přeci jen neodpustím.

V pátek jsme po práci vyrazili na výlet do Drážďan na Rope Sect, kteří hráli v místním klubu Chemiefabrik. Zde jsem byl kupodivu poprvé a docela mě mile překvapilo, že v prostoru, který není kdovíjak daleko od centra, se dá úplně na pohodu zadarmo parkovat. I samotný klub je hodně fajn. Designově podobná punk díra jako třeba strahovská Sedmička, akorát o rozměrech jako má třeba Underdogs. Pro metal-punkové koncerty, kde se sejdou třeba dvě stovky lidí, úplně ideální. Sice zde nemají čepované pivo, ale to mi jako řidiči bylo v pátek stejně jedno. Vzhledem k tomu, že zvuk zde byl taky poměrně OK, pevně věřím, že se sem v blízké době rád vrátím. Třeba hned na červnový koncert The Ruins of Beverast.

Kromě Rope Sect, kteří zde měli pozici headlinera, vystoupili v pátek ještě další dvě více či méně metalem načichlé punk kapely. Měla zde zahrát rovněž pražská Sněť, na kterou jsem se vzhledem k vynechání nedávného křtu docela těšil, ale kvůli nemoci zpěváka museli na poslední chvíli svou účast zrušit. Nejen mě to mrzelo, dle pohledu na oblečení účastníků i jejich reakce na FB události šlo poznat, že byli pro mnohé v pátek největším lákadlem právě oni. Dokonce jsem se v restauraci před koncertem potkal s jedním návštěvníkem, který údajně hlavně kvůli Sněti přijel z Berlína. No co už, přejeme tedy brzké uzdravení a snad to klapne příště. A jelikož se adekvátní náhradu na poslední chvíli sehnat nepodařilo, všichni návštěvníci obdrželi na vstupu jako bolestné aspoň zpátky 2 € z ceny vstupenky.

Ve zkratce tedy něco o předkapelách. První Karloff hráli dost špinavej hardcore punk. Lehce načichlej blackem, ale primárně stojící na crustových prvcích. Mělo to docela koule, lidi na ně pařili asi nejvíce ze všech kapel, ale když jste od nich slyšeli jediný song, vlastně to stačilo, protože všechny ostatní zněly úplně stejně. Trio ve složení bicí, basa a kytara s painty á la Bahratal ale vzhledem k hudbě, co hraje, mělo fakt nekonečný set, během kterého jsme do sálu přišli minimálně třikrát, ale stejně tak jsme z něj i pokaždé odešli.

Druzí Rumours byli už podstatně početnější ansámbl, který měl kytary dokonce tři a k tomu i frontmana, který se věnoval pouze zpěvu. A byť se jim vše podařilo poměrně dobře nazvučit a minimálně instrumentálně hráli poněkud záživnější hudbu, stejně jsme na ně v sálu nevydrželi moc dlouho. Hráli poněkud tvrdší podobu hitovějšího post-punku, kterému se věnují třeba Grave Pleasures. A i když po technické stránce bylo vše docela dobře zahrané i zazpívané, člověk se nemohl zbavit strašného cringe pocitu, který vyzařoval hlavně ze zpěváka, čemuž nepomohl ani jeho hrozný outfit (zimní bunda s košilí mezi pěti metalisty) a jeho taneční kreace. A když během jednoho songu asi pětkrát zopakoval “I am a vampire”, šli jsme si raději odpočinout do předsálí.

Ale co, nějaké předkapely jsme ve výsledku měli na háku, přijeli jsme především kvůli Rope Sect. Není to tak dávno, co jsem je viděl v Berlíně v rámci Never Surrender festivalu, kde jsem byl z jejich koncertu i přes kratší festivalový set hodně nadšený. Doufal jsem tedy, že zde to i díky delšímu hracímu času bude ještě o něco lepší. Co ale čert nechtěl, i Rope Sect do tohoto koncertu hodila nemoc částečně vidle. Druhý kytarista, který se naživo stará o velkou část melodických linek, rovněž onemocněl tak, že se víkendového hraní nemohl zúčastnit. Kapela se ale naštěstí rozhodla na koncert nevykašlat a holt jej odehrála v osekané sestavě jako trio. Dle toho, co jsem se bavil před koncertem se zpěvákem, jsem pochopil, že sami měli poměrně obavy, jak to naživo vyzní. Na poslední chvíli totiž opravdu nestihl sklady přearanžovat, a jelikož se naživo musí věnovat hlavně zpěvu, ty komplikovanější kytarové linky úmyslně nehraje.

I přes jisté obavy však musím říct, že Rope Sect opět vyzněli skvěle. Ano, i vzhledem k mému srovnání s nedávným koncertem v Berlíně musím říct, že jejich songy byly zvukově méně bohaté. Ovšem poté, co se během prvních dvou skladeb fakt dobře srovnal zvuk, a kytara nezněla primárně z levé strany, ale vyplňovala prostor před pódiem rovnoměrně, mi zde absence druhého kytaristy téměř nechyběla. To když jdu na koncert kdejaké kapely s více kytarami, kterou ale zvučí idiotský zvukař (jako kdysi Novou Chmelnici), tak odcházím s mnohem horšími pocity než tentokrát. Asi nejvíce to šlo poznat během skladby Knives, kde druhá kytara tu rytmickou doplňuje hodně výraznými melodiemi. Ale vzhledem k tomu, že i jádro samotných songů funguje dost dobře a hlavní věcí, na kterou se u Rope Sect soustředím, je Inmesherův skvělý zpěv, nemohu říct, že bych si je i tentokrát neužil.

Naopak, čím déle hráli, tím více jsem se bavil a přestal se soustředit na jakékoliv nedostatky. Dále bych mohl s chválou pokračovat podobně jako v reportu z Berlína. Skladby tentokrát, snad až na jeden obměněný song, hráli taky stejné, jen tedy celý setlist byl logicky o něco delší. Osobně mě dost potěšilo zařazení Handsome Youth a první části z EPčka Proskynesis, na které minule nedošlo. Pokud se nepletu, opět zazněla i jedna nová skladba a úplný závěr pak patřil hitovce Rope of the Just z jejich řadovky The Great Flood, která se prý v blízké době dočká svého nástupce. Reálně si tedy minimálně v případě Rope Sect nelze moc na co stěžovat. Je rozhodně dobře, že se i přes absenci druhého kytaristy rozhodli koncert neodpískat. Nejen já, ale i mí tři spolucestující jsme si jejich set užili a budeme se těšit na naše další setkání, které snad nebude provázet tolik prokletí jako tento víkend. Jo a taky doufám, že se příště dočkám i více skladeb z Metanoia Sessions. Třeba Filth in Every Smile bych naživo slyšel opravdu moc rád.