Dříve britští, dnes britsko-američtí Cruciamentum už svým demem Convocation of Crawling Chaos (2009) ukázali, že se v rámci deathmetalové „nové vlny se starým obsahem“ (za)řadí k těm (nej?)lepším kapelám. Vyvážený poměr 90's (!) temnoty, hrubosti, ale i skladatelského umu a pamětihodných riffů (na Hell’s Pleasure fanoušci některé ty riffy/melodie sborově zpívali). Variace na/vykrádačky („“) riffů Incantation, Immolation a Morbid Angel mixovali se špetkou Švédska (částečně zvuk + asi 2 riffy) a Bolt Thrower. Nic světoborného, ale po přistoupení na pravidla hry to makalo výtečně, Ea! Ea! Nyarlathotep!

Následující EP Engulfed in Desolation kvality potvrdilo, resp. je i rozvinulo. Přes následný (skoro?) rozpad kapely se nakonec v roce 2015 dopracovali i k dlouhohrajícímu debutu Charnel Passages. I ten znamenal další kompoziční, atmosférický i hráčský posun, ale ve své době už mě tolik neoslovil, byť v živém provedení na 007 mě nové skladby bavily, mj. větší „barevností“. Zpětně ho doceňuju trochu více, ale demo a EP pořád vládnou. Pak ještě vydali dobrou skladbu Paradise Envenomed a cover od raných Absu, následovaly další změny sestavy (a doba morová).

Na novince zbyl v kapele z období ChP opět pouze zakladatel, kytar/vokalista, skladatel a „kapelník“ Daniel Lowndes (mj. Imindain, chvíli i ex-Profetus, ex-Perdition Temple atd.). Kytarista a nově též skladatel Daniel Rochester (mj. Vacivus, chvíli i live ex-Esoteric) už nahrával i předchozí EP, baskytary a (většiny?) vokálů se nově chopil Chris Eakes (Exaugurate) a bicích Matt Heffner (Imprecation, Oath of Cruelty aj.).

Popravdě, vlastně jsem už na ně tak trochu zapomněl a (sub)subžánr v posledních letech sledoval málo (občas něco zkusil, ale nedoposlouchal…). Když už, tak jsem jel spíš klasiky, nebo australské ohavnosti, které tohle odvětví posunuli zase „close to a world below“, či do jiných, nezemských sfér. Pokud se o Cruciamentum píše (nebo i sami tvrdí) jako o jeskynním, propastném, nebo i temném death metalu, dává to smysl spíše jen v kontextu 90. let, do nového milénia jsou tu jen drobné přesahy. V propasti dnes číhají Impetuous Ritual (atd.), Cruciamentum obývají spíše prostory nedaleko vchodu sluje, kam občas pronikne i paprsek světla.

Vlastně jsem už moc nečekal, že mě Obsidian Refractions bude bavit, leč po prvních 2-3 seznamovacích protočeních se tak překvapivě stalo. Hlavně proto, že C. umí v rámci jistých hranic složit poměrně pestré, dynamické skladby s na žánr nadstandardně dobrými, nosnými až chytlavými motivy. Oproti předchozím nahrávkám (i jiným kapelám) jsou riffy i skladby (ještě) o něco členitější, dramaturgie promyšlenější. Nic extra náročného, ale chvíli trvá se v tom zorientovat, i kvůli délce skladeb. Jsou tu sice i slabší (a trochu legrační - viz dále) místa, ale nemůžu říct, že bych se u desky nudil. Nevěřil bych, že někdo dneska v rámci OSDM složí 10 minut dlouho skladbu, která mě bude bavit celá - závěrečná Drowned je tu ale snad i nejlepší. Má (mj.) skvělý závěr - atmo-uklidnění (jakože konec) a pak ten kvílivě-disonantní "chaos".

Stále se hodně čerpá z postupů Incantation, Morbid Angel (mj. dobrý muting-„tahačky-škrtičky" v 1. a 6. skladbě), občas i Immolation (mj. "epické" závěry 1. a 5.), ale ještě trochu častěji než dřív se tu chromatika prolíná s mollovými harmoniemi a podniká "výlety" do Švédska (nejvíc asi Grave?) nebo do Finska - Demigod (mj. i ty nablackle-disonantnější akordy). Z novějších kapel se to blíží i Funebrarum, místy Dead Congregation atd. Ještě větší prostor dostávají i atmosférické, death/doom pasáže s „jeskynním“ echo brnkáním cca á la Evoken (v základu dISEMBOWELMENT) - viz mj. začátek a pak hlavně 5. minuta 1. skladby (od 4:53 snad až Esoteric? … z novějších Krypts, Spectral Voice atd.). A také s těmi vlivy místy pracují volněji (?).

Hodně se i sóluje. Kvílivé, táhlé („íííhaháá“) a disharmoničtější jsou tzv. "velmi v pořádku" až vynikající, ale v některých momentech (!) si říkám, jestli to není až moc melo/“heavík" (třeba hned první v ChP). Zkrátka ty harmo/melodičtější, velmi opatrně bych použil výraz "progresivnější" (v kontextu OSDM) vlivy jsou tu občas dvousečné (tak trochu jako u Promulgation... od DC). Ředí to „grim“-údernost, ale i případnou rutinu, do které upadají podobné kapely. A i přes jisté vyměknutí je to pořád dost „urputný” (čau Sicky!).

Sype a hrne se pořád fest, přijde mi, že to víc odsejpá (doom pasážím navzdory!) než debut, s demem/EPčky se to blbě porovnává, ale asi jen o trošku míň. Heffner je nejtechničtější, nejnápaditější a nejdynamičtější bubeník, kterého C. měli, pořád "něco" hraje, co chvíli střídá rytmy, "filluje/přechoduje", akcentuje atd. Rozpačité dojmy mám z občasných, skočnějších kvapíků (thrash/death/“punk“ s průšlapy), které někdy působí až rozjuchaně (Grave, nebo jiní Švédi, napadli mě i General Surgery/Carcass, nebo i Death - Leprosy?). Zase – částečně fajn osvěžení a také se od nich lépe odrazí a vyniknou sypačky, ale vždycky se u toho musím usmát/chechtnout a radši bych jich méně. Příjemně překvapila až najazzle “rozhozená“ pasáž v Drowned (od 5:00 - bicí i basa), to jsem fakt nečekal a je to dobrý.

Lowndesův growl byl na starších nahrávkách dobrý, naživo slabší, možná i proto většinu vokálů na OR obstaral Eakes. Jeho řev je (většinou) agresivnější, trošku nablacklý (?), často i navrstvený (doplňuje Lowndes, v 1. a 5. Dave Herrera z Imprecation), vokály jsou variabilnější. Třeba v morbidních pasážích občas tlačí á la Tucker, v Immo-idních se přibližuje Dolanovi atd. Snad to bude i naživo dávat lépe než Dan.

Oproti minulosti je i produkce trochu uhlazenější, měkčí, „hodnější“, jaksi nadýchanější až „křupavější“ (?). A zase – ono to není jednoznačné negativum, kytarový zvuk má něco do sebe, pořád trochu zastřený je a třeba v těch doomovějších pasážích zní pěkně „prostorově“. ALE (modří už vědí!) ty čvachtáky! Proč jsou ty „bass/kick drumy“ až takhle měkký, proč?! Škoda, že nezní alespoň jako na předchozích nahrávkách (nikdy nebyly ideální, Convocation… druhý nejhorší, ale…!). V sypačkách a frekvenčně zahuštěnějších pasážích se to jakž takž schová, ale ty valivější tempa - koberce mi to kazí. I představa kopáků v močálu, slizu, či rozbředlém sněhu, pomáhá jen málo. Vršek bicích ok, ale i virbl byl na předchozích údernější, v mixu (Greg Chandler - i re-amping) bych ho místy trošku přidal, možná i některé činely. Přechody, kotel dobrý. Dynamičtější master (Lowndes) chválím (volume doprava a je to tam). Titulní artwork od Dávida Glomby tak nějak asi fajn/neurazí, nenadchne (zajímal by mě význam, je-li?).

Hodně +, nemálo -. Convocation… a Engulfed… měly míň vad, ale asi by mě nebavila 41minutová deska v tak striktním duchu. Debut ChP překonán. Ta barevnost je spíš +, byť se občas dostaví guilty pleasure pocit. Ale deska je to zábavná, místy dost, kromě Fossilization mě z poslední doby v rámci OSDM nic tolik nezaujalo (uvítám doporučení v diskuzi), přičemž C. asi baví o špetku víc (už snad 25 poslechů). Sčítám a odečítám a zase osciluju mezi „docela dobrý“ a „hodně dobrý“. Takže asi „jen“ dobrý? Ty vole, to je zase slohovka…